Do Ptuje, do termálů s otroki

Každá rodina má nějaké oblíbené místo. Pro nás je to jednoznačně termální komplex v Ptuji, speciálně - dnes již hodně vousatý - hotel Primus. Není nejlepší, není nejlevnější a ani jídlo  není nic extra. Ale - známe to tu, je to 7h jízdy, není to přeplněné a skvěle se to kombinuje s výlety na Balkán. Je to cca v polovině cesty. Prostě se nám tu líbí, doporučujeme, ale dá se najít něco honosnějšího. Tentokráte jsme konečně měli možnost prohlédnout i Maribor. Celkově naše čtvrtá návštěva s přespáním, jednou jen koupačka. (2012 při cestě do Zadaru, 2016 při cestě do Osmine, 2018 při návratu z Albánie) 

Sobota

• Rychlovka do Ptuje začala sobotním budíčkem ve 4:30, v 5:15 už jedeme 🚗🌄. Pro cestu tam volím vídeňskou trasu. První zastávka na pohodu v Dolních Dunajovicích – tankujeme a kávičkujeme ☕⛽.
• Dále směr Rakousko. Zde velké zklamání – hodně omezení na 100 km/h nebo rekonstrukce 🛑🚧. V Ptuji jsme ve 12:00 a pár minut. Trefili jsme stejné odpočívadlo jako v roce 2017 📍🕰️. Nejdříve do dobře známé pizzerie Slonček na oběd. (Palec nahoru – aplikace EasyPark tu řídí parkování 👍📱) 
• Ubytování v Primusu a hned jdeme do akvaparku – 2 vstupy za den v ceně 💦🏨. Max pokořil skokánek z 5 metrů, velký respekt! 🏊‍♂️👏 
• Točené Laško se nedá pít, takže volíme plechovku 🍺😅. Večeře (čepovaný Union se taky nedá) a pak procházka městem 🌇👣, pár fotek a dvě skvělé lahvinky Cabernet Sauvignon od Puklavce 🍷📸. Nadstandardní průměr.

Neděle

• Ráno vstáváme na budík, 8:30 ⏰. A je to pro nás jak půlnoc 🌒. Snídaně 🍞 a před desátou akvapark a první vlny 🌊. Pak skokánky, 5 m 🤿. Na oběd místní pizzerie (já mušle v peci 🍕🦪).
• Moje Apple Watch se poslaly do křemíkového nebe 💀⌚️. RIP hodinky a RIP moje 170 dní dlouhá řada kroužků 🔥. Sic!
• Ptuj je nejstarší město ve Slovinsku 🇸🇮, jehož historie sahá až do římských dob 🏛, kdy bylo známé jako Poetovio. Dominantou města je majestátní hrad Ptujský grad 🏰, který se tyčí nad řekou Drávou a nabízí nádherný výhled do okolí 👀. Hrad ukrývá bohaté sbírky regionálního muzea, včetně středověkých zbraní ⚔️, kostýmů 👘 a hudebních nástrojů 🎻. Historické centrum města je plné úzkých uliček, barokních a renesančních domů 🏘 i příjemných kaváren ☕️.
• Po obědovém relaxu 🛋 druhé kolo akvaparku a pak nás vyhání bouřka 🌩. Tak konečně otvírám knížku – Moskevská pravidla od Silvy 📖.
• Hodinky napůl ožily po 2 h v lednici 🧊🙂 – jdou tam na noc.
• Po večeři pouť na hrad 🌃 a litr Refošku ve Slončikovi 🍷. Dáváme si tu velkou minerálku, Radenskou… 8 € za litr vody mi ale přijde jako přestřel teda 💸💧.
• Karty 🃏 a pak kapkama deště domů 🌧. Zítra výlet do slovinského Brna – Mariboru 🏞.

Pondělí

• ⏰ Stáváme zase na budíka do chladného a deštivého rána 🌧️. Snídaně 🥐 a hotelový bazén 🏊‍♂️ nám zpříjemnili dopoledne. Stejně jako kniha 📖 – klid, teplo a vůně kávy ☕ za oknem, kde mezitím déšť tiše bubnoval.
• 🕛 Kolem poledne vyrážíme směr Maribor 🚗. Déšť ustává a cesta ubíhá příjemně. Na oběd 🍽️ zastavujeme v restauraci Baščaršija – podle TripAdvisoru jedna z nejlepších ve městě 🌟. Nabízí bosenské speciality 🇧🇦 včetně tradiční kávy. Moje sarajevská pleskavica? Luxus na talíři 😍.
• 📍 Maribor (něco přes 100 000 obyvatel, takže zhruba jako naše Plzeň) je druhé největší město Slovinska 🇸🇮, které si mě získalo svou příjemnou, pohodovou atmosférou a kompaktním historickým centrem 🏘️. Nejvíce mě zaujal Lent – nejstarší část města podél řeky Drávy 🌊, kde se nachází i světový unikát: nejstarší vinná réva na světě 🍇. Při procházce centrem nemineme hlavní náměstí Glavni trg s krásnou radnicí 🏛️ a barokním morovým sloupem ✝️ – ideální místo na kávu a pozorování dění kolem ☕🕊️. Maribor má i sportovní duši – stadion Ljudski vrt, domov NK Maribor ⚽, patří k nejikoničtějším ve Slovinsku. Zastávka zde je pro každého fanouška povinností 🟣🟡.
• 🤸‍♀️ Po prohlídce města a stadionu míříme do Woop! Areny – skvělého místa plného trampolín. Děti se vyřádily dosyta! 😄 Pak už jen bazén 🏊, večeře 🍝 a večerní procházka do města zakončená lahví místního červeného 🍷.

Úterý 🏁

• Snídačka už trochu nuda 😅 – něco do žaludku, ale žádná sláva. Ještě hodinka u bazénu 🏊‍♂️, a pak balíme kufry. Na rozloučenou ještě víno 🍷 (na doma), pár magnetek 🧲 a super dárek pro děti – velké malované spořicí prasátko 🐷🎨.
• Kdo asi neměl radost ze “spoření”? 😄
• Na cestu se stavíme v bosenské pekárně 🥟 – teplý burek, mňam! Miluju tyhle balkánské chutě ❤️. Tentokrát jedeme “lineckou cestou” 🛣️. První 3 hodiny totální liják 🌧️, ale náladu to nekazí.
• Po 4 hodinách první zastávka – tankování hned za českou hranicí ⛽. 30,90 Kč? Super cena! 💸 Kávička ☕, trochu se protáhnout a pokračujeme dál. Cestou ještě zvládám nové wačky v Alze 📦 – multitasking level cestovatel 😎.
• Cesta bez problémů, Waze přesný na minutu ⏱️. Možná by se příště vyplatilo jet přes Vídeň – ušetří se 18,50 € za tunely 💶.
• Hodinky už přenastavené na domácí čas 🕒. A teď hurá dočíst posledních 50 stránek 📚.
• Doma je fajn... ale v hlavě už se plánuje další dobrodružství 🌍✨.

Nepravdivé a zavádějící fotky u EximTours

Lživé fotky na stránkách Exim Tours. U hotelu Solaria, kde máte vstup do Carthago Landu použivají fotky z toho ve hlavním městě, nikoliv toho v Hammametu. Určitě řeknou, že je to ilustrační. Ale ruku na srdce, kupujete si zájezd a nezajímají vás ilustrační fotky z jiné lokality, vzdálené přes hodinu autem. Otázkou je, proč to Exim Tour dělá.......

 

A fotky jsou pořízeny v tomto parku - Carthage Land Berges du Lac – Parc de Jeux et d'Attraction Aquatique

Kolik dalších chyb ještě obsahuje katalog Eximu????

Relax v Tunisku a to je celé, prostě PANDA dovolená

Vyjíždíme 🚘 podle plánu, patek není ideální den, ale postupujeme pomalu, ale jistě. Jako Ukrajinci na Kursk.

Na 🅿️ parkingu (opět vyhrál PRG:Parking - letos již počtvrté ... a asi se jim začalo dařit, takže už jen za cash) jsme dřív, ale nevadí. Jedeme na letiště a poprvé si sami odbavujeme kufr 🧳 (ano samozvážení i nalepení cedule a do díry V Berlíně jsme jen vážili a tagovali). Poslední personál na letišti řídí letadlo, jinak vše ostatní samoobsluha. Brzo se potvrzuje moje očekávání zpožděni. FR24 to má asi o 2h dřív jak cedule.

Jdeme do MC salonku a tentokrát špica. Jak jídlo (maso kuličky, guláš, řízky, 2 omáčky, studený raut, zelenina - whau) (zajímalo by mě, zda je to vždy nebo díky Korean a Qatar letu). Libůstku jsem našel ve španělském 🇪🇸🍷 červeném. V salonku jsme od 16:30 do 19:50 ….. jediné, wifi nestreamuje a tak musím jet přes data. Jako bolestné si beru budvar krígl. 🍻

Místo 19:20 🛫odlétáme ve 21….. letadlo plné uřvaných infantů a koupáků senilů. Vedle mě dvě učitelky v důchodu. Trest za půlitr.

Přilétáme 🛬do letištního skanzenu zvaného Monastir a asi netřeba nic komentovat. Wifi není, kufry jsou a celkem rychle. Aspoň že to. O co jsou kufry rychlejší, o to více kysneme v buse 🚌 plus další skoro dvě hodiny na hotel. Zde se checkin koná velmi pomalu se snahou nás unavit a nechat mu dýško ze zbytku za turisticku taxu. Nas**t, 30 💶 mu nenechám. Jdeme spát.

Dovolenou jsme pojali jako 🐼PANDA dovolená (největší sranda je dovolena panda), nejvyšší verze dovolené je 🕊️HOLUB a pro střední úroveň ještě nemám jméno. A proč 🐼PANDA? Protože Panda tráví většinu dne pojídáním stravy. Zbytek času věnuje odpočinku a spánku, aby šetřila energii pro další krmení. A to byl náš případ. Takže heslovitě.

🌍Tunisko jsou zamrzlé sedmdesátky. Smrad, vše se už věkem rozpadá a kdo není vesklák, co vás chce podvést, tak rovnou žebrá. Za 20let, co jsem tu nebyl, vývoj nula, naopak couvají. Zlaté Turecko.

🏖️🌊Moře je stoka, měl jsem z něj osypky. Plus medúzy. Ale fakt velký.

🏨🛎️Na hotel Solaria ze sítě Medina resorts v Hammametu Yasmine jsme měli docela štěstí, úroveň dobrá. Pokoj i jídlo (hodně mořských plodů, ale koktejly neumí). + zdarma vstupy do Kartagolandu. Mírně překvapující byl počet arabských hostů v hotelu, dominovali. Evropani v menšině (chápu).

🎠🎡🎢 Zábavu si představují jako matějskou. Hluk, světýlka a levný fástfood. Trošku mi to v něčem připomínalo polský Balt.

🎽🎒Tady se padělá i Decathlon, to jsem viděl poprvé. Jinak padělků plno. Cenově většinou začínali na cca 70 za kus a prodávali za 25 dva kusy. Na letišti pak cena za identický produkt byla 20. Takže stále člověk musel být ve střehu.

🛂Letiště je total ostuda. Ale možná víc DERTOURu, že sem lítají. Blue Style už lítá na nové..... Jídlo předražené, security parodie, místo ke kouření je čárou ohraničený prostor uprostřed terminálu (takže všude smrad), platba kartou u obchodníka s přirážkou cca 12% a navíc - šmejdi - cena v Eur - prevod na tuniské, kartou, poplatek. Vrchol arabského zmrdství. Takže na vás udělají 20% jen na finančních operacích. Letiště bez wifi (ani placené!!) se taky už jen tak nevidí..... a to ani v Africe.

Cesta zpět - 2h sekera. Absolutně zbytečné Zmrdvinks a budu se jim nadále vyhýbat. Z 436 letů s nima mám asi jen 15, což jsou 3%. Akcie kanárů povyskočili. Tunisko není špatné, ale není pro mě. Klidně zas za 20let. Moře jsem si užil i v Gambii víc.

Ale baterky dobity 🔋 a děti spokojené a to je hlavní!

Kartágo

 Naše dovolená bude kousek od Kartága, pro mě přesně po dvacetiletech. Tenkrát jsem vyrazil za odměnu po státnici z ekonomie za 1*.

Proč se vyplatí kupovat zájezd s německou CK v Německu? Je to třeba i za půlku

Z bezpečnostních důvodů publikováno po návratu dom.

Známí se mě často ptají, proč kupuju zájezdy u německých CK.  A ne u českých nebo u českých přeprodejců. Vážení, je to jednoduché. Za stejný budget procestuji víc. A tak jako jsem našel zářijový výlet na Kos pod 30tis, povedlo se mi letos skvěle do Beleku v Turecku, do super hodnoceného hotelu. Naše šestá cesta do Antalye. Zároveň další aerolinka do sbírky - pravděpodobně Mavi Gök Airlines.

Parametry zájezdu pro srovnání: stejné dny, stejné odlet z Norimberka, stejný hotel, rodinný pokoj, All inclusive. Přesto můžete zaplatit u české cestovky asi 2,6x víc. Je to možné? Dívejte!

Prvotní myšlenka každého, proč z Norimberka, Lipska, Mnichova, Vídně a ne z Prahy? Identický zájezd, stejný hotel, dny atd. Jen odlet z Prahy. 90.128Kč a víc.

Úplně stejný zájezd z Německa, od stejného poskytovatele, jen koupený přes českého prodejce = 57.463Kč.

Cena je reálná, žádné promo. Takhle to mám na faktuře a i zaplacené. Cena zájezdu je 34.350Kč.

Pokud najdete libovku, kupujte rychle, protože po víkendu, už je cena o 278EUR na rodinu dražší a to je škoda, proč platit víc.

A kdo to s šetřením myslí vážně, musí se zamyslet i odkud peníze pošle (pokud nemá EUR účet). 

Komerční banka

Revolut účet

Vidíte, že rozdíl je 887Kč, což se parádně hodí na naftu a parking v Norimberku, protože tam zrovna levný není.

PS: Parádně jsem si smazal článek a psal ho prakticky celý znova. Snad lépe.

PS2: Článek dokumentuje ceny z víkendu 18 a 19.3.2023 a převodové kurzy z 20.3.2023

Blue Style rozhodlo. Letíme na Krétu z Mnichova

 .... prostě toho negativna kolem Blue Style je moc. Nechci si zasvinit dovolenou, Egypt mě poučil a tak snad definitivně škrtám BS a nakonec i obchodně velmi agresivní Invii.

Po dobré zkušenosti z dovolené na Maltě kupujeme přes Dovolená.cz, stejná konzultantka, dobře nalezený zájezd... apartmán se dvěma ložnicemi přímo na pláži, AllIn, 16km od letiště v Heraklionu... to půjde. Navíc odlet z Mnichova, let operovaný Lufthansou (takže žádná sardirkárna)....

Když si spočtu, že Bulharsko+Smartwings+Blue Style stojí stejně, jako Kréta v dvoulůžkovém apartmánu s Lufthansou... nemám co řešit. 3h tam a zpět rozdíl se vyplatí.... Dále je nutné připočítat seating.. se QS se platí 190-490Kč osoba směr, takže to je 800-2000Kč krát dva za celou dovolenou. LH dá i napít snad :-) a parking má za 1200Kč, v Praze by byl 1000Kč na tuty.

A cíl této dovolené? Na začátku léta se přehodit do dovolenkového módu, přečíst alespoň jednu knihu (ideálně novinku o Kmenty), trošku se oslunit, najíst a vlastně jen válet.

#JeSuisCreten

Dovolena.cz - zatím perfektní zkušenost - letíme na MALTU!

Loňsko dovolenou v Turecku (bohužel se mi nepovedlo ji sem nikam zaznamenat :-/ do hotelu Sherwood Exclusive Kemer - velmi doporučuji) jsem poprvé kupovat totálně online na serveru NaCesty.cz. Jejich přístup se mi velmi líbil, vše klaplo. Kupoval jsem - jak jinak - přes německou CK - Oger Tours, která letos odskákala krach Tomas Cook International. Ještě že jsme s nima letos nejeli (podíl na zájezdech za poslední dobu mají 75%.. Oger, Bucher, český Neckermann)... stejně tak do Turecka, které je na válečné frontě. I krachem TCI je kapacita na zájezdech daleko menší a proto byl oříšek, něco najít.

Až včera se mi opravdu zadařilo. Nejprve jsem viděl inzerát VisitMalta.com o tom, že se dá na Maltě normálně koupat. To mě nahlodalo. Hledám dál, zvyšuji budget, ubírám nároky :-) Již večer mám připraven hotel s odletem z Berlína s přestupem na novém letišti v Istanbulu a tam jsem ještě nebyl.... jenže, hotel dle recenzí ne zcela vhodný pro děti, Turecko ve válce a co já vím, co Kurdy napadne.... hledám dál, přímák z Mnichova s MaltaAir, cena téměř stejná.... nový lepší hotel. Jdu do toho a dělám někdy před půlnocí rezervaci na Dovolena.cz.
Ještě mě ale hlodá svědomí, NaCesty.cz jsou super.... jenže, hotel s termínem vůbec nemají v nabídce a pokud ano, tak za cca 15-20tis dráže...WTF? Marže? Kurz Eura? Nevím. Nechávám to tak.

Ráno si jdu zahoubařit (pssst) a po deváté mi volají z Dovolená.cz a odpovídají mi na otázku ohledně bydlení a AllIn služeb. Posílají smlouvu a fakturu + paní nabízí, že našla stejná zájezd s -4.000... zda mi to nevadí... nevadí, jsem rád. Podepisuji smlouvu kliknutím (super! nemusím nic scanovat), přeposílám peníze... sami si vše dohledali (převod Komerčka->Komerčka) a píšou, zda mi můžou zavolat. Polilo mě horko. Do připsání částky německé cestovce nejedu nikam.... ale ejhle. Volají mi, zda mi můžou zdarma nabídnout parkování v Mnichově.

Dobrý den,k zájezdu je možné dát parkování zdarma, rezervaci jsem pro Vás vytvořila. Voucher na parkování obdržíte spolu s pokyny k zájezdu cca týden před odletem.V případě dotazů jsem Vám i nadále k dispozici.S pozdravem,

Takže dalších 1000kč minimálně úspora.
Dostali mě! Mám je rád!

Malto těšíme se a ať klapne počasí!

Shrnutí zkušenosti z jednoho nákupu na Dovolena.cz
++ rychlé jednání
+++ sami našli slevu
++ super objednávkový systém
++ parkování zdarma
- Jančura

Třetí část: Albánská riviera - cesta tam a zpět - Vlore, Orikumi, Tirana, Golem

12.7. - Den osmý (čtvrtek)
Ráno balíme, platíme a na pohodu vyrážíme směr Ohrid, Struga a hranice s Albánií. Před hranicema se zbavujeme všech posledních peněz MKD tím, že tankujeme a něco málo pro děti a vyrážíme na hranici, na hraniční přechod mezi Makedonií a Albánií Kjasafan. Asi hodinku skáčeme v hrozném vedru, ukazujeme pasy a pojištění a pak hej hop. Jsme v Albánii, můžu si dopsat další zemi na svůj seznam. Prozatím nás nečekají žádné rozbité silnice, jen hornatá krajina a občas stáda ovcí nebo koz. Za pár minut naposledy máváme Ohridskému jezeru a už jedeme po Albánii. Po vstupu je úkol číslo jedna, sehnat peníze. Úkol číslo dva, najíst se. Asi po 65km pomerně klidné jízdy vyskakujeme ve městě Elbasan u bankomatů log námi známých bank (já u Socié něco, prostě logo jako KB) a vybírám 30.000ALL, albánských leků. Když albánské ceny vydělíte pěti, máte cenu v lekách. Máme peníze, můžeme na jídlo!

Gril masa u silnice

Zastavujeme u takové fajné venkovní restaurace, která vypadá opravdu domácky! Sedí se venku, popíjí, nikde žádná turistická SPZ. Rodinu provozuje rodina, starej šedivej, mladší v tílku, klučina s míčem. Ano, jedinej, kdo umí trošku AJ, je ten klučina, co hraje videohry. Takže jedeme. Tužka - papír - ruce - nohy. Saláty dva pro všechny, pití nealko, grilované maso, 2x jehněčí, 4x vepřové. Za chvíli přináší dva óbr saláty a dvě obří mísy čerstvě grilovaného masa. Nemůžeme se shodnout, jak to nandal. Je to mix? nebo jedna vepř a druhá ovce? Jsme najedeni. V ten moment to chápeme. Přichází první dvě mísy vepřového. ano, toto bylo jen jehněčí. Až později zjišťujeme, že jedna porce "meet BBQ" je cca 600g masa. My si v tom vedru a na cestě objednali 2,4kg masa, což jako určitě nesníme, páč je to určitě více. Rozdloubeme ještě to vepřové a další 2 mísy odmítáme s tím, že je zaplatíme, ale jíst nebudeme. Zda jsme je platili nebo ne, nevíme, ztraceno v překladu. Ale jsme plní až po okraj frčíme dál. Cesta je místních okreskách dobré kvality, jedna malá zkratka přes vinice (kde jsem se lehce o auto bál) a kousek přes dálnici.
Docela dlouho projíždíme městem Vlora, jedním z hlavních míst místní riviéry. Přijíždíme až do našeho hotýlku Sunrise Resort v Orikumi. Pokojíčky jsou to velmi malé, místo ale velmi hezké. Malý hotel uprostřed ničeho, za ním jen hory, aut pramálo, lidí ještě méně. Soukromá pláž a průsvitně modrá voda --- aaah. Majitel trošku líný zevl a u hotýlku restaurace s hospodou. Na personálu se zde nešetří, stále hodně. Ale stále pomalu.
Vybalujeme a rovnou do moře a na večeři do vedlejší restaurace Edir. Chybu s BBQ již neděláme, ale rovnou se hrneme do místních plodů moře. Těch rybích jídel je tu až až. Jsme zde spokojeni!
Večer, po uspání dětí, si sedáme na místního lahváče v naší domácí restauraci u hotelu. Chůvička nám sem dosáhne, takže pohoda.
Od Bakuleho jsme ujeli "pouhých" 249km, ale trvalo nám to cca 6h. Cestovní rychlost je opravdu nízká, ve městech je maximálka 50, často snížená na 30-40.

Sunrise Resort

 13.7. - Den devátý (pátek)
 Užíváme si první den, kdy vlastně nemusíme nic. Pořádně se ani nedá kam jet a tak si dáváme opravdický dovolenkový relax. Snídani máme zaplacenou v hotelu. Jedná se o mastná vajíčka, mastnou omeletu a nebo supersladké džemy s máslem. Pečivo. Káva/čaj a džus. Nic moc, ale lepší než drátem do oka. Supermastná omeleta se podle mě nedá jíst a tak si dávám marmeládku.
Vycházíme na naši soukromou pláž, kterou máme zdarma a je téměř prázdná. Voda je křišťálově průhledně čistá, vlny jsou jen odpoledne a tak dračíme ve vodě. Oběd řešíme přímo v hotelu, pizza nebo těstoviny a samozřejmě Rauch zelené jablko. To je prostě nápoj, který je všude a děti ho milují. Odpoledne se snažíme ubrat trošičku ze zásob piva a ještě před večeří si jich pár dáváme. Na večeři jdeme procházkou na druhou stranu než včera, do restaurace s penzionem Maxola's Dream. První co nás praštilo o očí je česká vlajka.... prý ji sem nechala poslat nějaká česká partička co se tu s majitelem, div se - s Maxolou - napájeli jeho domácí rakií (nám k srdci nepřirostla). Večeři necháváme na Maxolovi a dělá nám dva tři talíře plné ryb a pizzu dětem. Maxola je pohodovej a ukecanej týpek a skvělej hostitel. Kdybych se někde na pár dní chtěl zašít u moře, tady si to dovedu představit.

Původně jsme si tu zaplatili ubytování na dva dny... od rána řešíme, kam se vrtnout a dostáváme se k docela zajímavým podvodům na Booking.com. Funguje to následovně.
Na Booking.com si najdete "nějaký" apartmán. Soukromý, není to tedy hotel s webem. Nepožadují platbu předem, nechtějí kreditku. Podle fotek to vypadá super. Chvíli po rezervaci se vám ozve člověk, že zrovna nejde voda, toaleta, klimatizace - cokoliv - a nabídne jiné apartmány "podobné". Když jste dvě posádky s malýma dětma, nechcete se dostat do nějakého slumu atd. Vtip je v tom, že když řeknete ne, odmlčí se a nechá vás to reklamovat na Booking.com .... je to už na nich, zda vám to zreklamují a nebo po vás chtějí storno... za albánský ceny taky domů volat nebudete. Prostě šmejdi.
Když už jsme měli takhle zrušené rezervace tři, volíme následující plán. Ráno si prodloužíme pobyt o 1 den - snad bude mít věčně ospalý lenochod majitel volno - a pak vyrazíme do Vlore prozkoumat terén a pak se rozhodneme.

 14.7. - Den desátý (sobota)
 Ráno snídáme vejce v oleji, balíme kufry a jedeme do centra albánské riviéry, Vlore. Máme to asi 25min a v pohodě kličkujeme po pobřeží. Všude samý hotel nebo restaurace, prostě zde turismus frčí. V samotná Vlore je pěkné město, riviera, promenáda, butyky, hotely, kavárničky.... to je ale jen hlavní třída. Jakmile člověk zabočí do vedlejší uličky, nezpevněný povrch, smrad, špína a přetékající popelnice. Pláž něco jako bibione, hlava na hlavě. Ne. Sem nechceme. Nakupujeme proviant v nějaké místní Žabce a frčíme zpět. Po cestě se zastavujeme u pěkné restaurace s grilovaným beranem ve výloze. Beránek lahodný, zaváhal jsem s pokrmy z beraních koulí a mozku. Myslel jsem, že bude ještě příležitost a tak jsem prováhal....
Po obědě dáváme hlavy dohromady. Na jih už se nám nechce, cestování po Albánii je pomalé, nás čekají kopce a celkově bysme si přidali celý den jízdy (4h na jih a 4h zpět = 8h v autě a to nechceme dětem udělat). Večeříme ve stejné restauraci jako první večer.
Celé odpoledne vlaje červená vlajka. Zákaz koupání. Parádně jsme si zalbli na nafukovačkách!

15.7. - Den jedenáctý (neděle)
Dáváme poslední olejovky, balíme a jdeme se naposledy hezky vykoupat. Nemusíme spěchat, mapy ukazují asi 130km, takže nějaké tři hodinky cesty. Před odjezdem si jdeme zaplavat a po brzké obědové pizze vyrážíme. Sice největší vedro, ale zase největší šance, že se děti prospí. Cesta ubíhá pomalu, ale plánovaně. Celá cesta je lemována prodejci melounů, ani my neodoláme a jede krásný si koupíme. Kolem třetí hodiny jsme v Golemu. Je neděle, takže město je k prasknutí plné albánců a pak ještě italských aut řízených Albánci, gastarbeitery, co přijeli užít v Itálii vydělaná eura. Ubytování (Apartments Golemi 1) máme přímo v centru, v jediné obrovsé budově co tvoří centrum. Náš pokoj je v přízemí, směrem do ulice a dříve býval obchodem. Dovnitř vstupujeme výlohou.... máme předzahrádku, kde aspoň můžeme sušit věci. K "hotelu" patří ještě další hotel, další prázdný obchod, kde se skladuje od lehátek přes zahradní nábytek cokoliv, je zde pračka, recepce a na starém gauči celá rodina jako záloha, kdyby něco. Dále je zde restaurace. Dále k hotelu patří kus pláže. Celý to je jako rodiný biz, každej je s někým příbuzný... hotel má jeden, pláž brácha, restauraci jejich strejda.... asi nějací mafiáni, páč prý si nemusíme uklízet věci z balkonu, že si nikdo nedovolí...... za hotelem máme i parking...

Pláž je písčitá a masakr. Žádné volné místečko nezůstalo, samý prodejce, ale třeba sprcha není.... Koupit se dá od pití, přes kukuřici, koblížky, zmrzlinu nebo nafukovací blbosti cokoliv. Moře má hnědou barvu, je plné medúz a je hrozně teplé. Jednoznačně se pro něj zažilo slovo Kačák. Ihned po ubytování a koupání razíme na jídlo. Vaří tu suprově, jasnu volbou jsou mořské plody.

16.7. - Den dvanáctý (pondělí)

Den nicnedělání. Ráno jdu pro snídani do pekárničky, kterou jsem našel. U té příležitosti jsem si našel i krásnou terasu místního tipáče, kde jsem si dal i kávičku. Jdeme k vodě. A vegetíme tam skoro celý den, s malýma přestávkami na jídlo. Obědváme v restauraci u hotelu a já v odpolední siestě dočítám knihu Afrika: Poslední stop od Tomáše Poláčka. Dýchla na mě vůně dálek! Ne že ne.
Večer jdeme po pobřeží mezi hotely, opět volíme restauraci s mořskými plody a točeným pivem a opět jsme spokojeni. Tentokráte tekl Heineken.....

17.7. - Den třináctý (úterý)
Po kávě v tipáči a čerstvé snídani skáčeme do auta a jedeme do hlavního města, do Tirany. Máme to necelou hodinku pohodové jízdy, parking nacházíme pod hotelem Plaza... částku si už nepamatuji, ale na ty 4 hodiny to bylo za hubičku, asi jako v Praze hodina. Procházíme všechny hlavní náměstí, opuštěnou pyramidu, rozestavěnou mešitu i obří nákupák. Jídlo si dáváme v nějaké malé kosovské restauraci, kde v podstatě měli jen saláty, grilované kuře a pivo/limo v plechu. Aspoň netratíme čas, děti zas takový fanoušci metropole Tirana nejsou. Já bych si to tu uměl užít trošku více v klidu. Počasí nám přeje, je stále pod mrakem, žádné vedro. Nakupejeme v obchoďáku nějaké dárky a potraviny na zítřejší cestu. Zítra nás zase čeká pořádná porce kilometrů. Po odpolední koupačce se nám daří trefa a máme docela zajímavé apartmány v Černé Hoře. Večer si dáváme pořádnou - snad největší - nálož krevet, ryb a chobotnic v restauraci Kevin Fish Restaurant, hned vedle našeho ubytování. Ráno zamáváme Albánii.

18.7. - Den čtrnáctý (středa)
Snídáme a balíme se. Hned po té odjíždíme, na mapě máme naplánovanou první zastávku u zříceniny hradu Rozafa u Skadarského jezera. Je to 120km, takže dobré 2-3h pohodové cesty.

Rozafa je pevnost, nacházející se jižně od města Skadar v Albánii. Rozkládá se na skále nad řekou Drin, její celková rozloha je 9 ha. Většina staveb v pevnosti tvoří rozvaliny; jen málo se dochovalo do dnešních dob. Dříve se zde nacházel hrad, jež střežil přístupové cesty do města. Jedna část hradeb pochází z časů vlády vlády královny Ardieanů, ti ve 3. století př. n. l. založili ve Skadaru své hlavní město. Později město i s hradem spadalo pod vládu Římanů a poté pod Byzantské a Osmanské impérium; v těchto dobách však již zcela ztratilo svůj význam. Celá pevnost je přístupná veřejnosti.

Docela šikovně se nám daří zaparkovat velmi blízko vchodu. Procházíme si tu "ruinu" a děláme krásné fotky řeky Drin, jezera i přilehlého města Skadar, čtvrtého největšího města Albánie. Po prohlídce - a teď se nikdo nediví, ano potkali jsme Čechy - má někdo nápad se naobědvat a někdo skočit do Skadarského jezera. Jako zastánce první varianty nejsem zklamán řasama, které brání vstupu do vody. Nechce se mi tam. Skadarské jezero je ale krásné a okolní příroda taky.

Skadarské jezero (srbsky Скадарско језеро, albánsky Liqeni i Shkodrës, italsky Lago di Scuttari, v Střední Evropě známo ve variantách názvu ve všech třech jazycích) je krasové jezero na hranicích Černé Hory a Albánie (Kraj Shkodër). Jde o největší jezero na Balkáně. Jeho rozloha kolísá od 356 km² do 376 km², z čehož přibližně jedna třetina (148 km²) připadá Albánii a zbytek Černé Hoře. Dosahuje hloubky až 12 m (podle jiných zdrojů až 44 m případně dokonce 60 m). Leží v nadmořské výšce 6 m.

Jedeme kousek podél jezera a zastavujeme u pěkné restaurace s výhledem na jezero, u restaurace Shiroka. Moc nás nepotěšila čekací doba 65min na v podstatě tuctové jídlo..... Po jídle vyrážíme směr Černá Hora a ještě předtím utrácíme poslední Leky za naftu..... Lehce před třetí odpolední jsme v sympatické Černé Hoře.
.....pokračování v dalším díle, který je o Černé Hoře

Poznámka nakonec - jak to ještě bylo v Albánii cenově?
Večeře většinou 7-10tis lek pro obě rodiny, kává 100-150lek, v tipsportu 80lek. Těstoviny cca 300lek, pizza 300lek, chobotnice a mořské plody 1000-2000lek. BBQ 800lek

Druhá část: Na jezeře Ohrid - cestujeme sem a tam

Výhled na Ochridské jezero z balkónu u Bakuleho

10.7. - Den šestý (úterý)

Klášter Svatý Naum

Probouzíme se na Ohridu v Apartmánech Bakule. Spalo se nám výborně a spánek si po předchozím dnu zasloužíme. Pro snídani opět využívám svůj skill vyčmuchat burek a tak ho nacházím v jedněch malých potravinách, asi 4min chůze. Vyrážím a beru i dětem nějaké pečivo. Jsme šestý den na cestách a z cesty tam máme už nejdelší přejezd za sebou.
Jsme poměrně vysoko v horách (cca 700m nad m.) a než se udělá teplo, my si uděláme výlet. Míříme do kláštera Svati Naum. Máme to asi 17km, ale klikatou silničkou podél jezera to trvá 30min.
Turisticky velmi navštěvované místo. Je tu velké parkoviště, řada krámků i placené toalety. Celé místo je však čisté a útulné. Procházíme celým klášterem. Jsou tu aktivní mniši, kteří provozují celý byznys okolo a pronajímají krámky atd.

Svatý Naum (cca 840 – 910), žák svatého Cyrila a svatého Metoděje. Pocházel z urozené rodiny, ale rozhodl se vzdát bohatství a následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy na pozvání knížete Rostislava.

V chrámu zapalujeme svíčku a vydáváme se pěšky k prameni jezera. K prameni vedou dvě cesty - jedna pěšky (pro tu se rozhodujeme my) a druhá veslicí. Veslici je vždy však pro 2-3 lidi, nás je 8 a dva kočárky. Cesta je asi 2km a vede celkem po rovině. Potkáváme první českou dvojici... co myslíte, taky šetřily 15E a šly pěšky :)

Cestou zpět uhýbáme asi v půlce cesty doprava. Je tam závora a velká cedule Park Galicica. Zajímá nás, za jakých podmínek můžeme vyjet nahoru. Sedí tam znudění chlapíci a podle mě odhadem říkají 60MKD za auto, 50MKD za dospělého, děti nepočítá. Dáváme mu tedy každý 110 a jedeme nahoru. Je to pěkná šněrovačka, dostat se až nahoru. Vyjíždíme až do sedla  před dalšími vrcholy. Je to tu označováno jako "Baba" a v poznámkách mám 1602. Prostě cca jako Sněžka. Děláme super fotky, pozorujeme řadu týpků s padákama a pak pomalu šněrujeme dolů.

Národní park Galičica ve stejnojmenném pohoří byl vyhlášen roku 1958. Rozprostírá se mezi břehy Ohridského a Prespanského jezera. Nejvyšším bodem pohoří, jež je součástí horského pásma Sara-Pind, je vrcholek Magaro (2 255 m). Z hřebenů, které se táhnou dál podél Prespanského jezera jižním směrem až za makedonské hranice do Albánie, se člověku naskytnou nádherné výhledy právě na obě jezera. Pohoří je tvořeno z velké části pórovitým a propustným vápencem. Protože mají obě jezera o 150 výškových metrů rozdílnou polohu, našla si tímto podložím cestu i voda proudící z Prespanského (850 m) do Ohridského (695 m) jezera. Národní park zaujímá plochu 23 000 hektarů a najdeme zde rozmanité endemické druhy rostlin a zvířat, jeho symbolem je balkánský rys (Lynx lynx martinoi). Populace této kriticky ohrožené kočkovité šelmy se v zemi odhaduje na 30-35 jedinců. (text CK Mundo)

Vracíme se do Peštani. Udělal se pěkný den a tak jdeme oběd do místní restaurace Lípa a pak nafukujeme čluny a paddleboard a blbneme na pláži u domu. Večer vycházíme opět do jedné asi z 5-6 restaurací na tradiční makedonské jídlo - maso a zeleninový salát. Konečně nacházíme restauraci s točeným pivem.

Výhled z Baby

11.7. - Den sedmý (středa)
Probouzíme se ho hezkého teplého dne a po klasické kávě, snídani a burku vyrážíme směr město Ohrid. Po pár objížďkách parkujeme v centru města, pochopíme i systém placeného stání (seškrtávání losů) a vyrážíme ke kostelu sv.Kanea (téměř v každém materiálu o Ochridu je tento kostel) a na pevnost - Samuell Fortress. Docela jsme si mákli, neb to bylo hoooodně do kopce, z kopce. Což se dá, když nemáte nabalený kočárek, ukňourané děti a pantofle. Každopádně hezký zážitek i pěkné fotky.

Speciálním zážitkem pro mě byla rybářská vesnice s velmi omezeným přístupem z pevniny... takové pěkné romantické místo.
Město Ohrid je nabušené restauracemi, hotýlky, kavárničkami v malých uličkách. Je to takový Český Krumlov na břehu Ženevského jezera. Když tam jste, chápete, že je to pro místní smetánku.


Na pevnosti potkáváme olomouckou rodinu s oktávkou... V Ohridu dáváme oběd v nějaké téměř anonymní restauraci s parkingem a co si pamatuji, nic moc.....
Vracíme se k Bakulemu na koupačku a plavačku. Pak balíme nafukovací věci a auta a jdeme na večeři tam co včera. Prostě točené je točené!

První část: Hlavní města Srbska a Makedonie, Bělehrad a Skopje

5.7. Den první (čtvrtek). MB-Bělehrad, apartmány Simina13 
Vyrážíme ještě za tmy. Auto mám naloženo od večera, jdu si na 6h lehnout a celkem svěží to hned za čerstva valím směr Brno, Bratislava, Budapest atd. Děti jak na potvoru nespí. První zastávku děláme za Brnem, na poslední české čerpačce na D2, Shellu. Hnus a špína musím říci. Už zde si všímáme kolon turků, kteří mžourají a popíjejí čaj. Kolony těchto domestikovaných Němců jedoucí na dlouhé prázdniny "domů" do Turecka žít za ojra se zdají být nekonečné. V momentě příjezdu na Slovensko kupuji první elektronickou dálniční známku. Sakra. Nevzal jsem si techničák, musel jsem se vracet a celkové zdržení 20min. To samé na Slovensku s Maďarskou známkou a zde jsem tuším ještě nějak předbíhal. Jelikož jsme ještě v eUnii a máme tudíž data gratis, jedu podle gůglí navigace. Dvakrát mi to zachrání desítky minut až hodiny, kdy objíždím kolony. Z Budapešti to valíme na jih, směr Szeged, ale v Kecskemetu to otáčíme na Tompu. Chceme se totiž vyhnout (v mediích vykreslenému) přechodu hrůzy v Szegedu. Jedeme v poměrně nevhodnou dobu a jsme lehce po poledni u přejezdu.

Röszke - Tisíce seřazených aut čekají na kontrolu, kolem stanovišť celníků se táhne plot s žiletkovým drátem. Na hraničním přechodu z Maďarska do Srbska v těchto dnech začíná krizové období. Lidé směřující na jih se musí připravit na dlouhé kolony.Průměrně auta na hranicích popojíždějí šest hodin. "V červenci se začnou ze západní Evropy vracet dělníci domů na Balkán. V kolonách si počkáte klidně i 24 hodin," varuje sociolog Márk Kekési, který ze Szegedu, metropole jižního Maďarska, často jezdí do Srbska.

Stáčíme to tedy na Tompu, kde máme druhou přestávku. Slovensko a Maďarsko jsme dali vlastně nonstop. Dva tablety pohádek slaví úspěch, děti jsou hodné. Stavíme zde na nějaké - jak z hororu - opuštěné MOL pumpě. Naštěstí mají studenou vodu a toaletu. Zároveň také tankuji plnou a radostně se vydáváme do Srbska. Tudy již jen s MAPS.ME navigací.
Na hranicích jsme maximálně 10-15min a pak již valíme přes, budoucí slávisty oblíbené město, Subotici, na dálnici a na Bělehrad. Subotica mi silně připomíná Rusko. Oslíků s vlekem na silnici hodně, vypadá to prostě jako lehce zapomenutý agrární kout. Cesta ubíhá velmi pohodlně. Na dálnici je hodně odpočívadel/odmorišť.. ale jeto špína. Úplně jsem se bál šlápnout na zem. Představa si tam někde roztáhnout deku... utopie. V 16:00 máme ujeto 951km a zbývá posledních 7km... ty jedeme 40min, skáčeme zácpu až si z toho Maxík maličko blinknul. :-(
Jedeme přímo do centra, do apartmánů Bohemia Rhapsody na adrese Simina13, které máme přes Booking (stejně jako většinu)... S majiteli ale maličko složitější domluva. Chvíli má přijít ona, pak bratr, bratranec, otec... no prostě někdo přijel, otevřel nám byt s 2 ložnicema ve čtvrtém patře s výtahem a parkovištěm ve vnitřním dvorku. Pohoda. Venku vedro na padnutí. Vykládáme nejnutnější a lednici, odpočineme, připojíme se na wifi a jdeme courat do města. Naším cílem je Skadarska ulice. Ulička plná typických srbských hospůdek a restaurací. Sedáme znaveni téměř v první, kam nás náhončí navede. Sedíme ve Skadarlijskim svetu a pijeme první Zajčarsko, prý nejepší pivo na světě. Dáváme si balkánskou klasiku, šopák, čevapi a pleskavicu. Dáváme další Zajčarsko a jak já, tak zbytek posádky je znavený, že jdeme spát. Zítra chceme do města.
První překvapení je, jak je to v centru pěkné. Má to atmosféru. Obchůdky, kavárničky a grafity. Líbí se. Druhé překvapení je, jak je v centru levno. 100RSD (srbských denarů) je asi 21Kč. Prostě ceny se dělí pěti.... pivo v opravdovém centru (jak na staromáku) max 200RSD, ale spíš 100-150. Jídlo od 250RSD, limo 100-150RSD, zmrzlina i voda 100RSD. Velmi příjemné! Kreditní karty akceptují prakticky všude.
Denní sumář: start 4:05, v cíli 16:40, ujeto celkem 958,4km

6.7. Den druhý, Bělehrad
Počasí nám přeje a směje se na nás další krásný den. Ráno zahajuji studiem terénu a okamžitou procházkou pro nejlepší burek ve městě. Byla to trošku hoňka, ale povedlo se. K tomu rovněž lahodné pečivo, kávu jsme měli od domácích.
Po snídani vycházíme pěšky do Kalamegdanské pevnosti. Máme to s dětmi na celý den. Je tu kromě vojenského muzea a soutoku Sávy a Dunaje především Dinopark, hřiště a turistický vláček. Děti si zábavu zaslouží, včera celý den seděli v autě. Přesto je to takové spartanské a není to s dětmi na dlouho. Rovněž přes oběd poznáváme příjemné lidi, kteří se s námi dávají hned do řeči....
Po městě se orientujeme dle Maps.me a fungují úplně v klidu, spokojenost. V podvečer - před večeří - si jdeme lehce odpočinout - a pak vyrážíme do doporučené restaurace Walter - Sarajevski Čevap. Zatímco předchozí den mi přišla restaurace turisticko tuctová, tohle byla pecka pro místňáky. Super ceny, super porce... restaurace praskala ve švech a jsem rád, že se našel snad poslední stoleček, na který okamžitě přistál točený jelen a zase místní specialitky.
Kupodivu mi tu přišlo celkem dobré pivo, Zajčarsko i Jelen hodnotím 3,5/5.

7.7. Den třetí (sobota)- Bělehrad - Skopje
Probouzíme se do třetího expedičního dne. Je sobota a venku lije jako z konve. Před náma je asi 5h jízdy do makedonského Skopje, téměř celá cesta po dálnici. Ráno vybíhám nakoupit proviant (především burek) a cca v 10:00 za plného deště vyrážíme. Ačkoliv prší, tak na silnici je málo aut a cesta nám ubíhá pohodově. Před hranicema utrácím poslední RSD za pamlsky a pití. Hranice nás zdrží asi 30-40min a frčíme dál.  Kocháme se super panoramaty a krajinou. Dálnice platíme na mýtných branách. V Srbsku jsem platil 6,5Eur a v Makedonii 1,5-1-0,5 ... mít drobné se vyplatí, ale všude berou i karty. Mýtnice automaticky znamenají vždy drobné zdržení. Od hranic je to myslím hodinka a už si to jedeme historickým slumem kousek od centra hlavního města Makedonie, Skopje... cílem jsou Apartmány Aloha ve Vardarské ulici.

Absolutně pohodový majitel nám dává klíčky od mezonetového apartmánu s prudkým schodištěm. Výhodou je malý bazén pro pár apartmánů, kam s chutí hned skáčeme. Vybalujeme věci a pomalu jdeme pěšky na promenádu Skopje. Poznávám úplně přesně ty místa 2 roky zpět, kdy jsem tu byl poprvé. Fotíme honosné budovy a těšíme se do Etno Café, tam kde mi prostě pleskavica s kajmakem chutnala nejvíce. K tomu nemohlo chybět točené Skopsko.

Denní sumář: start 10:05, v cíli 16:10, ujeto celkem 438km

 8.7. Den čtvrtý (neděle). Skopje.
Vstáváme do deště. Běžím po čuchu a hledám burek. Instinkt mě nezklamal a v okolí hlavního nádraží jsem prostě vyčmuchal pekárničku, kde byl... s masem a výbornej. Čmuch na burek mi funguje snad na 10km.

Ve Skopje budeme ještě jednu noc, ale v pondělí je lanovka na vrch Vodno zavřená, takže pokud chceme, musíme dnes. V 10:00 jede první a my jsme tam připraveni. Pán nás varuje, že nahoře dost fouká... kecal. Foukalo, ale ne víc než když jsme byly na Sněžce. Pobíháme nahoře a do hodiny už zase sedíme v lanovce dolů :)
Na oběd jdeme do blízkého obchodního centra. Prší. Nechce se nám chodit venku. A jen si objednáme pizzu (mimochodem nic moc, snad nejhorší jídlo v restauraci, co jsme měli) volá druhé auto naší expedice - Všéťovci, že dorazily do Skopje. Druhá parta, rafťáci, měli ještě nějaké povinnosti na Čunovu. Bude veseleji. Po obědě jdeme zpět na apartmány, dáváme koupačku a chrupíka a pak vycházíme směr Bazar. Ten je jakoby zavřený po stránce obchodů, ale nabízí skvělé gastronomické zážitky.
Bazar leží v muslimské čtvrti Skopje, na druhém břehu Vardaru. Má to prostě svoje kouzlo. Téměř poslepu jsem běžel do uličky, kde si pamatuji otevřené grily a lahodnou vůni. Nezklamalo a dokonce jsme si dali ještě jednu porci na půl jako bonus.... I centrum Skopje je realativně levné. V každé restauraci platíme méně než 1000MKD (makedonských denarů) na rodinu, což je asi 420Kč. Zmrzlina v centru stojí 50MKD, na okraji 20MKD ....

PS: pořád si myslím, že Skopje je město soch....

9.7. Den pátý (pondělí). Přesun na Ohrid.
Vstávám a první vzpomínka patří dědovi Václavovi. Dnešní den by děda plukovník oslavil 91.narozeniny. Budiž mu země lehká. Ráno opět počasí nic moc. Nevadí, balíme se a loučíme se s naším hostitelem ve Vardarské ulici. Předtím samozřejmě klušu na nádraží a kupuji jak burek na cestu tak v místní "žabce" i nějaké to makedonské - těžké červené - víno (ps.: zrovna nedávno jsem na něj narazil, stále nevypito :)) Cca v 9:45 vyjíždíme směr jezero Ohrid, ale po cestě se ještě zastavujeme u Kaňonu Matka.

 Kaňon Matka se nachází v severozápadní Makedonii. Vyhloubila jej řeka Treska, pravý přítok Vardaru. Kaňon zabírá plochu okolo 5000 ha a nachází se 17 km jihozápadně od makedonské metropole Skopje. Je dlouhý cca 30 km.

Máme to asi 20km a cesta je pohodová. Zajíždíme až na zadní parkoviště s tím, že půjdeme pěšky podél kaňonu. Hned u přehrady nás oslovují kluci s motorovým člunem. Osoba 200MKD, za děti se neplatí. Neodmítáme a děláme si hodinkovou projížďku kaňonem, kde se mi nejvíce líbí víkendové a odpočinkové chatky dostupné jen lodí... taková opravdová samotka. Po příjezdu děláme pár fotek, kupujeme kukuřici a přes místní benzínku, kde bereme plnou vyrážíme směr další ubytování, Apartmány Bakula v Peštani u jezera Ohrid.

Ještě do Tetova vede dálnice (takže klasicky mýto 1-0,5-0,5 EUR) a dál už jen po silnicicích první třídy přes hory. Nutno říci, že silnice na pohodu. Po cestě zastavujeme ve městě Kičevo, hlad je hlad. -udivuje nás, že ačkoliv jsme stále na území Makedonie, v některých vesnicích vlajou jen a jen albánské vlajky, ale pořádné. Nějak si nedovedeme představit, že by u nás v pohraniční vlály německé nebo polské.... v Kičevu narážíme na pizzerii, cenově srovnatelnou s promenádou ve Skopje (mírné překvapení) a tvrdě prosazují muslinský žádný alkohol. No nic, řídíme, pivo si dáme pozdějí až dorazíme. Hned po jídle vyrážíme a jedeme přes město Ohrid až do Peštani. Déšť pomalu ustává, ale je celkem zima. Po příjezdu do Peštani máme ujeto 1.611,6km naší expedice a auto ukazuje 16st. To není mnoho! Ale jsme u Ochridského jezera!

Ochridské jezero na Balkánském poloostrově. Nachází se v mezihorské tektonické kotlině. Vzniklo před 3 až 4 miliony let. Pojmenované je podle města Ochrid. Východní a západní břehy jsou strmé a členité, zatímco severní a jižní jsou mírné a pozvolné. Má rozlohu 348 km². Je 30 km dlouhé a maximálně 15 km široké. Dosahuje maximální hloubky 285 m. Leží v nadmořské výšce 695 m.Voda přitéká do jezera podzemní řekou přes krasové dutiny v pohoří Galičica z výše položeného Prespanského jezera. Voda v jezeře je průzračně čistá (viditelnost do 22 m hloubky). Teplota vody v létě dosahuje 18 až 24 °С.Na jezeře je rozšířené rybářství. Žijí zde kapři, pstruzi (endemické druhy letnica a belvica), úhoři.

Vítá nás majitel Apartmánů Bakule Tomáš. Naprosto pohodový týpek, ke kterému jezdí i jiné rodiny z ČR. Nic neřeší a neustále opakuje "Něma problema, odpočivaj". Na naši počest dokonce pověsil českou vlajku na budovu. Super chlap se silným životním příběhem! My se samozřejmě dělíme ze zásob českého piva a pár extra hořkých dvanáctek Radegast mění majitele :)
Apartmány jsou velké, pěkně vybavené s výhledem na jezero. Po chvilce se rozjasňuje, teplota leze přes 20st a my se poprvé koupeme v jezeře. Večer jdeme na večeři do jedné z místních lokálních tavern, kde jsme prakticky sami a vaří nám na co máme chuť. Škoda jen, že není točené.... Po večerním zhodnocení cesty jdeme spát a těšíme se na další den na Ohridu! Dnešní přesun byl něco přes 210km, a trval cca 4,5h čisté jízdy.

Západ slunce u Ochridského jezera

Expedice Balkan 2018

Expedice je když.... tahle byla o tom, že dvě rodiny (děti: 7,3,2,1) ve dvou osobákách na pohodu vyrazili na jih a přes 11 zemí během 17dní měli řadu zážitků.

V roce 2019 jsme na tuto cestu navázali další expedicí, Balkan 2019. Navštívili jsme Mostar v Bosně a Hercegovině, Virpazar v Černé Hoře, Velilopoje a Ksamil v Albánii a Vranskou Banju v Srbsku.

První část: Hlavní města Srbska a Makedonie, Bělehrad a Skopje
Druhá část: Na jezeře Ohrid
Třetí část: Albánská riviera
Čtvrtá část: Domů přes Černou horu a Ptuj

Absolutně fantastický pulsující Tel Aviv aneb na sešívaném výjezdu

Po návštěvách fotbalu s mladoboleslavským FK ve Skopje a Dublinu byl na řadě výlet s mojí srdeční záležitostí, se Slavií. Člověk, pokud je šikovný se dostane téměř všude a nechť jsem toho důkazem. A tak, jedno krásné úterý zabalím a středu již stojím v odletové hale před celým slávistickým týmem s palubní vstupenkou 6B na let QS4316v ruce. Dokonce i prostřední sedačku přežiju, abych mohl být u prvního vítězství v pohárech od roku 2007, kdy se vyhrálo na Ajaxu. Já prostě věděl, že se vyhraje.

=====================
Top výlety 2017
Sever Senegalu
Víkendová Budapešť
=====================

Smartwings patří pod Travel Service a ty z části patří pod CEFC jako Slavia. Výlet organizuje Invia (moje zkušenost s Invia.cz zde), ze stejné čínské rodiny. Tak jen pro dokreslení, jak to tu je celé zařízené. Smartwings normálně bývá hladolet, ale tentokráte došlo i na řízečky. Jen toho místa je sakra málo a to sedím v té "luxusnější" části letadla. Stoleček mi šel zklopit tak na 85%, oproti Ryanu, kde ho sklopím celý. No nevadí, těším se jak na Izrael, tak na Tel Aviv, o které jsem si přečetl, že je to 11.nejdražší město na světě a nakonec se to cenově i potvrdí. Za vyměněných 200e jsem sotva vyžil den a půl a to bez piva :)

Letiště je komplet v rekonstrukci, takže parkujeme na ploše a jedeme asi 15min k terminálu. Pak pasovka (moderní lísteček, jak v parkingu) a vydání zavazadla. Vše šlapalo jak po drátkách. Po 1,5h na letišti (lehce slabší organizace, než mívá FK MB) vyrážíme brutus zácpou do hotelu Hotel65 na stejném čísle Rotschield bulváru, označovaného jako nejhezčí ulice v Tel Avivu. A opravdu to ušlo.
Po ubytování okamžitě vybíhám do směnárny (nejhorší pocit co znám je nemít peníze), dávám správně kávu na ulici a na wifi ladím, kam na jídlo. Tel Aviv je tak trošku babylon a to znamená, že se tu bude mísit i řada kuchyní a bude to bezva. A opravu, street food na každém kroku, každá druhá restaurace je bistro, kavárničky, pekárničky. Vše co miluji. Prostě ráj street foodu. Pěšky vycházím směrem k Masaryk Square, to jsem musel vidět. Ale žádný Masaryk, nikde nic.... kromě oranžového káčete Joshua. Blízko je ale vyhlášený street food spot, Hakosem. Mám štěstí, není tu fronta... někdo zde prý čeká i 30min. Já mám svůj shawarma plate s falafelem a hummusem na stole do 10min a šmakuje jako blázen. Pak přes velký obchoďák v centru, kde 80% obchodů neznám, mířím k moři a procházkou přes Allenby street zpět k hotelu. Není mi nejlépe, tak pro středu stačí.

Jedním z podivů je, jak to, že je zde tolik psů? Trošku gůgluji a vyskakuje to hned. Tel Aviv je nejpřátelštější město ke psům. A taky gayům. Takže dog&gay friends. :-) Dalším zajímavým postřehem je rozmanitost lidí, ze které ale jednoznačně vyčnívá počet rusky mluvících... hodně v restauracích a obchodech. Příjemným překvapením je rovněž doprava, na přechodu vám zastaví každý a počet elektrokol, skůtrů, kol a dalšího je fantastický.

Ve čtvrtek ráno vyskakuji radostně s postele, konečně se můžu vysmrkat... a pak s kávičkou na terásce na konci listopadu vypisuji seznam bodů dnešního výletu. Carmel Market, pláž, pošta, Old Jaffa, Clock Tower, přístav... a jak řekli tak udělali. Jdu zadníma uličkama ke Carmel Marketu a jak mám trhy rád, taky tady se mi líbí 3x. Kavárničky, jídlo, ruch, ochutnávačky... nikdo nebyl otravný a tak se tu musím zastavit i cestou zpět. Na pláži pořizuji slušné fotky, pozoruji všude přítomné surfaře a taky přečkávám v autobusové zastávce asi 30min deštík. Další čekání mám na poště... zde jsem si symbolicky v tričku Lonsdale vylosoval číslo 88 a asi po 30min kupuji poštovní známky. Pohledy kupuji v turistickém centru a suvenýru u The Clock Tower... to je ale chyba, na Carmel Marketu je mají za půlku, ale to zjišťuji až později. Procházím tedy hradem, přístavem a mířím k Hummus Abu Hassan, který jsem našel v článku o top street foodu. Bohužel je v poledne přecpaný k prasknutí... i fronta venku a mě se čekat nechce. Mám hlad. Po cestě zpět tedy vstupuji jak japonský turista do nějaké profláklé turistické žrádelny. Ta se jednoznačně zapisuje na můj seznam, kde určitě nejíst. Místo se jmenuje Mama Kuka a je kousek od The Clock Tower. Tušil jsem to, ale měl jsem hlad a chtěl jsem sedět venku. Je to předražené, přesmažené, bez originální chuti. Nebrat! Dal jsem si hummus (ten ušel) a falafel byl totalně bez chuti. Přesmažené hranolky jsem vrátil bez dotknutí. Zase ale lepší, než McD nebo KFC.

Při cestě zpět jdu logicky přes Carmel Market. Nakupuji balík turkménské kurkumy, kajenský pepř, pistáciové oříšky, rozinky světlé i tmavé.... a dvě fakt obrovská granátová jablka. A kešu. A dávám si i kávu. Mám radost. Tyhle chutě mě děsně baví, víc jak čokoláda z letiště. S nákupem a dobrý pocitem si vedle trhu sedám venku na kávu a vychutnávám si slastný pocit z Tel Avivu. Moje volno zde se chýlí ke konci a pojede se na zápas. Odnáším věci domů a jdu na poslední dobré jídlo, do vyhlášeného bistra Bino. Dostávám jehněčí, rýži a salát a je to moc dobré. Kávu už nestíhám, převlékám se do správných barev a usedám do autobusu.
Hrajeme ve městě Netanja, neboť domácí stadion Maccabi je po sezoně (hrají systémem jaro-podzim) v rekonstrukci. Stadionek uprostřed pole, ničím zvláštní. Zaslouženě vyhráváme 2:0 góly Pepy Hušbauera, vítězství venku po 10ti letech sleduje podle mě přes 500+ sešívek. Mám radost, že jsem jel. Vzhledem k zahájení zápasu ve 22:00 a konci před půlnocí, přijíždíme ho hotelu v 1:00 a já jdu rovnou spát.

Ráno už jen snídaně a odjezd na letiště. Po důkladné kontrole, včetně pohovoru, kupuji dary mrtvého moře v dutyfree a těším se domů!

A Izrael? Sem budu muset ještě znova. První pořádná letenková akce a letím. Chci vidět taky ještě mrtvé moře a Jeruzalém. Tel Aviv mám ve svých cestovatelských memoárech zapsaný vysoko. A to nejen díky výhře, ale především kvůli atmosféře. Město snad nikdy nespí. ani po jedné hodině ráno neskončila v Tel Avivu zácpa. A bezpečnost? Čekal jsem všude ozbrojence, demonstraci síly. Ale nic takového. Určitě se hlídají, ale decentně, zkrytě a to je dobře!

Kde určitě jíst?
Hakosem Falafel
Hummus Abu Hassan
Bino

Na závěr trošku poučné literatury v kostce :)
Economist: Tel Aviv 11th-Most-Expensive City in the World
The 10 Best-kept Street Food Secrets in Tel Aviv
Tel Aviv, the dog-friendliest city in the world, launches Digi-Dog

Budapešť, ideální víkendová destinace

Budapešť. Náš výlet na víkend na konci roku. Vlastně jsme ani nevěděli kam chceme. Původně jsme plánovali letět, pak autem. Tak jsme vybrali Budapešť... ale nakonec jsme stejně letěli. Je to pohodlnější, lepší na plánování a v podstatě stejně drahé.

O Budapešti jsme slyšeli celkem hodně pěkného, tak proč to nevyzkoušet. Vyrazili jsme tam Ryanairem, neboť má opravdu ideální lety. Odlet v pátek v 17:55 z Prahy, návrat 17:30 do Prahy v neděli. Člověk využije prakticky celé pracovní volno. Za dva lety + rezervace sedadel nějakých bratru 100e, což je férová cena. Na účet Ryanairu na třetí pokus musím říci, že jsem ho pochopil. Nečekáš zázrak a dostaneš přesně co si platíš. Z A do B, levně, nepohodlně... ale přesně a nejsi zklamán, neboť jsi nic neočekával. Dokonce jsem si i z radosti zřídil Ryanair účet, abych zjistil, že už ho od ledna mám :)

Na letiště vyjíždíme autem z Bolky na pohodu a za nějakou hodinu a půl (včetně GOparkingu) sedíme už v Premier Lounge a sypeme do sebe bechera a BUD strong. Na čas přicházíme ke gate a jako lidi chobotem nastupujeme. Před Ryanem smekám poprvé, nezůstalo ani jedno volné místečko.

Přistáváme přesně na čas, vystupujeme zadem z naší řady 26 a spěcháme. Chceme stihnout autobus 100E jedoucí rovnou na Deak Ferenc Ter, kde máme ubytování a což je takový řekněme Václavák/Staromák města. Prostě centrum centra. Trošku vystresován, že průvodčí nemá drobné a já nemaje forinty (lidově hufíky), potřeboval jsem to koupit kartou. 19:08 přistáno a 19:26 jsme v autobuse i s koupeným lístkem, zaplaceným kartou. Cesta trvá přesně 35min, pak 5min na hotel a 20:15 vyhazujeme věci na pokoji hotelu Carat a vyrážíme na dobré ostré maďarské jídlo. (pozn: s nočním životem je v Budapešti i dost praktických služeb, jako je třeba směnárna... vždy po 200m v centru a taky "nápojka" alá vietnamci u nás). Nakonec kolmo na ulici Kyrali, kde bydlíme nacházíme pasáž, plnou různých barů a restorantíků a dáváme první guláš a kuře na paprice. Řekl bych, že lepší průměr, proto ani nevypisuji jméno. Pivo chutná jako všude jinde, když nejste v Čr... ale i na pár návěstí Plzně, Staropramenu (asi nejvíc) a Krušovic jsme narazili. Po té ještě jeden šláftrunk ve fakt pěkném coctail baru Rumpus Tiki Bár... z ulice vypadá malebně kouzelně, ale je fakt obří a má odstupňované drinky podle síly. 3 lebky je už ale dost velká síla... pět jsme nezkoušeli :)

Ráno snídáme poměrně slušně na hotelu a na lehko vyrážíme bulvárem podél Dunaje a děláme několiv prvních fotek. Cílem je tržnice architekta Eiffela. Kupujeme papričky a přemýšlíme, jak dál. Tip padá na HopOn HopOff službu BIGBUS. Původně jsme chtěli jít do hlavní dominantnís lužby, tohle byla varianta dvě, ale jsem za ní rád. Povozila nás po všech hlavních místech, nebyla přecpaná, do sluchátek nám pouštěla češtinu a pohyb autobusů se dal sledovat na appce Bigbusu. Za mě rozumně investovaných 6.500HUFů. Samozřejmě nákupem online nějakou kačku ušetříte, ale dá se to koupit prakticky kdekoliv. U tržnice tedy nasedáme do Bigbusu a jedeme po "červené" na náměstí hrdinů. Lze, jak japonský turista, kupujeme předražený svařák za 2000HUFíků (normální cena o 150m dále 600), děláme fotky, zevlujeme a moc nás to místo neoslovuje. A tak pokračujeme zpět do centra k Dunaji, dáváme pivko a oběd v Irské knajpě a jdeme na projížďku lodí. Rovněž v ceně Bigbusu ale za mě jednoznačné zklamání. Pokud netoužíte po extra fotkách z řeky, klidně se to dá vypustit.

Po projížďce lodí jdeme na Budapest Eye (pěkný zážitek pro zpestření) a pak na luxusní večeři v Maďarské stylu do Belvarosi Lugas (naproti bazilice sv.Štěpána). Naprosto super maďarský jídlo, já měl jelení perkelt a olizuji se ještě teď. Po večeři malá couračka a pak dvě lahvinky Savignonu (na doporučení a výborný!) se zapomenutými a znovu nalezenými přáteli. V ČR jsme se neviděli asi 4-5let, ale Facebook nás prásknul, že trávíme volno na stejném místě. Kolem deváté už relaxujeme na hotelu, za celý den máme nachozeno skoro 14km a na druhý den máme ještě jasné plány.

Specialitou místních restaurací je přidávat 10% tip přímo do účtu, čtěte tedy pozorně lístek. A karty? Ty berou na 99% míst.

Ráno, klasika snídaně, bágly do úschovny a už kolem 9:00 jsme u Funikulóru nahoru na hrad. Jedeme sami, lidi ještě spí :) Nahoře procházka... kdo by měl času hafo, z centra města sem jede MHD.. my nikoliv, plánů bylo hodně. Zde je malé Japonsko nebo Korea.. nevím, ale koncentrace asiatů absolutně největší. Po hodince jedeme dolů, nasedáme na modrou linku Bigbusu a jedeme k hlavnímu nádraží, zde přesedáme na červenou a jedeme nahoru na Citadelu. Kocháme se městem. Nahoře pár fotek a po 30min opět dolů.... a pak už na oběd, pro ruksak a domů.

Nedělní putování, před odjezdem na letiště patřila poslednímu maďarskému obědu a důvěru dostala síť restaurací VakVarju, konkrétně VakVarju Étterem. Musím říci, co bych za takovou restauraci dal u nás. Fantastický servis i jídlo a celkově bylo znát, že to má koncept a pořádek.

Pro cestu domů jsme zvolili opět bus 100E z centra na letiště. Cesta 35min, líste lze koupit přímo na zastávce. Ale pozor, bus jezdí v celou a v půlu... přišli jsme v celá deset a už jsme měli poslední místa na sezení. Je to hned plné.... bus má ještě dvě zastávky, ale tam prostě opravdu smolík, už se nikdo nevešel.... na letišti na pohodičku, Ryanair na čas a z letiště za 1:45min doma v MB. Výlet hodnotím na jedničku mínus, páč o den delší by byl lepší :)

Kdybych měl vypíchnout, co bych udělal lehce jinak a kde strávil více času, udělal bych to asi takto:
1./ vykašlal bych se na hodinovou jízdu po Dunaji. Čistá komerce pro nablblé turisty
2./ užil bych si kavárničky a atmosféru hradu a galerie. Měli jsme málo času, jen jsme to proběhli, ale má to svoje kouzlo.
3./ více času bych věnoval ochutnávkám maďarských specialit ve vrchním patře tržnice (pozor, v neděli je zavřeno)
4./ na citadelu bych jel jen v případě, že by bylo hezké počasí na fotky - jinak je to o ničem
5./ nebál bych se zkoušet místní víno, cena v restauraci je cca jako za 2-3 piva

PS: kdo se bude chystat, tak mám průvodce a to Budapest 3 průvodce BRADT od International Travel Maps CZ s.r.o., které v současnosti považuji za nejlépe vybavené a skvěle proklientské na českém trhu.