Vybraný příspěvek

A kolikrát jste protli nejdelší pěší trasu světa vy?

pátek 9. srpna 2019

Malebný Virpazar na břehu Skadarskéhé jezera a El Mar

Neděle (den čtvrtý)


Ráno vstáváme, snídáme burek, kupujeme proviant a bosenskou kávu v supermarketu, nakládáme auto a chystáme se zvednout kotvy vstříc dalším dobrodružstvím. Hornatou bosenskou krajinou míříme do Černé Hory, do Virpazaru. První půlka cesty vede Bosnou (trošku nás zakočili u hranic nápisy Republika Srpska - část Bosny a Hercegoviny, má to vztah až k válce, etnice atd) a kocháme se hornatou krajinou, počítáme kostely a mešity a celkově se nám tam líbí. Taky sledujeme nadmořské výšky a opravdu neustále stoupáme a klesáme. U Bileckeho jezera dokonce stavíme udělat si pár fotek a taky natankovat. Hlad ještě nemáme a tak všechny KM tečou do nádrže.
Bilećské jezero je umělé jezero, které se nachází v nejjižnější části Republiky srbské a Bosny a Hercegoviny. Vzniklo výstavbou přehrady Graničarevo na řece Trebišnjica v roce 1968. Hráz jezera je vysoká 123 m a na vrcholu široká 439 metrů.
Jezero patří mezi největší svého typu na území Bosny a Hercegoviny. Je dlouhé 18 km a široké 3-4 km. Jeho plocha činí 33 km2, mění se v souvislosti s výškou hladiny, kterou ovlivňují klimatické rozdíly v průběhu každého roku. Před napuštěním jezera musela být vysídlena jedna vesnice, která následně byla zatopena, stejně tak byl zničen i pravoslavný klášter Kosijerevo. Největší hloubka jezera, které se rozkládá v nadmořské výšce 400 m, činí 100 m. 1 280 milionů m3.
U vesnice Orah dosahuje jezero největší šířky. Nachází se na něm jediný ostrov z pozůstatky kostela.
Západně kolem jezera vede silnice, která spojuje města Bileća a Trebinje. Jezero je v létě vhodné ke koupání, nenacházejí se zde ale téměř žádné turistické objekty a koupaliště. Na břehu jezera se nicméně nachází několik restaurací a hospod. Voda je průzračná až do hloubky 10m.
Hned za jezerem je hraniční přejezd a to byl opravdu zmar nad zmar. Čekačka přes hodinu nám rozhodila plány častného příjezdu a klidného oběda. Jíst se ale musí a tak to zapíchneme v konobě u města Nikšič. Škoda, že jsme nevěděli o ostrovy posetém Slanském jezeru kousek dál. I zde fotíme. Nádhera.

Po pěti a půl hodinách (včetně oběda a čekání) přijíždíme míjíme hlavní město Podgorica (po obchvatu) a proplétáme se přeplněnými uličkami malebného Virpazaru, malé osady u Skadarského jezera u železniční trati na Bar a silnice Bar-Podgorica. Po roce tak opět přijíždíme ke Skadarskému jezeru, jen k druhému (hezčímu) konci.
Ubytování nacházím po paměti. Bydlíme v obydlí Sněži a Vaska přátelům rádi poskytneme osobní telefony na Vaska!), nejpřátelštějších lidí co jsme zde potkali. Máme k dispozici celé patro domu, včetně terásky a parkingu - co víc si přát?
Virpazar je malé městečk, všichni se znají a jsou příbuzní a tak si rychle domlouváme pondělní výlet lodí i večeři. Sněža a Vasko nás zahrnují dárky i domácími produkty (vínem a vínovicí - sami vyrábějí).
Před jídlem vybíhám na hrad Besac, udělat pár fotek a pak již couračka po městě a večeře u Kormorána. Kormorán je místní podnikavec, má restauraci, zážitkovou agenturu a přes zimu je vedoucí pošty. Fajn chlapík.  Dáváme si talíř místních ryb a je to dobrota.
Kromě komárů, nás netrápí nic.
Celkově ujeto 237km.

Pondělí (den pátý)
Snídani obstarávám v místním a jediném supermarketu, nic moc. Kávy máme od hostitelů dost. Pak nás již vyzvedávám syn hostitelů - kapitán lodi, kupujeme vstup do národního parku (celé jezero - kontroluje se a i nás kontrolovali) a vyrážíme. Máme kapitána a průvodce. Spojovacím kanálem Virpazar-Jezero plujeme leknínama a díky brzkému odjezdu jsme s pár rybáři na jezeře úplně sami. Vypráví nám o historii - velmi zajímavé. Především o otomanské pevnosti na ostrově a vlčím brodu - vlci tam plavali krást ovce, o pelikánech (na ně bylo teplo) i kormoránech. Zaujalo nás především to, že kormorán sní až 2kg ryb - rybáři je nesnáší. (na videu od 2min kormorán spolkne kapra...)
Jezero je to krásné... kvůli dětem jsme si objednali krátkou vyjížďku, ale asi moc krátkou.... 2h je málo, půldenní vidím jako minimum. Ceny velmi přijatelné, cca 15-20EUR loď/hodina.
Před obědem se balíme - příště chceme stihnout ještě zde vyhlášené vinice - a přes nové (ale placené) tunely míříme k pobřeží. Na oběd se zastavujeme v hlavním černohorském přístavu Bar a pak již rovnou do Utjehy, k hotelu ElMar, kde máme apartmán.

Nebydlíme v hotelu, ale v apartmánovém domě. Jsme bokem, ale můžeme využívat veškerý servis hotelu - od animačních programů přes slaný bazén a slušnou levnou restauraci. Majitel hotelu Janko je sportovní nadšenec, fanoušek Crveny Hvezdy Belěhrad a má hotel plný Čechů... El Mar je sídlo cestovky Kovona... kdo tedy nechce vidět Čechy, sem ne :)
Jdeme k moři - ale chorvatská klasika - oblázky a nebo žebříkem ze skály. Děti moc nadšené nejsou. Večeře v místní - průměrné - restauraci a pak relax.
Celkově ujeto 40km.

Úterý (den šestý)
Hned ráno se vydávám sám za Vaskem do Baru pro zapomenutou hračku Tlapkové patroly :) a nákup proviantu ve velkém supermarketu.
 Pak již jen koupačka - moře i bazén, večeře a celkový relax. Nemáme štěstí na sluníčko, je mírně pod mrakem. Všímáme si, že oproti Bosně jsme cenově na dvojnásobku. Zítra nás čeká krátký přesun do Albánie. 

Krásná a hornatá Bosna - legendární Mostar a vodopády Kravica

 
čtvrtek (den první)
Ve čtvrtek, hned po práci naše expedice vyjíždí. Valíme to směr Kolín a Havlíčkův Brod. Kromě tragického neobchvatu Čáslavi nabíráme první zpoždění, to druhé v okolí Brna. Na 178km musíme sjet a objet nehodu. U Hustopeč si dáváme večeři, řízek (česká klasika, bez něj by to nešlo).
Výhodou je, že máme dálniční známky pro Slovensko i Maďarsko koupené, nemusíme se tak zdržovat. Jedu dle GoogleMaps a je to na minutku přesné.
Podle plánu přijíždíme před 22h do Maďarska, kde máme kousek od maďarskochorvatských hranic ubytování. Krásný penzion, skoro až pohádková salaš, kde na nás čekají dvě milé paní. V poklidu noci dáváme plecháčka hupiva, panáčka domácí pálenky a jdeme spát.
Celkem máme ujeto něco přes 552km, tedy skoro 25% z cesty tam :)

pátek (den druhý)
Vstáváme před sedmou, chceme projet co nejdříve hranice. Nakonec se nechám uchlácholit provozem na google a jedeme přes Letenye. Cíle naší dnešní cesty je Mostar. Klíčové je dobře projet hranice a Záhřeb, pak už by to mělo být v klidu. Hranice celkem ok, do 30min jsme v Chorvatsku. Pak dálnice od Varažína do Záhřebu (přišla mi celkem drahá, na to jaký to byl kousek) a dále to ženeme po Chorvatské dálnici. Stavíme si na oběd a tankování (38kč/l :-() a dle plánu jsme 16:30 v Mostaru, kde se potkáváme s druhou skupinou, s mistry Evropy v raftingu na řece Vrbas.
Pro mě to je druhá návštěva Mostaru, poprvé jsem tam byl v roce 1986 :) Karlův most je proti mostu v Mostaru hadr. Předražené restaurace, krámečky, cetky, miliarda až miliarda a půl lidí. Couráme městem a dávám si zase po roce pljeskavicu a sarajevskoe pivo. Večer se docela těším do hajan. Máme v kolech dalších 706km.

sobota (den třetí)
Ráno vstávám jako první (ehm, myslím), ale určitě jako první běžím do pekárny na konci ulice. Má v nadpisu burek a to je přesně to, na co se k snídani těším. Pak jdeme pro auto a vyrážíme na vodopády Kravica. Počasí lehce pod mrakem, na nějaké velké koupání to nevidím. Po cestě tam vyjíždíme k velkému kříži nad městem. Symbolika z dob války, přítomnost křesťanů na teritoriu.
Hned u vodopádu je nám jasné, že je to oblíbené místo českých turistů. Cca 30% SPZ jsou české :) Vodopády pěkné, ale celkově stačí hodinka. Dvě tři fotky, kukačka a domů. Po cestě objedváme a jedeme ještě ke "sniper tower". Rozestavěnému baráku, kde sídlili odstřelovači. O díry po kulkách na fasádách není nouze.... muselo to být hrozné.
Večeře ve stylu pečených mletých mas a na závěr streetový koncert u pivnice Black Dog Pub. Místo s perfektní atmosférou. Dáváme tři kousky a jdeme spát.


čtvrtek 8. srpna 2019

39

Třicet devět je

  • součet pěti po sobě následujících prvočísel (3 + 5 + 7 + 11 + 13)
  • součet prvních tří mocnin čísla 3 ( {\displaystyle 3^{1}+3^{2}+3^{3}} {\displaystyle 3^{1}+3^{2}+3^{3}})
  • nejmenší přirozené číslo, které lze třemi způsoby rozdělit na tři části, které dávají stejný součin, když se vynásobí: {25, 8, 6}, {24, 10, 5}, {20, 15, 4}
  • 39 je atomové číslo yttria
  • nukleonové číslo nejběžnějšího izotopu draslíku.
  • neexistuje stabilní nuklid s tímto neutronovým číslem, nejstabilnější z nich je 71Ge s poločasem přeměny 11,43 dní[1]
  • 39 je název písně z alba Bloodflowers anglické hudební skupiny The Cure
  • 39 je také název písně z alba A Night at the Opera britské skupiny Queen
  • počet zakázaných prací o šabatu podle halachy
  • počet knih ve Starém zákonu podle protestantů
  • počet podpisovatelů ústavy Spojených států amerických
  • čas v ns, při kterém proběhla reakce Car-bomby, nejsilnější zbraně, která kdy byla odpálena
  • počet raket Scud, které odpálil Irák na Izrael při válce v Zálivu v roce 1991
  • internetový japonský slangový výraz pro "thank you" (anglicky "děkuji") – 3=san, 9=kyu
  • ve věku 39 let vkročil Neil Armstrong na Měsíc a 39 let bylo Malcolmovi X a Martinu Lutheru Kingovi, když na ně byl spáchán atentát

pondělí 5. srpna 2019

K Máchovu jezeru....

Na "Mácháč" to máme kousek, ale nevím proč, nebyly jsme tam ani nepamatuji. Poslední neděle, kdy jsme byli v MB a ne na chalupě byla úplně určena k tomu, podívat se sem v létě, i kdyý ne zrovna v parný den....

Vyjíždíme po desáté autem, abychom včas mohli nasednout na parník Máj a udělat si projížďku. Asi v 10:40 přijížíme na centrální parkoviště v Doksech (započatá hodina 20Kč, max 100Kč/den - rozumná cena). K lodi se přibližujeme tempem chůze, ale na povoze vlečeném dvěma unavenými koníky. Kdyby si to děti nevyprosily, takového pána bych nepodpořil. Bum a je to -200kč.

Parník Máj nejede :( (na webu o tom ani zmínka - prý porucha a tak ho šetří) a jede parník Racek. Socialistický šrot, ale na těch 30min po zelené žabincové vodě v jezeře to stačí. Projížďkový zážitek o ničem.... Za 450Kč/rodina/30min bych si představoval něco malinko víc... ale kšeft je kšeft.

Voda není doporučená ke koupání, samá sinice, přesto pár lidí plave. Pláže jsou poseté drekovými stánky s plastovým či smaženým cokoliv.. prostě slušný návrat do minulosti Baltu, Krymu nebo Arťeku.

Na oběd vyrážíme do vedlejší obce, kde proti sobě stojí dvě doporučované restaurace - Restaurace Pod Habštejnem a Hostinec na Rychtě. Míříme do prvně jmenované, končíme v té druhé a ještě se vejdeme jen tak tak... příště to chce rezervaci.

Po obědě se vracíme ještě jednou do Doks, do Zooparku. Za pár zvířátek zaplatíte 100kč za dospělého, 50kč děti a 50kč auto... + 100Kč/dítě nafukovací atrakce, krmení 20kč a jídlo pití. Žádná levná zábava na to, že je to aktivita maximálně na hodinu.

Podtrženo sečteno, relativně hodně zlatek za hooodně málo muziky.