Jsou tu

Po pondělním letu vybaven veškerým dostupným denním a týdením tiskem jsem se ocitl ve vykradené zemi dostatečně zmasírován a nakrmen informací, že už jako FAKT jsou tu a že je potřeba něco dělat, se bránit nebo přejít do protiútoku.

Jako začínající boxer se přece nenechám zatlačit do kouta a rozhodl jsem se bojovat, připravit se, vymyslet taktiku, začlenit ji do strategie a být ten kdo zasáhne první, ten kdo rozhodne.

Jo kámo ránu můžeš dostat, ale musí to být, tam, kde ji čekáš. Nesmíš se nechat překvapit, rozhodit, jsi přece trénován a nejsi z cukru. Něco vydržíš. Kdo dává, musí umět přijímat. Co naplat, že ti to nikdo neudělá lehčí, jsi tam sám za sebe, sám voják. Porvali se s tím jiní, porveš se taky. Co bolí, to sílí.

A já se rozhodl, připravil, rozcvičil a přešel do aktivity.

Jsou tu. Pomalu se blíží a nedá se jim vyhnout.

Vánoce
podlamující se stůl pod salátem, kapr (letos pouze česká ryba z kampaně za 150míčů) a
krabice, krabičky
dárky a dárečky
koule a kouličky
chleba a chlebíčky
řízky a vánočky
svíčky a perníčky
nože a vidličky.

A tak jsem se rozhodl.

Začal jsem psát seznam dárků, píšu si ho do atlasu a ponechám v centru myšlenek...

Na mě, si prostě nepřijdou... ani obchodníci a ani pisálci. Já budu v klidu v bačkorách...