Po cestě přes Aralské jezero, na Khivu a pouští a rozbitou cestou až do Bukhary.
-----
Probouzíme se do viditelně teplejšího počasí v B&B Sarrafon v Bukhaře a v rodiné kuchyni zamáčklí v rohu si po dlouhé cestě vychutnáváme snídani. Ubytovaní jsme jen my tři a nějaký frantík, který vtipně dodává, že kohokoliv se z turistů v Uzbekistánu zeptá odkud je, dostane se mu odpovědi "France" nebo "Czech".
Po snídani naše první kroky vedou k nedaleké prodejně uzbeckých drah pro lístek na ranní expres Sharq do Samarkandu. Bez problémů za cenu kolem 19000som kupujeme lístek (místenka) a pak vesele couráme krámy, medresami a krytými bazary. Dodnes mě mrzí, že nožířství jsem opustil s prázdnou, bukharský nůž stejné kvality jsem již nikde neviděl.
Malým zpestřením byl oběd se třemi chlapíky se stejným jménem Bachťor (domácky Bach - prý když potkáš tři stejného jména, můžeš si něco přát), kteří jsou přátelé mých přátel. Předvedli parádní uzbeckou pohostinnost (za kterou více než díky) a pozvali nás nás příjemný oběd s povídáním. Servírovali se vybrané speciality korunované šťavnatým šašlikem z beraního žebra a mléčného beránka (beránek co byl jen kojený mlíčkem). Doprovodem nám byly tři lahve koňaku, což byla výhra především pro prodejce porcelánu v Pevnosti. Koupili jsme tři rištanské. Pevnost se mi líbila, placená prohlídka mě však zklamala. Vlastně to bylo jen o nákupech. Zbytek dne trávíme po památkách nebo v čajchaně.
Ráno musíme opravdu brzo vstávat a hostitelé předešlého dne trvají na tom, že nás odvezou na nádraží. To je vzdálené asi 15km od města a dostat se do něj je na pár minut. Musí se přes několik kontrol (skoro více jak na letišti) a lidé - povětšinou uzbeci jednoucí za prací - jsou víc jak zvířata. Včas zabíráme svá místa, vlask je místenkový. Jedná se o velmi pohodlnou cestu, vzdálenost urážíme za necelé tři hodinky s pouze jednou zastávkou. Podřimuji a chvílema sledují promítaný film. Na nádraží v Samarkandu jsme kolem 11:00.
Prostupujeme davem a jdu si koupit lístek na zítřejší Talgo. Po té jdeme kus pěšky a pak naskakujeme do taxi (k historickému centru je to cca 8km), cílem je B&B Meros, které jsme si našli v Lonely Planet. Když se tam dokodrcáme, tak se nám nelíbí ani lokalita, ani fakt, že nejde proud (však víme, že brzo dojde i voda a plyn :). Vracíme se tedy více do centra k Registánu a náhodou objevujeme super hotel starého pána, Ark Samarkand. První frajer, co jednolůžko nechal za polovinu ceny dvojlůžka.
Vyrážíme na prohlídku Samarkandu, na tržnici dáváme oběd a pak zkoukáme historické pohřebiště. Pak se lehce odděluji od spolucestovatelů a doslova zevluji po parčíku. Navečer dostáváme neodmítnutelnou nabídku od policajta k prohlídce Registanu za 50% ceny, tak jdeme. Poslední uzbecká večeře je šašlik. Vynijakící a vychutnáváme si ho na ulici, i když je trošku zima.
Druhý den se budíme do deště. Nemám nepromokavé věci a dokonce (do pouště) jsem si nebral ani pláštěnku. Dopoledne jen tak koukáme do zdi a pak taxi vyrážíme přes jednu medresu na oběd.. taxikář nás odvezl na kraj města na vynikající samsu (taštičky plněné masem) a i možnost vidět přímo v praxi její výrobu. Nejlepší. Další destinací, skoro již poslední je tržiště... kupujeme suvenýry, koření, tašky, porcelán, látku a další... a počasí se umoudřuje. Spolucestovatelé vyráží na nějaké místo asi 20km od města, já na hotel dobalit... pak již jen naskakuji do taxi a to mě odváží na vlakové nádraží. Čeká mě cca 28h cesta až do Prahy.
Příspěvky
