Kyjev Borispol wifi funguje

a tak mohu pred cekanim na letadlo třídit emaily. Sedim tu ve VIP salonku na Terminálu C. Celá výhoda je, že nemusím nikde čekat a autem mě přivezou, až bude letadlo úplně plné a zase odvezou, až přistanu jako prvního. Odbaví mě celník, který tu bude jen pro mě a proto se dá čekat, že mě nebude nijak buzerovat. A proto to děláme. Tak jdu si dát ještě kávičku a půjdu vysvětlovat, proč jsem přijel autem a vracím se letadlem :-)

Více o službě po anglicki tuda

Ukrajina LogOUT

Vážení, poslední minuty na internetu a zitra 12:55 odletam letem Aerosvitu do Prahy... ovšem 5.5. zase přilétám, tak tu nehledejte žádné novinky.

P.S.: v krajní nouzi jsem vyzkoušel kabinku a vše dopadlo dobře :-)

Proč jsem nenašel žádnou nákupní galerii

.. jsem odsuzoval v jednom z mých prvních článků. Vážení, důvod je jednoduchý, chodil jsem totiž po povrchu. Zní vám to divně? Možná, v centru 2 největší obchoďáky, které jsem našel jsou pod zemí. Ano! A ne jedno patýrko, ale minimálně 2, někdy i tři, včetně fontánek a všech kravinek. První, menší, je na majdanu nezávislosti, a jmenuje se Globus (náhled zde) a najdete v něm prakticky stejnou skladbu obchodů, jako v ČR - od Montonu (Palladium), přes Peacock London (OC Šestka) až po něco jako Sephora.
Daleko větším komplexem, který jsem objevil o víkendu je METROGRAD. Neskutečný podzemní komplex (velikostí podle mě od Náměstí republiky až na Národní třídu) mezi stanicemi metra Chreščatyk a Lva Tolstvovo. Neprošel jsem jej celý, bál jsem se, že zabloudím. Zde jsou fotky ze stavby a zde, jak to vypadá dnes. Níže je plánek. Byť se to nezdá, je to obrovské, rovně jsem šel asi 15 minut a neušel jsem ani třetinu. Páč nejsem jako oni trénován bojem ve štolách Afgánistánu, preferoval jsem chůzi na povrchu.

Teď už chápu, proč je tady metro tak pekelně hluboko... mezi metrem a povrchem jsou totiž ještě 2-3 patra nákupů a zábavy. Metro tak představuje nejen způsob levné a rychlé dopravy, ale i jakési pomyslné centrum nákupů, služeb a dalších míst lákajících lidi. Prostě v metru zařídíte vše. Přesunutí nákupních orgií pod povrch mi nepřidej až tak špatný nápad, aspoň se nezniční tolik místa jako jsou třeba rozplizlé Letňany, na druhou stranu 3 patra pod zem bych na kafe ani pizzu nešel.

Prakticky jediným "nadzemním" obchodním koplexem v centru je CUM, který si v ničem nezadá s českou Kotvou před 15 lety. Ani ve skladbě, ani v šíři sortimentu.

P.S.: fotky moje nejsou, pač se jak v ČR v galeriích nesmí fotit.
Plánek je převzat z Metrograd.com

Dorazil Vám už pohled?

Nedorazil J. A víte proč děcka, protože je tady asi nikde neprodávají a pokud prodávají, tak je mají tak dobře utajené, že se mi je nepodařilo najít. Obešel jsem (nechci tvrdit že všechny) ale většinu turisticky atraktivních míst v centru a širším centru Kyjeva.Narazil jsem na desítky stánků s odznáčkama z éry SSSR, šálama Dynama, bublifukama Shreka, semínkama ze slunečnice, lízátkama, ale žádný pohled. Asi nechtějí, aby turisti domů něco posílali, nevím.

Proto si prosím vytiskněte některý z mých článků, nalepte ze zadu na vytištěnou fotku a já vám to rád podepíšu, až se vrátím. Jiné řešení asi není. Pro rejpaly, že jsem se málo snažil hledat odkazuji na blog nějakých nadšenců, co tu byli loni a pohledy taky nesehnali...

Gratulace!

Blahořeji boleslavským hokejistům, klubu a jeho fanouškům k POSTUPU DO EXTRALIGY! Moc jim děkuji!

Apropo, mrkněte na reklamu na jejich trenýrkách, nepřipomíná Vám to něco? J

Trápí vás váha i při procházce?

Pak musí potkat tohoto dědu, který si postavil biznis na váze, záležitosti která trápí nejednoho člověka. Za 50kopjejek (asi 1,7) Vás nechá stoupnout na váhu a máte tak přehled. Myslíte si, že jsem se nechal zvážit?

Poměrně nudný víkend

Poslední pracovní den pátek mi utekl jako voda. Byl to takový klid po bouři, tedy po návštěvě a sumíroval jsem potřebné věci, především celní záležitosti. Po práci jsem si nakoupil na víkend a vydal se koukat na nový díl Earla (třetí díl po stávce scénáristů, ale zatím mi přijde že na kvalitu nenavázal.. možná tím, že koukám bez titulků) a film Untraceable (Smrt online), taková oddechovka, doporučuji dokoukat úplně do konce, kde mě dostala poslední hláška (how can I donwload this movie). V sobotu jsem se probudil do slunečného dne, naobědval se (ano, vstával jsem v době, kdy už ostatní dopíjí kávu po obědě) a vyrazil do města koupit nějaký dáreček pro Lu, za to, že mě pustila. Jelikož bylo krásně byly ulice plné lidí. Cestu domu jsem si dal parkem pěšky. Večer jsem si pustil další film, In the Halley of Elah a doporučuji všem ke shlédnutí.. především jsem si odnesl silný zážitek o tom, jak normální slušné lidi změnila bojová mise (zde konkrétně Irák). Naproti tomu neděle byla deštivá – klasické střídání dobra a zla, tedy vody a slunce se stalo kamenným pravidlem. Poflakoval jsem se s pracovními dokumenty a nakonec přeceněn vyrazil na procházku. Zdá se Vám to jako nuda, že nebyla třeba to ani číst? Správně. Tento víkend už mi byl dlouhý, nebylo co dělat a samotnému se mi nechtělo nic  Tak snad už brzo domů. Jinak pár fotek jako vždy v galerii…

Napište co u Vás, prahnu po novinkách 

P.S.: nikdy bych tomu nevěřil, ale přišel jsem na chuť Beermixu – pivu s příchutí, konkrétně s višněmi. Asi stárnu a měknu. Na PLZEŇ se ale těšim.

P.S.II: Kiko, are you here?

Jak je radostí dostávat květiny a letáky s úsměvěm

Zde musí být pro ženy radost dostávat květiny. Všude jsou stánky a při pohledu na produkty zaplesá srdce. Růže mají květy jako pěstičku a co je zajímavé, jednu dvě růže nikdo nekupuje. Když už, tak pořádný puget.. 9,11 žádná výjimka. Cenově nevím, páč nemam komu bych je dával a k večeři by mi nechutnali.


Malý poznatek i z dávačů letáků. U nás, kyselé ksichty nám něco rvou do ruky a tváří se uraženě, že si to od nich nevezmu. Ideálně, kdybych si vzal 2,3, měli to rozdané a mohli na panáka. Tady je to trošku jiné, smějou se, hezky pozdraví.. říkám, to je tak dobře platí nebo proč?
Každý leták je totiž podepsaný kódem roznašeče (někdy jeho razítkem) a jeho odměna závisí i na tom, zda se uskuteční obchod. Přímá motivace neobtěžovat, ale vybírat jen lidi se zájmem. Dnes mi slečna na kávu zdarma nabízela leták a když jsem nechtěl, řekla, ať si to rozmyslím, že mi ho dá i po tom. Proč někomu nutit něco, co hodí do koše, nenakoupí, já nevydělám. A tak se letáky dostávají do rukou jen opravdovým potenciálním klientům.

Tak hezký víkend, děcka.

Jak na raky? Vařit? Smažit?

Ideální je koupit raků dost, páč se jí jen kousek a prakticky 90% je zase odpad.
Dát vařit vodu s kořením (bobkový list, sůl, pepř, česnek + třeba trošku olivového oleje) a 15 minut ji nechat po vařit. Do vody nalít trošku piva, naházet raky a až zčervenají, šup s nima na talíř... a takhle to vypadalo :-)

Ryby raky a zkouška

Týden už se zalomil do druhé, z pravidla lepší, půlky a já konečně dosedám k pécé a dávám do kupy pár řádků, aby jste neztratili přehled. V pondělí usedám do auta a jedu do Borispolu na letiště vyzvednout své hosty ,přijíždí šéf, jeho otec a ještě jeden návštěvník. Hned z letiště to bereme na oběd, jak se na správné hostitele sluší, ti kdo neřídí (tedy všichni kromě mě) si dávají stakánka. Po obědě jdeme potrajdat do města a prohlédnout si ho, pak malý odpočinek a sedáme ke stolu, k nějaké práci. Následovala pracovní večeře a odebrali jsme se na byt, ponořit se do papírů. Ráno pak vyjíždíme téměř s rozbřeskem na snídani s obchodním partnerem, pak další schůzky a mezitím jsem odjel dát auto do myčky, což byl taky zážitek. 90% myček jsou manuální, byť auto mejou 2, trvá to 40min. Já přijel, 30min čekal…. Hrůza, ale auto krásně umyté, za 3kila taky paráda. Odpoledne následují další schůzky a pak nákup, protože jsme se rozhodli, že pojíme raky. Kupujeme doslova pytel živých raků, fláky masa, vodu, vodku, zeleninu na salátek, pivo, koření a jedeme domu kuchtit. Raky vaříme s kořením, smažíme maso a k tomu takové zobání naložených hub, česnečku, cibulky, rajčátek, špeku, kaviáru, mrkve..vše moc dobré. No nebudu to moc rozebírat. Jídlo vynikající, pití také, ale ještě ze mě není rus. Každopádně ráno mě hlava skoro nebolela, takže doporučuji Chortizu Platinum. Ráno jsem pak obstál v ukrajinské zkoušce, kdy jsem kopec (něco jako chodkovi sady) při ranní zácpě vyjel po chodníku J, zde běžná záležitost…Včera (ve středu) už to bylo jen na snídani, obídek a hurá do salonku na letišti, kde využíváme možnost ještě po pracovat. Pak jsem doma poklidil nádobí po mejdanu a šel spát….

Co u Vás?

(fotky máte zase aktualizované zde)

Pelmeně

Když už o nic tolik mluvím, chtěl jsem Vám zprostředkovat malou exkurzi...

Takhle se to koupí zmražené...

Po uvaření se to vysype na talíř...

a takhle to vypadá v žaludku :-)

Filmový festiválek na bytě

Jak jsem se zmiňoval už v pátečním spotu, hned po práci jsem si odvezl domů auto, uvařil pelmeně a vyrazil na setkání česko-slovenských krajanů. Schází se každý pátek, tentokráte se sešlo asi 25 lidí (naše Ambasáda registruje 180 českých firem na Ukrajině), povětšinu párů, co jsou tu na různou dobu i s dětmi. Dělají tu různé věci, od nadnárodních společností, přes investiční banky, státní instituce (konzulát, czechtrade..) až po soukromé podnikatele. Popili jsme Staropramen (kromě nejlevnějšího ukrajinského piva, které mi nechutná, byla další opce Stella Artois nebo Budvar, který byl zase 2,5x dražší než smíchovském staráč, protože je asi považovaný za luxus. Při jeho ceně by se už i oranžOlda zastyděl) a v 11 se odebrali domů. Jsou to milí lidé, příští pátek vyrazím zase.
V sobotu brzo ráno jsem přeparkoval a zase ulehl :-). Kolem poledne jsem vylezl, posnídal, poválel se a vyrazil do místního supermarketu nakoupit. Mám to v dalším bloku zarohem, takže jsem šel pěšky. Jako první mě překvapilo, že se za parkování platí. Druhé pozitivní překvapení byl široký výběr, od čerstvého ovoce, uzenin, ryb, sýrů. Oblíbil jsem si ukrajinské tlusté plátkování a tak 200g normálního tvrdého sýra jsou jenom 4 plátky.. takže v něm vidíte i obtisk zubu. V regálech s pivem si přijdete jako doma.. od Plzně, přes Staropramen, Budvar, Kozla až po Krušovice. V regálech s konzervami je to zase samé Hamé, takže mě hrdostí trošku zabušelo srdíčko. Neposlední výhodou je slušná otvíračka 24h denně...
Nějak jsem neměl moc náladu vymýšlet, co budu dělat, tak jsem vyrazil do centra, maje tucha že se možná hraje fotbal. Můj tuch byl správný a tak jsem shlédl výhru tuším 3:0 Dynama. Po té dom, na večeři a pustil jsem si film, Gone Baby Gone a dávám mu 5 hvězdiček. Tento týden jsem již viděl Úhel pohledu (Vantage Point), Vlak 3:10 do Yumy (3:10 to Yuma) a Tato země není pro starý (No country for old men) a nijak nadšený jsem nebyl. Úhel pohledu je zvláštní pouze předvedením děje z několika rovin, jinak je to béčkový akčňák k puštění po dlouhém pracovním dnu s křupkami, pivem a občasným šlofíkem. Yuma je western, ale doporučuji pouze pro milovníky koní a zbraní. Děj je postaven na také naivitě, že tomu nevěří ani oteklý amík s diagnózou lehké demence. Poprvé jsem myslel, že jsem to nepochopil pro přepracování já, tak jsem si to raději pustil ještě jednou a nespletl jsem se. Proč tento film nominovali na Oskara a třeba Amerického gangstera ne, netuším. Ale je to asi tím, že jsem 100% Evropan. Tato země není pro starý mě zaujala především hlavní postavou a dialogy. 4 hvězdy ale stačí, určitě patří k tomu lepšímu co jsem letos viděl. Gone Baby Gone je však můj favorit, určitě na to mrkněte.
Neděle není zajímavá vůbec ničím, lenošil jsem, trošku popracoval, poklidil, uvařil pelmeně a zázvorový čaj. Trošku jsem podlehl hře na své ukrajinské nokii, jmenuje se to Nature Park.. pokud to někdo hrajete, jaké máte skóre? J
Přeji hezký týden a díky všem, co se ozýváte.. nejen že jsem rád, že vás mám, ale to víte že rád slyšim novinky.

Mapa metra Kyjev

Když už se tu o metru tolik píše, přináším Vám poměrně pěknou mapu metra. Já bydlím na stanici modrého metra Kontraktova ploscha, přičemž Kreschatyk je to centrum centrum a zároveň moje výstupní stanice do metra (ehm, jezdím ale autem).

Zdroj: Boryspil Airport Web

P.S.: Sorry Lukýne, další štítek byl pro přehlednost třeba :-)

Bilance schůzkového týdne a příprava na setkání s krajany

Přiblížil se konec týdne a Vás možná zajímá, cože se kromě zajímavých situací, které jste tu vídali přes týden stalo. No věřte že zápisky budou čím dál tím kratší a informace čím dál tím překvapivější. Jednu novinku tu přece jen mám. Již od soboty jím špagety. Italové jsou úžasní. Tolik kombinací, se sýrem či bez, s kečupem či bez, s obojím nebo sólo (pravda tak nuzně ještě nebylo). Dnes špagety došli a do supermarketu se mi nechtělo, takže zítra udělám změnu (kolínka?), budou místní pelmeně. To jsou taky těstoviny, ale plněné masem. Výhodou je i doba vaření, místo 10 minut jen 4 , takže cyklus večeře mi bude trvat místo 11m, jen 7. Večer bývám hladový. Pravda, že takovéhle problémy jsem neřešil od studia… ale kvůli tomuhle tu nejsem, to jsem mohl jen na čundr na Kokořín.
V pondělí jsem absolvoval první schůzky v ukrajinské metropoli Kyjevě. Pravda, když jsem na ně kráčel, litoval jsem, že jsem se nepustil do ropy, plynu či energetiky. Přímo v centru centru centru jsem míjel jen kanceláře těchto firem. Pak přišli právníci a realitní makléři a tam jsem mířil já. Zdvořilostní schůzka u české advokátní kanceláře proběhla OK, jsou v Kyjevě již dlouho, prostředí znají a přesně věděli, co mě zajímá a co mě překvapí. V oblasti daňové politiky mě zaujala věta „co stát schvátí, již nenavrátí“ a bylo mi jasno, jak to tu bude fungovat. Ukrajina vůbec ještě funguje na dost byrokratickém podstatě, více než u nás, je to jak cesta do minulosti.. např. do katastru nemovitostí smí nahlížet jen notář (což pro něj je jako doživotní renta), zemědělská půda prakticky není na prodej, ale jen na pronájem, pokud do 2 měsíců nepřehlásíte auto na ukrajinské SPZ, může Vám být zabaveno…právníci nabídku poslali a myslím, že je využijeme.
Další cesta byla jen o pár pater níže, k místním realitním agentům, kteří měli na výloze sympatický nápis „we speak english“, což je pro mě něco jako světlo na konci tunelu, teplá sprcha po dni lyžování nebo studené pivo po fotbale. Zazvonil, představil, posadil, kávu objednal a katalogem polistoval. A už tu byl agent. Vysvětlil jsem mu, co potřebuji, na kdy má sjednat schůzky a první jsme pak již ve středu absolvovali. Byt s krásným výhledem, 100m2 za sympatických 12.000USD/m2. Pěkné, aspoň jsem si to nafotil. Nad fotkou výhledu z okna budu slintat a ty další fotky studovat, pro pochopení svérázu ukrajinského stavebnictví. Další prohlídky mi připraví na květen.
V týdnu jsem ještě pokračoval k místním developerům… z dálky jsem jejich kanceláře typoval na překupníky s kukuřicí, uvnitř jedním slovem luxus. Asi jsem přicházel ve špatnou dobu, protože parkovitě bylo prázdné, při cestě zpět jsem již našel 4 Mercedes S-Classe Long v černé barvě a několik nabušených maníků s vysílačkou v uchu. Asi přivezli majitele. Pak jsem si spojil jednání a je mi jasné, že mohou připravovat 2 mrakodrapy a mít projekty asi za 5mld USD. No nic, nesmíme to uspěchat, my máme ještě rok čas.
Dnes jsem navštívil Czechtrade a musím mu vyseknout poklono. Jemu i českému státu. Mají to docela dobře připravené, služby co nabízejí tak jsou velmi použitelné a myslím, že vstup na trh, dokážou velmi dobře připravit. V dalším týdnu – se šéfem i bez – mě čekají další schůzky s právníky, daňovými poradci, celními deklaranty, projektanty, architekty a prostě všemi, kteří nám pomohou rozvinout biznis dále. Zítra ještě mířím zdvořilostně na ambasádu. Pak si to o víkendu budu sepisovat, třídit a jednotit. Čeká mě hodně práce. Mám taky i nějaké své plány. Chci podívat po nějakém milém dárečku pro miláčka, chci očíhnout Dnipropark, nakoupit proviant na další týden a udělat pro vás pár foteček Kyjeva z další strany. Taky potřebuji natankovat a s autem do myčky, ale to si ještě hodím korunou, dopravy mám docela plné zuby, takže se s dopravním budgetem 5Kč na víkend asi budu vozit metrem. Počasí tu máme přechodné, jeden den hezky (až 20st) druhý den poprchává...
Jo a dnes (v pátek) vyrážím do Café News na setkání s českou komunitou v Kyjevě, tak uvidíme, koho zajímavého potkám.

Hezký víkend Vám všem!

"Čerstvé" kuře z metra

Jdu vám takhle na schůzku a procházím podchodem. Tam sedí taková bábuška s květinama, ale tu kouknu co ji to leží na tažce a ono kuře, možná krůta, zabalená to drůbež v igelitu... no že bych si zrovna nakupoval maso na schodech do metra... tak jsem si ji hned blejsknul na mobil.


o hodinu později du zpět a drůbež prodaná... takže to asi funguje a někomu se to šiklo :-)

Práce s foto

Zaktualizoval jsem fotoalbum. Ale aby to nebylo jako u blbejch a ja zde nemusel porad plkal, že jsem přidal fotku ježka, krtka, kytičky, v pravém sloupci najdete odkaz přímo na fotoalbum. Tak tam občas jukněte, určitě jednou týdně tam něco nahraji.

Doprava je asi doleva

Už jsem si myslel, že nikdy nenapíšu článek, že semafory šly. Vůbec nechápu, jak půl Kyjeva může být bez semaforu s vymyšlenými intervaly pro plynulou dopravu a místo toho stojí ve velké křižovatce magický dobrodruh v policejní uniformě s hůlou a zběsile mává, kdo a jak může jet a proto se taky jezdí dost zběsile (ale né až tak rychle.. lidi jedou pomaloučku, ale furt). Včera při cestě domů poprvé šly. Časově to pro mě znamenalo místo 40minut jízdy 15. Už tedy chápete, proč mě to rozčiluje? :-)

 

Jinak prosím berte to tak, že semafory nejdou. Až zase jednou půjdou, zaslouží si to zde minimálně odstaveček.

Skvělá pracovní nabídka

Co mě dnes zaujalo při cestě centrem města bylo místní WC. Níže vidíte kabinku, která má dvě WCmísta z každé strany a uprostřed celý den sedí babka a pár centimetrů za slaboučkou zdí každý vykonámvá svoji potřebu. Ona to má celý den z první ruky... do ucha :-)

Přemýšlel jsem, co si musí akusticky užít...

 

Pokud si do takovéto kabinky šamstr vezme nějakou děvu, má jistotu, že to bude trojka :D

Boleslavský deník růluje

Každé ráno s kávou si v kanceláři otevřu pár stránek, abych viděl, jak jde život v ČR i v Mladé Boleslavi. Není nad důležité zprávy servírované Boleslavským Deníkem. Povídání o muži přehrabujícím se v kontejneru mě dneska dostala.



(v originále zde)

Praktická....

Včera jsem usínal s pocitem, že jsem blbec. Nedokázal jsem se prozvonit z domácího telefonu a zjistit tak číslo na domácí pevnou. Svoje číslo, +420777... jsem vytáčel jako 00420777... marně. Sú snad blbé?

Dnes jsem dostal UA mobil. Takže s dělníky z Ukrajiny v čechách mě spojuje další klub, mobilní operátor. Urááá. Chtěl jsem se prozvonit a zase jsem zadal 00420777... a zase nic, 00 jsem nahradil "+", které doma není a fungovalo to, kde je tedy zakopaný pes?

Pes je zakopaný v lidové vynalézavosti, takže vězte, je to takto:

8 10 420777...

kdo to chápe? Snad jen můj bratr s diplomem FELu

Běžná ulice Kyjeva a luxusní taxi

Tak takto vypadá běžná ulice Kyjeva.. (shoudou okolností přímo před McDonaldem).

Čeho si všimnout?

 

1./ na silnici nejsou žádné pruhy
2./ zebra na přechodu má pruh jen jeden a to vždy u chodníku.. takže v prostřed nevidíte
3./ parkuje se kde se dá a to beztrestně i pod cedulí "odtah"
4./ Volha uprostřed patří mexi luxusní taxi
5./ jednoduše platí, jako u Čtvrtníčků, že silnější pes

Moje karma aneb my name is 

Kdo z vás očekává hluboký článek o cestě do mé duše, nemusí číst. Koho napadlo, že se řídím heslem „Do good things and good things happend to you, do bad things and bad things happyend to you“ (Hi Earl, Hi Crabman) a udělal jsem si list, se taky plete (i když to heslo nepopírám), protože tolik času na sepisování a pak na realizování zatím taky nemám. Nejblíže má moje karma k té pelíškové, jenže Duškovi mělo co hořet, kdežto mně by hlava sklouzla.
Téma moje karma je velmi jednoduchá. Jedná se o moji novou karmu, se kterou zatím vycházím velmi dobře. Vídáme se prakticky každý den. Pomáhá mi udržet se zasycen a kuchyňské nářadí mít přitom v souladu s čistotou 21 století, pomáhá mi udržet se v čistotě a přitom netrpět (omrzlinami?) a pomáhá mi nezmrznout a prohřát si kosti bez kontaktu s ohněm.
Poskytuje mi totiž jednu velmi komfortní záležitost a tou je teplá voda. Ano vážení. K překvapení některých z vás (Kiko, Andrej…) existuje po studeném pivu další luxus, o několik stupňů teplejší tekutina v základním vzorci H2O (bez pěny v základním balení, oproti pivu s omezenějším výskytem). Tedy pouze teplou vodu, protože po shlédnutí jejích log by jste si mohli myslet, že mě vozí do práce a do kapsy mi strká zabalenou spocenou housku s kusem mletého čehosi. Mrkněte na ní, na fešandu, kdo z vás by ji nechtěl doma.

Karma, to je duše, víš…

UPDATE: Jamajka a kam bude moje příští dovolená

Před svojí cestou na východ jsem si chtěl trošku prohřát kosti a užít si volný čas se svoji LU. Dovolenou jsme měli naplánovanou dávno a jelikož jsme byli loni v Asii, letos jsme chtěli do Karibiku. Podle cen byla dlouho favoritem Kuba, po té Dominikánská republika a já tajně čekoval ceny Jamajky. Co kdyby. Nakonec jsme byli v Samaně, v Dominikánské a moc se nám to líbílo. Cestu zpět nám charter LTU zpestřil mezipřistáním na SANGSTER INTERNATIONAL AIRPORT, Montego Bay, Jamajka. Sice budeme jen v mezinárodním prostoru, alespoň člověk pokouká, podívá a třeba příště se vypraví do země regé.
Měli jsme jen hodinu čas, hlad a žízeň a tak jsme dali pepsinu a přemýšleli, zda pojíst či ne. Těsně před odletovým stánkem – bórdingem – byla docela sympatická putika AIR Margaritta Ville. Dali jsme si burger, zaplatili VISA kartou a odletěli. Loučil se s námi sympatický nápis „Come back, come back to Jamaica“. Odjížděl jsem krásně zasycený a nebýt fotek a zážitků, na Jamajku si nevzpomenu….
.
.
.
. o 4 dny později jsem na poradě a v 7:30 mám 8 zmeškaných hovorů od svého bankéře. Říkám si, zmátlo je, že jsem platil pivo na Dominikánské a o 2h později na Jamajce, jsem já to kujón cestovatel. Bankéř se ptá, zda jsem v Čr, vtipně dodávám, že už ano. On mi říká, že přes noc někdo vyčerpal celý můj denní limit na kartě (rozuměj 20.000 CZK) na benzínkách na Jamajce a zda má kartu zablokovat. Údiv. Zneužití karty v mezinárodním prostoru letiště, žádný pochybný stánek. Blokujte. 2 dny před odjezdem sem. Naštěstí se KB (mnoho díky) pochlapila a druhý den jsem měl kartu novou, sepsal reklamaci a peníze by mi do 40 dní (moc moc doufám) měli být navráceny. Smutná zkušenost.

Proč si myslím, že kartu zneužili tam? Platil jsem na 2 místech, z jednoho se o svoji platbu přihlásili, z tohoto ne. Myslíte, že mi dali burger za 12 USD zdarma a nebo místo platebním terminálem projeli kopírkou? Jedna z odpovědí musí platit.

Je to zkušenost. Příště si beru drobné mince od amíků a kartu nechám v sejfu. Příště hlavně nejedu dělat sponzora na Jamajku, 20.000 za burger je přecejen moc a tohoto levelu jsem ještě nedosáhl. O svoji story se hodlám podělit s vedením Sangster letiště, s českou ambasádou a se všemi německými cestovkami. Pořádek musí být.

Takže místo come back to Jamaica já říkám FUCK JAMAICA!


Update: Dneska mi volala milá slečna z reklamačního a chtěla moje prohlášení + důkaz (potvrzení od zaměstnavatele, návštěva lékaře, výpis z karty), že jsem byl 26.3. v ČR. Můj zaměstnavatel to odfaxoval a do týdne by měla být tato kapitola uzavřena.

P.S.: tady jsem kartu ještě ani raději nevytáhl

První víkend…

Nevím, zda mám stále používat předponu první, i když to první je, aby to neevokovalo známe Bravo čtení „tenkrát poprvé“ (nebojte, není to o Kikovi), tedy žhavé titulky a pokleslý obsah. Protože i druhý víkend bude poprvé, třetí víkend rovněž poprvé a tak dále.
Každopádně uplynulý víkend jsem strávil pohodou a aklimatizací. Rušivým momentem pro mě, vyznavače dlouhého spánku je parkovací systém.
Tam kde bydlím není podzemní garáž a stát na ulici není zrovna bezpečné. Mám domluvu s garážemi vedle, že tam mohu odstavit auto, ale jen na noc, takže každé ráno musím co? Ano. Vyjet a zaparkovat na chodník. Jak u blbejch.. a je to potřeba udělat nejdéle mezi 9-9:30. Dneska jsem potom ještě šel spát. To auto je tam na černo (byť jako černé barvy je všude na černo) a každý den mě stojí 15-20Hriven, podle toho do kterých jedu a kdo tam je. Měsíčně to je 600hriven, což je více než minimální plat, což páni hlídači nemají špatné. Druhá potíž je v jejich mentalitě, vše jim trvá, přemýšlí vymýšlí… jsou na pěst, já tolik času nemám  Ale co mi jiného zbývá.. no řekněte. V sobotu jsem neměl velké plány a tak jsem zahájil monitoring bloku kde bydlím, kde nakupovat, jíst pít a podobně a pak jsem již spěchal na stadion Dynama Kyjev na zápas s Metalurgem. Nebudu Vám popisovat žádné sportovní novoty.. jen pár překvapení. Prvním bylo že v okruhu 1km od stadionu stáli policisté v rozestupech 5m na každé straně a dbali na bezpečnost. To jsem nečekal, ale potěšilo mě to. Bál jsem se, že jako bývalý bolševický klub (jako ruďoši u nás) bude mít za fanoušky zvěř. Překvapení druhé, rotvailer má jako policejní pes lepší respekt. Největší překvapení třetí, proč má každý v ruce noviny. Ano vážení, ono občas prší, stadion nemá střechu a tak na lavičce vás vítá loužička  Já noviny neměl, tak jsem aspoň čmajznul půl toaleťáku. (WC mají dokonce klima – ale mezi překvapení to udávat nebudu, tak to má být). Bod 3 = chybějící střecha se mi stal osudným a stadion jsem opustil při průtrži mračen ve 45minutě. O víkendu pršet nemělo, říkala předpověď.. ale soudit se asi nelze. Domů jsem si zkusil metro sám a šlo to, dorazil jsem na poprvé. Pak jsem hledal něco v okolí, kde bych mohl něco slupnout, ale nikde nic. Začal jsem nenávidět notáře, ti byli všude. Měl jsem chuť je buď sníst či vypít  Pokud to teda nebylo nějaké staré maso.

Dnes se scénář opakoval. Spánek Auto. Spánek, ale navíc jsem tam zařadil špagety. Ještě že jsem studoval a chodil do skauta. Mám navařeno i k večeři a zítra k večeři. Neděle byla u mě pracovní a ještě pracovní bude. Proto tedy dopisuji a jdu makat.. ať to tu mám co nejdříve za sebou. Při mých toulkách jsem udělal pár foteček (průběžně doplňované album), je to striktně z okolí kde bydlím.. na větší výlety po hledišti, pardon Kyjevě jsem se ještě necítil, nebyl čas a ani se mi nechtělo.

Mějte se!

Ukrajina > Kyjev > Dny první...

Drazí přátelé a kamarádi,
Přináším Vám první střípky z cest za obchodem na Ukrajinu, pokud Vás samozřejmě zajímají. Možná není úplně spravedlivé s Vámi komunikovat takto ve velkém, věřte že osobní informace se k vámi dostanou jinými cestami a o toto se chci poděli s Vámi všemi.

Je to pro mě velká nová zkušenost, vyvážená samozřejmě ztrátou určité osobní svobody a také zanecháním daleko za sebou milovaných osob, přátel a aktivit spojených. Ti kdo mě dobře znáte, víte, že jsem člověk společenský, proto pro mě není jednoduché se rozkoukat tam, kde prakticky nikoho neznám. Naštěstí mám věrné spolucestovatele, Cimrmany (po cestě sem 3x AKT a 4x Posel z Liptákova), Earla a Randyho, klucí z Prison Breaku a Ztracené (sice jich je více, ale zase se jim hůře hledá cesta domů 

Pěkně po pořádku. Na cestu jsem vyrazil v neděli, 30.3.2008 cca ve 20:20 směrem na Brno, Olomouc, českou Buda-pešť alias Frýdek-Místek až po rodiště seyšelského magnáta a českého Coperfílda Raduana Krejčíře Český Těšín. Tam jsem dorazil kolem půlnoci a naštval se poprvé, neboť na novém obchvatu zapomněli na benzínku a já se musel vracet. Byť jsem už v Shengenu, tak mě zkontrolovali, nikoliv pas, ale doklady k mému novému autu, černému Superbu Laurin a Klement, který měl právě najeto něco okolo 400km  Pustili mě.

Po Polsku jsem definitivně zanevřel na navigaci Becker, která mě prohnala všemi prdelákovy až do Krakova, zde jsem okusil asi 15km dálnice A4 a zvolna přešel na lepší okresku 4, která mě byla kamarádem až do 6 hodiny ranní k ukrajinské hranici. Jistě podle nočních hodin poznáte, že fotit nemělo nic cenu, protože tma vypadá všude stejně. Ještě než jsem kolem 6,30 jsem vstoupil na Ukrajinu, projel jsem asi 15km kolonou kamionů. Podle celní kontroly jsem měl pocit, že se mám stát doživotně honorovaným občanem Kataru či Dubaje. Několik kontrol, razítek, všude vojáci s ušankami a samopaly, jak kdybych lezl přes zeď k prosperitě. Opak je pravdou a dolary v kapse mě hřály dvojnásob. Hraniční přechod je de facto ocelová klec, kde na konci jsou vrata a asi 10 vojáků a pokud sesbíráte dost razítek pustí vás. Zde na mě čekali takový dva Čuk-Geci, kteří řídili auto až do Kyjeva a já mohl spát.

Nabrali neuvěřitelnou průměrnou rychlost 65km/h a já pochopil, že to nebude krátký výlet. Před námi bylo ještě něco kolem 650km. To co tam je za silnici si u nás nikdo nedovede představit, díra 15cm hluboká a 2x2 metry není ničím překvapující. Míjíme náklaďáky a žigulíky, moskviče, nejmodernější offroady i týpky s valníkem slámy a zapřaženým koníkem. Velké rozdíly. Po 3h jízdy a 125km stavíme u silnice na šašlik a boršč. Pak usínám a trasu Krakovec-Lvov-Rivne-Zhytomir-Kyjev si nechávám ujíti.

Do Kyjeva v pondělí 31.3.2006 kolem 17h přijíždí kromě mě ještě jedna poměrně významná osoba a to Jirka Křoví, alias George Bush orodovat za vstup Ukrajiny do NATO. Kvůli komu byli všude policajti, zavřené ulice se již dnes nedovíme. Přijíždím na garsonku do ulice Darvina, pak auto do garáže a zpět metrem (cena příjemných 1,5kč potěší). Spím jako dudek, že ráno zaspím. V lednici se nedotčeně chladí ingredience na snídaní, chleba, vajíčka, máslo, salám typu junior na kolečka tloušťky 2cm, cibule a okurka. (složení menu ať posoudí každý zvlášť)

V 9:00 odcházím do přechodné kanceláře(u hotelu Dněpr naproti stadionu Dynama Kyjev), zkouším připojení, dávám kafe a pozoruji ruch ulic. Ať řada cen nám přijde k smíchu, řada lidí vypadá na chudáky, je tady i jistá sorta bohatých. Proto tu jsou shopy jako Hugo Boss či třeba Armani, který myslím není ani v Praze. Tolik S-Classe za deset minut pozorování málo kde uvidíte. No jo no, plyn a ropa dělá své.
Ve 12 odjíždím na letiště vyzvednout šéfa, který mě bude uvádět do tajů Kyjeva po další 2 dny. Nemá cenu se rozepisovat o pracovních věcech. Ten den prohlížíme náš budoucí byt na poměrně zajímavém místě (2 stanice metra do centra – asi jako 2 stanice metrem na Václavák) a jdeme na večeři. Dáváme si studený předkrm směs špeku, nakládaných hub, slanečků, okurek, oliv, pak boršč a pak kus masa. K tomu koštujeme pivo Baltica a vodečku, kterou nosí v takové lahvičce. Nikdo se neptá kolik panáků, rovnou kolik deci mají nalít. Ve 3 dáváme každý asi 2 deci, což je předpoklad dobré pracovní nálady na další den, středu.

Středa byla dnem schůzek a testování mých jízdních vlastností v zóně bez pravidel, bez semaforů (ty sice jsou, ale 90% času nefungují a provoz řídí policajt), bez nakreslených pruhů a dalších zažitých návyků. Malou pikantností je, že na většině semaforů svítí do prava pořád zelená…prostě se tam nějak musíte vtlačit. Příjemné zase je, že se parkuje všude kde to jde (trávu nemá u silnic ani cenu sázet) a nejoblíbenější je chodník (tam jsem si o nějaký barokní ocelový plůtek taky škrábnul blatník, sic, ale aspoň víte, že jsem tam už parkoval). Zbytek dne byla práce, schůzky a zase práce. To samé čtvrtek, kromě cesty na letiště a 3 hodiny jízdy zácpou… hlavní tepnu si na celý den zabrali nějací demonstranti (pražáci, představte si na den zabraný IP Pavlák….) a tak byl šéf asi o hodinu dříve v Praze než já zpět ve městě. Po té jsem se přestěhoval…do pátého patra vez výtahu, celkem 124 schodů...to už naučí efektivitě. Čtvrť se jmenuje Podol (neplést s Podolím). Vybalil, snědl poslední řízek od Lucky (jakpak pane chutnal) a pustil se do tohoto zápisku. Zítra ráno ho pošlu či umístím, ještě nevím. Pak budu pracovat – rozdělím si zadané úkoly – a pojedu do Makra nakoupit proviant.

Víkend skloubím prací a mapováním okolí. Chci najít nějaký obchod, kde budou mít potraviny (takovou nějakou večerku), nějakou restauraci s hotovkami. Dále z pracovního hlediska budu fotit a taky chci udělat pár fotek pro vás, ať si uděláte lepší přehled. Zatím tu za ty 3 dny ani nevysvitlo slunku, tak jsem neudělal ani fotečku…..

Držte mi palce a těším se na Vás

P.S.: rusky rozumím asi 70%, mluvím asi tak 5% 
P.S.2: dotazy přijímám v omezené míře….