Vybraný příspěvek

A kolikrát jste protli nejdelší pěší trasu světa vy?

sobota 30. listopadu 2019

Další nálož knih od SAAL Digital

Chystám se na pivko a jelení hody (ano, nějak se nám do party vetřel mrtvý jelen a jdeme si na něm pochutnat) a končí mi platnost kuponu na SAAL Digital. Tak jsem si udělal chvilku a odpálil nějaké připravené a hotové fotoknihy do světa. Za poslední rok již pátá kniha a další dva produkty. Myslím, že SAAL digital se investice do mě musela vyplatit. A to ani nepočítám ty, kterým se kniha líbila a dostali doporučení......

pondělí 25. listopadu 2019

Do Florencie za biftekem i památkami


Pátek se tu objevil úplně z nenadání a s ním i náš odlet na eurovíkend. Z minulých cest jsem měl téměř zabaleno a tak jsem to ani nijak nemusel hrotit. Batoh Osprey byl téměř prázdný a prázdný se i vrátil. Pohodovou jízdou jedeme na Ruzyni, parkujeme s lehkým nervem kvůli nedostatků místa v PA-Smart parkingu a jdeme na odbavení. Jak je již dnes u loucostů zvykem, stejně vše máte vytištěno z domu a jedete jen s příručákem. Tak i my, tentokráte poprvé s Vuelingem.

Po klidném průchodu sekurity jdeme rovnou do Erste Premier Lounge, který je v rekonstrukci. A služba dostává těžce na prdel. Přecpané, že si není kam sednout. Dáváme pivo, bechera a chlebíčky a tlučeme čas s časopisy. Vueling odlétá přesně na čas. Naštěstí máme volnou mezisedačku, tak se nám letí komfortně. Paráda. O občerstvení zájem a nemám a tak se věnují své oblíbené činnosti v letadle a spím :) Přilétáme na mini- letiště ve Florencii (boarding vše busem, ani jeden chobot) a prakticky v okamžiku jsme venku. Jdeme na tramvaj a kupujeme za 1,5EUR/osoba lístek (pozor, tramvaj odjíždí z obou kolejí a na obou stranách je možné koupit lístek). Za nějakých 20minut jsme v centru, na hlavním nádraží. Kdo má rád adrenalin - ani jednou nám nikdo lístek nekontroloval a to jak v tramvaji, tak ve vlaku či buse. Velmi příjemná a pohodlná cesta z letiště.

 Pěšky se jdeme ubytovat do Residenza Castiglioni, dáváme lehčí relax a vyrážíme si dát něco k obědu. Většina neturistických trattorií totiž mezi druhou a čtvrtou zavírá. Úplnou náhodou narážíme kousek od hotelu na Trattoria Sergio Gozzi, která 2015 oslavila 100let. Asi 10min musíme čekat na místo (což je skoro všude, kde to za něco stojí) a pak se ocitáme u stolu s nabídkou té nejryzejší toskánské kuchyně pro místní. Poměr místních a turistů je 80:20, paráda. Dáváme si dvě typická toskánská jídla - Lampredotto - směs špenátu a dršek - a Bollito misto, vařené hovězí a hovězí jazyk. Pochutnali jsme si. Spláchli jsme to půllitrem domácího červeného vína.

Pak vyrážíme procházku po místních pamětihodnostech, opravdu impozantní. Jdeme směrem Santa Maria del Fiore, pak na Piazza della Signoria a prohlížíme Palazzo Vecchio a všechny sochy kolem. Již je to jen kousek k Ponte Vecchio (na ten jsem se těšil snad nejvíc) a podél řeky k Basilica di Santa Croce di Firenze. Zpět procházkou a s přestávkou docházíme až k Mercato Centrale Firenze, kde si kupujeme pár dobrot a toskánské víno na pokoj. Děláme si to pěkné a rozhodli jsme se vyřadit muzea... je to stres s lístkama, frontama a zabere to strašně moc času. Soustředíme se na atmosféru, památky a gastronomii.

Po odpolední siestě vyrážíme do restaurace Ristorante del Fagioli, která má svůj zářez i v Michelinu. Otevírá 19:30 a já se rozhodl tam být již v 19. A dobře jsem udělal. Nemáme rezervaci a jsme první kdo čeká. Prakticky jen na nás se pak i dostane stůl, ale jen do 21h. Aspoň něco. Rezervaci jsem nedělal, jediná možnost byla zavolat. Restaurace nemá svůj web, Facebook a ani není na žádném bookovacím systému. Asi to nepotřebuje.
Menu je jasné. Dáváme nějaké zobání (Toscano Misto), Gnudi - plněné knedlíčky sýrem a špenátem v rajčatové omáčce, Tappa pomodoro - rajčatová polévka zahuštěná chlebem tak, že to celé byla jakoby hustá kaše.... hlavním chodem však byl toskánský král, jídlo ve Florencii vyhlášené. Proto jsem především chtěl jít sem. Kdo se prochází ulicemi Florencie, tomu neuniknout vytríny plné vyzráleho hovězího masa. Král je: Bistecca alla fiorentina di chianina

Bistecca alla fiorentina neboli biftek s kostí je snad tím nejtoskánštějším pokrmem vůbec. Maso se servíruje jen lehce propečené a podává se s jednoduchou přílohou či přízdobou, aby vynikla jeho lahodná chuť. Ta nejlepší bistecca se tu připravuje z ušlechtilého plemene skotu chianina. Jedná se o nejstarší a největší druh skotu, který v dnešní Itálii chovali už staří Etruskové. Bílé krávy se nejčastěji chovají na soukromých farmách s přísným dohledem na to, jak skot žije, což se na kvalitě masa samozřejmě znatelně projevuje. Bistecca alla fiorentina z masa chianina je toskánské TOP, které vašim chuťovým buňkám v Toskánsku jednoduše musíte dopřát. 

Po objednání stejku vám přinesou ukázat kousek masa, který bude váš. Nutné je aby měl přes 1kg a byl silný 4-8cm, náš měl 1,3kg. Opečou ho z každé strany 3-4min a pak nechají 4min odpočinout. Maso uvnitř je syrové, je to velmi rare pokrm, ale lahodný. jak šlehačka! Kdo si představuje jako italské jídlo pizzu a těstoviny, je vyveden z omylu. Lepší steak jsem již dlouho neměl! Bál jsem se, že se přervu a ani nedojdu, ale chyba lávky, byl jsem jak rybička. Večeři zaléváme litříkem homewine rosso, paráda. Cenově se připravte na 44eur-50eur za kilo masa.....

Procházkou přes náměstí jdeme poklidem domů a spát. První den se vydařil.

V sobotu ráno snídáme a jdeme na vlak. Naším cílem je Pisa a jak jinak než kolmá věž. Nehlásí nic moc počasí, ale to nás neodradí. Kupujeme si v automatu lístek tam i zpět a za hodinu deset vystupujeme v Pise na nádraží. Všude samý afričan prodávající deštníky, dnes jim kvete pšenka. Máme štěstí a za 5EUR chytáme autobus k šikmé věži. A to je vše. Stejně jako ostatní se fotíme a pěšky jdeme zase zpět. Cestou dáváme celkem průměrný oběd... pastu a víno. Po 14h jsme zase zpět ve Florencii a opět busem jedeme na Piazzale Michelangelo. Prostě ty fotky a sochy za to stojí, ale už se nám nechtělo pěšky obě cesty. Procházkou zpátky si znovu fotíme Ponte Vecchio a asi v nejpařivější ulici Via dei Neri se stavujeme v Angie’s Pub - Age of Pavona na dvě pivka. Je potřeba si po těch vínech spravit žaludek. Jdeme dát deset na hotel a připravit se na večeři.

Po dlouhé analýze blízkých hospod (hlásí silný déšť) jsme se rozhodli pro Trattoria Zà Zà na cetrálním tržišti. Vypadalo to jako rodinný podnik, ale je to fabrika! My čekali na stůl 5min, ale když jsme odcházeli, byla tam regulérní fronta. Jídlo jako super. Měl jsem biftek s peřovou omáčkou, Lu měla telelcí na grilu, k tomu nějaké brušetky a víno. Pecka lahoda. Jen ta velikosti... a perlička, pro celou tu fabriku (200míst odhaduji a to jsem při zdi - 1 toaleta... pro muže i ženy společná... ekl).

Bohužel večer na mě skočil nějaký břišní bacil a to trošku ovlivnilo náš program. Druhý den, v neděli, po snídani jsme ještě odpočinuli, naposledy si prošli město, kde se běžel maraton, a pomalu se vydali na letiště. Tam dokoupili pozornosti a v salonku přečkali odlet.  Vueling zase na čas. Kdo ale letí další den (v pondělí) má smůlu. Stávka. Již po druhé jsem o den utekl ze stávkové pasti leteckých dispečerů a personálů. Den po návratu z Barcelony to rozjela Lufthansa, den po návratu z Florencie Italové.

neděle 24. listopadu 2019

Aeroparking PA Smart je nepoužitelnej

Když už jsem se tu rozvášnil ohledně parkování na letišti a cen, tak chci poznamenat, že parking PA Smart na Letišti Ruzyni je hroznej shit projektovanej max na Fabii, ale nikoliv už Combi. výjezdy na dvakrát, abych to neškrábl, pidi mini malá místa na zaparkování. Hrozně stísněný. Nikdy více.
Konec hlášení.

Takže buď PC Comfort a nebo GO Parking.

pátek 22. listopadu 2019

Kde hledat online ubytování a kdo je kdo?

Tak se nám ten trh s ubytováním lehce stabilizuje, což vlastně znamená... zdražuje. Ubývají konkurenti a postupně se budují 2-3 silné skupiny. Zda bude profitovat zákazník je otázkou....

Hotels.com je vlastně Expedia.com (Expedia Group)
Trivago.com je vlastně Expedia.com (Expedia Group)
Orbitz.com (a eBookers) je vlastně Expedia.com (Expedia Group)
Travelocity.com je vlastně Expedia.com (Expedia Group)
Venere.com je komplet přesměrován na Hotels.com

Priceline.com je vlastně Booking.com (Booking Holdings)
Agoda.com je vlastně Booking.com (Booking Holdings)
Kayak.com je vlastně Booking.com (Booking Holdings)
Hotelscombined.com je vlastně Booking.com (Booking Holdings)

Viator.com je vlastně TripAdvisor (pikantně - dříve Expedia Group)

Zenhotel.com je vlastně Ostrovok.ru
HRS.com - spíše business sektor, nenašel jsem moc dobrých tarifů pro solotravelers - za mě nevyzkoušeno
Trip.com - čínský projekt, určitě má potenciál... Čínské projekty nás mohou jednou převálcovat. Velká síla lokálního trhu.

Dobré ceny na porovnávačích mají ještě stránky Otel.com, patřící pod turecký Prodo Travel... jaká je jejich životnost, těžko říci, otázkou je, zda to zkoušet. Dá se konstatovat, že většinu hotelového ubytování na porovnávačích zajišťují výše uvedené společnosti. Ty přes porovnávač přesně vědí, kdo co a kdy a kam hledá a mohou na ceny reagovat. A jelikož vlastní poskytovatele i porovnávač, je taky otázkou, kolik si platí sami sobě a kolik si berou od konkurence, čachry machry jsou samozřejmě na snadě.

Podnětem pro tento post je informace (ano, již chvíli stará), že skončil poskytovatel Amoma.com, který jsem si celkem oblíbil a pomohl mi dobře bydlet v době, kde jiní (kteří měli data!) nehorázně nafukovali ceny. Za jejich prohlášení je jasné, že to vidí podobně jako já (a nebo já jako oni).

Entities that claim to act as "price comparators" are, in effect, media agencies that redirect consumers to entities like ours against paying a cost per click. These media agencies are sometimes owned by companies operating in the same segment as ours, which has a negative impact on free competition. They are currently in a dominant position in the market and we think that this is to the detriment of the end consumers. Indeed, having taken the place that is theirs today, these entities unilaterally impose unsustainable financial conditions for us, because we work at the fair price to benefit our customers, not to benefit these media agencies.
The result is a market concentration in which only a very small circle of majors Online Travel Agencies can survive. You probably also know that the public authorities are currently opening investigation procedures against these entities, notably in Australia, Spain - and most recently, as reported in the press, in the United States. (Zdroj: Amoma.com)

Samozřejmě jsem nezapomněl na mnou poměrně oblíbené AirBnB.com, ale to je trošku jiný druh služby (zatím) a neobchodují se hotelové kapacity. Pro určitý druh cestování vřele doporučuji, pro rychlé skoky po evropských centrech měst mám pořád raději hotely.
V tomto roce jsem využil nově ještě Hotel.DE (skvělá nabídka pro Írán) a Zenhotel (v Barceloně a klaplo to za super cenu). Pro Florencii se mi povedl celkem dobrý deal na Agoda.com (mé poprvé s nimi). Jinak jedu drtivě Booking.com (zlepšili se?) a láká mě Hotels.com ... především noci zdarma v kombinaci s firemním tarifem. Ale Booking (má fakt fakt dobrá data) umí velmi dobře kouzlit s cenama a drtit to do vás! 

úterý 19. listopadu 2019

Porovnání GO Parking a Aeroparking má překvapivého vítěze

Mé rané cestovatelské dětství se odehrávalo lowcostově a na letiště jsem jezdil z Dejvic nebo ze Zličína busem, někdy i transferem ČSA z Celnice. Po té, v cestovatelské pubertě, jsem různě kombinoval taxíky, od AAA přes Nejlevnější taxi a než se v Praze chytil Uber, Bolt a další, už jsem bydlel zase v Boleslavi. Z Boleslavi , v mé cestovatelské skoro dospělosti, je to s taxíkem složitější. Resp., dá se. Můj oblíbení Ali(ík) to jede za 1.500Kč jednu cestu. Což se vyplatí, pokud by člověk parkoval 14dní+. Jsem tedy nucen jezdit svým a využívat parkingy.

Jednou v životě jsem to postavil někde u Evropské.... jedna dodávka, nekonečný čekání. Při příjezdu hodina, při návratu taky. Pak jsem byl dlouhé roky (řekněme skoro 5 let) absolutním fanouškem GOParkingu. Cenově to vycházelo slušně a servis taky..... jenže. Od (tuším) loňska je jeden sběrný bod mezi terminály a je tam často fronta, že se nevejdete najednou. Tudíž, někdy i 20-30min čekání. Pak couračka po trati a placení. Celkem hodina.

Nyní se pochlapil Aeroparking - oficiální parkoviště letiště. Navíc - někde jsem našel slevový kupón pro nás, držitele karet Mastercard. A ejhle, ono to vychází lépe.
Parkoval jsem tam na Barcelonu i Londýn především kvůli rannímu vstávání. Na Florencii jsem byl pevně rohodnut pro GOP. Jenže.... 757Kč vs 800Kč, kdy dražší varianta je ta zdlouhavější? Tak to sorry GOParkingu. Očekával bych cenu minimálně o dvě piva dolů.

Z Mastercardu mám vůbec na letišti radost. Levnější parkování a zdarma salonek.. hmmm, příjemné!

neděle 17. listopadu 2019

Tygrovinky ze vzduchu anebo poslední měsíc v luftu

Poslední měsíc, od posledních krátkých zpráviček, jsem byl skoro pořád někde v luftu a naštěstí mě jedna cesta ještě čeká....
  • fotoknihy z Malty i Íránu mám připraveno, jen čekám na nějaký promokód... Zápis z ExpediceBalkan2 v nedohlednu :-(
  • rodinná dovolená na Maltě se celkem vydařila. Malta je super místo. Možná mohlo být trošku tepleji, určitě jsme tam mohli být déle! Cestopis se psal téměř sám.
  • Londýn je klasika a určitě tam brzo zase vyrazím, stejně tak věřím návratu do Barcelony nebo určitě Španělska. Už jen kvůli jídlu - tapas a jamonu - se to vyplatí!
  • První půlku listopadu každoročně zasáhnou husí hody. Se ctí svému jménu se jich účstním s radostí a dobrovolně. Letošní skóre jsou 4 návštěvy. V Penzionu v Zálesí dávám školní známku 3 za husu, ale díky konfitovaným a marinovaným žaludkům 2-. Menu v Galatee musím 3-, páč to bylo totál obyč. Kaldoun dokážeme doma 100% lepší :-( a to si hrajou na premianty. Rožátovu dávám jedničku s hvězdičkou, půl hvězdičky beru za paštičku, neb loni byla lepší. A na závěr, Restaurace Vista pod novým kapelníkem, čistá dvě a pochvala za lokše se škvarkama.
  • Přesně po roce jsme zase šli naučnou stezku Klokočkou, ve Velkém Rečkově a opět super. Hrozně to tam uklidňuje.
  • Začal nám florbal. Naposledy v minižačkách, takže zase - 2x Podbořany, 2x Strašecí. Tak a jednou Podbořany už máme za sebou.
  • Sraz ze základkou po 25letech se povedl. Poznali jsme se a příjemně pokecali.
  • Koncert Tři Sestry a Horkýže Slíže v Liberci na velkou pohodu, asi stárneme. Pa už kebab a Sluníčko... vše v klidu, nepoznávám nás!
  • Trošku jsem polevil ve squashi... vlastně ani nevím proč.... proč na to někdo nemyslí za mě? Netlačí to? Jakmile to přestanu tlačit já, většinou vše upadne... stejně jako bbj minulý rok. Dobrý sportovní tip v MB je Boxr... zkusím asi.
  • Rozjel jsem veřejný Instagram cílící čistě na cestování a jídlo. Přidejte si mě! a nebo hledej #tygrliveonthetour
  • hurá do Florencie. Na Vueling se těším, na Itálii taky. Lupeny už mám a hotel vyřeším v týdnu. Těším se!!!
  • a závěrem, díky že mi věříte, ale těch vašich tajemství už hlídám celkem dost.... neblbněte kamarádi!



Vranjska Banja - zapomenutý kout Srbska - cesta tam a domů

Čtvrtek (den patnáctý)
Vstáváme brzo, s rozbřeskem, řekl bych že kolem půl šesté šesté. Nemá cenu se zdržovat. Máme před sebou téměř 8h čisté jízdy a troje hranice, kde počítám cca +1 na každé. Těsně před hranicema ještě tratím všechny albánské leky za naftu a jedu tak s prázdnou kapsou. Albánsko-Řecká hranice je ten správný balkánský perkelt. Zmatek, chaos. Celníci nevychází vůbec ven, musíte k okýnku. EU značka neznamená téměř nic. Vybíhám do toho chaosu, orientuji se rychle a postupujeme jako tanková divize. Pomalu, ale stále v před, ale k hodince to bylo. Potěš koště. Motáme se silničkama až do Igumenici (odtud jezdí trajekty) a pak už dálnice. Platí se po úsecích, ale jde to. Když začnou konečně krásné scenerie okolních národních parků, rodinka usíná a tak si pohled na hory i Olymp užívám sám. Jede se krásně. Jsem v EU, platíme Eurem 😊

Z dálnice sjíždíme na Vitolu, užít si natřísklé dálnice Bělehrad-Soluň neplánujeme, alespoň ne kvůli hraničnímu přejezdu a dobře jsme udělali. Jedeme okreskou, ale prázdnou. Před Řecko-Makedonskou hranicí stavíme na benzínce…. Ale ta má jen kafe a mars tyčinky a toalety. Aspoň něco. Pán je celkem příjemnej, i když netankuji (nekradu a řeky nesponzoruju). Hraniční přejezd napohodu. Krásně si to šineme Makedonií a už nikam nespěcháme. Plánujeme jednu zastávku, kde musím dotankovat plnou…. Za albánské leky toho nebylo zas tolik 😊 U odbočky e Skopje děláme přestávku, tankuji a pak už jen hranice. Do Vranské Banji přijíždíme 15:30 (což je před plánem, ten byl mezi 16-17). Ubytko máme přes AirBNB. Krásný velký dům se zahradou, dostatek koupelen i pokojů, parking…. No prostě jak v ráji na nicnedělání. Zatím co rodina vybaluje, já jedu hledat jediní ATM v obci, abych vybral nějaké dináry na večeři.
Vranska Banja má léčié prameny a kdo se jezdí léčit? Ano. Brutálně snižujeme průměr obce. Je to tu jak někde u Šumperka, mladí obyvatelé pryč za prací, všichni obyvatelé i návštěvníci postarší. Jdeme do nejlepší restaurace, dáváme si plnou palbu – polévku, salát, pleskavicu, pivo, džus, panáka, zmrzlinu – a platíme…asi 1000 dinarů (215Kč) za celou rodinu. Opravu ekonomicky příjemné. Kromě procházky zpět není moc co dělat a vzhledem k brzkému vstávání jdeme i spát.
Na pořádný výlet po okolí se těším na zítra (ale asi jen já….). Je vidět, že do života obce zasáhl rozpad socializmu a válka, protože velký lázeňský komplex se již dostavět nepodařilo....
Celkem ujeto 618km


Pátek (den šestnáctý)
Probouzíme se lehce znaveni včerejší dlouho cestou asi kolem osmé. Než si sedneme na verandu ke kávě, vyrážím na pohodičku do městečka pro burek a něco dalšího dobrého ke snídani. Na verandě mě Lu naťukává, cože dneska budeme dělat, v kolik dorazíme atd domů a zda by dneska nešlo se někam posunout. Na to jsem úplně nebyl připraven a v hlavě se mi odehrává několik scénářů ….., od termálu v Maďarsku, po penzion v Bratislavě s klukama montážníkama, až po ten nejlepší – dojet až domů. Cítím se docela dobře, a tak navrhuji rodině variantu. Pojedeme, kam dojedeme, někde si koupíme Bookingem ubytko a přespíme. Vyrážíme před desátou, náš hostitel to moc nechápal, asi si dodnes myslí, že udělal něco špatně a chce se mi revanšovat….. (domů zbývá 1301km)
Je pátek, zatím je malý provoz a po dálnici to jede téměř samo. Očekávám však, že v pátek bude hůř... naštěstí jedeme domů a snad tedy nebude tolik aut.
V 12-12:30 si děláme před Bělehradem zastávku u Mekáče ve Velké Plané (domů zbývá 1043km) a já pořád počítám. Když dáme rychle hranice s Maďarskem, máme šanci to dát až domů…. Jist si ale nejsem. Vidím 3 základní možné problémy – hranice, Bělehrad a Budapešť. Bělehrad raději objíždím, delší, ale jistější. Jedu podle maps.me a taky nemám online data o provozu. Hranice, stejně jako loni raději objíždím Szeged, a jedu na Subotici a Tompu. Zde to jde opravdu tentokráte pomalu, a i když je málo aut, Maďaři to kontrolují poctivě, i tašky jsem otvíral. Celkově necelá hodinka v čudu. Asi v 15:45 jedeme dál. Rodině říkám plán, když budete hodní a nebudu muset stavět, dojedu do. (domů zbývá 749km)
Pálíme to Maďarskem o 106 a štěstí nám přeje. Kromě malé zácpičky v Buda nic. Slibuji zastávku hned jak se setmí, ale vydrželi jsme to až na Slovnaft D2 za Blavou, celkem asi 7,5h jízdy v kuse (a čekání na hranicích). Bagetku a pak přes Jihlavu domů. I cesta z Blavy se povedla dobře a 23:38 jsme doma. Pro mě jeden z nejnáročnějších a nejdelších přesunů, především kvůli dětem, pro které už to bylo lehce zahranou….

sobota 16. listopadu 2019

Ksamil - bílé pláže, křišťálové moře


Výhled na Korfu z restaurace Guvat
Sobota (den desátý)
Čeká nás 379km a asi 6h jízdy. Jedeme z nejsevernějšího albánského letoviska Velipoje do nejjižnějšího, do Ksamilu. Tam máme přes AirBnB rezervovaný pěkný apartmán (a dokonce jako první hosti přes AirBnB!). Nikam nespěcháme, po cestě se chci ještě zastavit u zajímavého města – Gjirokaster. Až do Drače (Durres) je na silnici hodně police, pak už je to o něco lepší. Vjíždíme za hory na pobřeží a užíváme si nádherné horské scenerie, včetně řek, chatiček atd. Jedeme hodně podobnou trasu jako minule, zavnímal jsem nový objezd města Fier – úspora minimálně 40-50min. V Telepoje si dáváme oběd, klasická pizzerka, ale měli to dobré. V Gjirokasteru potkáváme kolonu českých aut a jedeme s nima až do Sarrandy. Převýšení z Gjirokasteru do Sarrandy impozantní, z 200m n m. je nutné vystoupat asi do 550m n m. a pak klesnout do -3.

Ubytováváme se a jdeme na prohlídku pláže – nejblíže máme pláž Artur a pak pro základní potraviny a večeři. Všude po cestě nabízí ubytování, tudíž ubytko tu je.

Večeříme v restauraci Guvat s výhledem na Ksamil ostrovy a Korfu. Trefili jsme asi nejlepší restauraci v dobré cenové hladině.

Ksamil je jinde. Jí se tu výborně, krásné hotely, promenády, turisti… cítím, že jsme tu správně 😊

Neděle (den jedenáctý)
Pláže Ksamilu a tři ostrovy... v pohodě dojedete šlapadlem
Nejpopulárnější pláže jsou ty přímo naproti třem ostrovům. Dá se tam v pohodě dojet na lehátku či šlapadle (samozřejmě zkoušíme). Ta hlavní pláž – Tri Ostrovi – je plná (ano, přispali jsme si), takže vybíráme jinou, hned tu vedle. Celodenní koupačka s obědem u pláže a večeří v „naší“ pizzerii. Pizzerii hned vedle ubytování, kde vaří luxusní albánský speciality.

Pláž u restaurace Guvat - standardní kvalita Ksamilu

Pondělí (den dvanáctý)
Ráno jdeme na pláž Artur – ta nejblíže k domovině – a odpoledne jdeme na výlet na mušlí farmu - Mussel Tour. Perfektní zážitek (našli jsme na Tripadvisoru) a doporučuji každému, kdo má mušle rád, zajímá ho, jak vypadá mušlí farma a chce se prostě něco dozvědět. Navíc to byl výlet s lodí po jezeře a to se dětem moc líbilo. Vidíme Butrint… Objednával jsem to přes email. Pohodová domluva i rozumné ceny. Mají dopolední a odpolední termín, dopoledne je podle mě strašný vedro.....

Večeře a pivo zase v naší pizzerii  Pizza Malasi!.

Úterý (den třináctý)
Ráno se vracíme asi 30km zpět, kudy jsme přijeli. Naším cílem je Blue Eye nebo-li Syri i Kalter - pramen řeky vyvěrající z velké hloubky. Příjemné místo, ale kouknete a hotovo. Navíc dopoledne sem nesvítí sluníčko, takže ani fotky nic moc.... platí se pouze přejezd hráze a nebo se tam dá dojít od hlavní silnici (asi 2km). My dojeli až téměř tam... jsou tam suvenýry, je tam restaurace. Daleko zajímavější je, že jsme potkali sobotní partu Čechů v dodávkách.... jsme všude :-)

Cestou zpět se chci podívat do Sarandy, nakoupit a vybrat peníze z ATM. Smolik pacholík. absolutně se tam nedalo rozumně zaparkovat, tak dělám pár fotek a jedeme na jídlo i nakoupit k nám do Ksamilu a pak ještě koupačka na hlavní pláži.

Večeře, zase u nás, v Pizza Malasi!

Středa (den čtrnáctý)
Vstáváme a dnešním cílem je Národní park Butrint, který je od nás asi 15km.
Historické město Butrint se nachází na samém jihu Albánie při hranicích s Řeckem na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamili, který odděluje Kerkyrský průliv Jónského moře od Butrintského jezera a Vivarského kanálu. Vzhledem ke své strategické poloze ve Středozemním moři bylo město svědkem vojenských operací od Peloponéské války v 5. století př. n. l. až po napoleonské války v 19. století. Původně byl osídlen řeckým kmenem Achájů. Ve 4. století př. n. l. jej obsadili kolonisté z Kerkyry (Korfu) a stal se významným opevněným přístavem a obchodním centrem s vlastní akropolí. Poté jej ovládli Illyrové a v průběhu 2. makedonské války byl roku 167 př. n. l. dobyt Římany. I po vytvoření Byzantské říše zůstal v rukou Římanů a to až do tureckého vpádu v roce 1453. (Zdroj: Wikipedia)
Procházíme si tu park, stavby a dětem se to moc líbí. Naštěstí jdeme směrem tak, že hrad si necháváme nakonec a tak nemusíme jít po schodech dolů, ale jdeme opravdu pozvolně. Dětem se tu líbí a jsme tu fakt celé prodloužené dopoledne. Oběd si dáváme hned vedle, v restauraci hotelu Livia a tolik mušlí na talíři jsme snad nikdy neměl. Zpět si vybíráme odlehlou pláž Ohana beach, kde mají i místo a tak na závěr kempujeme tam.... pak jedeme balit a večer do města. Do restaurace Guvat na největší Seafood Plate co mají, pro drobné odměny a naposledy zamávat třem ostrovům.

Ksamil je super!

Velipojë - kosovské Bibione roku 1993


Středa (den sedmý) + čtvrtek (den osmý) + pátek (den devátý)
Z hotelu ElMar do Velipojë je to asi 30km, po pevnině 66, ujet se to dá za hodinku a kousek, trvá nám to s hodinovou buzerací na hranicích hodiny tři. Velmi příjemné bylo přejet opět přes most u hradu Rozafa, kde jsme byli minule. Po pár dnech jsme zase u Skadarského jezera….

Posledních pár kilometrů se jede nížinou podél řeky a je to paráda. Velipojë je přesně na hranici s Černou Horou, úplně první místo. Ubytování máme v čtyřpatrové budově, kde je 16 bytů, soukromý bazén a kiosek/kavárnička. Pohoda. Většina bytů je obsazena Kosovany. Všechno je tady kosovské. Lidi, nesmyslně oháklý ve fejkách Gucci a ž Addidas a tvářící se světově, černé mercedesy mají SPZ Kosova, vlajky Kosova na všech rozích… je to jejich letovisko. Jejich kuchyně, jejich pivo, jejich letovisko.

Když na Velilopoje padne stín noci, rozezvučí se céčková hudba osumdesátek a fejkově obléklé fifleny s tunou kometiky vyrazi…. Po prašné cestě mezi toulavými psi do kiosku s plastovým nábytkem….

Pláž je takový Golem2… samý deštník, za všechno se platí, ale žádná raketa. Problémem jsou toalety, to se fakt nedá. Moře kačák, pláž písek, ale takový dohněda. Celkově špatný to nebylo, ale nebyla to Albánie, co se nám líbila loni. S klidným srdcem můžu říci, že ta končí ve Vlore. Dál nahoru už hrůza. Kromě pláže trávíme i hodně času u bazénu a kiosku, příjemný relax.

Hodně jsme se těšili na seafood, ale bída. Ani v jedné restauraci jsme nenavázali na to, co bylo minule. K obědu si pro změnu dáváme malé kuřátko z grilu.. cena příjemných 500lek a když si k tomu dáme ještě rajče či okurku, pohodový oběd.

U bytování se nám i přes schody nahoru líbilo, parkování taky uzavřeném objektu… jen se nám špatně spalo. Vždy se dostal dovnitř nějaký komár, okolí hučelo hudbou atd. Přes všechno, nejhorší místo v Albánii, co jsme byli.


středa 6. listopadu 2019

Suprový bod z Camp Nou. Barca Gracias!


Fotbalový výjezd roku je tady. Výletu na Camp nou se musí kdecos obětovat a tak vstávám již se čtvrtou ranní, abych po páte vyzvedl kolegu při Praze (tvoříme týmB) a společně jsme vyrazili na letiště. Z pohodlnostích důvodů parkuji přímo na P3-Comfort a vcházíme do červenobílé haly. Kromě pravidelných letů Vuelingu, Ryanu a ČSA, přestupních letů jako náš na Frankfurt, Víděň, Miláno či Zurich je tu i ekiopa cestovek a jejich 4 přímé lety s EnterAir. Sumasumárum odhaduji minimálně na 1.500 sešívek všeho druhu a to počítám jen ty, co se parádí do slávistických barev. Tím pádem čekáme dlouho na sekuritce, protože proč otevřít více pásů… jsou to jen fanoušci, dle mediální masáže hovada a násilníci.

Stíháme jen tak tak povinné pivko v PUORu a jdeme na to. Praha-Frankfurt-Barcelona vše na čas, celé lety prospané, přestup pronuděný s dvěma Warsteinerama. Přilétáme po jedné hodině na El Prat, naskakujeme do busu na Plaza de Cataluňa a mažeme rovnou do tržnice pro jamon. Stíháme to na minuty jen tak tak. Stoj už umytý a nechtít nářez 5kg, ostrouháme. Ale za 15min je již můj batoh vyvážen 2kg luxusního jamonu, kolega má nasypáno ještě víc. Cena 9,9EUR/kg je velmi příznivá, škoda že nepobereme více.

Po cestě do našeho Peninsular Hotelu ležícího u metra „Liceu“ na La Rambla potkáváme v jednom tapas baru pařbou zničený tým A 😊 Necháváme je osudu a jdeme se ubytovat a pak hned na točeného migula. Mezitím hospoda plná sešívek a připravujeme se na přesun asi 20min metrem na Parc de Pedralbes, odkud jdeme pochodem na svatostánek a největší evropský stadion, Camp Nou.
Zavčasu se odpojujeme od pochodu a jdeme do našeho sektoru 110. Obavy, že nás nepustí se slávistickým symboly jsou naprosto liché a prostě jsem zas měl pravdu :) (je to jen v Anglii)

 Jsme velmi blízko plochy a tak máme parádní výhled. Z fanouškovské atmosféry jsem vyloženě zklamaný. O 90% horší jak Německo, o půlku jak Anglie. Vlastně nuda. Kromě sborového mečení „meeeesi meeeesi“ a „Barca“ znějící jak sparta nepředvedli nic. Slávistický support zanikl v prostoru, naše sektory jsou až u stropu. Ostuda.
Výkon heroický. Vzpomínat budu na Olayinku a Koláře, 0:0 zaslouženě ale se štěstím. S nula střel na branku se nevyhrává. 

((video na YT přestalo fungovat, tak jsem ho odstranil :-( )

Po zápase se metrem přesouváme do typického katalánského baru El Tropezon na tapas a chobotnici. A taky pivo a taky sangriu. Pak se prodíráme mezi zástupy nahaněčů (kam asi) a jdeme spát neb již ve 4 vstáváme.

Cabify nás luxusně dostává na letiště v čase 4:16-4:36. Na zavolání do 4min u nás u hotelu. Let opět prospaný, ve Frankfurtu nám přehazují letadlo a hodinka zpoždění. Domů autem motačka s Waze, ale pohoda.

Vynikající životní zážitek, od Barcy se body nevozí a už vůbec né s vychytanou nulou!
  

Se sešívkama jsem byl už v Kyjevě a Tel Avivu, pravidelně jezdím do Londýna na Premier League a Boleslav mě vzala do Skopje a Dublinu. Cesty za sportem beru jako nejlepší spojení chlapské zábavy a cestování.

sobota 2. listopadu 2019

Malta a fantastické aktivity zde (především pro rodiny)

Aktivity anebo co jsme všechno na Maltě stihli.....

Popeye Village neboli Pepkova vesnice. Tématický park ve stylu Pepka námořníka. Za mě celkem o ničem na prohlídku odpoledne. Možná na celý den s koupáním ok, jinak ale za 50EUR celkem málo zábavy.

Trajektem na GOZO. Gozo je druhý obydlený ostrov a každých 45min tam jel trajekt. Proč si nevyrazit na kávu a dětem nedopřát zážitek z trajektu? A pozor, cestou tam se nemusí kupovat lístek, stačí až na cestě zpět.

Hop on - Hop off. Moje oblíbená turistická činnost. Doubledecker nás vyzvedl přímo v hotelu a dovezl do hlavní zastávky, Sliema. Tam jsme vyrazili na 90min "Harbour tour" lodí. (za mě nic moc) a pak busem do Mdiny a zpět co nejseverněji. Domů již taxíkem, Boltem, i když existovala bezplatná cesta zpět, ale chtěli jsme stihnout i bazén. Na Maltě je k dispozici řada společností, ale jsou si hodně podobné. My platili u MaltaBus 53EUR za rodinu, jeden den jedna trasa (jsou tři - sever, jih + Gozo) + zdarma projížďku zálivem. Vyrazili jsme na severní část. Za 4leté dítě jsem neplatil. Výodou bylo, že jsem si lístek mohl koupit rovnou v hotelu a měl tak vyzvednutí v hotelu v ceně. Nutno dodat, že autobusy jsou značně prorezlé... a na většině nefungoval audioprůvodce. Přeplněné taky nebyly.

Mdina - Silent City - a lokace několika scén z Game of Thrones. Zde si vystupujeme na procházku z busu. Město je nádherné a úplně láka k focení. Bohužel je přeplněné lidmi a proto je potřeba přijít velmi ráno.... tip na příště. Zde se pouze procházíme, kupujeme suvenýry a zmrzlinu.

Malta National Akvárium. Pěkná aktivita především, když počasí nepřeje. Nám hodně pršelo v neděli a tak jsme tam Boltem vyrazili. Přeplněno a i realtivně draho. Pokud si nečtete popisky u akvárií, jste do hodiny venku. Dětem se to líbilo, za mě nenadchlo a neurazilo. Součástí je i docela pěkný park se suvenýry, ale jediné co si vezeme je 100% turistický kýč - fotka rodiny s pozadím žraloka :)

Co příště? Co jsme nestihli?

Marine park Malta - Delfíni, lachtani, papoušci. Něco jsme si pro děti pošetřili i na příště!
La Valletta - pěšky. Hlavní město jsme stihli pouze z lodi a tak pěší tour necháváme na příště.

Rybářská vesnice Marsaxlokk - rybářské vesnice mají vždy speciální atmosféru aspoň pro nás, kteří u moře nežijí. Navíc záliv plný barevných lodiček "luzzu" je doslova pastva pro fotografy.

Gozo - z Goza jsme nestihli skoro nic, ale necháváme si ho taky na příště, kdy se vybavíme i na pořádné šnorchlování.

Comino a blue lagoon - měli jsme sem zdarma ticket od hotelu, ale počasí přálo jen jeden den a to jsme zrovna jeli busem.... byly moc velké vlny, kapitánovi se nechtělo. Comino je třetí ostrov státu Malta, téměř neobydlený.... jsou zde pouze atrakce, ideální pro šnorchlování....

Celý jih - zde máme restů plno a pokud sem pojedeme si rodinou, tak určitě HOn-HOff busíkem.

Suma sumárum. Pokud se nám podaří sehnat rozumné letenky, příští září tu jsme nejspíš zas. Malta nás nadchla!