Den č.3 - Rybářská vesnice Tanji

Už večer padlo rozhodnutí, že další den vyrazíme do rybářské vesnice Tanji, jako taková malá vzpomínka na senegalský Kayar. Jen jsme nevěděli jak. Ráno dáváme snídani na hotelu a připravujeme se vyrazit. Celý deal si předjednáváme s průvodcem před hotelem a raději si vše píšeme na papírek. Tanji fishing center, Tanji muzeum a Tanji bird reserve. Přijíždí opět Gabriel a tím je jasno, že jsme si souzeni a že budeme už jezdit pokud možno jen s ním.

Cesta na jih nám trvala necelou hodinku a kromě klasických výjevů podél silnice (krámky, obchůdky, občerstvení, melouny, kozy, krávy, povozy s oslíkama a chudoba každým coulem) jsou asi tři bezpečnostní checkpointy. Důvodem prý je kontrola vozů jedoucích z jižního Senegalu, který je známý jako velmi tolerantní velkopěstitel “trávy”. A taky že jo, většina důkladně kontrolovaných aut byly vozy bílých heterosexuálních mužů. Tady se to takhle smí.

Ač jsme s Gabrielem byli domluveni pouze n řízení, ochotně s námi v Tanji vystupuje a ujímá se role průvodce po tržišti. Slovy se to popsat nedá, chce to vidět. Je to obrovský mumraj a vše se točí kolem ryb a jejich prodeje. Když to vezmu postupně, co jsme viděli tak je to následovně:

1. Rybářské lodě přiváží ryby a dobrovolní brigádníci je pomáhají vykládat. Jejich odměna je ryba.
2. Tudíž část rodiny brigádníků se snaží rybu prodat v části tržiště.
3. Ryby se třídí a rozváží k prodeji nebo dalšímu zpracování
4. Ryby tu udí - velkoudírna
5. Ryby tu suší na slunci
6. Ryby tu chladí a odváží chlazené. Mají tu jednu výrobnu chladu a tu jim postavili Japonci.
7. Ryby se nasolují.
8. Dále tu zpracovávají dřevo na topení a uzení, opravují tu sítě a další rybářské náčiní, vyrábějí tu lodě.

A samozřejmě tu je i další obslužná logistika - od ovoce & zeleniny, čerstvé kávy, pečiva po nabíječky na mobily, pantofle, drobné součástky do lodních motorů. Prostě tržiště jak má být a atmosféra vás dostane.

V některých recenzích jsem četl - smrad, puch atd. Fakt ne. Ano, ryba je tu cítit, ale to musí. Rozhodně se sem vydejte. Jen do některých částí vede malá ulička, lidi se netváří. Možná že bez Gabriela bych všude nešel… však on by si nás na začátku někdo vyhlédl a za pár šlupek se jmenoval průvodcem a ochranitelem.

Po tržišti jedeme do Tanji museum, podívat se na život Gambie. Je to velmi skromné muzeum, většina exponátů jsou vyžloutlé plakáty. Nikdo tam nebyl během nabší návštěvy, s nikým jsme se neminuli při příchodu a odchodu. Pan domácí měl čas, tak nám dal drobný výklad. Součástí muzea je i expozice gambijské vesnice, kde se dozvíte, že muži a ženy bydlí odděleně, každý může mít až 4 manželky a že v každém kmeni to chodí trošku jinak. Hodinka a jedeme zpět.

Další plán byl Tanji bird reserve. Upřímně ale. Zastavili jsme u silnici a šli roštím 45min tam a zpět. Pár ptáků před námi uletělo. Buď nás vysadil na špatném místně nebo jsme špatné hledači nebo nevim. Nic, zbytečnost. Za výlet jsme zaplatili D1500.

Razíme zpět a jdeme do ulic mimo turistický ruch hledat místo na pozdní oběd. Bohužel, nikde neměli ani nic moc dobrého, ani pivo a tak si to šineme zpět, k zóně tolerující uvadající mrav západu a servírující pivo.

Do hotelu přicházíme v odpoledni, cca 16:30, skáčeme do vln a na bar. Večer vycházíme do ulic a kempujeme v baru The Winery s hezkým sezením do ulice. Krásně se dal pozorovat šum kolem. Po té večeře v 2Rays - africká, jak jinak - a zpět do Winery. A pak, na přání kolegy, late burger v Hard Rocku. Dlouhý večer jako fronta piv. Povedlo se. V 2Rays se nám povedlo sehnat původní gambijské pivo Julbrew. To se prý již nevaří v Gambii, ale v Senegalu a jeho produkce prakticky skončila v covidu. Nebyly turisti, nebyl odbyt.

Pár foteček: