Krásná a hornatá Bosna - legendární Mostar a vodopády Kravica

 
čtvrtek (den první)
Ve čtvrtek, hned po práci naše expedice vyjíždí. Valíme to směr Kolín a Havlíčkův Brod. Kromě tragického neobchvatu Čáslavi nabíráme první zpoždění, to druhé v okolí Brna. Na 178km musíme sjet a objet nehodu. U Hustopeč si dáváme večeři, řízek (česká klasika, bez něj by to nešlo).
Výhodou je, že máme dálniční známky pro Slovensko i Maďarsko koupené, nemusíme se tak zdržovat. Jedu dle GoogleMaps a je to na minutku přesné.
Podle plánu přijíždíme před 22h do Maďarska, kde máme kousek od maďarskochorvatských hranic ubytování. Krásný penzion, skoro až pohádková salaš, kde na nás čekají dvě milé paní. V poklidu noci dáváme plecháčka hupiva, panáčka domácí pálenky a jdeme spát.
Celkem máme ujeto něco přes 552km, tedy skoro 25% z cesty tam :)

pátek (den druhý)
Vstáváme před sedmou, chceme projet co nejdříve hranice. Nakonec se nechám uchlácholit provozem na google a jedeme přes Letenye. Cíle naší dnešní cesty je Mostar. Klíčové je dobře projet hranice a Záhřeb, pak už by to mělo být v klidu. Hranice celkem ok, do 30min jsme v Chorvatsku. Pak dálnice od Varažína do Záhřebu (přišla mi celkem drahá, na to jaký to byl kousek) a dále to ženeme po Chorvatské dálnici. Stavíme si na oběd a tankování (38kč/l :-() a dle plánu jsme 16:30 v Mostaru, kde se potkáváme s druhou skupinou, s mistry Evropy v raftingu na řece Vrbas.
Pro mě to je druhá návštěva Mostaru, poprvé jsem tam byl v roce 1986 :) Karlův most je proti mostu v Mostaru hadr. Předražené restaurace, krámečky, cetky, miliarda až miliarda a půl lidí. Couráme městem a dávám si zase po roce pljeskavicu a sarajevskoe pivo. Večer se docela těším do hajan. Máme v kolech dalších 706km.

sobota (den třetí)
Ráno vstávám jako první (ehm, myslím), ale určitě jako první běžím do pekárny na konci ulice. Má v nadpisu burek a to je přesně to, na co se k snídani těším. Pak jdeme pro auto a vyrážíme na vodopády Kravica. Počasí lehce pod mrakem, na nějaké velké koupání to nevidím. Po cestě tam vyjíždíme k velkému kříži nad městem. Symbolika z dob války, přítomnost křesťanů na teritoriu.
Hned u vodopádu je nám jasné, že je to oblíbené místo českých turistů. Cca 30% SPZ jsou české :) Vodopády pěkné, ale celkově stačí hodinka. Dvě tři fotky, kukačka a domů. Po cestě objedváme a jedeme ještě ke "sniper tower". Rozestavěnému baráku, kde sídlili odstřelovači. O díry po kulkách na fasádách není nouze.... muselo to být hrozné.
Večeře ve stylu pečených mletých mas a na závěr streetový koncert u pivnice Black Dog Pub. Místo s perfektní atmosférou. Dáváme tři kousky a jdeme spát.