Tripreport PRG-IST-DXB-IST-KBP-PRG s TK + OK

Psáno pro uživatele fóra Airways.cz.

Pro další cestu (zápis z první cesty) do Emirátů jsem se rozhodl vyměnit minule velmi úspěšné Emirates za Turkish Airlines. Důvody byly jednoduché, poloviční cena za C, dávnou touha vyzkoušet TK (pro případ soukromých cest) a ideální doba odlet/přílet. Zakoupil jsem tedy letenku na večerní let do Istanbulu a dále do Dubaje.
Odbavení u pultíku TK proběhlo bezproblémů, až na jeden sportovní turecký tým byli skoro všichni Češi. Zkouším slečnu, jaké bude vybavení letadla ohledně zábavního systému dále z Istanbulu, ale nevěděla. Malou chybou byla informace o tom, že C má 5 řad, tak jsem bral 3D, abych byl vprostřed. Nemám rád první a poslední řadu… Bonusem mi byla informace, že let „bude na čas“. A byl. Bohužel pro další cestování s TK naposled.
Milé překvapení byl spolucestující na 3F, což byl Milan Baroš, takže mi cesta ubíhala poměrně zajímavě. Docela mile mě překvapilo, jak je Milan v Turecku populární a jak na něj Turci reagují. TK přiletěli klasickou 737-800 v rozumném stavu. Obsluha mě velmi překvapila, jídlo a další servis rovněž. Výběr ze 3 teplých jídel, vynikající teplá zelenina – Pohlreich by zaplesal – 2x horký ručník. Přemýšlel jsem, zda má ještě někdy smysl letět s Emirates. Malým minusem byla absence Skyshopu… vždy tam kupuji nějaké dárečky a takto mě čekala nutná návštěva Duty Free na letišti.
V Istanbulu jsme na čas, Milan míří domů a já na transit. Malým minusem pro TK byl výstup přes autobus a nikoliv přes rukáv. Ihned hledám salonek a vzhledem k času před půlnocí se chystám relaxovat. Bohužel salonek TK se minimálně tento den nesl v duchu orientálního tržiště, děsný mumraj, bordel kolem jídla a pití, všechny počítače obsazené.. prakticky si nebylo kam sednout. Tak jsem lokl džusu a mazal ven. Hodinka do nástupu uběhla jako voda a už jsme se štosovali na nástup do A321. V C pohodlná křesílka s zábavním systémem. Ten zkouším ihned po vzletu a radost opadla, pouze 3 filmy a 5 seriálů, vždy jen první díly. Rozhodl jsem se raději se prospat, předtím jsem si ještě pochutnal na biftečku.
Odlet z Istanbulu byl o hodinu déle, přistání v DXB jen o 30min oproti letovému řádu. Důvodem pozdního odletu byl „provoz“ na IST. Nevím, pravidelné linky tam mají dennodenně, takže asi žádná výjimka.
Na cestu zpět z DXB do IST jsem se těšil a byl jsem nadšen z TK. Pochvaloval jsem si kvalitu za rozumnou cenu a chtěl je využívat dále. Nadšení brzo vyprchalo. Check-in proběhl bez problémů, chlapík trošku zmatek a boarding passy mi tisk asi na 3x. Měl jsem mít sedačku 5C, nakonec na gate mi to změnili na 3D. Prý 5C má poruchu se sedačkou. Bohužel ji měl i 3D a i paní na 1D a ještě někdo další. Je to z podivem. Přiletěla A321 Didim, rok výroby ke konci 2009, a už tolik poruch. Letušky byly nepříjemné, až bych řekl protivné, zpoždění letu více než hodina. Druhé zpoždění ze 3 letů.. to jsem s KLM ani Emirates nezažil. V IST zase vystupujeme přes autobus…. Z IST jsem dále pokračoval do KBP, nástup přes autobus – klasika – a zase zpoždění, tentokráte více než hodina. Celý let jsem prospal a tudíž ani neochutnal druhou snídani. Ty i přišli oproti jiným jídlům na palubách s TK velmi slabé.
Z KBP jsem letěl o dva dny později do PRG již s ČSA s A320 s nepoužitelným stereo. Popisoval asi nemá smysl, všichni to znají . První co měl překvapilo bylo nové menu, ravioli s hobovou omáčkou a návrat ke gumovým jídlům na palubách letadel, tudíž malé vystřízlivění. Druhým překvapením byl v igelitu zabalený časopis MF Plus pro lidi s názorem, z prosince 2009 s přílohou vánoce  Není nad aktuálnost.
Pokud provedu malé zhodnocení, tak TK je rozumná kvalita za rozumnou cenu, ale jejich nedochvilnost mi silně lezla na nervy. Zpoždění 3 letů, každého o hodinu je dost. Jídlo je každopádně nejlepší, co jsem kdy na palubě jedl, konkurovat může gulášek, co jsem měl jednou na letu VIE-KBP. Na ten dodnes vzpomínám.

Muzejní noc s Foursquare

Muzejní noc je den, když se otevřou brány všech muzeí (tentokráte 12.6.10 v Praze) a zdarma je můžete prošmejdit.

Foursquare je služba, možná více hra, kde se přihlašujete na místa, kde se nacházíte a hážete tipy pro další uživatele. Osobně, jako správný gurmán, jsem se díky FS již několikrát dobře najedl. Moje FS najdete v pravém sloupci tohoto blogu.

A když se to spojí? Tak nic, blbost, ale možná i trocha zábavy při objevování nepoznané kultury :)

Kyjev do KHL

Urááá.

Privet Budivelnik Kyjev.

Cuba ale Libre?

Zdravím po návratu z krátkého odskoku na Kubu, konkrétně do Varadera a Havany. Po krátkém zhodnocení pokračujícího pokusu se socialismem jsem rád, jak je tomu u nás a o návratu nemůže být zřetel.

• Cesta tam i zpět na křídlech KLM a dceřiné firmy MartinAir (hrůza jen ty jejich obstarožní B-767, uff) proběhla celkem dobře, až na zpáteční incident, kde nám nechtěli vzít kufry nad 23kg a museli jsme podpořit kubánskou ekonomiku nákupem nekvalitní, skoro až aušusové, cestovní tašky. Letiště v Havaně nenabízí nic závratného a od Berlína ho vlastně rozlišuje jen lokalita. Doba i režim při výstavbě se zdá totožný.
  
• Kuba je rozdělena měnově a ideově na 2 světy - jejich s pesem a turistický, s pesem covertible (aka CUC aka kůk) a 1 kůk = 1 éčko a vlastně tak všechno nám Fidel prodával jako kdybychom byli v Německu (západním).
  
• Jako turisku (ano ano, masového, netoulal jsem se tam s batohem) nás skoro nikam mezi obyčejné nepustili a taky jsme podle toho platili a to doslova. Ono totiž není moc přání režimu nás kamkoliv jinam pouštět. Doutníky, některé, byly i ve fabrice daržší než v Praze na Václaváku, rum jak by smet.
  
• V hotelu funguje socialismus a netáhlo střídá netáhlo. Rum docházel běžně během dne, na pokoji se nestihlo uklidit a když finiš tak finiš a uklizečku nikdo nepřinutí... všude však skleničky na tips.
  
• Poprvné mám jistotu, že jsem se nedotkl téměř ničeho amerického... dokonce i americký dolar jim nevoněl a vpodvečer ho pinglové chodili mezi hosty měnit za kubánskou měnu. Patrioti. Žádný veksláci.
  
• Echt americké byly jenom ty luxusní káry, to se sbíhaly sliny. A pak skoro všechny hotely, postavené z peněz mafie a kousek od našeho hotelu chata Al Capona.
  
• Rum je kapitola sama o sobě. Viděli jsme luxusní sídlo rodiny Bacardi, znárodněno - dneska nějaký úřad, muzeum Havana Club (víte že např. desetiletý rum není desetiletý, ale do nového se desetiletý namíchal pouze kvůli barvě?) a zkonzumovali nekonečné litry "Ron Dorado" :-)
  
• Krásný písek, žhavé slunce a modré moře je idylka, zaplacená však solidním úžehem a červenou kartou na jeden den...
  
• Čechy tam mají rádi a dokonce nás obsluhoval v Havaně číšník s krásnou češtinou, vzpomínkou na Karlovy Vary před 20lety a chválou české technologie v pivovaru Bucanero. Ochutnávka proběhla na místě a opravdu, zlaté české ručičky.
  
• Odpočal jsem si a po dlouhé době přečetl knížky, obzvláště první díl Milenia od Stiega Larssona mi dnes nedá spát, musím dočíst pár posledních stránek...
  
• Celkově vzato, hodláte-li zažít znovu sedmdesátá léta (včetně stáří vlaků, autobusů, budov a myšlení - pouze pozor na nové taxi Fabia), pouze doplněná rumem a mořem, zavítejte na Cubu! pouze s tím Libre to bude slabší.
  

a teď se už jen srovnan s jetlagem :( a postupně vám nahraju fotky z Varadera, Havany a delfinaria :)