Triprepot PRG-MUC-KBP-VIE-PRG

Psáno pro uživatele forum.airways.cz

Další TRIREPORTY
PRG-DUS-DXB-ATH-PRG
PRG-IST-DXB-IST-KBP-PRG s TK + OK

Po svém prvním a druhém tripreportu přináším třetí a věřím, že vás zaujme. Do Kyjeva a zpět jsem letěl v posledních 3 letech asi 40x, takže věřím, že dokáži porovnat úroveň služeb společností. Letový řád v PRG ve středu moc variant nenabízí... moje podmínka byla ráno schůzka v Praze, večer v Kyjevě a v 9 ráno další v Kyjevě. Jak to zkloubit? Mnou neoblíbený VV odlítá po deváté, OK po jedenácté a pak nic :(.
Vím, že řada moráváků lítá z Vídně s Austrian a chválí si je, proto byli moje první volba. Let cca v 15:30 do Vídně, po osmé večer v Kyjevě a přelet z VIE s Ukraine International, na což jsem se těšil, páč několik kamarádek u nic dělá letušky a navíc jsem je chtěl porovnat s VV.

Schůzka v Praze proběhla podle plánu, kolegy odmítám s nabidkou oběda a v ten moment volá dispečink, že let (nevím který) se ruší a že mě přebookují na noční let, s příletem po 23h do Kyjeva. To mi značně nevyhovuje a tak zkouším nadhodit, zda je možné využít LH. Domlouváme se na konec na let s LH přes Mnichov. Je až s podivem, že po 3 letech neustálých přeletů jsem na LH nenarazil, proto se také těším, obzvláště když mám rád letiště v MUC.

Na letišti jsem na čas vybaven poukázkou do salonku ČSA (nemám rád menzies), překvapením pro mě je, že Lufthansa mě posílá do ČSA salonku, aspon poukázku ušetřím na jindy. Let na čas, Bombardier CRJ700 narván k prasknutí. Letušky klasicky evropské, otrávené. Nevím proč, ale evropské aerolinky mají vždy o několik stuoňují horší přístup personálu k hostům a vždy cítím, že čekají nějaký vděk za to, že tam pro mě jsou. U asijských aerolinek to cítím opačně. K jídlu LH rozdává v šátku zabalený komplet, který nazývá svačina na tůru, no nevim, nepochutnal jsem si na ničem :( a pomalu už přistáváme. Odlet někde kolem 17:45 a 18:15 již z okénka vidím MUC.

Přestup mě naprosto dostal svoji pohodlností, rychlostí. MUC řadím do TOP10, ale po tomto letu do TOP3 :). Po minulém zklamání z DUS mám všechnu kosmetiku v sáčcích, pásek jsem raději nechal v kufru a vyházel všechny zapalovače. Šikana opálených turků mě ničila, ale tentokráte, pohoda, žádná další security! Super.
Let A320 v klidu, personál viz výše, celá business class narvaná nějakmi korejci či japonci a přistání zase na čas. Lufthansa mě nenadchla, ani neurazila službami, ale komfortu si vážím.

Odlet v 8h v sobotu ráno sebou nese riziko protažené noci a velkým nedostatkem spánku. Pro propařené kyjevské noci mě taxík bere po 20min odpočinku přímo na letiště a po šesté už tam přešlapuji na odbavení. Plní se mi přání lětět s UAI a porovnat je s VV. Odbavení, kontrola dneska funguje na 1 s * a po 15min už relaxuji v salonku. Kdo zná KPB ví, že 15min je excelentní čas. Nastupujeme jedním ze 2 rukávů přímo do letadla a nemusíme tak nastupovat přes autobus. Letový park UAI představují 19x B737, z toho 4 funglovky NG. Na nás bohužel vyzbyl starší model 737-500 z roku 92 ale v dobrém stavu. Odlétáme na čas, letadlo překvapivě poměrně zaplněno, v C pouze 1 volné místo ze 4 řad, celkem 102 človíčků a prakticky jsme se ještě neodlepili a usnínám, probouzím se dotekem přistávací plochy ve VIE.

Ve VIE vystupujeme poměrně rychle přes autobus, pasovka také rychlá. Což je dobře, jelikož na přestup mám necelou hodinku. Zkouším ještě návštěvu salonku, ale nijak odvázaný jsem z něj nebyl, stejně jako z celého VIE. Na něm mi nejvíce vadí neustálý boarding přes autobusy, dneska v teple přes 30st jsme v něm trávili více jak PUL HODINY! Což není zrovna služba, jakou si člověk představuje! S 20min zpožděním odlétáme, servis na palubě takový nemastný neslaný a už jsme v Praze. Obsazenost toto letu bylo 51 lidí ve Fokkeru 100.

Vary Bary

Tak jsem zpátky z Varů a rád se podělím o pár zážitků, spíš varských, než festivalových.

Prvně jsem byl rád, že se mi podařil vopruz s ubytováním a musím říci, že s Jadranem jsme měli nakonec víc štěstí, než jsem si myslel. Paní majitelka byla férová a hned v úvodu přiznala, že přestřelila díky festivalu ceny... a že mě jako okrádá :)

Odpolko jsme byli na dostizích, poslední sázkou na vítěze jsem se krásně dostal do bilance +10% včetně pití (a DPH), takže příště můžeme zase na dostihy. Andělem štěstí mi byl Tomáš Vraj, jmenovec mého kolegy.

Pondělí bylo zase nechutné vedro. První naše kroky byli pěšky k lanovce a pak nahoru na Dianu. Výhled paráda. Původně nás všichni odrazovali, co je to schodů... ale je tam výtah. Večer jsme zašli do restaurace Galerka, suprová zahrádka, ruský jídelák, cely oligarchovské, kapela arménská, ale zážitek parádní.

Večer se ochladilo a zůstalo i na den další, kdy jsme měnili Jadran za Maltézský kříž, superba za Audi A8, ale předtím jsme zajeli na hrad Loket.. 15st nic moc!

Filmy jsme viděli dva. U prvního, světové premiéry, debutu iránského režiséra Jsou věci, které nevíš, jsem málem usnul a ocenit mohu jen vtipný úvod Jirky Macháčka. Druhý, Gastarbeiter, o uzbeckých přistěhovalcích v Moskvě, jsem si vyloženě užil.

Vary se mi moc líbili, nejen kvůli festivalu, ale kvůli své atmosféře. Nejdéle za rok pojedu zas.

Ocenit musím i iApp pro iPhone festivalu a kanál twitteru... velká inspirace!

Všimli jste si geotaggingu?

Všimli jste si co se letos urodilo jmelí?
Strašně! V korunách stromů to vypadá, no jako ňejaká orlí hnízda!

Všimli jste si, co letos urodilo aplikací, podporující geotagging?
Strašně! Na mapách to vypadá, jak kdybych měl za krkem čip!

Začal jsem po lehku, po cimrmanovsku, ale přemýšlel jsem dlouho, zda můj dojem je pozitivní a nebo negativní. Geotagging se mi vkrádal do online služeb a telefonu pomalu, pomaličku a najednou mi přijde, že mě sleduje každý. Největší zlom nastal s přechodem na iOS4, kdy mi galerie nabídla mapu s fotkama. To znamená, že ten parchant GT tam byl a já o něm nevěděl. Zbystřil jsem. A on ten GT je všude. Ve Foursquare vidím na mapě své přátele, Google Buzz ví přesně, kde jsem, na Twitteru vidím, co píší okolo mě. Procházím kolem nabídek na foťák s GPS... sakra. Kam se schovat.

U fotek vidím jistou výhodu, člověk zapomíná a GT mu krásně připomene, jak lezl na Sněžku nebo slaňoval kaňon v Kambodži.. ale vidět na mapě své kámoše? Vidět na mapě své kámoše u sebe doma? To nechce asi nikdo.

Přesto je mi jasné, že marketing dnešní doby, si tuto příležitost ujít nenechá. Vždyť tímto kanálem mohu oslovit ty zákazníky, kteří mi jsou blízko. Nemusím tedy řešit online anonymní typy, kdy nevím, zda Hanička75 je holčička narozena v roce 75 nebo obryně, co má 75kg a nebo potetované hovado s popsaným trestním rejstříkem.
Dá se tedy říci, že GT by mohl být pojítko mezi online a offline světem. Online najít, naživo využít a to by se mohlo vyplatit. Uzavřít kolečko. Co myslíte?

P.S.: vypl jsem si využívání GPS polohy u foťáku na iPhone, nevíte, kde to zase zapnoput?