PF 2013

Vanoce za nami

silvestr pred nami a my zase na chvilku v Praze dobalit tasky a taky nacerpat informace z internetu a aktualizovat aplikace :) proto tento zkusebni spot :)

Pokud se ulozi fotka, muzete obdivovat nas stromek...

#Povzdech: zase jsem chtěl nakoupit online

a stejně jako loni mě to rozmrzelo. Jednak řada věcí není dostupná a pro jistotu se ani nepíše, kdy dostupná bude. Proč ji ale odstraňovat z nabídky, když aspoň máme více zboží... Takže spoléhat se nemá cenu.

Za další, když už vlezu na nějaký online shop, chci vše objednat najednou. Prodejci věřte, že vám kašlu!! na partnerský prodej a rozsekání objednávky na X balíčků a platit Xkrát poštovné...

Takže zítra hezky do obchůdků a jedeme.

ČD Pendolino vs LEO Express

Dnes jsem měl tu čest vyzkoušet 2 ze 3 dopravců na trati Praha hl.n. - Ostrava hl.n..

Směrem tam jsem seděl na palubě Pendolina. Vyjeli i dojeli jsme na čas, do 10min jsem měl kávu+vodu, výběr ze 3 tiskovin, nabídku svačiny a fungující wifinu prakticky po celou dobu. Ve vagónu bylo teplo, příjemně a toalety byly čisté. Obsazenost vagonu někde kolem 40%.

Směrem zpět jsem vyrazil na palubě LEO Express, business class. Měl jsem extrémně pohodlnou sedačku (lepší než pendolino), ale ve vagonu byla zima a necítil jsem se dobře. Toaleta nebyla s čistotou nic moc a byla mooooc prťavá (i pro daleko skladnější kolegy). Nabídku kávy a vody jsme dostali rovněž rychle, musím vynachválit tiramisu. Noviny však mají jen MF Dnes a pak magazíny, kolikrát ale až ze zaří. Wifina 90% času nefungovala a LEO entertaiment terminal vůbec (počin dobrý, ale nefunkční).

Sumasumáru, příště jedu Pendolínem.

Dřeva není nikdy dost

Aby bylo na vánoce teplo...

Listopadové tygrovinky...

... rozhodně nebudou patřit k těm nejzábavnějším a nejzajímavějším. Nikde, ale opravdu nikde jsem necestoval, většinu času jsem propracoval a jinak se věnoval rodině a okolí. Přesto je pár věcí k zapamatování :)

• Nejdelší cestovatelský počin měsíce byla cesta do Budějovic, kde by prý chtěl žít každý... já asi moc ne. Pokud jedete tímto směrem a chcete ochutnat něco dobrého, amerického, takže burgra a ktomu vanilkovou colu, pište si do notýsku HaDog.
• O jídle bude i další poznámka.. 11.11. se konalo tradiční posvícení v kombinaci se svatomartinskou husou a my byli opět u toho a opět na Vyskři. (a to ani nemluvím o zvěřinových hodech.. letos jsem zkusil snad vše co běhá či leze v lese)
• Dneska byla tiskovka ČSA. Začínají létat do Soulu a letadlo si teprve seženou. Takže jsem rád, že letím už v dubnu a s Korean. Druhak ruší letní destinaci Lvov. A za třetí už 2 měsíce se neozvali na bonusovku s Dublinem o které vím, že neprojde, ale nevím, kam místo ní letět... Tallinn taky zrušili a tím pádem jsem bezradný... už za nalétané míle aní není pořádně kam letět :(
• Listopad byl zároveň měsícem objevování, kam s dítětem. Podařilo se nám toho najít docela dost.. od venkovní outdoor aktivity Mirakulum, krytou dětskou hernu (zítra jdeme na mikuláše) v Holešovicích Lefík a nebo pěkné koutky v Mladé Boleslavi v "Cukrárně na Míraku" a v Praze v Ambi Pizza Nuova.
• V Boleslavi U Hymrů se nám povedl docela pěkný srazík CDB zakončený v Sklípku.
• V Karlíně otevřel Ind restauraci Indian by Nature a zřejmě stimuloval počet potřebný počet lidí, aby mu dali hlasy na TripAdvisoru a vyšplhal chvíli i na první místo. Hnus.

P.S.: Tartuffe Games v Divadle na Zábradlí nechodit. To je taková dávka kultury, že vám to vomlátí hlavu vo futra. Jo a Skyfall 007 se mi taky nelíbil.

P.S.II.: Pokud máte rádi konspirační teorie, sežeňte si (od strýčka zUSA) seriál HOMELAND. Pecka!

Říjnové volební tygroviny

Říjnové tygroviny jsou do puntíku jen a jen ukrajinské... byl jsem tam 80% svého času a procestoval pořádně skoro célé území. Od středu na západ, od západu na jih, do středu pak na východ a zpět.

Našel jsem také mnoho míst, kam se určitě budu chtít vrátit. Na prvním místě je rozhodně Lvov (a jelikož mi asi za míle neprojde Dublin, přesunu svátek sv.Patrika na Ukrajinu). Ajtý nadšencům dopocučuji TripIt.com, skládám si tam poslední věci a je to docela praktické. Zpět ke Lvovu. Evropsky vypadající město, historické živé centrum, které jsem nestačil prozkoumat. A taky Stargorod. Moje nakonec objevená krása práce českého Rádi.

Další z míst bude Charkov a to rovněž pro Stargorod a historii, rovněž pro to, že jsem tam byl docela málo a taky pro super hotel Villa Four Rooms. Tam se bydlí levně a super luxusně.

Na třetí místo si píši Krym. Přesné místo ještě nemám, ale zakomponovat do něj chci pobřeží i hory a gorod geroi Kerč. Odtud by mohla putovat jedna z mých expedic na 2013 nebo 2014.

Tam, kde vládne pevnou rukou Radek, co se týče kolýnek žebírek a jiných lahůdek, existuje i místo, které řídí čech Dan a vaří pivo. Lahodné pivo a další chuťovky k pivu jako špek a klobásky. Dan je mistr svého řemesla a tak můžete ochutnat i kopřivové pivo nebo pivovici.

Říjen byl rovněž ve znamení dvojích voleb. Krajských v ČR a Parlamentních na Ukrajině. Účastnil jsem se obou volebních dní, ale hlasoval jsem samozřejmě jen v ČR. Na UA bych moc nevěděl koho.

A nakonec? Boty toulavé mám pořád a právě jsem rezervoval vánoční víkend... snad tu bude pěkně!

PosLetní tygroviny

aneb bilance toho, co přineslo, odneslo léto. Léto s řadou špatných zpráv a událostí pro přátele okolo.

• chalupa Václavka se začala dát obývat. Velmi si ji užíváme a po zářijovém víkendu, kdy zásobníky dřeba byly doplněny na 110% vydržíme snad i ochlazení. Svatováclavský víkend byl špice teplý, ale i tak jel krb na plné obrátky a některé místnosti dokázal vytopit do neobyvatelnosti. A to ještě ani nemáme pořádně tvrdé dřevo.
• houbaření se nám moc nedaří, za dík jsme tedy vzali zahradní úrodě václavek.
• o co méně jsme našli hub o to více jsme zahlceni jablky.. snad najdeme nějakou moštárnu, kde je spotřebují, jinak se o jejich osud trošku bojím.
• během léta se rodina patřičně "vyvenčila" na Lipně, v Harrachově, v Petrohradu a nyní Slovinsko+Chorvatsko. Velmi nás překvapily lázně ve Slovinsku a doporučujeme je všem. Rovněž Zadar si budeme pamatovat ve velmi dobrém a rádi se sem vrátíme. Celou dovolenou jsme nepojali pašikářsky a tak jsme mohli ochutnat řadu dalmátských pokrmů a nechyběla ani rakija (ani během prohibice)
• v Praze, kousek od bytu, otevřeli hospodu ve stylu kapely Tři Sestry. Na té jsme za mládí hodně ujížděli a proto mám jasný cíl na skleničku pro příští léto :) Pokud budete mít zájem zajít, hlaste se!
• minulé úterý jsem se vyděsil článkem v MF Dnes (článek měl uklidňovat, ale o tom později), kolik lidí stojí frontu na bonusovou letenku od OK Plus. Jistě znáte mé úvahy o tom, jak o míle nepřijít, které jsem popsal ve článku Jak zachránit míle z ČSA OK Plus. Nynější úvaha však byla - VYBRAT- Vybrat si letenku, proletět se pěknou business třídou, poznat nová místa. Zatím si nechám pro sebe kam, jako nápověda třeba poslouží to, že tam, kam mám svého prvního Lonely Planet průvodce. Už víte? No ale cesta k letence nebyla tak jednoduchá, něco jsem popsal na twitteru, něco popsal článek v MF Dnes. Čekal jsem od 8:50 do 12:15 a snad se to vyplatí. Instrukci o tom, že se dá poslat email jsem využil u druhé-evropské cesty.. již 4 dny čekám na odpověď. Tak asi tak.

Svatovaclavsky vikend na chalupe

Po delsi dobe a opravenem sklu jsem si zase oblibil surfit na iPadu a nevzal si tak svoje vaio. Tim padem za tepla krbu (dnes jsem topic) se nedockate zadnych novinek. Krome jedne, Slavia vyhrala derby :)
Zitra se zkusim polepsit, ale nevim, kdy dorazime do Prahy. Podzim je tu opravdu krasny....

Před cestou

Léto téměř uteklo a proč si ho tedy neprodloužit. Zítra tedy vyrážíme směr Jugoslávie. Na tři dny Slovinsko, na sedm Chorvatsko, konkrétněji nestarší slovinské město Ptuj a zadarská riviera, písečná pláž Nin-Zaton. Co jen více dodat než že se těšíme na moře, na zážitky, na odpočinek a na společnost dobrých přátel.

P.S.: na čtení jsem si koupil horkou (nikoliv renatu, ale jste blízko) novinku.

Aktualizováno: Jak zachránit míle z CSA OK Plus

Již od počátku svého samostatného létání (let PRG-FRA 1.9.1997) jsem členem OK Plus a poctivě si šetřím na nějakou tu "pecku". Proto mě velmi rozezlila změna obchodních podmínek OK Plus a expirace mil ke konci září tohoto roku. Expiruje mi bratru půl milionu mil.. což je třeba 2x kolem světa v business class a to se mi ČSA rozhodně nechat nechce.. bude-li tedy nějaké ČSA. Než však migruji na nějakou jinou službu (expiraci po 2 letech mají snad už skoro všechny), musel jsem vymyslet nějaká opatření, jak odlet oddálit, neboť se mi rodinně a časově nehodí. Přišel jsem na dvě možnosti + jednu obyčejnou...

1./ Ta obyčejná je prachsprosté zpeněžení mil... prodat je buď na nějakém fóru, věnovat letenku a přijmout protihodnotu nebo prostě jen poslat někoho tam kam touží... co když chci ale letět taky?

2./ Zaplacení služeb u ČSA Holidays mílema dle jejich tabulky, ale pokud se mi nic nelíbí, mohu míle prostě proměnit ve voucher a tím zaplatit v budoucnu nebo - voucher se prodává daleko lépe.

3./ Koupit letenku u společnosti s nejnižšími letovými poplatky a záhy ji stornovat. Odečte se vám 5.000mil, ale nově načtené míle zpět na váš účet mají zase platnost 2 roky!

Takže mám ještě měsíc vymyslet co s tím!

Aktualizace: Na webovych forech nabízí lidé možnost míle prodat a nabízená cena je od 8haléřů do 15haléřů za připsanou míly. Vzhledem k tomu, že diskont za přepis míle mezi účty je 50%, je cena ještě nižší.... Pokud nemá exekutor prst na zvonku, nemá cenu se prodejem přepsání mil cenu zabývat!

Léto brzdí

a to nejen podle teploměru, ale i podle kalendáře.

Prázdninový pobyt na chaloupce je i důvodem nízké frekvence zápisků. Nějakou dobu to i vydrží, páč pohled přes gril s odrazem na krkovičku do půllitru pivka mi v pantoflích dělá o dost lépe než hrb na zádech u počítače.

Věřím, že jste na tom stejně nebo i lépe.

P.S.: je to na houby, nerostou :(

Léto jede III.

a já se pořádně nemohu ani zastavit. Stejnou rychlostí jak já roste tráva na chalupě a tak kdykoliv se zdá, že by mohlo být volno, pouštím se na green do flajtu se sekačkou. Stejně tomu tak bude i zítra.

Za první týden na chaloupce jsem se snažil zoptimalizovat logisticko dodavatelské řetězce především v oblasti proviantu - pro maso na gril jezdíme do Semil do řeznictví Fejfarovi, nejlepší špekáčky jsou Jirkovské od řezníka Drdy, držkovských chleba co už se nepeče v Držkově mají v pekařství v Železném Brodě a tam co se pekl držkovský je teď chleba Mašek. Taky ujde. Žitný vynikající mají rovněž Fejfarovi a je z Vysokého. Pro mléko k snídani neleníme do jílovského kravína. Úplně jiná chuť a po cestě se dají u místního zemedělce koupit letošní brambory, vajíčka už jsme taky dostali domácí. Jen to pivo. To zatím musíme kupovat průmyslově vyráběné, nikomu se ho nechce doma vařit.

Na domácí koláče máme vlastní švestky, býval rybíz, zatím jsou divoké ostružiny u cesty nebo ringle (podle dědy prý přezdívané prcavky). Na houby letos štěstí zatím nemáme, mochomůrky pardon růžovky co sbírá děda my nechceme.

Další logisticko dodavatelský řetezec co musím řešit jsou všemožní řemeslníci. Prvně musí dorazit krbař a rozpohybovat druhý větrák. Krb vyrábí teplo, ale už ho nefouká dál.
Dál. Nemáme matrace a ten co nám je slíbil se vymlouvá na subodavatele dodavatele svého dodavatele. Kurňa a já spim na rozkládacím křesle. Bohužel tehle člověk nedělá pro peníze. Nelze ho nijak motivovat a tak až mu matrace budu chtít zaplatit se stejným prodlením, jako on mi je dlužil, moc ho to bolet nebude.






Velký poznatek jsou dohady se sousedy... diví se, že se mi nelíbí 60kg jejich pes, aby nám běhal po zahradě, když máme 1,5 roku staré mimino, prý nekouše. Což říká každý. Můj nápad vylepšit vlastní plot žiletkovým drátem vyvolal hysterické vzlyky.

Příští týden zase jedu služebně pryč. Snad bude čas přečíst alespoň jednu z knížek co jsem chtěl a.. ano, dopsat Petrohrad. Vy co čekáte, neusněte mi tu :)

A malý tip - pokud máte rádi pivo, rádi experimentujete a máte rádi Český ráj, vyrazte na pivní Minifestival na Vyskeř.

Leto jede II.

Privitani na chalupe pompezni - kroupy, privalove deste, teplotni rekord a asi 5 druhu kolacu od pribuznych a vibec plno jidla. Tak se tu asi zabarikaduji a zitra poprve na houby.

Dcerka je tak nadsena, ze ani nechce pres den spinkat....

Zdravim od tepla rodineho krbu.

Léto jede

Tří měsíční úsilí rekonstrukce (vlastně architekr říkal jen remodeling) chaloupky se přiblížil tak, že i když nejsou hotové matrace a já, pár hodin před odjezdem čekám na potvrzení mall.cz, že nafukovačka je ready.

O plánu chalupaření mám jasno - každý den se mordovat se zahradou a bordelem po rekonstrukci, vyrazit do Turnova na domácí zmrzlinu do nově otevřeného Šálek&Bagetka, číst knížku (mám připraveno Bisoni001 a Lovci hlav), dopsat tripreport z Petrohradu (první stopu najdete v Reflexu) a vymazlit fotky, grilovat a opékat místní jirkovské buřty a vyrazit na houby, prý rostou. Neváhejte sledovat webstagram.

Léto běží plným proudem, na skvělé Lipno už jen myslíme a to jsme natěsno nestihli lesní stezku :-(

Aktualizovano: Recenze na Wellness hotel Frymburk a síla globálního internetu

Spontální nápad udělat si malou dovolenku mě napadl asi před týdnem. Po rychlé konzultaci s kamarádem na výběr lokality padla volba na Wellness hotel Frymburk.

Už jen samotná volba lokality nebyla nic jednoduchého... musí to být místo, kde řada z cestovatelů ještě nebyla a ti co byli, se sem musí rádi vracet. Pro ty, co chtějí zůstat déle musí být něco k vidění (historie), sportovní vyžití (ideálně inline), ve vedru koupání. Hotel musí ubytovat pejska a musí vyhovovat malému rok a něco miminu. Špendlík jsem tedy zapíchl na mapě u Českého Krumlova. Hezké město, kdo neviděl bude zírat, kdo viděl musí mít rád. Hradů a zámků v okolí kopec, do Hluboké co by kamenem dohodil. Je se kde najíst, napít. Dále... do 30min jízdy Lipno. Příjemná příroda, koupání i inline dráha. Uff to by tedy bylo a teď, jak najít hotel? Na iphone jsem začal brouzdat po aplikaci Výletník a postupně přešel na rezervační systém Hotel.cz (to samé co Turistik.cz) a zjistil, kde a jak je volno. Vybrali jsme výše zmíněný hotel ve Frymburku a teď čekám na odpověď rezervačního oddělení.....

Co mě ale překvapilo, je nedostatek recenzí na českém internetu, resp. na českých službách. Samotný Hotel.cz disponuje 3! recenzemi a to bez! textového popisu, stejně tak server Relaxos... Je velká škoda, že české služby neumí budovat komunitu. Je samozřejmé, že čas na sepsání reference musí uživateli nějak vracet.. dát nějaký důvod. I na český hotel je daleko lepší podívat se na zahraniční služby jako je Booking.com, TripAdvisor (můj favorit!) nebo HolidayCheck (42 recenzí... dříve můj favorit, pak jsem přešel více na TripAdvisor).

Globální síla a um vítězí anebo hozená rukavice pro šikovné české hlavičky?

A nakonec je všechno jinak. Ve Frymburku měli o kus méně pokojů než jsme potřebovali a tak kotvíme o kousek dál v  apartmánech Lipno Rezidence Club Canada.

#Kviff log off

Letos to na festival ve Varech nevidim. Loni jsem to měl naplánované dlouho dopředu, předloni jsem si to dokonce prodloužil. Letos musím odpovídat na dotaz "Budeš ve Varech" :> "Nebudu". Dneska jsem začal říkat "Asi nebudu". Kdyby se nějaká bleskovka snesla z nebe, možná bych vyrazil, přecejen je to jeden z top ívntů roku.
 Ale... doma je doma, já jsem furt v řiti a navíc finišuje chaloupka a u toho chci/musím být... takže, Vary 2013 těšte se!

Karlovarský festival je inspirující akce. Možným důkazem je shlédnutý film Gastarbeiter v roce  2010 o uzbeckých přistěhovalcích a moje návštěva Uzbekistánu 2012. Budete se divit, ale i proto jsem se tam těšil....

Bajkal rozpoutal myšlenky cestovatele

Krásný cestopis o největší povrchové zásobárně světa rozpoutal mé myšlenky cestovatele :) Loni jsem o prázdninách Bajkal navštívíl a kdyby se naskytla příležitost, jel bych hned zas (btw: českého cestovatele co přešel zamrzlý Bajkal zná skoro celý Port Bajkal). Ale proč cestovat stále na stejná místa... inspirace je dost. Wizz mi udělal radost se spojením do Gruzie, v hlavně bobtná i další nápad na někdy... jen potřebuji prokonzultovat se svým přítelem a zahraničním expertem. Pokud se pozná, má u mě pětipivo :)

P.S.: server www.pohora.cz stojí za přečtení celý

EURO 2012: jedeme

Wroclav, Vratislav česky, chcete-li. Těšte se na naši návštěvu a my už teď se těšíme na atmosféru a doufáme, že nás počasí nevypeče.

Zítra ráno (v úterý) cca ve 4:00 to pro mě vypukne. Balím auto, dres, šálu a pivo a vyrážím... posbírám členy tlupy a v 7:00 na severních kolejích Dojčebán si to mastíme do dějiště zápasu. Nevím proč, ale prý do Polska je nejlepší cesta z Německa :) Domů se snad prosíme v autě. Řeky snad rozcupujeme (no po posledním zápasu s Ruskem to však na nějaké gólové hody nevypadá, ale snad úplná tryzna to nebude), pokud teda nastoupí, všude píšou, že Řekové opustí Euro....

S Polskem v sobotu to bude jiné. Z obavy o vlastní dopravní prostředky a s velkým díky příteli se na Euro dopravíme vlakem Českých Drah, jeichž rozpočet jsem od ledna do března nedobrovolně dotoval. Očekává se, že i cesta bude zážitkem.

Těším se jak malej, naposledy jsem byl na zápase ČR-USA v Gelsenkirchenu, kde jsme nastartovali slušně na postup a nebýt Ghany, povedlo by se to.


Pro milovníky Eura doporučuji twitter účet svého kamaráda z Ruska, který se oženil a žije v Kyjevě a během fotbalu pracuje jako oficiální zpravodaj UEFA.

Petrohrad - plánujeme

Již od minulého týdne intenzivně plánuji výlet do Petrohradu. Jednak se nám potvrdilo hlídání a druhak se chci stihnout "bílé noci", kdy slunko téměř nezapadá. Při pohledu na letenky a u dobrých cen doba letu jako 19h+ jsem se rozhodl pro ČSA (bojuji o zlatou kartu pro 2013 :-) i přesto, že ČSA na svých letech dražší, než codeshare Rossia. (na partnerce jsem tisícovku ušetřil a tu Rossii ji koupil).
Hotel to byl stejný oříšek. Kde jsou ty luxusní ceny 5* které jsem oblažoval v březnu (to i letenka u Lufthansy stála 4.500CZK), booking.com se mi moc nelíbil, našel jsem Galahotels, dobrá cena, ale turci... navíc na TripAdvisor fóru neměli nic moc reference... Nakonec jsem uspořádal hotelový minitendr a zvítězil Herzen House. Dobré reference na Tripadvisoru (můj hlavní plánovač), super lokalita a v ceně je i snídaně. Objednal jsem to přes Booking.com, jako skoro vždy.
Teď již jen kompletuji tipy na výlety, restaurace atd.

Uzbekistán: cesta domů

Ano, na cestu jsem měl 28h a i to mohlo být málo. Ale o tom později. Nyní postupně a již bez fotek, nebot ja kopyto jsem si baterku do fotaku narval do batohu a jelikož jsem měl batoh, brašku a tašku s dvěma sadama porcelanu, nechtěl jsem se moc rozbalovat.

Vyrážím Talgem směr hlavní město Taškent. Vlak super, ale čekal jsem od něho, hlavně rychlostně, více. Kromě jednoho úseku kdy jel ke 200km/h, vše na úrovni českého rychlíku. Přesně na čas, kolem 19:50 dojíždíme na hlavní nádraží a já hledám ubytování na pár hodin. Letí to ve 4, na letišti chci být před druhou ranní. Chci sprchu a postel.

Na nádraží mám smůlu a tak beru nečekaně levný taxík za 5tis sum a vyrážím na rozvětku. První hotel toužil po 120tis a nezajímalo je, že je to jen na chvilenku. Na druhý pokus (Hotel Grandist) jsem úspěšný zde a dodnes nevím, zda jsem neměl jen nějaký na rychlo uklizený hodinový pokoj, ale vana byla, postel taky. Cena něco málo přes 20USD. Malý podvod byl s taxíkem, kde místo slíbených 8-9tis se cena vyšplhala na 22tis, ale co, domu bych to stejně nevezl, jen škoda, že to neskočilo u někoho, kdo by si to více zasloužil.

Přes všchny možné kontroly a checkiny úplně na pohodu, včetně deklarace. Buď byli rozespalí nebo na turisty už kašlou. Malý zádrhel s odletem v kostce, místo ve 4 letíme v 7. Na Vnukovu na přestup 45min a první reakce UTair, že se to nestihne. Pak si to ale asi rozmysleli.. jednak nás z Taškentu letělo více jak polovina letadla, druhak další spoj až v úterý (my tam byli v sobotu).

Vše dobře dopadlo, v Brně jsme dosedli na čas, do hodiny už jsem seděl v rychlíku ČD a mastil na Prahu... ani porcelán jsem nerozbil

P.S.: na fotce lahodná masová samsa

Aprílové tygroviny

Na jeden post by to nedalo, ale jako sumář se to dá použít. Pořád se něco děje (bohužel/dík) a tak je potřeba zanechat také digitální stopu :)

• V dubnu jsme zahájili projekt rekonstruce chalupy, pracovně ji nazývám Václavka. 40 let sloužila jako skladiště a teď, za dva víkendy je potřeba chalupu vystěhovat. Ten cíl však stojí za to.
• Proběhlo rozloučení s letištěm Tegel, byli jsme "cenově nuceni" z něj odletět do Kyjeva a zpět. Příště nás již přivítá Berlin-Brandenburg, alespoň byla šance omrknout zase Berlín. Nicht schlaecht!
• Na druhou část majských prázdniků jedeme (nebojte, na oběd na Vyskeř) s kýsovcema do Německa, do Schönecku (využíváme akční nabídky z veletrhu FORKids) a zakončujeme nákupy v Chemnitz. (nějaké tipy kde?? - zatím jsem našel Chemnitz Alee a Chemnitz Center)
• Do střední ameriky zdravím spolucestovatele z Uzbekistánu a Ruska Ondru. 
• Sportovně se mým koňům nedaří... hokejový BK spadl do první ligy, SK Slavia je na pokraji sestupu, FK Mladá Boleslav neslaví postup do pohárů ani ze 4 místa..... sport je sport.

Bukhara, Samarkand... Uzbekistán se vydařil

 -----
Po cestě přes Aralské jezero, na Khivu a pouští a rozbitou cestou až do Bukhary.
-----

Probouzíme se do viditelně teplejšího počasí v B&B Sarrafon v Bukhaře a v rodiné kuchyni zamáčklí v rohu si po dlouhé cestě vychutnáváme snídani. Ubytovaní jsme jen my tři a nějaký frantík, který vtipně dodává, že kohokoliv se z turistů v Uzbekistánu zeptá odkud je, dostane se mu odpovědi "France" nebo "Czech".
Po snídani naše první kroky vedou k nedaleké prodejně uzbeckých drah pro lístek na ranní expres Sharq do Samarkandu. Bez problémů za cenu kolem 19000som kupujeme lístek (místenka) a pak vesele couráme krámy, medresami a krytými bazary. Dodnes mě mrzí, že nožířství jsem opustil s prázdnou, bukharský nůž stejné kvality jsem již nikde neviděl.

Malým zpestřením byl oběd se třemi chlapíky se stejným jménem Bachťor (domácky Bach - prý když potkáš tři stejného jména, můžeš si něco přát), kteří jsou přátelé mých přátel. Předvedli parádní uzbeckou pohostinnost (za kterou více než díky) a pozvali nás nás příjemný oběd s povídáním. Servírovali se vybrané speciality korunované šťavnatým šašlikem z beraního žebra a mléčného beránka (beránek co byl jen kojený mlíčkem). Doprovodem nám byly tři lahve koňaku, což byla výhra především pro prodejce porcelánu v Pevnosti. Koupili jsme tři rištanské. Pevnost se mi líbila, placená prohlídka mě však zklamala. Vlastně to bylo jen o nákupech. Zbytek dne trávíme po památkách nebo v čajchaně.

Ráno musíme opravdu brzo vstávat a hostitelé předešlého dne trvají na tom, že nás odvezou na nádraží. To je vzdálené asi 15km od města a dostat se do něj je na pár minut. Musí se přes několik kontrol (skoro více jak na letišti) a lidé - povětšinou uzbeci jednoucí za prací - jsou víc jak zvířata. Včas zabíráme svá místa, vlask je místenkový. Jedná se o velmi pohodlnou cestu, vzdálenost urážíme za necelé tři hodinky s pouze jednou zastávkou. Podřimuji a chvílema sledují promítaný film. Na nádraží v Samarkandu jsme kolem 11:00.

Prostupujeme davem a jdu si koupit lístek na zítřejší Talgo. Po té jdeme kus pěšky a pak naskakujeme do taxi (k historickému centru je to cca 8km), cílem je B&B Meros, které jsme si našli v Lonely Planet. Když se tam dokodrcáme, tak se nám nelíbí ani lokalita, ani fakt, že nejde proud (však víme, že brzo dojde i voda a plyn :). Vracíme se tedy více do centra k Registánu a náhodou objevujeme super hotel starého pána, Ark Samarkand. První frajer, co jednolůžko nechal za polovinu ceny dvojlůžka.

Vyrážíme na prohlídku Samarkandu, na tržnici dáváme oběd a pak zkoukáme historické pohřebiště. Pak se lehce odděluji od spolucestovatelů a doslova zevluji po parčíku. Navečer dostáváme neodmítnutelnou nabídku od policajta k prohlídce Registanu za 50% ceny, tak jdeme. Poslední uzbecká večeře je šašlik. Vynijakící a vychutnáváme si ho na ulici, i když je trošku zima.

Druhý den se budíme do deště. Nemám nepromokavé věci a dokonce (do pouště) jsem si nebral ani pláštěnku. Dopoledne jen tak koukáme do zdi a pak taxi vyrážíme přes jednu medresu na oběd.. taxikář nás odvezl na kraj města na vynikající samsu (taštičky plněné masem) a i možnost vidět přímo v praxi její výrobu. Nejlepší. Další destinací, skoro již poslední je tržiště... kupujeme suvenýry, koření, tašky, porcelán, látku a další... a počasí se umoudřuje. Spolucestovatelé vyráží na nějaké místo asi 20km od města, já na hotel dobalit... pak již jen naskakuji do taxi a to mě odváží na vlakové nádraží. Čeká mě cca 28h cesta až do Prahy.

Blogger a jeho nový editor

Konečně soudobý editor. Blogovaní bude zas o něco radostnější a hned se jdu vrhnout na dopsání dalšího článku :) Uráá

Uzbekistán 2012 - Expedice křížem krážem

Zkompletovaný přehled cestování po Uzbekistánu.

Před Expedicí
Získání víza - LOI + návštěva ambasády
Ambiciózní plán
Cestovatelské oříšky před odletem

Expedice
Z Brna na břeh Aralského jezera
Cesta přes Khivu do Buchary
Buchara & Samarkand
Přes Taškent domů

============================================
Zkuste i další cestoZÁpisky z dálného východu:

2016 Makedonie
2016 Ázerbajdžán, Turkmenistán a Kyrgistán
2015 Ižhevsk
2013 Gruzie

2012 Ghana
2011 Bajkal a Sibiř
============================================

Čtvrté narozeniny

a to ty kyjevské... tenkráte, v dvatisíceosmém, jsem do Kyjeva dorazil já a джордж буш. Po příjezdu se zároveň objevil první zápis zde na tomto blogu.

ČSA končí s Aerosvitem

takže, všechny lety co si můžete koupit na webu ČSA, jsou na strojích ČSA. S Aerosvitem jsem se již před nějakou dobou rozhodl létat jen v maximální nouzi a na 30hodin v KBP mi zůstanou jen vzpomínky. Doufám, že konec spolupráce neznamená, že ČSA nepůjdou na nový Terminál D, který je prakticky dokončen.

A tím novinky nekončí. V sobotu a neděli ČSA nelétá vůbec. UT+ST+ČT je přidán kromě 11:25 ještě spoj pro nespavce a otrlce v 6:00 ráno. Pátek je úplně zvláštní, z Prahy odlet 17:40 a z Kyjeva 21:25 s návratek 22:30. Uvidíme, jak si to sedne. Lety do Kyjeva plánované na zimu mi seděli více. Škoda, že se to neralizovalo...

Cesta přes Khivu do Buchary ... Uzbekistán, dny další

-----
První část - cesta do Uzbekistánu a rovnou k Aralskému jezeru
-----
Na jižním vokzale, stanovišti busů a maršrutek se o nás málem porvali a potvrdila se tak teorie, že to chce najít někoho, kdo se bude vracet a nutně se tak potřebuje obsadit. Naším cílem je Khiva, historické městečko na jižní (turkmenské hranici). Vyjednáváme cenu 20tis som osoba do Urgenče + 40tis som příplatek za 2 zastávky po cestě. Libová cena. Večer nám taxikář nabízel svého kámoše s cenou 100USD (čili 275tis som).

Vyjíždíme do pouště po překvapivě dobré silnici, překvapivě i sněží. Sníh bychom rádi nechali na severu, ale zatím nám není přáno. První zastávkou je ruina Chilpyk, asi 30km od Nukusu. Zajímavé je, že posledních 5km od silnice se jede terénem, po nezpevněné ploše, na 4x4 auto zapomeňte a zvládnout se to musí na Daewoo.


Další zastávkou jsou 2 pevnosti Topraq Qala a Kyzyl Qala. Pomerně zachovalé, obě prolézáme, ačkoliv to venku founká. Jsou uplácané z bahna a časově spadají do 4-5století našeho letopočtu. Podle lonely planet jsme plánovali oběd v jurtovém kempu, smolík pacholík, neni sezona a tudíž bylo zavřeno.


Kolem 16té hodiny přijíždíme do Urgenche s malým dárkem, po cestě si kupujeme přemrzlý meloun... místní specialita a lahůdka. Z taxi přestupujeme na maršrutku. Máme před sebou posledních 20km a ceny za taxi jsou zbytečně přestřelené. Další variantou cesty do Khivy je využití trolejbusu české výroby. Vzhledem k tomu, že ten jede 90min a maršrutka 25min, necháváme si české dopravní retro ujiti.


Khiva je pro mě takový muzbecký Krumlov. Uprostřed města historická oaza, zde s hradbama, jinak normální město. Ubytování hledáme uvnitř hradeb. Sněží a je zima. Těšíme se. První B&B Meros nás vypoklonkuje, že nemá vytopené pokoje. Nacházíme Hotel Islambek, jediné místo během putování, kde jsem našel wifi. V Khivě není plyn a tak se netopí. Chvilenku váháme, ale nakonec do toho jdeme. Není ani elektřina a tak netopí ani přímotop. Je kosa.


Jdeme na večeři a věříme v zlepšení. Během večeře chvílema nejde proud a je tma. Takže netopí ani přímotop a do hotelu se vracíme temným městem. Spím oblečen do dvou triček, svetru a tílka, ulehám pod dvě deky. Stejně se budím ráno zmrzlý a s plným nosem. Ani teplá snídaně, v čechách téměř nedostupná vajíčka, mě nerozehřeje.

Zmrzlý jak tučňák bloudíme po Khivě a mé zmrzlé tělo dostává další ránu, s elánem lezu na minaret. Ceste je vstrmá vzhůru ve tmě po vysokých schodech. Nahoře přemýšlím, co bude znamenat cesta dolů a výsledek je namožení nadkoleního svalu na dalších 5dní. U prodeje vstupenek nás lehce vyzpovídá tajný milicionér a tím je náš kontakt s policií u konce. Celé dopoledne jdeme památka po památce, čili minaret-medresa-mešita-medresa-medresa-hradby :) balíme, kupujeme somsu (taštičky z něco jako listového těsta plněné skopovým s cibulí) na cestu a vyrážíme taxi do Khivy. Tentokráte chceme místo, odkud nejlépe vyjet směr Bukhara.

Usmlouváváme cenu s jeho kamarádem, který se nakonec ukáže, že kamarádem ani nebyl. Cena nakonec nebyla usmlouvaná (místo 240 musíme dát 260 = pořád pod 100usd) a v porovnání s ostatními jsme jeli nějak dlouho. Dědula, dnes důchodce, který byl na vojně u tankové divize Minsk jako řidič a podílel se na osvobození Prahy 1968, si cestu vyloženě užíval a i pohodlné úseky probublal padesátkou. Z 500km cesty bylo takových 100km, kde maximálně šlo zařadit stupeň 2 a jen nejbystřejší oko našlo zbytky silnice vedle nové, moderní, uzavřené. Zpestření tato cesta pro mě měla dvě. První byl vysoký most přes řeku Amudariya, společný pro vlak i silnici a chráněn policí jako strategický cíl. Druhé vzrůšo byla večeře v pustině u jedné ze 3 restaurací - smažená ryba. Candát, jediný zdroj čerstvého masa v lokalitě.


Do Bukhary přijíždímě těsně před půlnocí v úterý večer. Ubytováváme se na 2 noci a jdeme spát. Není plyn (kolikrát ani pro taxikáře) a je celkem zima. Snad nás prohřeje den v poušti.

Z Brna na břeh Aralského jezera ... Uzbekistán, dny první

Desátého března byl den D. Den, kdy jsem vyrazil na očekávanou expedici do Uzbekistánu s velmi ambiciozním programem. Nastavil jsem si budík na 4:40 a už v 5:06 nastupoval ve Vysočanech do vlaku, abych po potřebných nákupech na hlaváku stihl rychlík Avala do Brna. V Pardubicích přistupují další dva členové expediční výpravy a po půl deváté již nakupujeme snídani a balící folii (pro převoz suvenýrů) v Tescu u Hlavního nádraží. Autobusem se přesunujeme na regionální letištátko Brno (chcete-li Wiena-Nord) a čekáme na přílet letadýlka CRJ200 od společnosti UTair. (z Prahy zmasírován cenou piva jsem šokován, když pivní nápoj starobrno zde tuším stojí o 114Kč méně než v Praze-Ruzyně plznička) Letadlo je skoro plné cestovatelů z Čech, Moravy, Slezka, Slovenska a Polska do Tašketu a to díky akci UTair, kdy letenka stála něco málo přes 3.500. No nekupte to.

Odlétám s menším zpožděním. Zavazadlo máme odbavené až do Taškentu, sebe nikoliv. V Moskvě-Vnukovo budeme muset v transitu ještě jednou na check-in. To se protáhne na bratru krásných 120min, kde kromě lavičky a toalety nic není a nezbývá naž čekat a koukat z okna. (na transit do Taškentu čeká 29lidí ze 40, kteří letěli z Brna do Moskvy) Policistka, připomínající Gretchen z Prison Break, dělá svoji práci svědomitě a poctivě a po té, co máme boarding pasy nás přes duty free doprovodí až k security. Za ním je bar, velká láce, pivo za 700RUB. Ukecevám tedy security a procházím zpět do dutyfree pro jamesona a colu. Za 500RUB sedmička a tři coly. S jamesonem uteklo nejen čekání, ale i cesta narvaným ledalem uzbeckých dělníků... přistáváme v Taškentu. Vybíháme z letadla, stojíme frontu na pasovku, vyplňujeme deklaraci (takže zpočítát všechny peníze a zapsat i elektorniku) a jsme venku. Uff. Celé to zabralo asi 2 hodinky. Krása. Peníze neměníme, oficiální kurz 1USD = 1900 Som je nevýhodný. (neoficiálně jsme nikdy neměnili pod 2700)

Následuje hned v 7 ráno přelet do Nukusu, hlavního města Karakalpakstánu, města nejblíže ostatkům Aralského jezera.

Zde doplňuji zásadní cestovatelský tip. Před příjezdem do Uzbekistánu se nám cestovní agentury snažily namluvit, že potřebujeme auto na přejezd mezi letišti!!, že "domestic airport" je strašně daleko a že to bude minimálně 10 USD (cena by odpovídala vzdálenosti kolem 30km). Nakonec ukecáváme taxikáře na 6 USD + to, že nám vymění nějaké peníze. On tvrdil, že je to 14km, jeho tachometr nelhal a je to jen km 6. V místních cenách tedy cena kolem 2USD.

Odlétáme poklidně a celkem na čas originálním ruským stojem Iljušin 114-100, kterých bylo vyrobeno pouze 14! a ne všechny dopadly úplně dobře. Zážitek, na který budu rád vzpomínat, ale vzhledem ke statistice a pravděpodobnosti nerad opakovat.

Po deváté hodině (v Uzbekistánu bylo o 4 hodiny více než v ČR) jsme v Nukusu. Začíná den a já jsem přes 24h na nohou. Asi půl hodiny hledáme volnou maršrutku nebo taxi na místní bazar, kde si chceme domluvit auto do Mujnaku, bývalého přístavu na Aralském jezeře, bývalé rybářské bašty a dnes spíše města duchů. Usmlouváváme cenu na 70USD.. je to 250km tam a 250 zpět, chceme se ještě v neděli vrátit do Nukusu a nocovat zde. Veze nás týpek, který kupodivu neumí rusky a vypadá, že nejlépe mu jde smažení. Divný pohled. Naštěstí nás asi po 15km přesazuje na benzínce s nájezdem/výjezdem z udusané hlíny do auta svého bratra, který vypadá velmi sympaticky a umí rusky. (jelikož zde skoro všechny auta jezdí na plyn místní produkce je název benzínka zavádějící, na plynovku si zase neumím zvyknout já :))
Když do kufru auta přehazují rezervu a hever, není nám to nijak divné.

V Nukusu sice sníh bývá, v březnu je však překvapením. Vydatná vánice je překvapením nadruhou a tak se bez zimních gum vydáváme za velkým dobrodružstvím. Nutno dodat, že jsem jel spíše do pouště a nikoliv na polární výbavu, i proto pogumované sportovní boty a manžestráky (pro mě typické) nejsou horalův top. S přestávkou na oběd (podávala se vynikající beraní šurpa) a klesajícím nadšením úměrně s přibývajícím sněhem dorážíme po 15h do Mujnaku. Asi 20km před příjezdem si zpestřujeme cestu výměnou proraženého kola.

V Mujnaku se po bývalém dně Aralského jezera (vyschlo zvýšenou spotřebou vody z řeky Amudariya za účelem pěstování bavlny a rýže) brodíme místy až po kolena sněhem a hledáme opuštěné lodě. Nacházíme, fotíme. Pak se přesouváme do auta, snažíme se uschnout a zahřát domácí slivovicí. Jedeme zpět.




Cesta zpět už ok. Nesněží. Kolo však měníme podruhé, těsně než padne největší tma. Silnice totiž nutně neznamná, že je vše pokryto asfaltem a pro tento terén by 4x4 vůz byl rozhodně vhodnější. My si museli vystačit s Daewoo Nexia.

Kolem 21h se ubytováváme v hotelu Nukus v Nukuse. JE to stání hotel, takže nemá problém s plynem, což jsme nebrali jako nijakou výhodu, chyba lávky.

Na večeři jdeme do místní šašlikárny. Nic jiného nemají a umí ho skvěle. Dávám si dva skopové a jeden hovězí mletý. Spí se mi krásně. Toaleta hučí jako niagara a pro mě je to malá vzpomínka na prázniny u jezu s raftaři.


Ráno vstáváme a po luxusní snídani - 2! vajíčka - jdeme do Savitského muzea, kde věnujeme nejvíce času historii Karakalpakstánu. Ještě lehce před polednem nás taxi odváží na jižní zastávku taxi a maršrutek a dojednáváme si odvoz do Urgenče. Loučíme se tak s drzným severem, s Nukusem a s Karakalpakstánem a míříme do pouště Khorezmu.

Dokonalý objev - Airbnb.com

Kdo tuto stránku zná/využívá nemusí číst,
nic objevného se nedozví.

Ten, kdo ale jen slyšel nebo nezná, a rád cestuje, bude nadšen. Airbnb.com je stránka stará asi 3-4 roky a nabízí ubytování po celém světě. Ale nejde o hotely, jde o pronájmy celých domů, bytů, pokojů, apartmánů.. je to pecka. Můžete se pronajmout pokoj v bytě v Rio de Janeiro na jednu noc, jako týpek co mě na tuto stránku přivedl. Byt na celý víkend při výletu do Paříže nebo třeba chajdičku v Thajsku ani ne za 600Kč/noc. Už teď přemýšlím, kdy a jak to zkusit. Ne nadarmo je magazín TIME zařadil do svojí TOP50.

Tot pro cestovatele. Pro byznysmeny, mrkněte, jako to celé vzniklo :)

Cestovatelské oříšky a hra na pravdu

Program hotov a nezbývá tak, než doladit pár detailů. Pořád velmi stojím a projížďku rychlovlakem, přecejen v ČR se ji jen tak nedočkám. Už vím, že ze Samarkandu jezdí Afrosiyob denně, v 17h. Pro snadnější rezervaci jsem oslovil 2 agentury, PageTour a STANtour a přišly mi 2 různé odpovědi... tak by mě zajímalo, kdo má pravdu.

Cena by měla být 20USD economy, 30USD business...

PageTour (5USD zprostředkování)
Today we visited a railway department. There already no free tickets
for Afrosiab for 16 March. We can suggest you 007 train. Departure
from Samarkand at 17:30 and arriving at 21:00. is it ok?


STANtours (20USD zprostředkování)
We can issue this tickets 1..2 week before date of departure. Space on the train is still in stock.

Tak jak koukám na poštu se spolucestovatelem, další oříšek bude, odkud vlastně odlétáme do Nukusu...

zrnečko pochybnosti zasadil PageTour, který se snažil vydělat na transportu...

Yes, both flight are from Tashkent.
But you will arrive to the International airport and flight to Nukus
is from Domestic airport.
Both airports are in Tashkent, but in different part of Tashkent.
And you need to transfer from one airport to another.

A odpověď co zjistil Ondřej...

Hele, cim bliz na vychod, tim je to zajimavejsi: v kancelari uzbairways mi potvrdili, ze vnitrni lety jsou z noveho letiste, nedavno postaveneho, ale nevedi, kde se nachazi:):):), pry si to mam zjistit az na miste:)

Tak nám držte palce, bude to zajímavé :)

Uzbekistán: program & plán

1.den - neděle
Prilet přes Taskent (7:10) a odlet do Nukusu (9:55), od letiste marsrutkou k bazaru, usmlouvani taxi do Mujnaku (cca 200km tam, 200km zpet, okolo 60USD), byv.pobrezi Aral.jezera, vraky lodi, zpet vecer, nocleh v hotelu Nukus (No'kis Hotel, 4, Patrice Lumumba Ko'shesi).

2. den – pondělí
Rano prohlídka města (30min), Muzeum Savitskiy (60min), odjezd do Khivy (220km) přes Torpaq Qala, Ayaz Qala (pozdni obed, brzka vecere v jurtovem tabore), nocleh v Chive (Meros B & B, 57 Abdulla Boltaev Street).

3. den – utery
Od rana - dopoledne prohlídka historické Chivy, odpoledne odjezd (marsrutka, nebo taxi) do Buchary, cca 6h jizdy (tj. odjezd ve 14h, prijezd ve 20h… nebo obed po ceste apod.), nocleh v Mubinjon's Bukhara House.

4.den – streda
Od rana – dopoledne prohlídka Buchary, odpoledna prohlídka Buchary, kolem 17h presun do Samarkandu (marsrutka, 3.5h). Nocleh v Antika, Gulnara nebo Emir hotelu.

5.den – čtvrtek
Od rana – dopoledne prohlídka Samarkandu (Gur Emir, Registan, Bibikhanum, Sach-i Zinda), odpoledne Afrosiab, Ulugbegova observator, továrna na koberce.

6.den – patek
Odjezd do Taskentu. Snad se povede lístek... pak ještě celý den Samarkand a nějaký airport hotel nebo nonstopáček v Taškentu :)

7.den – sobota
v 4:40 rano odlet

Víno Dious

Pokud se Vám dostane do ruky, tak věřte, že postup výroby jsem osobně zkontroloval, prověřil a většinu sudů ochutnal. Jsou to fakt znalci a profíci. Jejich umístění v salonu vín je po zásluze.

Koukněte na Víno Dious sami, ale radši, ochutnejte!

Ghana: poprvé: kompletní tripreport 2012

Minitripreport z první cesty do země kakaa, do Ghany:
Předodjezdová
Den první
Den druhý
Den třetí
Den čtvrtý
Den pátý
Den šestý

a bonus o jídle Ghana:kuchyně

============================================
Zkuste i další cestoZÁpisky z dálného východu:
2016 Makedonie
2016 Ázerbajdžán, Turkmenistán a Kyrgistán
2015 Ižhevsk
2013 Gruzie
2013 Hong Kong
2012 Uzbekistán
============================================

Ghana: místní kuchyně

.. jak jsem slíbil, přidávám pár řádek o tom, jak mi chutnalo. Vzhledem k tomu, že na území Ghany žije řada etnik a kmenů, je velmi těžké označit národní pokrm číslo jedna, stejně jako všechno ochutnat během těch pár dní. Pro turisty doporučuji navštívit Azmeru Restaurant, kde se dá během oběda ochutnat nejvíce. Tento článek tedy není kompletní přehled národních pokrmů, ale mé vyzkoušené menu :) Jednoduše lze říci, že je to hodně o zelenině (dušené, smažené, grilované), rýži a mase (především dušeném). Ke každému jídlu patří hooodně moc lahodných omáček, kolikrát ale pálivých až až...

Přílohy
1./ Banku/Fufu. Představte si těsto na bramborový knedlík, na vrchu slizké (jako nok) a uvnitř tuhé. Stav něco mezi uvařením a syrovým těstem. V případě Banku z maniokové a kukuřičné mouky, naopak v Fufu hraje hlavní roli yam. Používá se jako příloha, vždy s omáčkou (většinou tomatový základ nebo palmový olej).


2./ yam/plantain - yam je něco jako brambor, roste to pod zemí a používá se to na cokoliv - vařené, smažené, krájené, na hranolky. Plantain je zase typ banánu - zase - smaží se, peče se.. jí se to v různých fázích zralosti.



3./ rýže/jollof - rýže je rýže.. :)) a jollof je její variace. jedná se o smaženou rýži, lehce pálivou, s tomatami, cibulí, pepřem a čímkoliv ještě. Dá se i samotná :) (na fotce v doplňku s dušenou zeleninou a hovězím a palava)


POLÉVKY
4./ Doporučit mohu polévku pod názvem Light soup - tomatový základ, vývar s cibulí a může být doplněno o maso. Doporučuji všudepřítomné kozí...



HLAVNÍ CHODY
5./ Tilapia (ryba) - sladkovodní a proto jsem na ni neměl chuť. Takový druhý pangas. Velmi oblíbená... chtěl jsem zkusit polévku, ale když jsem odkryl pokličku a mrklo na mě 10 rybích hlav, šel jsem zase do kozí (do Kozí na drink půjdu až teď :-)

6./ Guineafowl - český překlad neznám, ale řekl bych že krůtokuře. 0% tuku. Výborné.

7./ Palava sauce - dušený špenát na palmovém oleji a doplněn zeleninou, co ale chutná jako vajíčko :) může být s masem nebo i bez.


A víte proč se ghaňanům přezdívá "black stars"?

Ghana: domů ... den poslední

Na poslední den jsme neměli žádné velké plány. Chtěli jsme nakoupit v Accra Mallu nějaké pozornosti, ale jednoduše nebylo co. Místo toho jsme se rozhodli naplnit žaludky a tak jsme na doporučení vyrazili do restaurace zaměřené na místní speciality - do Azmery. O víkendech tam mají obědy formou švédských stolů a pokud zkousnete cenu cca 30USD na osobu ochutnáte prakticky všechny hlavní jídla ghaňaské kuchyně.

V mezipauze mezi obědem a odletem odjíždíme na Labadi Beach.. zde přelidněno, ale zajímavé.. nikdo se moc nekoupe, ale rozhodně to tam žije.

Check-in se i přes odlet v 21:40 otvírá už v 17:00. V 18:00 procházíme express checkinem a pak letištní salonek (není to komerční služba, je to jen na pozvání) a pak rovnou do letadla. Letí ten úplně stejný stroj. V economy plno na 100%.. přál jsem si vedle sebe volno, ale po večeři usínám a spím. Přestup ve FRA už na pohodičku a na čas jsme v Praze. Teplotní rozdíl během 10hodiny - 50°C.

Ghana: ponikove taxi ... den paty

Poníkové taxi asi proto, že dnešní taxíky spojovala vůně převáženého poníka, kde v jednom případě si snad i přinejmenším ublinknul. Vážně se už těším domů. Dneska ve snaze koupit si tradiční úbor Ghany jsme nějakým štěstím zabloumali do chudinských čtvrtí a hejblo nám to žaludkem. Kolegu pak dorazil typický ghaňanský fastfood v Osu a konkrétně chickenburger. Já šel do předražené, hnusné, ale konzervativní pizzy a udělal jsem dobře. Slogan Luv dat chicken se tedy nenaplnil.

I přesto, že od pondělka nepominul a není tedy takové vedro, jsme se poprvé osvěžili v bazénu. Jeho správce asi do teď nechápe, že i 32°C může být teplota na koupání.

Pro večeři naši partneři zvolili restauraci Wiase v hotelu HolidayInn a přes počáteční naše rozpaky udělali dobrou volbu. Hotel má dobrou polohu, že se nemusí do zácpy Akry, výborně vaří a hotelem panuje dobrá atmosféra. Tentokráte i pro oslavu dne Iránu. Pro mě malým globalizačním překvapením bylo jihoafrické víno importované přes Hamburg. Lahve vína asi sbírají míle do frekvent flyer statusů :-)

A když už jsme u lítání, tak ačkoliv náš let je na pořadu dne až 21:40, na letišti musíme být již v 16:00. Lepší zprávou je, že nám dojednali VIP odbavení.. aspoň něco!

Snad jste si početli, další příspěvek už bude od tepla rodinného krbu! Těším se!

P.S.: dneska jsme vykřikli heuréka. číšník totiž napoprvé přinesl objednávku přesně podle objednání... POPRVÉ v Ghaně od našeho příjezdu. Úroveň klientského servisu je mizerná.

Ghana: všude samé kakao ... den čtvrtý

Den nám začal velmi brzo, vzhledem k vzdálenější destinaci, kde má domov motor ghanské ekonomiky: kakao. Vstáváme kolem sedmé a v osm po snídani již se proplétáme spletitou Akrou... úzké uličky, kolikráte chybí asfalt, miliarda lidí a krámečků a nespočítaně benzínek Shell. Na kraj Akry, k mýtnému bodu (mýto se tu platí při přejezdu mezi kraji) trvá necelou hodinku. Dalších 60km zabere našemu řidiči Oskarovi zase něco málo přes hodinu a pak jsme již byli v cíli, v městě TAFO. Jedeme ghanskou krajinou, kde kromě většiny chudinských chatrčí z dřeva či hlíny, mraky dětí, koz a psů vidíme krásnou přírodu, palmy, stromy, termitiště a i několik lidí neouscí obří ulovenou krysu.. prý na gril, místní pochoutka.

Po první schůzce, kde kromě ředitele zařízení, předsedy vládní strany v regionu, se účastnil i zástupce zde žijících kmenů (takový vinetou) a ten měl dotazů nejvíce.

Pak přišla malá nepříjemnost, kdy jsme píchli. Autoservis je zde na každém kroku, takže kolo bylo dole hned, ale protože ve městě byl právě blackout, neboli vypnutá elektřina, musel řidič taxíkem do 15km vzdáleného města kolo nafouknout.

My zatím vzali za díky prohlídku největšího Cocoa Research Institute, což je obrovský areál s laboratořemi, zahradami, kancelářemi, hotelem, bungalovy a i soukromým golfovým hřištěm. Při jízdě po areálu jsem si připadal jak v Jurském parku. Ukázali nám jak se kakao pěstuje, vyrábí, ošetřuje a co vše se z něj dá vyrobit - třeba gin, brandy, mýdlo, ocet atd.
Zde nás v jednom guesthousu pozvali na oběd. Pro zájemce o delší pobyt se zde dá rezervovat od bungalovu až po velký dům, včetně služebnictva. (další zajímavé jméno co jsem potkal byla průvodkyně, představila se nám jako CHARITY)

Vzhledem k tomu, že nás čekala cesta přes 2h zpět do Akry, vyjíždíme až po půl páte. Konec cesty je tak ve tmě, což hlavně tam, kde není asfaltka není úplně pravé ořechové. Aspoň si cestu zpěz zpříjemňujeme místními fresh džusy - mango, ananas, zázvor - Blue Skies. Vynikající delikatesa.

Dnes tedy den skoro celý v autě, zítra poslední celý den v Ghaně. Už budeme v Akře, dojedeme poslední schůzky a třeba trošku nakoupíme suvenýrů.

Ghana: když nevíš coby, koupíš to v zácpě ... den třetí

.. nám začal hned ráno a to po snídani cestou vyřizovat naše pracovní věci do čtvrti ministerstev. Jsou krásně seřazena vedle sebe a jde se kolem nich pohybovat pěšky. (zaujalo mě naruby-diskriminační ministerstvo: pro ženy a děti) Kvalitu fotek nemá cenu popisovat, modernizace nutná. Zaujala mě jejich kampaň za zdravý život - Eat fruits daily. Fruits are medicine. a další - Exercise at least 30minutes 3 times a week. Exercise is medicine. Kdo se tím asi řídí?

Když jsem včera uvedl, co všechno se dá koupit na ulici, netušil jsem, o co všechno budu muset ještě seznam rozšířit: figurky teletubies, balení ramínek (dřevo nebo plast), radiovětrák, obraz ježíše, váha, žehlička, dalekohled, budík, hry monopoly a scrabble, šroubovák, vonítko do auta... a pecka nějvětší, borec se čtyřmi mrtvými krysami na provázků prodává deratizační prostředky proti myším...

Odpoledne jsme měli v plánu fotbal, na ten se ale nedostalo, neboť jsme se zasekli při cestě do Winneby (bohužel 4+řidič v Toyota Corola). Překvapily mě hrozné zácpy v Akkře. Black Stars (přezdívka týmu Ghany) stejně vypadly a tak jsme zakončili večeří v doupátku místních Celsbridge. Za zmínku stojí jeden zajímavý zvyk ghaňanů a to je představení každého člověka,který sedí u stolu tím, kdo ho přivedl do společnosti. Ale ne jménem a povoláním, ale kompletním profilem kdo je, co je, odkud se znají a co mají společného. Příjemná společenská záležitost.

Na večeři jsem se snažil vybrat z bankomatu.. ale stejné jako na Ukrajině, takový chudý oslíčku otřes se bez peněz.. 200 mi to nedalo, 150 ano, ale v bankovkách po 5ti...

U večeře jsme potkali člověka, co se jmenuje JUSTICE.. s bilbordem ze včera asi podobnost čistě náhodná :)

Zítra vstávám brzo a mířím na 3h cestu do města Tafo, tak aspoň budou fotky venkova a přírody. Počasí nám zatím nepřeje a sluníčko jsme ani neviděli... vedro ale stačí.


P.S.: a mají tu maršrutky, jen se jmenují TroTro...

Ghana: Všechno na hlavu... den druhý

Všechno na hlavu a to doslova. Od samého rána potkávám na ulici takové množství lidí, s takovým komínem, až jim závidím, jak chodí rovně. Řada z nich náklad vůbec nijak nedrží rukama a kolikrát mají ještě na zádach připoutané dítě. Jedná se o pouliční prodejce všeho - od ghanských vlajek, přes pití, tyčinky, ovoce, chipsy, ovladače k TV, zahradnické nůžky, nabíječky na telefon až po balení toaletního papíru po 24kusech. Fotku najdete pod článkem pro ilustraci, vlastních pár fotek dodám později.

Dneska došlo také na ochutnání dvou místních piv - Club a Star (zajímavý obsah lahve 0,625l), ale nejlépe je popsat slovem patok, nic moc. Jediné zajímavé je heslo na lahvi - Proud of my country, proud of my beer. Zato ghanská kuchyně mě zaujala, ochutnal jsem suroviny dříve neznámé. V každé "africké" restauraci kromě specialit z Ghany nabízí i ochutnávky z Nigerie, Senegalu a Pobřeží slonoviny, takže je co zkoušet. O jídle připravím samostatný příspěvek po návratu. Můj dnešní oběd byl tak trošku kozí příběh (ne tento), polévka i hlavní obsahovali kozí maso. Na večeři jsme vyrazili do luxusnější (obyčejnější Asanka Local Food mělo zavřeno, vyzkoušíme jindy) Ghanian Village v hotelu LaPalm Royal.. moc pěkné prostředí na pláži (jak dělané na dovolenou), zrovna tu probíhal kongres DeutscheBank a potkali jsme tak plno známých obličejů z letu z Frankfurtu (i to vysvětluje obsazenost letu).

Dalším zážitkem byla návštěva neskutečně přeplněného afrického tržiště - Makola. Zmatek, špína a přinasraní lidé. Moc se mi tam nelíbilo a jak bylo přeplněno, ani nešlo bohužel moc fotit. Stejný příběh v Art Centre, kde prodávají rukodělné výrobky. Vlezlí prodejci, konečná cena 20% vyvolávací, špína a neútulno. Accra Mall, opak tržiště a rádoby moderní shopping mall, nenabízí nic zajímavého. V supermarketu nenajdete skoro nic "made in Ghana", ale všechno od Nestlé, Unilívru a dalších globálních znásilňovatelů, za to jsem hned napoprvé potkal dva čechy. U lednice s pivem. Kde jinde.

Na závěr se rozloučím transparentem, kterým se pyšní Hlavní soud v Akře (vládní budovy raději nefotím): Justice is not for sale. Jak krásné, kdyby to platilo všude.

A na závěr slíbená fotka:


P.S.: neviděl jsem jediného toulavého psa, za to čínské restaurace sem už cestu našli. Může to mít souvislost??

Ghana: přílet... den první

Hlasím se z Ghany, konkrétně z Akkry, kam mě zavály pracovní povinnosti. Vstávat se mi dneska moc nechtělo, ale už před sedmou hodinou jsem si to toulal po letišti. Byl to můj první let po dlouhé době, kdy jsem letěl economy, ale dokonce jsem neměl ani žádnou použitelnou věrnostní kartu - takže bez salonku.

Vydržet se to dalo. Salonek bych oželel, ale pěkně jsem se natrápil se samoobsluhovacím kioskem Lufthansy a nakonec paní na přepážce všechno předělala. Do Frankfurtu s náma poslali pěkně prostorného bulíka, samotné letiště ve FRA o ničem, zlatý Amstr. Jen 2 pořádné kavárny, mnoho lidí (věkový průměr 65) a celkově se mi tam nelíbilo. Všechno dneska bylo na čas, i let poměrně pěkným letadlem PrivatAiru s IFE, takže jsem jen spal, jedl a koukal na filmy. Udivilo mě, jak málo ghaňanů s námi letí.. z 90 jen 10 a v celém letadle jen 5 volných míst. I na hotelu je plno evropanů/obchodníků.

Ze samotné Akry jsem dneska nic moc neviděl. Příletové procedury zdlouhavé: pasová kontrola, kontrola očkování, kontrola tagu na kufru, snímání otisků a celní kontrola. Na všechno samozřejmě fronta.

A nejvtipnější historku jsem si samozřejmě nechal nakonec. Vyzvedával nás místní kolega se svým bratrem a chtěli se ukázat, tak přijeli přímo před východ z letiště, samozřejmě do zákazu. Jen co jsme naložili kufry, už u nás byl správce parkoviště (rozuměj pohůnek taxikářské loby) a za přední kolo položil ježka - ocelovou trubku s hřebíkama. Než jsme se vzpamatovali už u druhého kola stál pohůnek č.2 a namontoval botičku rychlostí, že by ve formuli 1 po něm sáhli všemi deseti a místní policista už vyplňoval bloček. Nakonec stačil telefonát a už se kluci plácali po ramnou a situace byla vyřešena. Obzvláště ta tyč-ježek mi přišla jako dobrá nápad.

Bude tady asi hodně fištronů.

Pak už v poklidu na hotel. Na to že stojí stejně jako Sheraton na Jumeirah je kvalitou pár let zpátky. Ale dobrý.

Tak zas zítra!

P.S.: na telefonním seznamu je velké logo Škoda.. nejen u srdce boleslaváka to zahřeje..

Ukrajina: Ryanair bude!

Nízkonákladová společnost Ryanair by mohla začíht v květnu létat na Ukrajinu. Uvedla to ukrajinská pobočka agentury Interfax, která citovala místopředsedu vlády Borise Kolesnikova po setkání se zástupci společnosti Ryanair, jež se uskutečnilo v úterý. První linky by podle Koslesnikova mohly létat z Francie a Velké Británie do Lvova a Donětsku. (z Airways.cz)

Dilema

iPhone
Sony Vaio
iPad
Kindle Fire

co vzít a co nechat doma? Aby mi nic nechybělo a nic jsem netáhl zbytečně? A co foťák, malý kompakt, větší, zrcadlovku, kameru? :-/

Ghana aneb cesta do srdce cerne Afriky

Tuto cestu jsem si v hlavě plánoval již dávno, dávno tedy ne, spíše hned po schůzce v Molo22, kde se probírali možnosti spolupráce a realizace projektu v této zemi. O zemi jsem nevěděl prakticky nic. Snad jen, že tam nějaký poslanec Kraus ze severních Čech pozapomněl, že není ředitelem firmy na kakao. Další poznatek byl nefotografovat. Pak jsem se zaradoval, že budu mít třeba špendlík na mapě v TripAdvisoru, který nemá Formes, ale zase chyba. Byl i tady.

V současné době jsem ve stadiu příprav. Mám koupenou letenku a snad pořešené vízum přes partnery (aktualizace: vízum pořešené, poměrně jednoduché.. do samolepky se to vyplňuje ručně - fixem), kteří nám tam organizují schůzky. Očkovat jsem se nechal již na podzim, kdy byl původní termín cesty. Mám štos dopisů, co nám poslali kucí z Akry a prezentace firem. Bydlení zajistit byl lehce problém, týden do odjezdu mi vyprodali původně chtěný Novotel i záložní Moevenpick a Kempinski nedostavěli a na LabadiBeach nemám/nedám.. takže - African Regent Hotel Accra je muj cíl (p.s.: mají fejs i twitter) Teď zkoumám, co se dá o Ghaně najít na internetu.

Ghana 2010 - popis cestovatele Ondřeje Fabiána
Stránky české Ambasády v Akře
Ghana - Afrika pro začátečníky

a dále třeba profil Ghany na CIA FactBook, Accra na TripAdvisoru, GhanaWeb.com a nejlepší zkušenost mám celkově s WikiTravel.