Africké Mise

Facebook mě upozornil, že přesně před 13 lety začala moje první cesta do opravdové Afriky, tenkrát do Ghany. Od té doby jsem stihl ještě Senegal, Botswanu, Zimbawbe, Zambii, Gambii a naposledy Kapverdské ostrovy (Afrika pro začátečníky). A rozhodně bych nerad končil, nápadů mám na X dalších cest :-)

Zapomínat bych neměl ani na Tunis (kde jsem byl 2x), ale to není úplně "Afrika v pravém slova smyslu", Egypt to samé. Takže celkově procestováno 12 zemí v Africe a jedna španělská enkláva.

Rozhodl jsem se připravit si takový svůj projekt, kde na Afriku zavzpomínám, pojďme se tedy na to podívat popořadě.

Můj první výlet byl v roce 2012 do Ghany a vznikl tak první africký tripreport.  Ghana: poprvé: kompletní tripreport. Upřímně, Africe se musíte dostat do hlavy a naladit se na její strunu. Úplně mě nenadchla a další cestu jsem neplánoval. Běžel čas a po pár letech padla volba na Senegal. V roce 

2017 jsme vyrazili přes Lisabon do Dakaru a vznikl cestopis Poutavý a přátelský Senegal aneb druhý skok do Afriky. Tam si mě Afrika získala. I já cestovatelsky dospěl a Afrika mě začala magicky přitahovat. Ještě v tom samé roce jsem vyrazil potřetí, s taťkou a sepsal Třetí africká cesta, tentokráte do Zambie a Botswany. Přišla doba covidová a nejasná cestovatelská pravidla mě hodně přesměrovala na Kanárské ostrovy. Až v roce 2022 díky skvělé ceně letenek jsme vyrazili do jedné z nejmenších zemí do Gambie a sepsal jsem Tripreport z předvánoční Gambie (Kololi, Tanji, Banjul, Serekunda). Za necelé dva roky vyrážíme znovu, samozřejmě bez cestovky, na ostrovy. Krásný leden 2024 mi umožnil sepsat No stress na Kapverdách aneb pět dní na afrických maledivách a ve stejný rok v létě jsem do Afriky vzal poprvé děti, bohužel s cestovkou. Relax v Tunisku a to je celé, prostě PANDA dovolená není expediční čtení, ale je to součást mé cestovatelské zkušenosti. A děti někde mohou začít. Cestovatelská touha nás partou Večírek Gentlemanů zavedla na víkendu do Alžíru a já pro vás napsal Alžírsko – 70 hodin naprosto autentického světa a za pár měsíců rychlovýlet do Maroka s cestopisem Od Andalusie k Modrému Městu: Tetuán, Chefchaouen a Ceuta – vrtulníkem mezi kontinenty.

Moje zápisy se samozřejmě vyvíjí, stejně jako já. Lidsky, cestovatelsky. Některé popisky samozřejmě změnil čas, ale mé dílo má být autentický průřez. Těšte se tedy na pracovní projekt Tygrovy mise I., Magická Afrika.

REPORT: Od Andalusie k Modrému Městu: Tetuán, Chefchaouen a Ceuta – vrtulníkem mezi kontinenty

Na tento trip jsem se hodně těšil a dobře ho připravil. Bylo to hodně našťouchlé, ale vše klaplo, jak mělo. Maroko určitě ještě navštívím. 

✈️ Čtvrtek  – Odlet a Malaga a až do Maroka
Odlet z Prahy ve 6:05, linka QS1154, přílet do Málagy v 9:15. Let trvá zhruba 3 hodiny a 10 minut. Rychlý přesun na jih, žádné zdržování, hlava už stejně někde u Afriky.

🚗 Auto bereme u MalagaCar.com – žádný nablýskaný korporát, ale fungují. Rychlé vyzvednutí, minimum papírování, přesně jak to má být. Jedinou nevýhodou je krátká cesta shuttle, s tou je třeba počítat. Bereme malé Audi A1 v automatu – ideál na španělské silnice, kde je lepší být hbitý než velký. Fullpack s pojištěním, takže se nezdržujeme, zda je nebo není nějaký škrábanec.

🦁 Směr Gibraltar - Kus Británie nalepený na jihu Španělska, kde se míchá víc světů, než by člověk čekal. Na jedné straně opice a výhledy na Afriku, na druhé fish & chips a červené telefonní budky. Je to zvláštní mix, ale přesně ten typ místa, kde se vyplatí na chvíli zastavit a jen koukat. Obědváme v Lord Nelson Pub – fish and chips a Guinness. Cestou zpět přes přistávací dráhu letiště – zajímavý zážitek. 

Gibraltar je britské zámořské území na jižním cípu Pyrenejského poloostrova, s rozlohou 6,7 km² a populací přibližně 34 000 obyvatel. Historie místa sahá až k 6. století př. n. l., kdy oblast osídlovali Féničané; později se dostala pod Římany, Vizigóty a Maurskou říši. V roce 1704 byl Gibraltar dobyt anglicko-nizozemskými vojsky během válek o španělské dědictví a v roce 1713 připadl Španělsku na základě Utrechtské smlouvy – od té doby je britskou kolonií. Gibraltar je známý svou strategickou polohou u Gibraltarské úžiny, která spojuje Středozemní moře s Atlantikem a byla historicky klíčovým námořním bodem. Symbolicky je domovem pro slavnou skálu Gibraltaru a pro místní populace opic – berberských makaků, jediných volně žijících v Evropě. ➡️ Náš první výlet na Gibraltar v rámci jarních prázdniny v Andalusii.

⛴️ Pokračujeme do Algeciras – přístav, který není hezký, ale je opravdový. Tady se nehraje na turisty. Rychlá zastávka na jamón, protože bez něj by tenhle trip nebyl kompletní.

🚁 Vrtulníkový zážitek – Ceuta
A pak to přijde – zlatý hřeb výletu. Letíme vrtulníkem AgustaWestland AW139 (➡️ Je to dvoumotorový lehký vrtulník s kapacitou 15 cestujících) s registrací EC-MUN na lince HTY1100. Odlet cca 17:20, let trvá jen 7 minut, ale zážitek je na celý trip. Pár minut ve vzduchu a mění se kontinent. Přistání v Ceutě – španělské enklávě v Africe, kde Evropa končí a zároveň začíná něco úplně jiného. Palmy, mix kultur, jiný rytmus. Najednou víš, že tohle nebude obyčejný výlet. Ještě před odjezdem do Tetuánu si kupuji půl litru Beefeateru a šest Amstelů – v Maroku nebude co pít.

Poprvé jsem nevěrný Airalo eSim a pořídil jsem si Firsty. Zatím co ostatním Airalo naskočilo hned, já musel maličko nastavovat, ale klaplo to. Pro příště nevím, asi zase rozhodne cena.

🕌 Tetuán – první kontakt
Na hranici s Marokem přejíždíme taxíkem. Přechod do Maroka zabere asi 30 minut – směs chaosu, razítek a lehkého tlaku, ale všechno funguje. Za hranicí už čeká domluvený odvoz do Tetuánu, do riadu Dar Fama. 🚗 Taxikář ve Volkswagen Caddy má najeto 542 tisíc kilometrů a nemluví žádným jazykem, kterým bychom se domluvili. Ale jede jistě. Dálnice, kolem překvapivě zeleno, kopce, žádná vyprahlá Afrika – spíš středomořská krajina, která úplně nesedí k představám. Cesta nám trvá asi hodinu. U brány do Mediny nás čeká průvodce, jinak bychom neměli šanci ubytování najít.

🏘️ Tetuán na první pohled nepůsobí jako město, které tě má ohromit. Ale stačí projít branou do mediny (UNESCO) a začne to dávat smysl. Úzké, křivolaké uličky bez systému, každá odbočka vypadá stejně. Orientace tady nefunguje podle mapy, ale podle pocitu. Ztratíš se – a vlastně to ani jinak nejde. Medina není kulisa pro turisty. Je to normální čtvrť. Procházíš kolem dílen, kde se pracuje s kovem nebo dřevem, kolem malých obchodů s jídlem, kolem lidí, kteří tu žijí svůj každodenní život. Děti běhají mezi uličkami, lidé sedí venku na plastových židlích, někdo vaří, někdo jen pozoruje. Místy špinavé – voda, odpadky, kočky – ale právě to dává místu autenticitu, kterou jinde už skoro nenajdeš.

Tetuán je město v severním Maroku, ležící 35 km od Středozemního moře a s populací přibližně 380 000 obyvatel. Jeho historie sahá až do 3. století př. n. l., kdy oblast osídlovali Berbeři a později Féničané a Římané. Současné město bylo významně znovu vystavěno v 15. století uprchlíky ze Španělska po reconquistě, což mu vtisklo silný andaluský charakter. Medina v Tetuánu je zapsaná na seznamu UNESCO a je považována za jednu z nejautentičtějších v Maroku, s úzkými uličkami a tradičním životem místních obyvatel. Tetuán je dnes kulturním a administrativním centrem severního Maroka, propojujícím arabskou, berberskou a andaluskou tradici s přístavním obchodem a moderními službami.

🌿 Silný je tu andaluský vliv. Tetuán byl z velké části znovu vystavěn uprchlíky ze Španělska po reconquistě. Bílé domy, zelené nebo barevné dveře, lehký nádech jižního Španělska, jen posunutý o kontinent dál. 🏡 Naše ubytování, Riad Dar Fama, zvenku nijak nevyniká. Ale jakmile projdeš dovnitř, všechno se změní – ticho, klid, dlaždičky, vnitřní dvorek. Typický kontrast: venku chaos, uvnitř oáza.

🌧️ Večer prší. Úzké uličky kloužou, voda stéká dolů a světla se odráží na mokrém kameni. Většina restaurací je zavřená kvůli oslavě konce ramadanu. Město se probouzí až kolem desáté večer. Mezitím měníme peníze v malé večerce – neoficiálně, ale za lepší kurz (1EUR = 10MAD) – a kupujeme sladkosti plné medu, cukru a ořechů.

🍲 Večeře je jednoduchá a přesná: hovězí tajin. Pomalé vaření v keramické nádobě, maso měkké, že se rozpadá, šťáva lehce nasládlá po cibuli a koření. Jí se chlebem, bez zbytečností. A pak čaj – mátový. V Maroku to není jen nápoj, je to rituál. Zelený čaj, čerstvá máta a velké množství cukru. Nalévá se z výšky, aby vznikla pěna, a pije se prakticky pořád. Po pár dnech ti to začne dávat smysl.

🌆 Tempo města je jiné. Nikdo nikam nespěchá, věci se řeší pomalu, život se odehrává venku. Večer lidé sedí před domy, děti běhají po uličkách, malé obchody zůstávají otevřené dlouho do noci.

🍳 Pátek – Chefchaouen
Ráno snídaně v riadu Dar Fama – jednoduchá, ale přesná: chléb, džem, palačinky, olivy, čaj, káva, čerstvý pomerančový fresh, sýr a hlavně mátový čaj. 🚖 Taxi směr Chefchaouen – jedna cesta 40 €. Krátká zastávka na policii – povolení k výjezdu z města, místní realita, kterou prostě přijmeš.

⛰️ Cesta trvá asi 1 hodinu a 20 minut, ale pocitově víc. Krajina se mění – víc zeleně, víc prostoru, občas přehrady, ticho. Najednou máš pocit, že jsi úplně jinde než večer předtím.

💙 A pak se objeví Chefchaouen – modré město. Uličky, domy, schody – všechno v odstínech modré, někdy světle, někdy sytě, někdy jen náznak. Důvodů je víc – od židovské tradice až po praktické vysvětlení proti hmyzu. Především je to vizuální zážitek, který funguje. Na rozdíl od Tetuánu je místo víc připravené na návštěvníky, ale stále klidné. Uličky jsou úzké a klikaté, ale působí upraveněji. Méně špíny, víc estetiky, každý roh vypadá jako fotka. Občas narazíš na realitu: někdo chce drobné za focení, někdo za průchod kolem domu nebo schodů – nic zásadního, ale patří to k tomu.

Chefchaouen je město v severním Maroku, ležící v pohoří Rif, s populací přibližně 42 000 obyvatel. Bylo založeno v roku 1471 jako pevnost proti portugalským invazím a postupně se rozrostlo do města s typickou medinou. Město je známé především svými modře malovanými domy a uličkami, což je tradice pocházející z židovských osadníků a zároveň praktický způsob, jak odpuzovat hmyz. Chefchaouen je méně turistické než Marrákeš nebo Fes, díky čemuž si zachovává autentický rytmus místního života a andaluský vliv. Dnes je město populární mezi cestovateli pro svou architekturu, fotografie modrých uliček a okolní přírodní scenérie Rifského pohoří.

☀️ Slunce konečně vychází, po dešti z předchozího dne úplně jiná atmosféra. Modrá barva vyniká, město působí klidně, až meditativně. Chefchaouen není o památkách, je o procházení, ztrácení se, světle a barvách.

🌙 Večer zpátky v Tetuánu – restaurace El Reducto. Klid, příjemná atmosféra, ceny spíš západní. Dáváme místní pivo, ale hlavní hvězda večera je jídlo – jehněčí kebab, nejlepší, co jsem kdy měl. K tomu hummus – krémový, plný chuti. A samozřejmě čaj – pořád čaj.

Po večeři poslední toulání medinou. Uličky už známe, ale pořád pohltí. Pomalu se loučíme s Tetuánem – není to město, které tě ohromí na první pohled, ale dostane se ti pod kůži.

🛳️ Sobota – Ceuta a návrat
Ráno vyrazíme do Ceuty. Hranice zpět do Španělska trvá asi 45-60 minut – klidný, kontrolovaný proces. A jsme v Shengenu. Batoh prohledali celý, ptali se na peníze. Asi hledají pašeráky.

🏛️ Ceuta – fascinující místo u „jižního sloupu“ Herkulových sloupů, které symbolicky označovaly konec známého světa. Historie tu kontrastuje s moderním městem, přístavem, promenádami a ruchem místních. 

Ceuta je španělská autonomní enkláva na severním pobřeží Afriky, přímo u Gibraltarské úžiny, s rozlohou 18,5 km² a populací přibližně 85 000 obyvatel. Historie města sahá až do 6. století př. n. l., kdy tu podle archeologických nálezů sídlily fenické obchodní kolonie, později se město stalo součástí římské, vizigótské a maurské říše. V roce 1415 byla Ceuta dobyta Portugalskem a v roce 1580 připadla definitivně Španělsku, čímž se stala evropskou enklávou na africkém kontinentu. Město je známé svou strategickou polohou u tzv. Herkulových sloupů, které ve starověku symbolizovaly konec známého světa a hranici Atlantiku. Dnes je Ceuta kulturně i jazykově pestrá – mísí se zde španělská, arabská a berberská tradice, najdete tu pevnosti, kostely, mešity a moderní přístav. Místní ekonomika stojí na službách, obchodu a turismu, ale díky své poloze je Ceuta i klíčovým bodem pro námořní dopravu mezi Středozemním mořem a Atlantským oceánem.

🍷 První krok – místní trh, „vino a vino“. K vínu zdarma tapas: olivy, smažené ryby, mušle, paella a kousky masa – drobné lahůdky, které tě naladí na další procházku.

🏖️ Pláž a sladké překvapení – smažená krupicová kaše, leche fritta, v restauraci Spoon. Venku křupavá, uvnitř měkká, perfektní zakončení dopoledne.

🍴 Večer tapas: chobotnice a víno, další tapas a další víno, pak Irský pub – Guinness a gin tonic. Všude se hrály kostky – trochu hazardu, trochu štěstí, trochu smíchu.

🏨 Ubytování v hotelu Ulises – pokoje čisté, centrální poloha, ideální základna pro večerní toulky.

🌅 Sobota – Ronda a návrat
Ráno snídaně v uličkách, krátká procházka, trajekt Balearia odplouvá v 11:30 – speed boat Jaume 3, příjemná jízda, moře, vítr, Afrika mizí za zády. Jízda celá trvá 60min, z toho 10min výjezd z přístavu a cca 20min vjezd do přístavu. Takže samotná jízda poměrně krátká, loď poměrně zaplněná. Z Ceuty to jezdí v intervalu 1-2h, takže variant je hodně.

🚗 Z Algeciras pokračujeme autem do Rondy. Město se tyčí vysoko nad hlubokým kaňonem, úzké uličky vedou mezi bílými domy a kamennými schody, každý krok nabízí nové výhledy. Slavný most Puente Nuevo spojuje dvě části města a pod ním se rozkládá roklina plná zeleně a klidu. Ronda je jako časová kapsle – historie, aréna, náměstí, panoramata, která tě donutí zastavit a jen koukat. Oběd – asi nejlepší tapas líčka, co jsem kdy měl.

✈️ Nakonec letiště Malaga, auto vracíme u MalagaCar.com – pohodový proces, jen kontrola tankování, celkem 45 minut. Salonek přes Dragonpass (v Malaze je perfektní, hodně teplého jídla i drinky), poslední káva, loučení s Andalusií.

🛫 Odlet linkou QS1153, novým B737 Max – pohodový let a za dvě hodiny doma. Parkoval jsem na GoParkingu.

Další moje africké reporty najdeš pod tagem Afrika.

📍 75: Maroko, pozemní cestou a vrtulníkem na konec ramadánu, je 75. procestovaná země

Od roku 2000 jsem si dával Maroko do cestovatelských plánů a jednou to vyjít muselo. A rovnou i s Ceutou, po které jsem rovněž pošilhával. 

Maroko je fascinující směs arabské, berberské a francouzské kultury, kde se historie prolíná s živou současností. Na ploše zhruba 446 000 km² (cca 57. největší země světa a přibližně 25. v Africe) tu žije kolem 37 milionů obyvatel a většina z nich vyznává islám, který výrazně formuje každodenní život i tradice. Země láká na vůně koření, tradiční trhy i silnou atmosféru běžného dne. Velkým tahákem jsou kontrasty krajiny – od hřebene Atlas až po nekonečné duny Sahara, a zajímavostí zůstává i dlouhodobý spor o Západní Sahara.

Určitě to nebyla moje poslední zastávka. Afrika je úžasná!

Alžírsko – 70 hodin naprosto autentického světa

Na počátku byla idea, dobrá cena letenek a žádost o vízum. To je na výletu dražší než útrata za 3 dny (bez zbytných piv na hotelu :-)) V pohodě si vystačíte s 30EUR/den na jídlo, suvenýry a dopravu.

Den první - cestou necestou

• Ani tentokráte vás nechci ochudit o své cestovatelské zápisky. Vstávám nekřesťansky ve 2:55 ⏰ a už v 3:25 pelášíme směrem na PRG. Bolt nás cestou nabírá jednoho po druhém a v pěti nás vysazuje na letišti 🚗.
• Security úplně v klidu, a tak si dáváme snídaňové pivko Kozel 11 🍺.
• Letíme maličko později fungl novým Airbus A220 Air France ✈️. Moje první zkušenost s „žabožrouty“ 🇫🇷 – pohodové sedadlo, stojánek na tablet, USB zásuvka a sušenky 🍪. Let naprosto klidný.
• 😖 CDG – letiště, které si člověk neoblíbí - Pařížské **Charles de Gaulle Airport** je tragédie – odporné letiště, chaos a věčný nepořádek. Do Alžíru máme nakonec 40 minut sekeru, protože u brány dělala „telata s báglama“ zmatek 🧳. A pasovka v Alžíru? Přes hodinu čekání 🛂.
• Měníme peníze:
• banka 150 DZD za euro 🏦
• černý trh na letišti 220 DZD
• taxi letiště 250 DZD
• taxi centrum města 270 DZD
• Jedeme na náš hotel a hned první wow-efekt: **Hotel El Djazair (dříve Hôtel Saint-George)** – postavený na místě moriského paláce, později jeden z nejznámějších hotelů severní Afriky. Během 2. světové války tu měl štáb **Dwight D. Eisenhower** 🎖️ a hotel sloužil jako velitelství spojenců v operaci Torche. Pobývali tu Winston Churchill, Édith Piaf, Simone de Beauvoir, Rudyard Kipling nebo Charles de Gaulle.
• Jedno pivečko na terase 🍺 – a jdeme do města.
• 🏚️ Casbah – starobylé srdce Alžíru - Procházíme se nejstarší částí města, Casbah (Qaṣba) – památka UNESCO, ale dnes bohužel chudinská čtvrť. Rozpadlé domy, tržiště jako jeden velký Aliexpress 🛒, místní kluci s fotbalovými dresy a ultras graffiti ⚽.
• Najít restauraci je výzva, ale nakonec končíme dobře: místní jídlo, kebab, sladká tečka 🍰 a čaj ☕.
• Večer zakončujeme dvěma pivy na hotelu.

 🌅 Druhý den – metrem, lanovkou a berberskou kuchyní

• Začínáme vydatnou snídaní 🍳 a jedeme taxíkem na pobřeží. Pro cizince mají taxíky nesmyslně fixní cenu 1000 DZD – podle taxametru by to stálo méně než pětinu 😅.
• Vyrážíme v tričku a šortkách, zatímco někteří místní berou péřovky 🧥. Je jim zima, my se smějeme.
• Prohlížíme si starou osmanskou pevnost a palác, popíjíme mátový čaj 🍃☕ a užíváme atmosféru. Pak se vrháme do tržiště – mumraj jak má být, včera nebyl.
• Barber 💈? 15 Kč. Rychlý, šikovný, elegantní. Nejlepší poměr cena/výkon v Africe 😂.
• Metro – jedna z pouhých tří podzemek v celé Africe. Metro v Africe existuje jen ve třech městech -  Alžír, Lagos a Káhira. To alžírské bylo otevřeno v roce 2011 po 30 letech budování a opravdu působí moderně a impozantně.
• Za 5 Kč jedeme k poště 📮, posíláme pohledy a dáváme si vydatný oběd.
•  🚡 Lanovka a památník Mučedníků - Lanovkou za 2 Kč (!) vyjíždíme k ikonickému památníku **Maqam Echahid** 🕌.
• Tři obří „palmy“ 🌴🌴🌴 symbolizují jednotu národa a připomínají oběti alžírské války za nezávislost (1954–1962), kdy zemřelo kolem milionu Alžířanů.
• Pak zpátky na hotel – pivo a bazén 🏊‍♂️.
• 🌆 **Sidi Yahia – místní „Reeperbahn“
• Po relaxu jedeme do čtvrti Sidi Yahia, nejstylovějšího místa nového Alžíru.
• Vodní dýmka 💨, lidé na ulicích, bary (bez alkoholu), pak pozdní večeře na Grande Poste, symbolu francouzského koloniálního Alžírska.

🏁 Poslední den – přístav, největší mešita Afriky a peklo zvané Paříž

• Vstáváme v 7, snídaně a v 7:45 vyrážíme z legendárního El Djazairu. Kupujeme dobroty, jdeme do přístavu – ryby čerstvé a nádherné 🐟.
• 🕌 Djamaa el Djazaïr – největší mešita Afriky Cestou na letiště míjíme Great Mosque of Algiers – dokončenou v r. 2019. Je to největší mešita Afriky a třetí největší na světě. Minaret má 265 m, nejvyšší na světě. Modlitebna: 20 000 m². Kapacita: až 120 000 věřících. Opravdu monumentální komplex.
• ✈️ Letiště Houari Boumediene – krásné, nové… a plné kontrol. Letiště z roku 2019 je moderní a vzdušné, ale kontrola za kontrolou 🔍. Od vstupu ke gate ještě dvě další prohlídky.
• Čaj, pivo (blond beer Tango) a čekání. Ceny příjemné – káva + cola + sušenka + zmrzlina = 125 Kč 🍦.
• 🤦‍♂️ Paříž – místo, kde se kazí nálada Let Air France? Opět zpoždění 🙃. Po přistání v Paříži nás čeká maximální buzerace. Rozhrabali mi celý batoh 🎒 (všechno ven) a zabavili harissa pastu. Pařížané, Air France, CDG… nechci mít společného NIC.
• Ve Starbucks posedíme s ragby reprezentací Fidži a máme tak nové "kamarády".
• Čtvrtý let = čtvrté zpoždění. A220 narvaná skoro do posledního místečka.

🧭 Závěr – země bez turistů, ale s tvrdou realitou

• Alžírsko je autentická země bez turistů, bez infrastruktury, plná kontrastů. A za mě bezpečná.
• Žije hlavně z ropy a zemního plynu ⛽, které tvoří 90 % exportu.
• Čína masivně investuje – dálnice, železnice, mešity, přístavy – a dováží tisíce svých dělníků 👷‍♂️.
• Jsem rád, že jsem ji viděl. Vrátil bych se? Asi jen kvůli Oranu, městu španělské architektury a středomořské atmosféry.

Alžírsko, největší africká země je 74. špendlík na mé cestovatelské mapě.

 

Desátá největší země světa, největší země Afriky, Alžírsko, je 74. stát na mém seznamu. Autentická země téměř bez turistů byl nejodváženější cestovatelský počin za od Íránu. 

Alžírsko je rozlohou největší stát Afriky s více než 2,38 milionu km² a přibližně 45 miliony obyvatel. Více než 80 % území tvoří Sahara, přičemž roční srážky v jejích centrálních oblastech běžně klesají pod 20 mm. Hospodářství stojí z více než 90 % vývozu na ropě a zemním plynu, což zemi řadí mezi klíčové energetické producenty v regionu. Pobřeží dlouhé asi 1 200 km je soustředěno v severním pásu, kde leží hlavní město Alžír s odhadovanými 4 miliony obyvatel v metropolitní oblasti. Infrastruktura zahrnuje téměř 30 000 km zpevněných silnic a přes 4 000 km železnic, avšak mnoho oblastí Sahary je stále obtížně přístupných.

A zase Afrika! Krátká cesta, velký zážitek: Alžír v listopadu

🌍✨ Projdeš se úzkými uličkami Kasby, kde na každém kroku dýchá historie a tajemství, ochutnáš silné kafe v malých kavárnách, kde se zastavil čas, a pak tě čekají dechberoucí výhledy na modré Středozemní moře. To město má kouzlo, které si nechává jen pro ty, kdo se odváží přijet. 🕌 Listopad v Alžíru tě úplně pohltí! Tam se s rodinou nepodíváš! My - jsme tvoje cestovatelská rodina!!

Do Alžírska je nutné vyřídit vízum, a to přímo v Praze. K žádosti je potřeba mít už koupenou letenku a zaplacené ubytování, proto není možné čekat s rozhodnutím příliš dlouho.

Jak postupovat:

• Nejprve si kup letenku a přihlas se k zájezdu ✈️
• Společně vybereme ubytování 🏨
• Nezapomeň si zkontrolovat platnost pasu! 🛂
• Poté podáme žádost o vízum 📄

Další naše společná cesta s O do Afriky. Společně jsme již projeli Senegal, Gambii, Kapverdské ostrovy... sám jsem vyrazil do Ghany, Botswany, JARu, Zimbabwe, Zambie, Egypta a Tunisu. A samozřejmě další nová země do mého seznamu 100do50. Afrika mi přirostla k srdci.

Relax v Tunisku a to je celé, prostě PANDA dovolená

Vyjíždíme 🚘 podle plánu, patek není ideální den, ale postupujeme pomalu, ale jistě. Jako Ukrajinci na Kursk.

Na 🅿️ parkingu (opět vyhrál PRG:Parking - letos již počtvrté ... a asi se jim začalo dařit, takže už jen za cash) jsme dřív, ale nevadí. Jedeme na letiště a poprvé si sami odbavujeme kufr 🧳 (ano samozvážení i nalepení cedule a do díry V Berlíně jsme jen vážili a tagovali). Poslední personál na letišti řídí letadlo, jinak vše ostatní samoobsluha. Brzo se potvrzuje moje očekávání zpožděni. FR24 to má asi o 2h dřív jak cedule.

Jdeme do MC salonku a tentokrát špica. Jak jídlo (maso kuličky, guláš, řízky, 2 omáčky, studený raut, zelenina - whau) (zajímalo by mě, zda je to vždy nebo díky Korean a Qatar letu). Libůstku jsem našel ve španělském 🇪🇸🍷 červeném. V salonku jsme od 16:30 do 19:50 ….. jediné, wifi nestreamuje a tak musím jet přes data. Jako bolestné si beru budvar krígl. 🍻

Místo 19:20 🛫odlétáme ve 21….. letadlo plné uřvaných infantů a koupáků senilů. Vedle mě dvě učitelky v důchodu. Trest za půlitr.

Přilétáme 🛬do letištního skanzenu zvaného Monastir a asi netřeba nic komentovat. Wifi není, kufry jsou a celkem rychle. Aspoň že to. O co jsou kufry rychlejší, o to více kysneme v buse 🚌 plus další skoro dvě hodiny na hotel. Zde se checkin koná velmi pomalu se snahou nás unavit a nechat mu dýško ze zbytku za turisticku taxu. Nas**t, 30 💶 mu nenechám. Jdeme spát.

Dovolenou jsme pojali jako 🐼PANDA dovolená (největší sranda je dovolena panda), nejvyšší verze dovolené je 🕊️HOLUB a pro střední úroveň ještě nemám jméno. A proč 🐼PANDA? Protože Panda tráví většinu dne pojídáním stravy. Zbytek času věnuje odpočinku a spánku, aby šetřila energii pro další krmení. A to byl náš případ. Takže heslovitě.

🌍Tunisko jsou zamrzlé sedmdesátky. Smrad, vše se už věkem rozpadá a kdo není vesklák, co vás chce podvést, tak rovnou žebrá. Za 20let, co jsem tu nebyl, vývoj nula, naopak couvají. Zlaté Turecko.

🏖️🌊Moře je stoka, měl jsem z něj osypky. Plus medúzy. Ale fakt velký.

🏨🛎️Na hotel Solaria ze sítě Medina resorts v Hammametu Yasmine jsme měli docela štěstí, úroveň dobrá. Pokoj i jídlo (hodně mořských plodů, ale koktejly neumí). + zdarma vstupy do Kartagolandu. Mírně překvapující byl počet arabských hostů v hotelu, dominovali. Evropani v menšině (chápu).

🎠🎡🎢 Zábavu si představují jako matějskou. Hluk, světýlka a levný fástfood. Trošku mi to v něčem připomínalo polský Balt.

🎽🎒Tady se padělá i Decathlon, to jsem viděl poprvé. Jinak padělků plno. Cenově většinou začínali na cca 70 za kus a prodávali za 25 dva kusy. Na letišti pak cena za identický produkt byla 20. Takže stále člověk musel být ve střehu.

🛂Letiště je total ostuda. Ale možná víc DERTOURu, že sem lítají. Blue Style už lítá na nové..... Jídlo předražené, security parodie, místo ke kouření je čárou ohraničený prostor uprostřed terminálu (takže všude smrad), platba kartou u obchodníka s přirážkou cca 12% a navíc - šmejdi - cena v Eur - prevod na tuniské, kartou, poplatek. Vrchol arabského zmrdství. Takže na vás udělají 20% jen na finančních operacích. Letiště bez wifi (ani placené!!) se taky už jen tak nevidí..... a to ani v Africe.

Cesta zpět - 2h sekera. Absolutně zbytečné Zmrdvinks a budu se jim nadále vyhýbat. Z 436 letů s nima mám asi jen 15, což jsou 3%. Akcie kanárů povyskočili. Tunisko není špatné, ale není pro mě. Klidně zas za 20let. Moře jsem si užil i v Gambii víc.

Ale baterky dobity 🔋 a děti spokojené a to je hlavní!

No stress na Kapverdách aneb pět dní na afrických maledivách

Krásný leden 2024. První den v měsíci (logicky i v roce) v letadle a poslední taky. Na konec ledna přišla naše cesta (náhrada za 2023 ;-)) do Afriky, oblíbeného kontinentu posledních let. Letěli jsme na Kapverdy. A protože jsme měli omezený čas a možnosti kam rychle na počátek roku cestu naplánovat, objevili jsme se na ostrově Sal, poměrně to turisticky provařeném ostrově. Kdo tu budete, neváhejte oslovit Bredíkovi (Milan @ Nikol), kteří tu žijí a pro čechoslováky organizují výlety. Dá se od nich hodně dozvědět.... Sal je Afrika na pohodu. Pro začátečníky a důchodce.

Náš výlet vedl Milan, hustej slovenskej týpek s několika vlasteneckými tetováními, který tvrdí, že sem v 55ti letech přišel umřít. Kontatujte je kdyžtak přes tento facebook - Češi a Slováci na Kapverdských ostrovech * Kapverdy - dovolená * Cape Verde. Jak Milana lépe vystihnout než uvítací větou, kdy se opozdil kvůli řidiči "Tu mají všichni všetko rádně v piči".

A to vlastně vystihnuje i hlavní a všudypřítomný claim "No stress". Tím se dá odpovědět každému a kdykoliv. 

Ano. Kapverdy, no stress.

Na každé zastávce výletu, sype Milan s cígem a pivkem čísla a historky o Kapverdách a jeho životě.

• výplata našeho řidiče ten den, 11EUR. Pracuje 6 dní v týdnu. Důchod 50EUR... proto má každá rodina 4-6 dětí.
• rodina v pohodě vyžije s 1000EUR měsíc. (což nebude případ našeho řidiče)
• v oceánu může lovit každý. Co si ulovíš, můžeš si vzít nebo sníst. Vše kromě želvy (korytnačky, hej!)
• na jediném ostrově Sal není pitní voda. Co teče z kohoutky je odsolená.
• soláry mají zaprášené, nevyrábí. Vrtulníky odpojené. Takže... ele vyrábí dieslem v Palmeiře pro turisty a 40tis obyvatel.
• na ostrově brutálně expandují číňani.... je tu i prodejna BYD elektro aut a stojany. Ty ale napájí z dieselagregátu :-D
• na ostrově je 22 hotelových komplexů. Žádný nesmí mít víc než 3 patra (dbá se na to).
• Kapverdy jsou ostrovy věčného léta... ovšem teplota jde málokdy přes 31st, rozdíl den a noc max 4st. 
• Auto se nevyplatí - drahé náhradní díly. Na ostrově je 30km silnic. Není ani moc potřeba.

Kapverďani jsou potomci bilých pirátů a černých otrokyň. Rádi hrají fotbal a rybaří. Jinak celkem lenoši. Aspoň na Salu. Práci za ně dohání Senegalci (velmi početná komunita) a Číňani (mafie večerek, ovládají celou hlavní ulici). Na druhou stranu, v neděli makali jen Senegalci a Čínani...

A víc psát nemusí. Opět jsem vše dával na instagram, takže reportáž híer a možná pár doplňujících poznámek 🎯 :-)

O cenách 🤑💰 jsem udělal vlastní článek - Ceny na Kapverdách.

INSTAREPORTÁŽ

den č.1️⃣ - Pozitivní ohlas na moje reporty je prostě závazek, tak jdeme na to :) Dostanete, co jste chtěli!

Vstávačka ⏲️ 3:35 na budíku a za 30min už mažu na Prahu. Silnice suchá, cesta rychlá. Za 45min parkuji u O v Chabrech a 🚕 boltíme na T2 Havláku.

Jak nůž máslem procházíme security, sedáme a snídáme lahodu na tři. R.U.M. (Skoro jak od Čapka). Přesně na čas nastupuje do A220, do ucha dávám podcast a 🛫 probouzím se 10min do přistání v ZRH. Let sklidný, SWISS nudný, ale za ty prachy……

Chobotem do letiště, vlakem 🚈 na mezinárodní terminál E a hodně chudý salonek Aspire (malý, malý výběr), ale pár gin&tonic 🍹 a campari&orange se tam našlo. Jídlo, wifi a zásuvka taky byla, takže ok.

Chvála MS365 a asi hodinku jsem popracoval na tabletu, snad naposled.

Nastupujeme do letadla Edelweiss, koupácké divize SWISSu. Odlet o 30min později odpouštím. Sedím sám na trojce u exitu. Víc místa ani nejde. Hospitality Edelu na 1️⃣⭐️, každou hodinu soft nápoje zdarma, jídlo, slaný snack…. Platí se jen alkohol. Člověk už si odvykl.

Parťákem cesty HBO 📺 a CB Strike.

Cesta ubíhala na pohodu, krásně jasno nad Gibraltarem. Nad Lanzarote zataženo a fotky žádné.

Až sem napsáno při přeletu přes oblíbené Kanáry….

A ano. Chceš-li boha rozesmát, řekni mu své plány.

Takže - písečná bouře na Salu a divert na Tenerife. Po 6h tak místo na Salu sedáme tankovat na TFS…… a pak, jeden pokus přistát a nebo Las Palmas 🌴. Zajímavé, že Smartwings ve stejnou dobu do toho šly natvrdo a přistály…. TUI zas rovnou rozdali pokoje a počkali jeden den. Každý má jiný vztah k bezpečí.

Po 8:15h v letadle přistáváme. Péče Edelweis skvělá…… na hranicích my 30min ti za náma tak 4h. Víza hrozně trvají, zařiďte si je předem!!!!!

Večer večeře tuňák🐟 a 2 piva 🍺 Strela.

Pod okny škola bubnů.

Je tu živo.

den č.2️⃣ - první ráno v Santa Maria.

Dospáváme včerejší manko a pak jdeme na prohlídku. Krámky krámky a krámky s krámy. Občas kavárna a nebo nápojka. Místní nás varují před těmi čínskými… ty mají na všem cenovky v EUR, ale jsou až 2x dražší než ty místní, kreolské, trochu punkové.

Poznáváme okolí a především na mole se dá být celý den. Pořád se něco děje - ryby 🐟, rejnok (většího jsem nikdy neviděl - máte ho na fotce… jen délka je tutově cca 2m), lodě 🛥️🚤⛵️⚓️, rybáři 🎣… prostě šrumec.

Den využíváme k zařizování - pošta 🏤, místní simka📱 a výlety na další dny. Máme.

Pak hodinka relaxu na pláži, na mě studené 🥶. Zítra jdeme na to, výlet na celý den.

den č.3️⃣ - začínáme snídaní velmi brzo, už po sedmé… Čokoládový croisant se mi podepsal na bílé tričko a tak se převlékám. Dnes celodenní výlet s místním domorodcem, slovákem Milanem. Vyjíždíme Hiluxem a dnes užijeme všechny jeho offroad vlastnosti.

Přes kite beach 🏄‍♂️🌊🏄‍♀️ a další místa se suneme k největšímu a jedinému přistavu na Salu - Pailmeira. Zde máme ochutnávku rumů 🥃 a likérů. Pak jeseme projížďku pouští, fata moraga, slumy Esparagosu (dominantou hlavního města je satelit Nato 😂) a oběd. Dáváme si rybu (název teprve zjistím) a chobotnici na předkrm.

Další zastávkou je Shark bay. Mělčiny s líhní žraloka 🦈🍋 citrónového do velikosti cca 1m. Krásně vám plavou pod nohama…. Zlatým hřebem je koupel v solném jezeru (slanost alá mrtvé moře) v kráteru sopky (slaná voda sem prosakuje). Těží se zde sůl 🧂a EURa od turistů.

Zpět v Santa Marii jsme asi v 18h. Kupuji colu a doplňuji pitný režim. Malá obchůzka po obchodech a večeře mezi domorodci. Luxusní ryba 🐟 (Pyskoun skvrnitý) za 25% obědové ceny…. A jako bonus, cestou zpět, místní utkání v malém fotbale.

den č.4️⃣ - zmizel opar a maličko se ochladilo. Večer jsem oblékl i mikinu. Dnes byl místní program.

Ráno snídaně na mole s lahodnou cafe touba. Senegalská káva, kterou mají jen místní gastarbajtři. Jinde není.

Plán 2 - babtistická mše ala Whoou Golberg…. Realita - turistická atrakce zaplevelaná balíky slámy od Blue Style. Ani jsme nešli dovnitř. 90% jen turisti.

🎯 Aktivita delegátů dokurvila pěknou atmosféru malého kostelíka a z těch pár věřících udělala akvarijní rybičky v obchoďáku. Škoda.

Plán 3 - pohřebiště mušlí. Hromady mušlového odpadu. Vylovené mušle rozmlátí, vyberou maso a nahází na hromadu. Cizinci to přehrabují a hledají zapomenuté poklady. Našli jsme 0. Ale hezká procházka.

Plán 4 - oběd v senegalské restauraci. Pomáhal překladač. Pivo jsme si donesli vlastni a na výběr bylo jedno jídlo. - stejně jsme si ho dali - kořeněná rýže, vařená zelenina a ryba. Trošku mě to rozhodilo pajšl, tak jsem musel do místního rumu - grogue (grog)

Plán 5 - pláž, je bar nám zabrali dánové, sledující MS v házené…..

Plán 6 - opět večeře ve Fogo - sami mezi místními - a pak dezert hned vedle. Lahodný kranas a pak kozí sýr s papájovou marmeládou. Jo!

Plán 7 - dobře se vyspat na zítřejší rybolov. 🎣🐟

den č.5️⃣ - Ráno vstáváme pro jistotu 6:30 - ať jsme ready. Před náma rybářská výprava. Bereme batohy s vodou, dlouhé rukávy, krém a jde se snídat na molo. Molo je srdce Santa Marie.

K snídani pořádná touba a donesené sladkosti. Na palubu jdeme s dvěma skopčáky milující rybolov. Oba jsou tu poněkolikáté a na 3 týdny. Samá historka, kde co chytly. Já svoji chorvatskou čudlu ani nezmiňoval.

Přesně v 8 nalodění a s kapitánem a pomocníkem jedeme.

Po 10min začíná trolling. Táhneme 6 návnad a cílíme na kranase. Pro začínající rybáře celkem pohodlné. Nic se neděje, ryby to nezajímá. Pro německé kolegy je to málo a chtějí jigging - chytat na udici. Po 2h jedeme blíže ke břehu…. Makačka - šíleně to houpe. Baví mě to asi hodinu. Ryby neberou. Jediný kdo bral je agentura. Eura. Kolegy žaludek stávkoval, já v pohodě. Lehce vyléčen z rybaření vyskakuji na molo přesně v poledne. Asi mi chyběl úlovek.

Kolega odpočívá, já dávám v malém bistru rybu a rýži (nic jiného jsem tu 5 dní nejedl), kupuji tašku a nějaké dárky (především pochutiny).

V 16 jdeme na fotbal. Hraji Kapverdy. Vyhrávají penaltou, ale všude klid. Slaví jen cizinci. Euforie projede ulicemi, když Senegal dá gól na 1:0. Pak prohrají….. no nic.

Večeříme ve Fogo (tuňák pruhovaný) + na závěr zkoušíme streetfood. Paráda.

den č.6️⃣ - každá cesta musí skončit, aby mohla začít jiná. Ráno snídaně, balení a letiště. Pohodový let přes Boavistu a jsme v Zurichu v kapslovém hotelu. Report končí, zítra snídaně a domů!

🎯 Cesta domů byla na pohodu. Let svižný, letiště krásné, Zurich drahý. Nakoupeno hodně čokolády a sýrů. Musím říci, že SWISS + Edelweiss bude moje oblíbená kombinace, jen se nesmí v ZRH spát. To pak dovolenou děsně prodraží.

🎯 Pokud nevíte co domů, narvěte si tašku kokosovým likérem. VY-ni-KA-jí-CÍ!

Kapverdy nebo-li Ostrovy Zeleného mysu jsou procestovaná země č.72

Ostrovy jsou pojmenovány podle poloostrova Zelený mys, který tvoří nejzápadnější bod kontinentální Afriky. Od roku 1975 jsou Kapverdy republikou (plným názvem Kapverdská republika), zahrnující deset ostrovů v Atlantském oceánu u pobřeží západní Afriky. 

Od Gambie jsem se opět těšil do Afriky a ač ostrov Sal je už hodně turistická Afrika, něco v sobě má. Přijedu rád zas, ale na jiný ostrov. Přece jen mám ještě devět pokusů.

Pátý výlet do Afriky, tentokráte mimo pevninu - jak to začalo?

Pátá cesta do Afriky, poprvé mimo pevninu. Opět silná cestovatelská sestava. Letíme na Sal na Kapverdy. Sice jsem sem chtěl nejméně, ale lepší na Sal než nikam :-)

2012 - Ghana

2017 - Senegal

2017 - Zambie+Zimbabwe+Botswana

2022 - Gambie

Prvním favoritem na letenku byl TAP, stejně jako do Senegalu. Příjemný let i přestup v Lisabonu. Zajímavé, kolik jsme za Senegal zaplatili. To už se nám platit nechce a tak hledáme dál. Nejvíc nám vadí, že levný TAPy jsou z Mnichova či Berlína... ale my chceme z Prahy a garantovaný přestup. Švýcaři! Jdeme do nich i za cenu přespání v Zurichu. Cena příjemná. Schválně koukněte, za kolik stejnou letenku nabízeli šmejdi z Kiwi... my kupovali samozřejmě přímo na stránkách Luftwaffe.

Rovněž ubytování se povedlo sehnat pěkně. Přímo na hlavní třídě, ob ulici od pláže. Něco jako Palác Koruna na Václaváku. Střešní Penthouse, velká terasa, dvě ložnice... krása. A cena za 6 nocí?

(pro oba)

Takže za necelých 12tis ubytko a letenka. K tomu ještě 450Kč dvě cesty s Boltem a je to vše. Když to srovnám s týdenním lyžováním a nutností koupit si vybavení je to za hubičku. 

Koupil jsem průvodce, načetl a přihlásil se do Facebookové skupiny. A měl jsem vše.

Tripreport z předvánoční Gambie (Kololi, Tanji, Banjul, Serekunda)

 

Po konci celosvětové pandemie respirační choroby je level natěšenosti velký. Někam musíme a tak více než přátelská cena letenek Brussels, zkušenost ze sousedního Senegalu i dobrý timing a cestovatelská vzdálenost nás zaváli do Gambie, nejmenšího státu Afriky.

Aťse tripreport líbí a samozřejmě, kdyby byly dotazy a já věděl, rád odpovím :-)

Prelims: Afrika po čtvrté, Gambie aneb jak to celé začalo.

• Den č.1 - Cesta do Kololi přes Brussel (včetně detailů z příletu)
• Den č.2 - Banjul & Albert market
• Den č.3 - Rybářská vesnice Tanji
• Den č.4 - Trh dobytka v Abuko a Serekunda market
• Den č.5 - Lazy day, Bijilo Moneky park, Craft market a odlet z Banjulu

Bonus: Ceny v Gambii

Afterparty: Nejmenší africký stát Gambie, špendlík č.68 na mé cestovatelské mapě

Afrika první: 2012 Ghana

Afrika druhá: 2017 Senegal

Afrika třetí: 2017 Zambie + Zimbabwe + Botswana

Den č.3 - Rybářská vesnice Tanji

Už večer padlo rozhodnutí, že další den vyrazíme do rybářské vesnice Tanji, jako taková malá vzpomínka na senegalský Kayar. Jen jsme nevěděli jak. Ráno dáváme snídani na hotelu a připravujeme se vyrazit. Celý deal si předjednáváme s průvodcem před hotelem a raději si vše píšeme na papírek. Tanji fishing center, Tanji muzeum a Tanji bird reserve. Přijíždí opět Gabriel a tím je jasno, že jsme si souzeni a že budeme už jezdit pokud možno jen s ním.

Cesta na jih nám trvala necelou hodinku a kromě klasických výjevů podél silnice (krámky, obchůdky, občerstvení, melouny, kozy, krávy, povozy s oslíkama a chudoba každým coulem) jsou asi tři bezpečnostní checkpointy. Důvodem prý je kontrola vozů jedoucích z jižního Senegalu, který je známý jako velmi tolerantní velkopěstitel “trávy”. A taky že jo, většina důkladně kontrolovaných aut byly vozy bílých heterosexuálních mužů. Tady se to takhle smí.

Ač jsme s Gabrielem byli domluveni pouze n řízení, ochotně s námi v Tanji vystupuje a ujímá se role průvodce po tržišti. Slovy se to popsat nedá, chce to vidět. Je to obrovský mumraj a vše se točí kolem ryb a jejich prodeje. Když to vezmu postupně, co jsme viděli tak je to následovně:

1. Rybářské lodě přiváží ryby a dobrovolní brigádníci je pomáhají vykládat. Jejich odměna je ryba.
2. Tudíž část rodiny brigádníků se snaží rybu prodat v části tržiště.
3. Ryby se třídí a rozváží k prodeji nebo dalšímu zpracování
4. Ryby tu udí - velkoudírna
5. Ryby tu suší na slunci
6. Ryby tu chladí a odváží chlazené. Mají tu jednu výrobnu chladu a tu jim postavili Japonci.
7. Ryby se nasolují.
8. Dále tu zpracovávají dřevo na topení a uzení, opravují tu sítě a další rybářské náčiní, vyrábějí tu lodě.

A samozřejmě tu je i další obslužná logistika - od ovoce & zeleniny, čerstvé kávy, pečiva po nabíječky na mobily, pantofle, drobné součástky do lodních motorů. Prostě tržiště jak má být a atmosféra vás dostane.

V některých recenzích jsem četl - smrad, puch atd. Fakt ne. Ano, ryba je tu cítit, ale to musí. Rozhodně se sem vydejte. Jen do některých částí vede malá ulička, lidi se netváří. Možná že bez Gabriela bych všude nešel… však on by si nás na začátku někdo vyhlédl a za pár šlupek se jmenoval průvodcem a ochranitelem.

Po tržišti jedeme do Tanji museum, podívat se na život Gambie. Je to velmi skromné muzeum, většina exponátů jsou vyžloutlé plakáty. Nikdo tam nebyl během nabší návštěvy, s nikým jsme se neminuli při příchodu a odchodu. Pan domácí měl čas, tak nám dal drobný výklad. Součástí muzea je i expozice gambijské vesnice, kde se dozvíte, že muži a ženy bydlí odděleně, každý může mít až 4 manželky a že v každém kmeni to chodí trošku jinak. Hodinka a jedeme zpět.

Další plán byl Tanji bird reserve. Upřímně ale. Zastavili jsme u silnici a šli roštím 45min tam a zpět. Pár ptáků před námi uletělo. Buď nás vysadil na špatném místně nebo jsme špatné hledači nebo nevim. Nic, zbytečnost. Za výlet jsme zaplatili D1500.

Razíme zpět a jdeme do ulic mimo turistický ruch hledat místo na pozdní oběd. Bohužel, nikde neměli ani nic moc dobrého, ani pivo a tak si to šineme zpět, k zóně tolerující uvadající mrav západu a servírující pivo.

Do hotelu přicházíme v odpoledni, cca 16:30, skáčeme do vln a na bar. Večer vycházíme do ulic a kempujeme v baru The Winery s hezkým sezením do ulice. Krásně se dal pozorovat šum kolem. Po té večeře v 2Rays - africká, jak jinak - a zpět do Winery. A pak, na přání kolegy, late burger v Hard Rocku. Dlouhý večer jako fronta piv. Povedlo se. V 2Rays se nám povedlo sehnat původní gambijské pivo Julbrew. To se prý již nevaří v Gambii, ale v Senegalu a jeho produkce prakticky skončila v covidu. Nebyly turisti, nebyl odbyt.

Pár foteček:

Nejmenší africký stát Gambie, špendlík č.68 na mé cestovatelské mapě

Gambie, plným názvem Gambijská republika, je přímořský stát v západní Africe, rozlohou nejmenší na africkém kontinentu. Leží při pobřeží Atlantského oceánu. Jediným sousedem Gambie je Senegal.

V legendě se koloniální mocnáři hádali o svá africká teritoria. Území bylo pod francouzskou nadvládou, ale Anglie chtěla alespoň cestu po řece do vnitrozemí černé Afriky. Právě řeka byla důležitá pro rozvoj obchod a přesun materiálu. Po řece Gambie tak vyplula britská loď a stříle z děla na obě strany. Tam, kde dopadly střely, byly vytvořeny hranice nejmenšího afrického státu ve Francouzské Západní Africe. A proto má Gambie netradiční tvar státu kopírující hranice řeky a jediného souseda. Jako britská kolonie je to oáza anglického jazyky na prakticky výhradně frankofonním pobřeží.

Cesta do Gambie byla mým čtvrtým výletem do Afriky (Tunis a Egypt v resortech nepočítám) a na cestopisu začínám aktivně pracovat. Materiálů, poznámek a fotek mám ale hodně, tak to bude trvat. Rovněž pracuji na fotoknize.

Kdo nechce čekat na africké čtení, k dispozici jsou zápisky ze sousedního Senegalu.

A kolikrát jste protli nejdelší pěší trasu světa vy?

 Včera jsem na twitteru (díky @jaroslav73) našel obrázek prý nejdelší pěší trasy světa. Z nudy jsem koukal, kudy vede a zjistil, že jsem ji již na několika místech protl. Jak jste na tom vy?

Kdo by se chtěl vydat, čeká ho cca 4300km chůze... při 20km pochodu za den je to krásný téměř rok... předpokládám i nějaké krátké pauzy . Pro milovníky sčítání kroků a uzavírání kroužků a dalších výzev na chytrých hodinkách naprostá lahůdka. 

Kde jsem trasu protl:

Národní park Chobe v Botswaně a přejezd přes řeku u Kasane - Kazungula (krásný popis v mém cestopisu). Kdo jde po trase, tudy musí překročit.

Hurgada a Šarm El Šejch - ano, to byla ta první a poslední nepovedená dovolená s Blue Style.

Damašek v Syrii

Samara - především díky služebním cestám do Avtovazu

Krasnojarsk
Severobajkalsk - tyto dvě ruská města jsem projel po spojnici po BAMu

Takže sedm totál napřímo a třeba v Izraeli hodně blízko.

Kolik vy?

Třetí africká cesta, tentokráte do Zambie a Botswany

Po Ghaně před pěti lety (2012) a Senegalu v tomto roce (2017) jsem asi propadl kouzlu Afriky.  A proto cestu, jejíž účelem bylo proletět expirující míle a něco vidět, jsem opět vybral "černý kontinent" - Afriku. Výlet byl originální nejen počtem čtyř zemí za šest dní, ale i tím, že semnou letěl taťka (který si koneckonců ty míle nalítal).
Začtěte se tedy do tripreportu z cesty, nazvané dle botswanského národního parku s největším počtem slonů, 17CHOBE!

Den první a druhý - Z Čejetic po stopě Emila Holuba až do daleké Zambie na Viktoriiny vodopády
Den třetí a čtvrtý - Kemping v safari mezi lvi a slony
Den pátý - Cesta domů první třídou British Airways A380

Ceny, Tipy & Triky na závěr cesty

============================================
Plánování výletů je i hodně o průvodcích. Najít flexibilního a dobře zásobeného dodavatele v ČR je velká radost. Já využívám průvodce od International Travel Maps CZ s.r.o. (sám si je kupuju :-)) Kdo by měl zájem o půjčení, vlastním pro Botswanu (Bradt Guide) a Southern Africa (Lonely Planet). Průvodce neprodávám, pouze půjčuji. Je to součást vzpomínek.
============================================
Zkuste i další cestoZÁpisky z dálného východu:
2017 Tel Aviv - na sešívaném výjezdu
2017 Senegal
2016 Makedonie
2016 Ázerbajdžán, Turkmenistán a Kyrgistán
2015 Udmurtie - Ižhevsk
2013 Gruzie
2013 Hong Kong
2012 Uzbekistán
2012 Ghana
============================================

Z Kasane první třídou do Čejetic

Poslední den ráno vstáváme na pohodu snad i bez budíku. Program máme velmi jednoduchý.. až škoda, že v Kasane není moc co dělat. Času na rychlovýlet do rezervace už nemáme, nic jiného zde dělat není. Jdeme tedy na snídani do hotelové restaurace a pak taxíkem na poštu poslat pohledy a hned zpět. Pak si zabalíme, zalenošíme a taxíkem frčíme na letiště. To je krásné, voňavé, nové a obsluha milá a rychlá. Během pár minut jsme odbaveni a čekáme na náš let. K mé velké radosti nás personál SAA odbavuje až do Prahy a to i přesto, že máme letenku zvlášť na let do JNB a zvlášť na úsek JNB-LHR-PRG. S úsměvem, ochotně a až nečekaně.

Jeden ze dvou letů denně... jeden do hlavního města Botswany Gaborone a druhý na O.R.Tambo v Johanesburgu.  Náš Embraer 135 přiléhá na čas, pěšky přes plochu jdeme na boarding a plné je asi 50% letadla. Přesedám si na jednosedačku a sleduji vzlet přes soutok Chobe a Zambezi. Pak již jen pláně Zimbabwe a mráčky. Dostáváme fajn studený oběd a na čas přistáváme na OR Tambo. Vystupujeme, busem jedeme na terminál a pohodičkou si jdeme do prostoru na odlet. Máme 6h času a tak nikam nespěcháme. Usazujeme se ve first class salonku British Airways a dáváme si místní dobroty, především plátky uzené antilopy Kudu, pivo Castel a kuřecí kari. Probíhám i obchody a utrácím nečekaně ranec... ale ze všeho mám radost. Vtip je, že dva pupkáči z Čech, oblečení jak k táboráku, si nárokují FC servis.... diví se všichni, ale marně. Je to prostě tak! Prostě jsme si dopřáli a bude to moje poprvé. Poprvé v nejprestižnější cestovatelské třídě na palubě největšího dopravního letadla. Konstelace, ke které se budu v budoucnu těžko prokousávat.


Čekání uteče jako voda a my se hrneme k našemu dvoupatrovému korábu, A380 G-XLEF... velryba je prostě nádherná. Nastupujeme již hodinu před odletem a děláme si pohodlí. Nabízí mi pyžamo (odmítám), šampus (odmítám), džus (odmítám)... chci gin&tonic (odmítají oni). :-) S brusinkovým džusem a radostí, že konečně letím domu a FC odlétáme na čas a hrneme se k Londýnu. Objednávám si humra, telecí žebra a zmrzlinu. Obsluhovat nás začala letuška se Slovenštinou... nevím, kde ji vyštraschali, asi měli strach, že se s námi nedomluví. Asi po 2,5h si nechávám ustlat postel a jdu spát.

Budím se po 3h a zbytek už v polospánku koukám na film a pak snídám milkshake a banánové palačinky. Celkově mě ale FC zklamala... ten posun od BC je jen pyžamo, polštář a deka... a to bych asi neplatil. Navíc... co je v British Airways FC, to je u Qatarů nebo Singapore BC... takže tu jejich FC bych jednou v životě zkusil rád!
V Londýně LHR přistáváme ještě před termínem... ale na T5 a nám Praha letí z T3.... musíme přejet busem do totálně přecpaného špinavého a smradlavého terminálu s totálně pomalou a ponižující security. Absolutně nejhorší tečka za hezkým výletem a T3 na LHR si mažu z jakýchkoliv cestovatelských plánů. Nostalgicky vzpomínám na FRA. Salonek BA na T3 jen podtrhuje bídu, kdy se stojí fronty na špinavé záchody.... při představě, že salonek má i ten, kdo zaplatil 60-100tis CZK za letenku... tak je to fakt šílená vizitka! Chvíli relaxuji v té bídě, chvíli nakupuju poslední blbůstky pro děti a pak se již suneme k letadlu na Prahu. To má zpoždění, ale rozumné.... v letadle spím, let celkově evropsky nudný. Jsem rád, že jsem na letišti v Praze a přes GOparking se suneme domů. Vše klaplo, jak jsme si přáli a plánovali!

Afrika se stává totálně mojí srdcovkou!

A pokud budete chtít prozkoumávat jižní Afriku, vězte, že letů je zde opravdu hodně! 

Den a noc v domově afrických slonů, v Chobe v Botswaně

Probouzíme se v Botswanském městečku Kasane, které leží na soutoku řek Chobe a Zambezi. Tím, že obě řeky jsou "hraniční", je město v růžku 4 států a to Botswany, Namibie, Zambie a Zimbabwe.

Zamluvit si safari byl pro nás trošku oříšek. Pořádně jsme nevěděli, jak to vlastně chodí, kdy můžeme vidět kolik zvířat a jakých. Člověk se nechtěl trápit dlouho a nevidět nic nebo naopak vjet do parku, netrápit se a taky nic nevidět. Cenově je safari celkem ranec, celý den cca 100-150USD, s přespáním 200-300USD podle skupiny a programu. Poptávám po internetu asi 3-4 agentury a nakonec se dle referencí na Tripadvisoru rozhoduji pro Lucky Adventure Safaris (http://www.luckyadventuresafaris.com/) . Reagují rychle a od Mpho Mokgowe (dcery majitele) mám odpověď vždy tentýž den. Skupinka jsme sami dva, cena je 600USD celkem.... jediné, čeho jsem se lekl je 100% platba předem a to zasláním veškerých údajů o kartě. To jsem ze strachu odmítl a platil převodem na účet. Byly v pohodě. Vše klapalo.

Jak bylo odsouhlaseno den předem, přijíždí náš řidič BJ přesně na devátou v Toyotě Landcruiser 4x4 se "safari výbavou". Nasedáme na korbu a klidným tempem vyrážíme do Chobe National Parku, platíme vstupní poplatek a jsme tam. První překvapení (pro mě) bylo, že nesmíme kromě campingu a picnicu vystoupit z auta a už vůbec nic sebrat. Vše musí být přírodní biotop bez zásahu člověka. Musím tak oželet všudepřítomné krásné růžky, peříčka a kostičky. Ale je to pro dobrou věc. Druhé překvapení je, že zvířata se nebojí člověka. Neberou ho jako predátora a tak se k většině zvířat dá dostat na 5-10m a oni neutíkají. Třetí napůl překvapení a na půl fakt je, že zvířata migrují v rámci parku Chobe, který má nějakých 40km na šířku a 200km a na délku a to se fakt nedá stihnout za 2 dny.... my jedeme podél řeky - největší napojiště pro zvířata - a tak je velká šance je vidět. Ale jsme tam v začínající době dešťů, kdy napršely suché poldery v centru rezervace a tak řada zvířat se stahuje do vnitrozemí. Chobe National Park je největší africký park pro slony (100-150tis) nejen v Botswaně, ale v celé Africe.
První zvířata, která vidíme, je ptactvo (i dravé), plazy (ještěrky, že je ani neznám)... a pak už to začalo. Antilopy Impala jsou všude. Hodit kámen do keře, musíte nějakou trefit. V bahně se bahní pár buvolů a z dálky jsme viděli i hrocha. Až do oběda, žádné velké zvíře. Pesimistická polovina z nás v tom vidí už předem výsledek celého safari. Na picnic place si dáváme studený oběd, připravený naším řidičem. Chutné a rychlé. Jediné co je otravné jsou všudepřítomné opice, které se opravdu neboji.... no jsou tu doma, takže to chápu. Picnic place je super zařízen, je tu i toaleta a tekoucí voda. Nutno podotknout, že je kruté vedro a jsem rád, za dlouhý rukáv. Spotřebu tekutin mám skoro litr na hodinu. Lednice na korbě auta se zdá bezedná :) Ihned po výjezdu se na nás usmálo štěstí. Asi 60-ti hlavé stádo slonů vyrazilo pít a my byli u toho. Zůstáváme a pozorujeme asi  hodinu. Teplý den přilákal zvěř k řece a tak slony se to začalo jen hemžit, žirafy a buvoly rovněž. Jsme spokojení. Až do západu slunce pozorujeme a fotíme a vlastně ani nepočítáme. Hrubý odhad může být 300 slonů a 50 žiraf. Ke konci večera nacházíme stopy lva i leoparda... míří k řece za svojí potravou... ale prozatím bohužel.
Kolem 19h přijížídíme do místa asi 35km od Kasane uprostřed parku. Místo má označení "Camping Boga 5" a už tam pro nás stojí stan s polní sprchou a toaletou, polní kuchyně k kuchařem a letní sezení. Topíme, sedíme, osvěžujeme se a k večeři si dáváme jihoafrické víno a t-bone steak... asi největším v mém životě. U stanu rozděláváme oheň a kolem dokola kempingu dáváme papírové pytlíky se svíčkou (ve 3 ráno už zhasly :-)) Spát jdeme po 22h... posloucháme zvuky buše (lvy především).
Ráno vstáváme v 5:20 a v 5:30 vyjíždíme na raní prohlídku zvěře... největším úlovkem (slony a žirafy už nepočítáme) je hroch asi 100m od vody a šakaly.. těch je opravdu hodně. A taky mrtvý slon.... Lev a Leopard nám zůstávají zkryti. Po příjezdu balíme - snídáme - balíme. Během balení nastal jeden z mých nejsilnějších zážitků, kde 20m od našeho stanu si to nerušeně kráčí stádečko slonů... asi tak 15-20ks a vůbec jim nevadíme. Člověk tak ví, že jsme opravdu uprostřed rezervace, ničím nerušení ani nechráněni od zvířat, domácích pánů. Škoda, že člověk nemá více času, uměl bych si představit být tu na více dní.
Zabaleno vše a tak se vydáváme na těch téměř 40km zpět do města. Trvá nám to celkem téměř 2h... po cestě zpět ještě zastavujeme u prodejců suvenýrů (ale asi ne u těch nejlepších) a já si kupuji masku z teaku. Držím tradici, že každý z afrických cest bude reprezentována jednou dřevěnou maskou na zdi. Tato bude třetí. Po 11h jsme na hotelu a jsme domluveni, že ještě v 15h pojedeme na projížďku lodí - podívat se na zvířata... jdeme tedy do blízkého supermarketu Shoprite, což je největší síť supermarketů na jihu Afriky. Kupuji především džusy, kávu, čaj.. prostě vše made in "cokoliv na jihu Afriky"... s plnou taškou jdeme dát oběd, odpočinek a nabíjet kamery a foťáky na odpolední jízdu po řece.

V 15h nás vyzvedává zase "naše auto" a "náš řidič" a míříme k blízkému přístavu. Nasedáme do rychločlunku pro asi 12lidí, kromě nás dvou ještě dvě rodinky s dětmi a vyjíždíme. Po zaplacení poplatku na vjezd do parku míříme ihned ke stádečku slonů.... ale tento večer patří především krokodýlům (žádní akvarijní minikousky) a hlavně hrochům. Dnes nelze počítat je. Opravdu hodně se jich pase na louce hned u vody a ve vodě jich je rovněž nepočítaně.

Plní se nám tak další sen, užít si hrochů... opravdu krásná zvířata. Specialitou výletu rovněž je, že se pohybujeme na hranici Namibie a někdy i za ... na vodě můžeme, ale dotknout se břehu nikoliv. Při západu slunce se 2x dostáváme do prekérní situace, kdy nejde nahodit motor.... řadě z nás běží myšlenkama, jak by to bylo kdyby se poměrně vratká loď bez rychlosti převrátila.......... ale vše dobře dopadlo, před 19h jsme na břehu a jedeme zpět do hotelu. Dáváme si naši poslední večeři v Botswaně, pivo z Namibie a jdeme lehce balit.

zážitků se zvěří máme až až. Sami jsme překvapeni, kolik jsme toho viděli!

Sumář

Viděli jsme:

• Slony
• Hrochy
• Krokodýli
• Buvoly
• Žirafy
• Antilopy (Kudu, Impala...)
• Mořské orly
• Paviány (do 12/2022 jsem zde neúmyslně špatně měl uvedeny Gibony)
• Šakaly
• a další plazy a ptactvo nepočítaně

Neviděli jsme:

• Lva
• Leoparda
• Zebru