Vybraný příspěvek

A kolikrát jste protli nejdelší pěší trasu světa vy?

středa 17. dubna 2013

skypicker.com

Jedním slovem: NADŠENÍ

Gruzie 2013 - Tbilisi + Kazbegi

V počtu dvou kusů z Prahy vyrážíme nočním (velmi populárním) letem ČSA do Tbilisi. Let je skoro prázdný, 25lidí v economy a je já v business. Potřeboval jsem vyplácat co nejvíce mil z OK Plus a tak jsem si dopřál spacího komfortu. Letíme na čas, klidně. Jídlo se moc jíst nedalo, na spánek dávám 2 koňačky, deku a pásku před oči. Probouzíme až dotyk kol na ranvej.
Vzhledem k malému počtu cestujících je asi volen deboarding přes autbus, ale vše jde hladce a za cca 15min stojíme s ruksakem u týpka s cedulí s naším jméneme a mastíme si to do DreamHill Hostel. Za 25GEL jsme se raději nechali vyzvednout, než ve 4 ráno smlouvat s taxikářskou mafií.


Spíme v "luxusním" zákoutním pokojíku s manželskou postelí a jednou dekou. Ještě že jsme na to s kolegou ze skautů zvyklý, uleháme v 5, v 7:30 vstáváme a připojujeme se ke spolucestovatelům z Kyjeva, kteří přistáli v noci. Jde se na prohlídku města a snídani. Brouzdáme přes hlavní náměstí (Liberty Square), do ulice Shota Rustaveli, staré hradby, výlet lanovkou na kopec, pěšky dolů, zubačkou do zábavního parku, taxíkem dolů (zde je optický klam, kdy taxikář ukazuje, že magnetická síla táhne auto do kopce, ale ve finále to asi bylo z kopce). Oběd vynikající, v restauraci s místníma. Dali jsme skoro všechno, co gruzínská kuchyně nabízí - khinkali, khačapuri, chachu, nakládaný lilek na různé způsoby a samozřejmě šašlik.


Odpolední výlet byl završen návštěvou zápasu Dinama Tbilisi, na které jsme dostali VIP lístky. Překvapilo nás, jak málo lidí chodí (asi 1.000 z kapacity 55.000), a že se neprodávají žádné fanouškovské suvenýry. Koupit šálu nešlo, ale zas aspoň jsem nepřivezl domů nějaký krám, na který se práší.
Večerní program završujeme tureckým lázněmi a večeří v osetínské restauraci. Spát musíme jít brzo, zítra razíme po "Georgian military way" do Kazbegi.

V hostelu nám nabízí cestu do Kazbegi za 125GEL na osobu. Jsme 4. Marshrutka z Didube metro stojí 10GEL a tak se tam ráno, hned v 7:00, vydáváme vyjednávat se soukromníkem. Jsme úspěšní. Veze nás Mercedes E v AMG paketu za 120GEL tam i zpět a čekání a řidič zná trasu dobře. Jezdí prý 150x za rok. Od metra Didube je to přesně 150km do centra Kazbegi a cesta trvá 3h. Trasa se jede po poměrně dobré silnici a obzvláště o víkendu to ubíhá velmi dobře a je na co koukat. Jediným slabým místem je přejezd přes sedlo (2300m n.m.), kde se jede 14km po katastrofické silnici často s rozbitým povrchem a výmoly od kamionů (ano, i oni zde jezdí) bez téměř možnosti předjíždět. Navíc na jaře, v době tání se při vyšších deních teplotách průsmyk před polednem uzavírá a otevírá až po 18h. Důvodem je lavinové neštěstí. My takto museli dát o 2 piva více.



Populární cesta z Kazbegi na náhorní plošinu k Gergeti Trinity Church trvá necelé 2h. Dá se vyrazit jeepem nebo na koni (za koně chtěli před smlouváním 60GEL, ale bylo to - vem si koně, vrať koně, což jsem si netroufl). Když jsme šli my, bylo na severní straně svahu ještě sníh, takže díky nevybavenosti nás to trošku zmohlo. V letní měsíce je to středně náročný výšlap po zpevněné cestě. Výhled na Mount Kazbek však za to stojí, stejně tak jako pohled od kostelíka do údolí.

S odjezdem v 18h před sedlem jsme v Tbilisi kolem 21h, v centru pak za 10min metrem (v Didube však odjíždí z nadzemního peronu jako vlak).

Poslední, třetí den, obhlížíme centrum, tržnici a uličky v okolí. Pořizujeme poslední fotky, cpeme se místníma specialitama a ochutnáváme koňak. Letadlo s krásným odletem 4:30 stíháme a cestu prospíme. V 6:30 sedáme na Havla a jsme very fresh.

úterý 16. dubna 2013

Gruzie

Velmi povedený výlet s plným programem a krásným teplým počasím. Do Gruzie a na Kavkaz se plánuji vrátit co nejdříve. Stojí určitě za to!

pondělí 1. dubna 2013

A-březnové tygrovinky-380

Březen určitě patří k těm aktivnějším měsícům... vždy tomu tak bylo, bude tomu i letos.

  • samotný úvod byl rozhodně ve znamení cesty do Asie, PRG-AMS-HKG-ICN-FRA-PRG si zaznamenala hned dva lety do mé statistiky na Flightmemory a to jako nejdelší let AMS-HKG co do vzdálenosti a nejdelší let časově zase ICN-FRA (12:40).
  • roční výročí cesty do Uzbekistánu jsem oslavil v restauraci s uzbeckou kuchyní, Samarkand. Doporučuji.
  • kdyz už jsme u jídla, donášková služba s velkým PR na internetu DameJidlo.cz opravdu funguje. První donáška pakistánské restaurace RANA byla luxusní, dnešní pizza průměr, ale za to oni nemohou.
  • Wellness víkend v česko-saském Švýcarsku v lokalitě Ostrov se vydařil. Výborně vaří, welness je však stísněný a nechtělo se jim moc topit.
  • Jeden víkend jsem strávil v Ostravě, další týden jsem tam byl služebně. Stodolní se dá doporučit, ještě více Zámek Zábřeh a jejich pivnice.
  • BK Boleslav bojuje v baráži.. za pár týdnů bude jasno
A co se chystá na duben? Možná kavkazká republika, rodiště V.I.L., GanghamStyle atd. Jsem stále v pohybu!

Hong Kong trip report

A jdeme na to rovnou!

Šílené je mít nápad. Ještě šílenější je jej realizovat. Přesně takový byl let do Hong Kongu ve čtvrtek večer a v neděli večer být zase doma. Mezitím mít ještě 7h přestávku v Soulu. Náročné cestování však ulehčí pobyt v business class v hrbu Jumba 747 KLM nebo téměř sám na horní palubě velryby, nebo-li Airbusu 380 Korean Air, a pochutnávat si na čerstvém bibimbab.

A tak jednoho obyčejného lednového dne zatížen informací, že mi z OK Plus zase chtějí sebrat nějaké míle dostávám nápad. Konečné řešení. Proletět je a mít klid. Osnuji tedy nápad navštívit některého ze svých bývalých spolužáků a ideálně přifařit se k nějakému českému spolucestovateli a zároveň i něco vidět. Bangkok nevychází letově, ačkoliv jsem si na něj u lonelyplanet pořídil návodce. Prst padá na HongKong a setkání s Formesem, který se bude vracet ze šnorchlování na Filipínách. To je ono!

Paní na okýnku OK Plus nevěří očím uším, že může existovat takový šílenec, který jen aby se proletěl stráví v letadle a na letištích 40h a více; aby byl 33h v destinaci. Já! Mám z toho skvělý pocit.Ostatně za šílence mě považoval každý z vás, koho jsem potkal. Já se divil. Teď, po cestě se divím o něco míň. Dá se to, ale člověk si to tolik neužije.

Kolem 16h vyrážím nejlevnějším taxi Praha na letiště Ruzyně. Balím batoh do igelitu, nakupuji poslední nutnosti v Bille a usedám v salonku. Na křídlech modrého Fokkeru KLM jsem na mém oblíbeném letišti Shiphol v Amsterdamu coby dup, hladce probíhám pasovkou i security, občerstvuji se v dalším salonku a hurá obhlédnout obra.  
Obří 747 KLM Jumbo. Nikdy jsem v něm neletěl až dnes a to rovnou na horní palubě a samozřejmě sedím na avizovaném místě 77A u exitu. Natažené nohy ani zdaleka se nedotýkají sedačky předemnou (ve zkutečnosti je to jumpseat pro letušky :))  Cesta uběhla parádně. V hrbu kolem 10ti lidí, 2 letušky, výborné jídlo, IFE a hlavně tma. Let byl noční a já se jen tak tak probouzím před přistáním. Nastydlý od klimatizace. Krutá to daň.

V 15:20 místního času přistávám jak praštěný palicí v Hong Kongu.. procházím pasovkou, security a mám i štěstí na batoh a už to mastím na express do centra. Mám přesné zadání na Kowloon station a pak taxíkem. Později se dozvídám, že Hong Kong je idiot proof city a něco na tom bude. Orientace je tu velmi jednoduchá. Dávám věci na hotel a pivo do žaludku.
Večerní program zahrnuje společnou večeři v mischelinské restauraci The Square, která se nachází na Hong Kong Island, kam se z Kowloonu dostáváme trajektem Star Ferry. Kdo s ním prý nejel, jako by nebyl. Po večeři následuje procházka, pivo a ještě malý nášup v bistru a zase pivo. Docela jsme se zapotili najít něco otevřeného po půlnoci v našá čtvrti. Výhodou časového posunu je to, že se vám nechce spát.....

Ráno se vám ale zase nechce vstávat :) Přesto vyskakujeme brzy a jdeme ozkoušet metro, dvoupatrovou tramvaj, nějaká bistra a v 11 jsme zpět a společně autem vyrážíme na Victoria Peak, Stanley a oběd. Utíkalo to celkem rychle, parádně jsem se rozsmrkal z klimatizace.... večer jdeme na nejlepší jídlo co jsem jedl a to malé těstové knedlíčky... prý kuchyně z okolí Shanghaie... prostě paráda.

Ve 22 jsem si to už mastil expresem zpět na letiště. Nevyužil jsem super službu odbavení se už na stanici expresu, protože jsem chtěl batoh nejprve zabalit do igelitu. Dobře jsem udělal. Před 23h vcházím do transitu a všechny obchody zavírají ve 23.  Na to, kolik jsem na HKG slyšel chváli mě to překvapilo a tak jdu do salonku Korean... zklamání č.2. Hrůza větší ja Menzies na Ruzyni.




 
A380 dole úplně našlapaná, na horním patře asi 7 cestujících na 8 letušek. Já v řadě 20, kdy všichni ostatní do 12 řady. Dávám film, drink, bibimbap a pak spánek. Sedadlo je opravdu lie-flat seat a jde rozložit na postel.

Asi v 5:20 přistáváme v Soulu a já cítím, že mám horečku. Poslední hodinu, kdy jsem v letadle snídal a pil čaj za čajem se to krásně rozjelo. Jakoby mlhou brouzdám 6h letiště, salonek, obchody a jsem neskonale šťastný, když zavírám oči v letadle do Frankfurtu. Okrajově se musím zmínit o letišti ICN - Incheon Soul, které je domovem dvou prestižních aerolinek - Asiana a Korean. Obě mají pro sebe půl letiště jak přes kopírák... dodám zase, čekal jsem víc. Teď musí následovat už jen Singapore Changi.....
 I tato A380 je maximálně pohodlná, nehlučná i když více obsazená. Na jídlo nemam ani pomyšlení, zajímavější mi přijde zavřít oči. Letušky jsou moc milé. Nejdelší let v životě - 12:40 a já ho skoro celý prospal. Pak už jen 2h čekání ve FRA, ATR a do Prahy. Tam ztracený kufr, který dojel až po mně a ztratil se kde? Ve Frankfurtu. :-/

Halí belí, to je celí. Líbilo se mi to, ale příště jako minimum vidím 3 noci v posteli :)