Bonami a DPD: komedie bez konce

Při posledním nákupu na Bonami.cz jsem napsal negativní recenzi na nákup. Opravdu jsem nebyl spokojen a nespokojenost se dělila mezi dostupnost zboží na Bonami a dopravce DPD. Šlo především o možnost platit kartou. Argument na lince DPD byl, že platbu neumožňuje eshop - tedy Bonami, že oni s tím problém nemají. Druhý den mi volala sympatická slečna z Bonami, omlouvala se horem dole a potvrdila, že oni problém s kartou absolutně nemají, že je chyba u DPD. DPD to potvrdilo na twitteru.



Uspokojen pár dní na to dělám další objednávku na Bonami.cz a opět odsouzen využít DPD. Ale čož říkám si, přežiju odběrné míst a alespoň zaplatím kartou. Přichází email od Bonami.cz. Plaťte hotově. Cože? a Hned píšu na Bonami, že to již bylo vysvětleno. Přichází email, že nemají tucha s kým jsem mluvil a že jedině hotově :(

 

No nic. Jsem starý kverulant a píšu opět na twitter, kde je tedy pravda. Nyní se k chybě hlásí DPD. Že nyní ze mě debila dělají oni.

A závěr? Komedie. Komedie s pocitem, že na zákaznických linkách sedí brigádníci, co papouškují nějaký manuál a nebo nedej bože, vlastní názor. Ale což, ovce zákazník se musí přizpůsobit. Každopádně musím zase do bankomatu. Mám za potřebí další pokus??

Ghana: Hrozba teroristických útoků

Již během svého prvního (a asi i posledního) výletu do Ghany jsem byl přesvědčen, že podruhé do "černé" Afriky nepojedu. Ne že by se mi tam nelíbilo - příroda i kuchyně parádní, řada lidí super a na zážitek budu vzpomínat dlouho. Jenže znáte to. Zážitek nemusí být dobrý, ale musí být silný.

Když pominu téma chybějící základní hygieny, člověk se má rád a bezpečnost je tam opravdu slabá. Bezpečně jsem se necítil především na ulici a kdekoliv mimo ozbrojenci hlídané budovy. Procházka po plážila znamenala neustále se otáčet a přemýšlet, co ti zakabonění lidi jsou schopni udělat řadovému bělochu.

Dnes přišla z MZV varování, které mé rozhodnutí jen podtrhuje.

S ohledem na možné riziko teroristického útoku v Ghaně ze strany radikálních islamistických skupin působících v regionu západní Afriky Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje při pohybu po celém území Ghany dbát zvýšené obezřetnosti, zejména v místech hojně navštěvovaných cizinci (luxusní hotely, restaurace, nákupní centra) a sledovat aktuální bezpečnostní situaci.

Nebuď trouba v rukách eshopů - DPD a Bonami

Tak jsem se do toho opřel. Po všech peripetiích, které neustále nejsou řešeny, jsem poslal první mail na Úřad pro ochranu osobních údajů. Dokud šlo jen o peníze, měl jsem volbu. Ale aby mi v odběrném místě DPD, v cyklosportu JIRAPO, pán arogantně řekl, že si buď opíše moji občanku a nebo mi nedá balík, na to fakt už nemam. Abych nebyl ultrabonzák, snažil jsem se stěžovat si na DPD.... ale jako platící zákazník fakt nebudu čekat 30dní, až mi odpoví.

Jedná se především o DPD a Bonami
1./ Platit kartou DPD můžu až v případě, že to bude chtít Bonami.
2./ Bonami to chce.
3./ DPD to neví a Bonami se diví.
4./ Přes twitter to už ví, DPD i Bonami.
5./ Nová objednávka na Bonami.
6./ Za doplatek 23Kč platím 49Kč dobírečné. (nespolehlivým fakt kartou platit předem nebudu, takže musím být potrestán).
7./ V emailu od Bonami je jasně napsáno, že lze platit JEN HOTOVĚ.
8./ Na dotaz na Bonami - neodpovídá.
9./ DPD hlasí že už jede.
10./ Směřuji je do JIRAPA (jediné odběrné místo a čekat na DPD je jak čekání na Godota)
11./ Budou zase chtít občanku????

Výsledek?
Vaše podání ze dne: XX.4.2016 XX:YY:ZZ, podané na adresu el. podatelny posta@uoou.cz.
Bylo přijato a zaevidováno s těmito základními údaji:

Nebud trouba v rukach eshopu a kuryru

Nesnáším kurýrní společnosti, téměř snad všechny a raději si vystojím frontu na České Poště, když vím, že budu mít svůj balík do 15min, než se trápit doma a čekat, že DPD přijede mezi 11:08 - 12:08, aby dorazil kurýr v 15:30. Rovněž odmítám psát reklamace a popisovat, co dělají špatně, když mi z toho neplyne ani milimetr výhod, kromě "naštvaného" okrskářka kurýra.
Při nákupech v eshopu mám jednoznačnou volbu doručování - zásilkovna, odběrný bod kurýra (DPD již směřuji rovnou tam), Česká pošta na Poštu a nebo právě vyzvednutí osobně v eshopu, kterým mám po cestě, který akceptuje platbu kartou a dá se tam parkovat. To v poslední době splňuje místní boleslavský KAK.cz, který v mých plánech nahradil Alzu, a MALL po cestě z Boleslavi na Prahu. Od té doby, kdy nejsou vánoce a nemusím rešit logistiku, jsem s MALL spokojen. Na MALL a obecně dalších eshopech mi nejvíce vadí to šmelení s dopravou a nesmyslnýma přirážkama. Stejně tak si asi zvyknu i na DPD, když je budu směřovat rovnou do odběrného místa. A abych nebyl i negativní, pán z PPL je ochotný, počká přejede jinam a dá se sním domluvit. Jsou tedy i světlá místa :)

Proč neplatím převodem nebo kartou při nákupu?
Představte si, že jste eshop a máte poslední třeba troubu. Přijdou dvě objednávky. Jeden trouba troubu zaplatil při nákupu převodem a druhý si ji přeje na dobírku. Komu ji eshop pošle? No přece tomu na dobírku. Takže má peníze za troubu na dobírku a i od trouby za troubu převodem. Dvoje peníze a jednu prodanou troubu. A já tím troubou být opravdu nechci.

Ázerbájdžán, Kyrgystán a Turkmenistán aneb ANISTAN-Trip

Takováhle cesta není každý den, ani každý rok a možná tak jednou za pět let, vlastně podle počtu vlastních i nevlastních dětí, možností, znalostí a příležitostí. Mě se to poštěstilo a ačkoliv to byl na počet destinací celkem krátký výlet, beru ho jako odrazový můstek dalších cest. Opravdu je se na co těšit a proto přidávám pár krátkých komentů, tipů a rad, pro ty, které to rovněž zajímá.

Opětovný návrat na Kavkaz, který je mému srdci opravdu blízko. Gruzii jsem zde již vzpomenul, nyní je čas se rozepsat hlavně o Azeru.

Ázerbájdžán - země ohně


Střední Asii jsem navštívil podruhé, cesta v roce 2012 do Uzbekistánu patří k mým nejlepším v životě. O to více jsem se těšil na další dvě země, které jsem si pročítál v Lonely Planet při relaxu v čajchně v Samarkandu.

Kyrgystán - vysokohorské království jurt a koní


Turkménistán -ve městě z bílého mramoru

A tak i můj nový cestovatelský deníček ReMember řehtá radostí, co se do něj dostalo za nový obsah. Pro zájemce o tyto destinace rád zapůjčím Lonely Planet.

A pro milovníky koňaku nabízím ochutnávkový večer vybraných teritoriálních koňaků :)

Ašchabad, pouštní pevnost z mramoru - naše třetí zastávka je Turmenistán

Třetí destinací naší cesty je jedna z nejuzavřenějších zemí světa, Turkmenistán a jeho hlavní město Ašchabad.

Do této destinace mě to táhlo již dlouhá léta. Získat vízum (nejdříve získat pozornost ambasády ve Vídni nebo Berlíně) se mi již dvakrát stalo osudným a toto byl třetí pokus. S uzavřeností Turkmenistánu si nezadá snad jen Severní Korea a ročně se sem podívá asi jen 7.000 cizinců (počet vystavených víz), oproti třeba Gruzii, kam ročně zavítá přes 5.000.000 přespolních. Člověk se nesmí nechat odradit, být vyrtvalý, číst návody na internetu a hlavně vydržet.  Po rozpadu Sovětského svazu začala zahraniční politika bezvízovým stykem všech republik. Dnes je bratrská situace taková, že Turkmenistán zavedl víza všem a sám je kromě Turecka (turkická příbuznost národů) a Gruzie (zrušili víza všem) potřebuje po celé planetě
Pokud by člověk měl na první dobrou říci definici, je to prostě jednoznačně pouštní mramorový disneyland říznutý atmosférou Severní Korei. Vše je z bílého mramoru a Ašchabát je dokonce v guinessově knize rekordů jako nejmramorovější město. Dalším z rekordů je největší koberec, jehož velikost si nepamatuji, ale pracovalo na něm několik měsíců 80 tkalců a tkadlen současně a váží přes 1,2tuny.
Ulice hlavního města jsou téměř pusté a proplétají se mezi architektonickým skvosty z bílého mramoru a různými monumenty připomínající vládce, nezávislost a neutralitu. Časté turistické trasy vedou kolem monumentálních mramorově bílých vládních paláců ze zlatými doplňky. Je to impozantní, ale mrazí z toho. Jediní lidé na ulicích jsou ti, kteří uklízí nebo upravují trávníky. Ani večer není vidět moc rozsvícených domů. Ruch ulice jsem zažil až na tržnici v "ruské" čtvrti. Tam to bylo jak na trhu na bezzarabském rynku v Kyjevě. Halekající prodejci, ryby, oříšky, zelenina, ovoce a nejlepší rozinky co jsem kdy jedl. Lidé super přátelští, snad nejvíc, co jsem kdy potkal. Magnetku jsem od prodejkyne dostal zdarma, majitel kavarny nas pozval na kavu jako turisty.. to se vam Praze nestane.....
Celkove z Turkmenistanu mrazí, ale zároveň člověka láká ho prozkoumat, poznat více lidi a třeba i jejich super rezorty na břehu kaspického moře. Některé stavby byste ani netipovali, že jsou tu, ale rovnou by vás napadla Dubaj, Šanghaj a nebo Abu Dhabi.
A závěrem pro pochopení Turkmenistánu jako takového je třeba blížící se zákaz prodeje černých aut nebo dokonce jejich přejezd přes hranice, protože je prezident nemá rád a má rád bílou. Stejně tak je to nově s kouřením, neboť prezident přestal a tudíž mohou přestat i ostatní. Nic však není tak urgentní, my jezdili v koloně samých černých.... ale o nás duše bezbožné evropské přece tolik nejde :)

Biškek, město pod Tan Sanem

Druhou destinací cesty je hlavní město Kyrgystánu, Biškek. Město, které leží pod pohořím Ťan Šanen a jeho bíle kopce jsou vidět prakticky z celého města. Kdo má rád hory a koně je zde jako doma. Přilétá se do nadmořské výšky 1000m n.m. a nad námi byly kopce 3.500m a k nim necelá hodinka cesty.

Kyrgystán bojuje s Tadžikistánem o titul nejchudší zěme sojuzu, ale oč jsou chudší, o to jsou přátelští a mají zájem spolupracovat a rozvíjet se. Dnes je Biškek přeplněné město auty, neustálé zácpy v úzkých prašných uličkách, kde přes léto je až 50st. Hory plné pasoucích se koní jsou však blízko, v obchodech i restauracích je velmi levno, koňak je vynikající a lidé se smějí, chtějí si povídat a poslouchat. Člověk se cítí velmi dobře.

A co víc. Moc se neví, že brigáda československých socialistů vyrazila kolem roku 1920 do Kyrgystánu budovat socialismus. Dodnes se na ně vzpomíná (mimo jiné tu byl jako mladík Alexandr Dubček) a jelikož mezi nimi byly i skialpinisti, kteří tento sport zde založili, jsou v této komunitě populární jména především Mareček a Racek.

Kyrgystán je země otevřená, turisty vítají a velmi populární je vysokohorská turistika. Doporučuje se téměř vše sebou, protože v horách ne vždy funguje logistika potravin nebo vody.

Během o něco málo více než 24h jsem toho nestihl moc. Ochutnal několik druhů koňaků, skopové maso, navštívil park, obchoďák (s ledním kluzištěm :)), vyrazil na 2h projížďku do hor a napsal si do deníčku->
-> sem musíš na déle :)

Již 8 let

Tomu je, co jsem poprvé vyrazil na Ukrajinu, sepsal to a tím začal tento blog. Uplynulý 2015, je již druhý rok od té doby, kdy jsem na Ukrajině nebyl ani minutu. Pokud vše dobře půjde, musím to letos napravit.... Ano tento text jsem psal již loni a cesta se prostě nepovedla. Jednalo se o kombinaci rodiného vytížení, neorganizovanosti a i trošku obavy z možné eskalace situace.

Překročení hranic si pamatuji přesně. 6:30, 1.4.2008 ... po celnoční jízdě přes polské okresky. Never more!