PF2019

Vkročme do roku 2019 tou šťastnou nohou a z vesela! Ať nás i naše blízké štěstí a zdraví provází!

Na pohodu Leem do Olmiku

Jelikož z "velké čtyřky" (Leo, Regio, RailJet, Pendolino) staví v nám nejbližším Kolíně Leo Express, jsme při cestách za příbuzenstvem do Olomouce odsouzeni na ně. Po loňské trapárně s prokazováním věku do 18let u šestileté holčičky, jsme letos vyrazili vybaveni kartičkama pojištěnce, nikdo je ale nechtěl vidět a ani kontrolovat lístky. Musím říci, že Leo udělal za posledních pár let notný kus cesty kupředu.

• přijel a odjel absolutně na čas, jak v Japonsku na vteřiny
• velmi slušná nabídka občerstvení
• fungující wifina
• slušný personál
• nepřepravují psy mamutích rozměrů
• absolutně jednoduché a pohodlné koupení lístků online

Ale samozřejmě, ne vždy se vše povede...

• V dětském kupé si nás pořádně nevšímali, kapsičku děti nedostali (nejde o ni, ale o to, že jsem jim řekl, že tam bude :-(), omalovánky taky ne.... efekt NULA
• V obou směrech fakt nechutně špinavé toalety... tím že pro economy jsou jen dvě toalety a ty jsou v permanentním používání, je to fakt ekl :(
• Při cestě tam nefunkční dveře.... prostě zahájit jízdu tím, že něco na vlaku nefunguje v první stanici po vyjetí není dobrá vizitka!

Po cestě zpět se zastavujeme v Nymburce na večeři, v restauraci U Gregorů. Poctivá česká klasika, která si zaslouží pochvalu i doporučení!

18ka (už jen) #online a Dracik.cz nikdy vice

Po minulých letech jsem již ani nic jiného nezkoušel. Nebyla chuť, nebyl čas.... náš pracovní sklad funguje tak, že stejně všichni kurýři přijedou každý den, takže skoro všechno mi chodilo na sklad....

Vítězem je pro mě super obchod na hračky - Maxíkovi hračky. Používám dlouhodobě a pořád platí, co slíbí, to splní. Vítězí v kategorii objem peněz, co jsem ji poslal i v kategorii super servis.
Na knihy jsem si zvykl a oblíbil Megaknihy.cz (rovněž velmi rychlí) a překvapil mě BookTook.cz (neznal jsem, ale šlapou).

Na milost jsem vzal Mall.cz (po 4letech) a jeden dárek (ano, cena :-/) koupil i tam. Ve velkém předstihu, do Uloženky.cz. Klaplo to.

Další dva obchody - ProdejParfemu a Aboutyou (první vánoce na českém trhu) rovněž splnily velmi rychle co slíbily, fakt už mám přehled kdo co jak. Mám radost.

Kdo mě ale nakrknul brutal total je eshop Dráčik.cz

• Graficky nejhnusnější
• Totálně pomalé (10dní? WTF)
• A nutno platit předem. (ano, trouba v rukou eshopů)

Dráčik frčí na blacklist

První letošní dárek jsem objednával 8.11., poslední balíček 14.12.. Vše dorazilo. Vše bez stresu.

Vánoční nákupy a nálady kolem sleduji průběžně (2017, 2016, 2015, 2014, 2013, 2012, 2011)

Zajímavým poznatkem je, že jsem téměř nepoužil velmi omezeně použil Heureku... prostě už toho tam je moc. Vždy jsem se koukl na 2-3-4 obchody, kde RÁD nakupuji, a tam to prostě koupil.... Parfémy jsem vlastně ani jinde nehledal a za poslední 2-3 roky ani nenakoupil... snad nedělám chybu....

Spurs vs Chelsea 3:1 - poprvé ve Wembley

Troška podzimní radosti znamenala výlet do Londýna na londýnské derby Tottenham Hotspurs s Chelsea. Původní myšlenka sice byla o novém stadionu, ale nějak se to klukům nepovedlo rozběhat a tudíž jsme museli do Wembley. I tak to byla ale pěkný zážitek, Spurs nám naštěstí nepředvedli bezbrankovou remízu jako minule, ale krásné 3 góly a 3 body. Do seznamu stadionů si tak přidávám čtvrtý zásek a těším se na nový stadion příště, snad proti některému z týmů z Manchesteru. Zbytek kromě šíleného hotelu Royal National klasika.

Cesta s Ryanair, letiště Stansted, National Expresem do centra a hodně kávy ve všudypřítomných Starbucks a Pret A Manger. Určitým ozvláštněním byla kachýnka v Chinatown... tam se mi nejvíc líbilo, že jsme byli jediný neasiati, takže asi dobrý!

Londýn Hotel Royal National recenze

Hotel Royal National je mega tragédie. Za ty peníze co mají napsané na recepci (double 135liber) je to naprosto šílené i v Londýně.

CheckIn - Ve 13:30 nás požádali čekat na check-in ve 14, pak začali ale vyřizovat X autobusů a my se na pokoj dostali 14:50 .... čekat 80min na checkinu je hrůza. Chaos je podporován zaměstnanci, nikdo není ochoten pomoci a ještě se tváří "take it easy"....

Vybavení pokoje strašné - místo peřiny vězeňská deka, vybavení koupelny 0, ze sprchy pořádně ani neteče voda (problém s tlakem evidentní)

Snídaně - haluz na druhou! Doslova se bojuje o místo k sezení, stoly špinavé, na výběr 2 druhy marmelády, houska a toast. Když pominu různé křupinky nevalné kvality, tak víc nic! Káva (spíš nápoj připomínající kávu) nepitelná, stejně tak jako neidentifikovatelné rádobydžusy z produkce asi ropných či chemických společností čepované z barelů. Fakt šílené!!! Kdo nejí sladké marmelády, může žmoulat pečivo. Moc bych prosil nám příště toto ubytování ani nenabízet, má hodnotu hostelu (maximálně).

Do Londýna si jedeme odpočinout a mrknout na sport a chceme aspoň něco slušného a ne jenom přežívat.....

Není to hotel, ale fabrika na šílené cestovatelské zážitky na úrovni Konga!

Čtvrtá část: Domů přes Černou horu a Ptuj

18.7. - Den čtrnáctý (středa) - pokračování
V Černé Hoře šplháme přes vršky a postupně se dostáváme na silnici podél moře. Můžeme tak obdivovat krásy místních pláží. Děti zrovna usli, tudíž nelze stavit, aby se neprobudili. Jednoznačně nejsilnější a nejhezčí místo po cestě je ostrov Svati Stefan. Ten jsem si nestačil ani vyfotit. Jedeme dál, kolem kotorského letiště až do nejužšího bodu na trajekt. Čekal jsem nějaké čekání, ale omylem. Jen přijíždíme, už nás nahaněč žene na trajekt a za pár minut jsme na druhé straně, kde na nás pískají a ženou nás ven. Fofr. Nemám ani moc čas si vyfotit obří záoceánskou loď, která projíždí úžinou... vypadá to famózně!
Jedeme dál, do vesničky Denoviči, kde máme ubytování - Blue Sea Apartments. Po prvotním zmatku (paní nás navigovala v tuše, že jedeme od Chorvatska a nikoliv Albánie... pak začátek/konec nebo vpravo/vlevo mají jiný význam) nacházíme... máme super apartmán JAKO PRVNÍ. Včera ho dodělali, dali na bůking a mi ho hned vzali. To se jen tak nepovede! Výhled, kuchyňka, ložnice, parking. Co víc chtít! Vykládáme jen to nejnutnější, jsme tu na 2 dny. Skáčeme do vody a pak už jen procházka podél moře a něco z tradiční balkánské kuchyně. Pivo Nišičko a pljeskavica.
Celkem za sebou máme asi 240km po horských cestách a cestičkách.

19.7. - Den patnáctý (čtvrtek)
Ráno jdu pro snídani. Již večer jsme si při procházce našli malou pekárničku. Ještě teď, když na ní myslím, se mi sbíhají sliny :) Výhodou Černého Hory je, že nemusíte řešit výměnu peněz. Oficiální měna je euro a stejně všude řeší karty.
U snídaně plánujeme, jak naložit s posledními dny expedice. Zda celý den proválet na pláží s výhledem do přírody a na developerský projekt Porto Novi :´) (to bude pecka, až ho dostaví! - mrkněte) a nebo vyrazit na odpolední výlet do Kotoru. Nakonec se rozhodujeme pro děti... ať se vyblbnou u vody a nemusí sedět v autě, další hodiny a před náma dva dny cesty domů. Na Kotor přijedeme příště. Dva dny. Kde ale zastavit? Rozhodně se nám nechce jet domů na jeden zátah a proto ještě volíme operativní cíl cesty, zhruba na půlce. Půlka je někde kolem Záhřebu... ale při představě, že tam přijedeme večer, neznáme a nevíme a budeme chtít padnout, lepší je jet tam, kde to známe. Za poslední roky jsme si oblíbili Slovinsko a naše cesta vede kolem termálních lázní Ptuj. Je to jasná volba, jezdíme sem rádi. Hned píšu email do hotelu Grand Hotel Primus a večer odpovídají, že můžeme. Super, zrelaxujeme a dáme si to jako odměnu, za úspěšnou expedici. Cenovka je totiž ranec :)
Celý den jsme na plážičce. Ta není moc pěkná, spíš je hrozivá, kamenitá a je tu špinavo. Ty hezčí části si zabrali lidi, co vědí, že ráno před snídaní je potřeba naházet na zem ručníky. Nám to na jeden den nevadí. Koupeme se, ale voda je děsivě studená. Oproti Drači snad o 10st. Ale osvěžující :) Oběd vyzvedávám v restauraci Nautica a jíme si ho na pokoji. Večer jdeme promenádou na něco dobrého a zpět jedou děti turistickým vláčkem. Malá tečka. Pak jen nabalit a ráno kolem 5:30 chci vyrazit. Tak se ještě vyspat.

20.7. - Den šestnáctý (pátek)
Jak jsme řekli, tak jsme udělali. V 5:00 vyskakujeme z pelechu. Auto už máme přednabalené, bereme zbytky a krásně pomalu vyjíždíme do hor, k hranici Černé Hory s Bosnou a Hercegovinou. Stoupáme za rozbřesku a jsme snad jediné auto na silnici. Těsně před hranicí ještě platíme silniční poplatek ČH (tuším, že nějaké drobné EURO) a vjíždíme do Bosny. I nadále jedeme po krásné cestě.... až do momentu, kdy instinktivně chci jet rovně, ale MAPSME mě žene doprava. Teď co.... no jedu v pravo... to byla nejzásadnější chyba celé expedice. Jedeme rozbitýma silnicema, kolikrát málo pro jedno auto. Výmoly, rozbité kusy a chvíli i bez azfaltu :( Vydržet. V jeden moment jsem i špatně najel na práh a škub, zůstal podemnou podvozkový kryt :( Nic neteče, takže jedeme. Navedlo nás to na maličko jiný hraniční přejezd u řeky Něretvy, na Doljani. Zde to jde celkem pomalu a čekáme zde asi hodinku. Pak již jen kličkujeme kolem Něretvy a čekáme na dálnici. Po několika dnech pojedeme pořádný kus po dálnici a tak se těšíme. Před polednem tankujeme a dáváme kávičku. Trošku ženu. Chci co nejdříve do Primusu a mám lehkou obavu z pátečního provozu v okolí Záhřebu a přejezdu do Slovinska. U Záhřebu se to štosuje, ale nějakým zázrakem jsem najel do správné fronty s platbou kartou... povedlo se, čekáme nějakých 20min. Na hranici se Slovinskem (MP Gruškovje / GP Macelj) proklínám vše slovinské. Čekáme zde téměř 2h. Ze 4-6 pruhů dělají pomalé dva. Pak ani nechtějí vidět pas. Důvod? Zúžení před rekonstrukcí.... u hranic jsme byli 15:00... v Primusu, kam je to 20km, jsme přesně v 17:10. Dostáváme krásné velké apartmá s dvěma ložnicemi, máme objednanou večeři a termální vodu máme až na pokoji. Co víc chtít? Jdeme jak do vody, tak na jídlo a pak ještě do vody. Kuriozitkou je tým FC Al Ain z Emirátů.... kluci polehávají všude, pár jich dělá rohožku i nám :)
V pátek tedy cesta Denoviči-Ptuj, 739km cesty, 12h na cestě.

21.7. - Den sedmnáctý (sobota)
Vstáváme a máme to tu se snídaní. Největší výběr, co jsme kdy měli na naší expedici. Je to taková krásná tečka a odměna za někdy skromnější poměry na expedici. Ale tak to má být! Člověk se maličko uskrovní a cestovatelské zážitky mu jsou velkou odměnou.
Do oběda koupačka v termálkách, po tom domů, pozdní oběd/brzká večeře v D1 Mekáči. Cesta ubíhá jak má bez jakýchkoliv problémů. Tedy na Rakouské straně. V ČR hned padáme do nějaké jakožezáscpy, něco objíždím, něco musíme přeskákat. Tentokráte směr Vídeň, Mikulov, Brno, Havlíčkův Brod, Kolín až Mladá Boleslav. 633km
Spát jdu s krásným číslem - 3828 ujetých kilometrů! Expedice Balkan 2018 je tím ukončena.

Třetí část: Albánská riviera - cesta tam a zpět - Vlore, Orikumi, Tirana, Golem

12.7. - Den osmý (čtvrtek)
Ráno balíme, platíme a na pohodu vyrážíme směr Ohrid, Struga a hranice s Albánií. Před hranicema se zbavujeme všech posledních peněz MKD tím, že tankujeme a něco málo pro děti a vyrážíme na hranici, na hraniční přechod mezi Makedonií a Albánií Kjasafan. Asi hodinku skáčeme v hrozném vedru, ukazujeme pasy a pojištění a pak hej hop. Jsme v Albánii, můžu si dopsat další zemi na svůj seznam. Prozatím nás nečekají žádné rozbité silnice, jen hornatá krajina a občas stáda ovcí nebo koz. Za pár minut naposledy máváme Ohridskému jezeru a už jedeme po Albánii. Po vstupu je úkol číslo jedna, sehnat peníze. Úkol číslo dva, najíst se. Asi po 65km pomerně klidné jízdy vyskakujeme ve městě Elbasan u bankomatů log námi známých bank (já u Socié něco, prostě logo jako KB) a vybírám 30.000ALL, albánských leků. Když albánské ceny vydělíte pěti, máte cenu v lekách. Máme peníze, můžeme na jídlo!

Gril masa u silnice

Zastavujeme u takové fajné venkovní restaurace, která vypadá opravdu domácky! Sedí se venku, popíjí, nikde žádná turistická SPZ. Rodinu provozuje rodina, starej šedivej, mladší v tílku, klučina s míčem. Ano, jedinej, kdo umí trošku AJ, je ten klučina, co hraje videohry. Takže jedeme. Tužka - papír - ruce - nohy. Saláty dva pro všechny, pití nealko, grilované maso, 2x jehněčí, 4x vepřové. Za chvíli přináší dva óbr saláty a dvě obří mísy čerstvě grilovaného masa. Nemůžeme se shodnout, jak to nandal. Je to mix? nebo jedna vepř a druhá ovce? Jsme najedeni. V ten moment to chápeme. Přichází první dvě mísy vepřového. ano, toto bylo jen jehněčí. Až později zjišťujeme, že jedna porce "meet BBQ" je cca 600g masa. My si v tom vedru a na cestě objednali 2,4kg masa, což jako určitě nesníme, páč je to určitě více. Rozdloubeme ještě to vepřové a další 2 mísy odmítáme s tím, že je zaplatíme, ale jíst nebudeme. Zda jsme je platili nebo ne, nevíme, ztraceno v překladu. Ale jsme plní až po okraj frčíme dál. Cesta je místních okreskách dobré kvality, jedna malá zkratka přes vinice (kde jsem se lehce o auto bál) a kousek přes dálnici.
Docela dlouho projíždíme městem Vlora, jedním z hlavních míst místní riviéry. Přijíždíme až do našeho hotýlku Sunrise Resort v Orikumi. Pokojíčky jsou to velmi malé, místo ale velmi hezké. Malý hotel uprostřed ničeho, za ním jen hory, aut pramálo, lidí ještě méně. Soukromá pláž a průsvitně modrá voda --- aaah. Majitel trošku líný zevl a u hotýlku restaurace s hospodou. Na personálu se zde nešetří, stále hodně. Ale stále pomalu.
Vybalujeme a rovnou do moře a na večeři do vedlejší restaurace Edir. Chybu s BBQ již neděláme, ale rovnou se hrneme do místních plodů moře. Těch rybích jídel je tu až až. Jsme zde spokojeni!
Večer, po uspání dětí, si sedáme na místního lahváče v naší domácí restauraci u hotelu. Chůvička nám sem dosáhne, takže pohoda.
Od Bakuleho jsme ujeli "pouhých" 249km, ale trvalo nám to cca 6h. Cestovní rychlost je opravdu nízká, ve městech je maximálka 50, často snížená na 30-40.

Sunrise Resort

 13.7. - Den devátý (pátek)
 Užíváme si první den, kdy vlastně nemusíme nic. Pořádně se ani nedá kam jet a tak si dáváme opravdický dovolenkový relax. Snídani máme zaplacenou v hotelu. Jedná se o mastná vajíčka, mastnou omeletu a nebo supersladké džemy s máslem. Pečivo. Káva/čaj a džus. Nic moc, ale lepší než drátem do oka. Supermastná omeleta se podle mě nedá jíst a tak si dávám marmeládku.
Vycházíme na naši soukromou pláž, kterou máme zdarma a je téměř prázdná. Voda je křišťálově průhledně čistá, vlny jsou jen odpoledne a tak dračíme ve vodě. Oběd řešíme přímo v hotelu, pizza nebo těstoviny a samozřejmě Rauch zelené jablko. To je prostě nápoj, který je všude a děti ho milují. Odpoledne se snažíme ubrat trošičku ze zásob piva a ještě před večeří si jich pár dáváme. Na večeři jdeme procházkou na druhou stranu než včera, do restaurace s penzionem Maxola's Dream. První co nás praštilo o očí je česká vlajka.... prý ji sem nechala poslat nějaká česká partička co se tu s majitelem, div se - s Maxolou - napájeli jeho domácí rakií (nám k srdci nepřirostla). Večeři necháváme na Maxolovi a dělá nám dva tři talíře plné ryb a pizzu dětem. Maxola je pohodovej a ukecanej týpek a skvělej hostitel. Kdybych se někde na pár dní chtěl zašít u moře, tady si to dovedu představit.

Původně jsme si tu zaplatili ubytování na dva dny... od rána řešíme, kam se vrtnout a dostáváme se k docela zajímavým podvodům na Booking.com. Funguje to následovně.
Na Booking.com si najdete "nějaký" apartmán. Soukromý, není to tedy hotel s webem. Nepožadují platbu předem, nechtějí kreditku. Podle fotek to vypadá super. Chvíli po rezervaci se vám ozve člověk, že zrovna nejde voda, toaleta, klimatizace - cokoliv - a nabídne jiné apartmány "podobné". Když jste dvě posádky s malýma dětma, nechcete se dostat do nějakého slumu atd. Vtip je v tom, že když řeknete ne, odmlčí se a nechá vás to reklamovat na Booking.com .... je to už na nich, zda vám to zreklamují a nebo po vás chtějí storno... za albánský ceny taky domů volat nebudete. Prostě šmejdi.
Když už jsme měli takhle zrušené rezervace tři, volíme následující plán. Ráno si prodloužíme pobyt o 1 den - snad bude mít věčně ospalý lenochod majitel volno - a pak vyrazíme do Vlore prozkoumat terén a pak se rozhodneme.

 14.7. - Den desátý (sobota)
 Ráno snídáme vejce v oleji, balíme kufry a jedeme do centra albánské riviéry, Vlore. Máme to asi 25min a v pohodě kličkujeme po pobřeží. Všude samý hotel nebo restaurace, prostě zde turismus frčí. V samotná Vlore je pěkné město, riviera, promenáda, butyky, hotely, kavárničky.... to je ale jen hlavní třída. Jakmile člověk zabočí do vedlejší uličky, nezpevněný povrch, smrad, špína a přetékající popelnice. Pláž něco jako bibione, hlava na hlavě. Ne. Sem nechceme. Nakupujeme proviant v nějaké místní Žabce a frčíme zpět. Po cestě se zastavujeme u pěkné restaurace s grilovaným beranem ve výloze. Beránek lahodný, zaváhal jsem s pokrmy z beraních koulí a mozku. Myslel jsem, že bude ještě příležitost a tak jsem prováhal....
Po obědě dáváme hlavy dohromady. Na jih už se nám nechce, cestování po Albánii je pomalé, nás čekají kopce a celkově bysme si přidali celý den jízdy (4h na jih a 4h zpět = 8h v autě a to nechceme dětem udělat). Večeříme ve stejné restauraci jako první večer.
Celé odpoledne vlaje červená vlajka. Zákaz koupání. Parádně jsme si zalbli na nafukovačkách!

15.7. - Den jedenáctý (neděle)
Dáváme poslední olejovky, balíme a jdeme se naposledy hezky vykoupat. Nemusíme spěchat, mapy ukazují asi 130km, takže nějaké tři hodinky cesty. Před odjezdem si jdeme zaplavat a po brzké obědové pizze vyrážíme. Sice největší vedro, ale zase největší šance, že se děti prospí. Cesta ubíhá pomalu, ale plánovaně. Celá cesta je lemována prodejci melounů, ani my neodoláme a jede krásný si koupíme. Kolem třetí hodiny jsme v Golemu. Je neděle, takže město je k prasknutí plné albánců a pak ještě italských aut řízených Albánci, gastarbeitery, co přijeli užít v Itálii vydělaná eura. Ubytování (Apartments Golemi 1) máme přímo v centru, v jediné obrovsé budově co tvoří centrum. Náš pokoj je v přízemí, směrem do ulice a dříve býval obchodem. Dovnitř vstupujeme výlohou.... máme předzahrádku, kde aspoň můžeme sušit věci. K "hotelu" patří ještě další hotel, další prázdný obchod, kde se skladuje od lehátek přes zahradní nábytek cokoliv, je zde pračka, recepce a na starém gauči celá rodina jako záloha, kdyby něco. Dále je zde restaurace. Dále k hotelu patří kus pláže. Celý to je jako rodiný biz, každej je s někým příbuzný... hotel má jeden, pláž brácha, restauraci jejich strejda.... asi nějací mafiáni, páč prý si nemusíme uklízet věci z balkonu, že si nikdo nedovolí...... za hotelem máme i parking...

Pláž je písčitá a masakr. Žádné volné místečko nezůstalo, samý prodejce, ale třeba sprcha není.... Koupit se dá od pití, přes kukuřici, koblížky, zmrzlinu nebo nafukovací blbosti cokoliv. Moře má hnědou barvu, je plné medúz a je hrozně teplé. Jednoznačně se pro něj zažilo slovo Kačák. Ihned po ubytování a koupání razíme na jídlo. Vaří tu suprově, jasnu volbou jsou mořské plody.

16.7. - Den dvanáctý (pondělí)

Den nicnedělání. Ráno jdu pro snídani do pekárničky, kterou jsem našel. U té příležitosti jsem si našel i krásnou terasu místního tipáče, kde jsem si dal i kávičku. Jdeme k vodě. A vegetíme tam skoro celý den, s malýma přestávkami na jídlo. Obědváme v restauraci u hotelu a já v odpolední siestě dočítám knihu Afrika: Poslední stop od Tomáše Poláčka. Dýchla na mě vůně dálek! Ne že ne.
Večer jdeme po pobřeží mezi hotely, opět volíme restauraci s mořskými plody a točeným pivem a opět jsme spokojeni. Tentokráte tekl Heineken.....

17.7. - Den třináctý (úterý)
Po kávě v tipáči a čerstvé snídani skáčeme do auta a jedeme do hlavního města, do Tirany. Máme to necelou hodinku pohodové jízdy, parking nacházíme pod hotelem Plaza... částku si už nepamatuji, ale na ty 4 hodiny to bylo za hubičku, asi jako v Praze hodina. Procházíme všechny hlavní náměstí, opuštěnou pyramidu, rozestavěnou mešitu i obří nákupák. Jídlo si dáváme v nějaké malé kosovské restauraci, kde v podstatě měli jen saláty, grilované kuře a pivo/limo v plechu. Aspoň netratíme čas, děti zas takový fanoušci metropole Tirana nejsou. Já bych si to tu uměl užít trošku více v klidu. Počasí nám přeje, je stále pod mrakem, žádné vedro. Nakupejeme v obchoďáku nějaké dárky a potraviny na zítřejší cestu. Zítra nás zase čeká pořádná porce kilometrů. Po odpolední koupačce se nám daří trefa a máme docela zajímavé apartmány v Černé Hoře. Večer si dáváme pořádnou - snad největší - nálož krevet, ryb a chobotnic v restauraci Kevin Fish Restaurant, hned vedle našeho ubytování. Ráno zamáváme Albánii.

18.7. - Den čtrnáctý (středa)
Snídáme a balíme se. Hned po té odjíždíme, na mapě máme naplánovanou první zastávku u zříceniny hradu Rozafa u Skadarského jezera. Je to 120km, takže dobré 2-3h pohodové cesty.

Rozafa je pevnost, nacházející se jižně od města Skadar v Albánii. Rozkládá se na skále nad řekou Drin, její celková rozloha je 9 ha. Většina staveb v pevnosti tvoří rozvaliny; jen málo se dochovalo do dnešních dob. Dříve se zde nacházel hrad, jež střežil přístupové cesty do města. Jedna část hradeb pochází z časů vlády vlády královny Ardieanů, ti ve 3. století př. n. l. založili ve Skadaru své hlavní město. Později město i s hradem spadalo pod vládu Římanů a poté pod Byzantské a Osmanské impérium; v těchto dobách však již zcela ztratilo svůj význam. Celá pevnost je přístupná veřejnosti.

Docela šikovně se nám daří zaparkovat velmi blízko vchodu. Procházíme si tu "ruinu" a děláme krásné fotky řeky Drin, jezera i přilehlého města Skadar, čtvrtého největšího města Albánie. Po prohlídce - a teď se nikdo nediví, ano potkali jsme Čechy - má někdo nápad se naobědvat a někdo skočit do Skadarského jezera. Jako zastánce první varianty nejsem zklamán řasama, které brání vstupu do vody. Nechce se mi tam. Skadarské jezero je ale krásné a okolní příroda taky.

Skadarské jezero (srbsky Скадарско језеро, albánsky Liqeni i Shkodrës, italsky Lago di Scuttari, v Střední Evropě známo ve variantách názvu ve všech třech jazycích) je krasové jezero na hranicích Černé Hory a Albánie (Kraj Shkodër). Jde o největší jezero na Balkáně. Jeho rozloha kolísá od 356 km² do 376 km², z čehož přibližně jedna třetina (148 km²) připadá Albánii a zbytek Černé Hoře. Dosahuje hloubky až 12 m (podle jiných zdrojů až 44 m případně dokonce 60 m). Leží v nadmořské výšce 6 m.

Jedeme kousek podél jezera a zastavujeme u pěkné restaurace s výhledem na jezero, u restaurace Shiroka. Moc nás nepotěšila čekací doba 65min na v podstatě tuctové jídlo..... Po jídle vyrážíme směr Černá Hora a ještě předtím utrácíme poslední Leky za naftu..... Lehce před třetí odpolední jsme v sympatické Černé Hoře.
.....pokračování v dalším díle, který je o Černé Hoře

Poznámka nakonec - jak to ještě bylo v Albánii cenově?
Večeře většinou 7-10tis lek pro obě rodiny, kává 100-150lek, v tipsportu 80lek. Těstoviny cca 300lek, pizza 300lek, chobotnice a mořské plody 1000-2000lek. BBQ 800lek

Druhá část: Na jezeře Ohrid - cestujeme sem a tam

Výhled na Ochridské jezero z balkónu u Bakuleho

10.7. - Den šestý (úterý)

Klášter Svatý Naum

Probouzíme se na Ohridu v Apartmánech Bakule. Spalo se nám výborně a spánek si po předchozím dnu zasloužíme. Pro snídani opět využívám svůj skill vyčmuchat burek a tak ho nacházím v jedněch malých potravinách, asi 4min chůze. Vyrážím a beru i dětem nějaké pečivo. Jsme šestý den na cestách a z cesty tam máme už nejdelší přejezd za sebou.
Jsme poměrně vysoko v horách (cca 700m nad m.) a než se udělá teplo, my si uděláme výlet. Míříme do kláštera Svati Naum. Máme to asi 17km, ale klikatou silničkou podél jezera to trvá 30min.
Turisticky velmi navštěvované místo. Je tu velké parkoviště, řada krámků i placené toalety. Celé místo je však čisté a útulné. Procházíme celým klášterem. Jsou tu aktivní mniši, kteří provozují celý byznys okolo a pronajímají krámky atd.

Svatý Naum (cca 840 – 910), žák svatého Cyrila a svatého Metoděje. Pocházel z urozené rodiny, ale rozhodl se vzdát bohatství a následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy na pozvání knížete Rostislava.

V chrámu zapalujeme svíčku a vydáváme se pěšky k prameni jezera. K prameni vedou dvě cesty - jedna pěšky (pro tu se rozhodujeme my) a druhá veslicí. Veslici je vždy však pro 2-3 lidi, nás je 8 a dva kočárky. Cesta je asi 2km a vede celkem po rovině. Potkáváme první českou dvojici... co myslíte, taky šetřily 15E a šly pěšky :)

Cestou zpět uhýbáme asi v půlce cesty doprava. Je tam závora a velká cedule Park Galicica. Zajímá nás, za jakých podmínek můžeme vyjet nahoru. Sedí tam znudění chlapíci a podle mě odhadem říkají 60MKD za auto, 50MKD za dospělého, děti nepočítá. Dáváme mu tedy každý 110 a jedeme nahoru. Je to pěkná šněrovačka, dostat se až nahoru. Vyjíždíme až do sedla  před dalšími vrcholy. Je to tu označováno jako "Baba" a v poznámkách mám 1602. Prostě cca jako Sněžka. Děláme super fotky, pozorujeme řadu týpků s padákama a pak pomalu šněrujeme dolů.

Národní park Galičica ve stejnojmenném pohoří byl vyhlášen roku 1958. Rozprostírá se mezi břehy Ohridského a Prespanského jezera. Nejvyšším bodem pohoří, jež je součástí horského pásma Sara-Pind, je vrcholek Magaro (2 255 m). Z hřebenů, které se táhnou dál podél Prespanského jezera jižním směrem až za makedonské hranice do Albánie, se člověku naskytnou nádherné výhledy právě na obě jezera. Pohoří je tvořeno z velké části pórovitým a propustným vápencem. Protože mají obě jezera o 150 výškových metrů rozdílnou polohu, našla si tímto podložím cestu i voda proudící z Prespanského (850 m) do Ohridského (695 m) jezera. Národní park zaujímá plochu 23 000 hektarů a najdeme zde rozmanité endemické druhy rostlin a zvířat, jeho symbolem je balkánský rys (Lynx lynx martinoi). Populace této kriticky ohrožené kočkovité šelmy se v zemi odhaduje na 30-35 jedinců. (text CK Mundo)

Vracíme se do Peštani. Udělal se pěkný den a tak jdeme oběd do místní restaurace Lípa a pak nafukujeme čluny a paddleboard a blbneme na pláži u domu. Večer vycházíme opět do jedné asi z 5-6 restaurací na tradiční makedonské jídlo - maso a zeleninový salát. Konečně nacházíme restauraci s točeným pivem.

Výhled z Baby

11.7. - Den sedmý (středa)
Probouzíme se ho hezkého teplého dne a po klasické kávě, snídani a burku vyrážíme směr město Ohrid. Po pár objížďkách parkujeme v centru města, pochopíme i systém placeného stání (seškrtávání losů) a vyrážíme ke kostelu sv.Kanea (téměř v každém materiálu o Ochridu je tento kostel) a na pevnost - Samuell Fortress. Docela jsme si mákli, neb to bylo hoooodně do kopce, z kopce. Což se dá, když nemáte nabalený kočárek, ukňourané děti a pantofle. Každopádně hezký zážitek i pěkné fotky.

Speciálním zážitkem pro mě byla rybářská vesnice s velmi omezeným přístupem z pevniny... takové pěkné romantické místo.
Město Ohrid je nabušené restauracemi, hotýlky, kavárničkami v malých uličkách. Je to takový Český Krumlov na břehu Ženevského jezera. Když tam jste, chápete, že je to pro místní smetánku.


Na pevnosti potkáváme olomouckou rodinu s oktávkou... V Ohridu dáváme oběd v nějaké téměř anonymní restauraci s parkingem a co si pamatuji, nic moc.....
Vracíme se k Bakulemu na koupačku a plavačku. Pak balíme nafukovací věci a auta a jdeme na večeři tam co včera. Prostě točené je točené!

První část: Hlavní města Srbska a Makedonie, Bělehrad a Skopje

5.7. Den první (čtvrtek). MB-Bělehrad, apartmány Simina13 
Vyrážíme ještě za tmy. Auto mám naloženo od večera, jdu si na 6h lehnout a celkem svěží to hned za čerstva valím směr Brno, Bratislava, Budapest atd. Děti jak na potvoru nespí. První zastávku děláme za Brnem, na poslední české čerpačce na D2, Shellu. Hnus a špína musím říci. Už zde si všímáme kolon turků, kteří mžourají a popíjejí čaj. Kolony těchto domestikovaných Němců jedoucí na dlouhé prázdniny "domů" do Turecka žít za ojra se zdají být nekonečné. V momentě příjezdu na Slovensko kupuji první elektronickou dálniční známku. Sakra. Nevzal jsem si techničák, musel jsem se vracet a celkové zdržení 20min. To samé na Slovensku s Maďarskou známkou a zde jsem tuším ještě nějak předbíhal. Jelikož jsme ještě v eUnii a máme tudíž data gratis, jedu podle gůglí navigace. Dvakrát mi to zachrání desítky minut až hodiny, kdy objíždím kolony. Z Budapešti to valíme na jih, směr Szeged, ale v Kecskemetu to otáčíme na Tompu. Chceme se totiž vyhnout (v mediích vykreslenému) přechodu hrůzy v Szegedu. Jedeme v poměrně nevhodnou dobu a jsme lehce po poledni u přejezdu.

Röszke - Tisíce seřazených aut čekají na kontrolu, kolem stanovišť celníků se táhne plot s žiletkovým drátem. Na hraničním přechodu z Maďarska do Srbska v těchto dnech začíná krizové období. Lidé směřující na jih se musí připravit na dlouhé kolony.Průměrně auta na hranicích popojíždějí šest hodin. "V červenci se začnou ze západní Evropy vracet dělníci domů na Balkán. V kolonách si počkáte klidně i 24 hodin," varuje sociolog Márk Kekési, který ze Szegedu, metropole jižního Maďarska, často jezdí do Srbska.

Stáčíme to tedy na Tompu, kde máme druhou přestávku. Slovensko a Maďarsko jsme dali vlastně nonstop. Dva tablety pohádek slaví úspěch, děti jsou hodné. Stavíme zde na nějaké - jak z hororu - opuštěné MOL pumpě. Naštěstí mají studenou vodu a toaletu. Zároveň také tankuji plnou a radostně se vydáváme do Srbska. Tudy již jen s MAPS.ME navigací.
Na hranicích jsme maximálně 10-15min a pak již valíme přes, budoucí slávisty oblíbené město, Subotici, na dálnici a na Bělehrad. Subotica mi silně připomíná Rusko. Oslíků s vlekem na silnici hodně, vypadá to prostě jako lehce zapomenutý agrární kout. Cesta ubíhá velmi pohodlně. Na dálnici je hodně odpočívadel/odmorišť.. ale jeto špína. Úplně jsem se bál šlápnout na zem. Představa si tam někde roztáhnout deku... utopie. V 16:00 máme ujeto 951km a zbývá posledních 7km... ty jedeme 40min, skáčeme zácpu až si z toho Maxík maličko blinknul. :-(
Jedeme přímo do centra, do apartmánů Bohemia Rhapsody na adrese Simina13, které máme přes Booking (stejně jako většinu)... S majiteli ale maličko složitější domluva. Chvíli má přijít ona, pak bratr, bratranec, otec... no prostě někdo přijel, otevřel nám byt s 2 ložnicema ve čtvrtém patře s výtahem a parkovištěm ve vnitřním dvorku. Pohoda. Venku vedro na padnutí. Vykládáme nejnutnější a lednici, odpočineme, připojíme se na wifi a jdeme courat do města. Naším cílem je Skadarska ulice. Ulička plná typických srbských hospůdek a restaurací. Sedáme znaveni téměř v první, kam nás náhončí navede. Sedíme ve Skadarlijskim svetu a pijeme první Zajčarsko, prý nejepší pivo na světě. Dáváme si balkánskou klasiku, šopák, čevapi a pleskavicu. Dáváme další Zajčarsko a jak já, tak zbytek posádky je znavený, že jdeme spát. Zítra chceme do města.
První překvapení je, jak je to v centru pěkné. Má to atmosféru. Obchůdky, kavárničky a grafity. Líbí se. Druhé překvapení je, jak je v centru levno. 100RSD (srbských denarů) je asi 21Kč. Prostě ceny se dělí pěti.... pivo v opravdovém centru (jak na staromáku) max 200RSD, ale spíš 100-150. Jídlo od 250RSD, limo 100-150RSD, zmrzlina i voda 100RSD. Velmi příjemné! Kreditní karty akceptují prakticky všude.
Denní sumář: start 4:05, v cíli 16:40, ujeto celkem 958,4km

6.7. Den druhý, Bělehrad
Počasí nám přeje a směje se na nás další krásný den. Ráno zahajuji studiem terénu a okamžitou procházkou pro nejlepší burek ve městě. Byla to trošku hoňka, ale povedlo se. K tomu rovněž lahodné pečivo, kávu jsme měli od domácích.
Po snídani vycházíme pěšky do Kalamegdanské pevnosti. Máme to s dětmi na celý den. Je tu kromě vojenského muzea a soutoku Sávy a Dunaje především Dinopark, hřiště a turistický vláček. Děti si zábavu zaslouží, včera celý den seděli v autě. Přesto je to takové spartanské a není to s dětmi na dlouho. Rovněž přes oběd poznáváme příjemné lidi, kteří se s námi dávají hned do řeči....
Po městě se orientujeme dle Maps.me a fungují úplně v klidu, spokojenost. V podvečer - před večeří - si jdeme lehce odpočinout - a pak vyrážíme do doporučené restaurace Walter - Sarajevski Čevap. Zatímco předchozí den mi přišla restaurace turisticko tuctová, tohle byla pecka pro místňáky. Super ceny, super porce... restaurace praskala ve švech a jsem rád, že se našel snad poslední stoleček, na který okamžitě přistál točený jelen a zase místní specialitky.
Kupodivu mi tu přišlo celkem dobré pivo, Zajčarsko i Jelen hodnotím 3,5/5.

7.7. Den třetí (sobota)- Bělehrad - Skopje
Probouzíme se do třetího expedičního dne. Je sobota a venku lije jako z konve. Před náma je asi 5h jízdy do makedonského Skopje, téměř celá cesta po dálnici. Ráno vybíhám nakoupit proviant (především burek) a cca v 10:00 za plného deště vyrážíme. Ačkoliv prší, tak na silnici je málo aut a cesta nám ubíhá pohodově. Před hranicema utrácím poslední RSD za pamlsky a pití. Hranice nás zdrží asi 30-40min a frčíme dál.  Kocháme se super panoramaty a krajinou. Dálnice platíme na mýtných branách. V Srbsku jsem platil 6,5Eur a v Makedonii 1,5-1-0,5 ... mít drobné se vyplatí, ale všude berou i karty. Mýtnice automaticky znamenají vždy drobné zdržení. Od hranic je to myslím hodinka a už si to jedeme historickým slumem kousek od centra hlavního města Makedonie, Skopje... cílem jsou Apartmány Aloha ve Vardarské ulici.

Absolutně pohodový majitel nám dává klíčky od mezonetového apartmánu s prudkým schodištěm. Výhodou je malý bazén pro pár apartmánů, kam s chutí hned skáčeme. Vybalujeme věci a pomalu jdeme pěšky na promenádu Skopje. Poznávám úplně přesně ty místa 2 roky zpět, kdy jsem tu byl poprvé. Fotíme honosné budovy a těšíme se do Etno Café, tam kde mi prostě pleskavica s kajmakem chutnala nejvíce. K tomu nemohlo chybět točené Skopsko.

Denní sumář: start 10:05, v cíli 16:10, ujeto celkem 438km

 8.7. Den čtvrtý (neděle). Skopje.
Vstáváme do deště. Běžím po čuchu a hledám burek. Instinkt mě nezklamal a v okolí hlavního nádraží jsem prostě vyčmuchal pekárničku, kde byl... s masem a výbornej. Čmuch na burek mi funguje snad na 10km.

Ve Skopje budeme ještě jednu noc, ale v pondělí je lanovka na vrch Vodno zavřená, takže pokud chceme, musíme dnes. V 10:00 jede první a my jsme tam připraveni. Pán nás varuje, že nahoře dost fouká... kecal. Foukalo, ale ne víc než když jsme byly na Sněžce. Pobíháme nahoře a do hodiny už zase sedíme v lanovce dolů :)
Na oběd jdeme do blízkého obchodního centra. Prší. Nechce se nám chodit venku. A jen si objednáme pizzu (mimochodem nic moc, snad nejhorší jídlo v restauraci, co jsme měli) volá druhé auto naší expedice - Všéťovci, že dorazily do Skopje. Druhá parta, rafťáci, měli ještě nějaké povinnosti na Čunovu. Bude veseleji. Po obědě jdeme zpět na apartmány, dáváme koupačku a chrupíka a pak vycházíme směr Bazar. Ten je jakoby zavřený po stránce obchodů, ale nabízí skvělé gastronomické zážitky.
Bazar leží v muslimské čtvrti Skopje, na druhém břehu Vardaru. Má to prostě svoje kouzlo. Téměř poslepu jsem běžel do uličky, kde si pamatuji otevřené grily a lahodnou vůni. Nezklamalo a dokonce jsme si dali ještě jednu porci na půl jako bonus.... I centrum Skopje je realativně levné. V každé restauraci platíme méně než 1000MKD (makedonských denarů) na rodinu, což je asi 420Kč. Zmrzlina v centru stojí 50MKD, na okraji 20MKD ....

PS: pořád si myslím, že Skopje je město soch....

9.7. Den pátý (pondělí). Přesun na Ohrid.
Vstávám a první vzpomínka patří dědovi Václavovi. Dnešní den by děda plukovník oslavil 91.narozeniny. Budiž mu země lehká. Ráno opět počasí nic moc. Nevadí, balíme se a loučíme se s naším hostitelem ve Vardarské ulici. Předtím samozřejmě klušu na nádraží a kupuji jak burek na cestu tak v místní "žabce" i nějaké to makedonské - těžké červené - víno (ps.: zrovna nedávno jsem na něj narazil, stále nevypito :)) Cca v 9:45 vyjíždíme směr jezero Ohrid, ale po cestě se ještě zastavujeme u Kaňonu Matka.

 Kaňon Matka se nachází v severozápadní Makedonii. Vyhloubila jej řeka Treska, pravý přítok Vardaru. Kaňon zabírá plochu okolo 5000 ha a nachází se 17 km jihozápadně od makedonské metropole Skopje. Je dlouhý cca 30 km.

Máme to asi 20km a cesta je pohodová. Zajíždíme až na zadní parkoviště s tím, že půjdeme pěšky podél kaňonu. Hned u přehrady nás oslovují kluci s motorovým člunem. Osoba 200MKD, za děti se neplatí. Neodmítáme a děláme si hodinkovou projížďku kaňonem, kde se mi nejvíce líbí víkendové a odpočinkové chatky dostupné jen lodí... taková opravdová samotka. Po příjezdu děláme pár fotek, kupujeme kukuřici a přes místní benzínku, kde bereme plnou vyrážíme směr další ubytování, Apartmány Bakula v Peštani u jezera Ohrid.

Ještě do Tetova vede dálnice (takže klasicky mýto 1-0,5-0,5 EUR) a dál už jen po silnicicích první třídy přes hory. Nutno říci, že silnice na pohodu. Po cestě zastavujeme ve městě Kičevo, hlad je hlad. -udivuje nás, že ačkoliv jsme stále na území Makedonie, v některých vesnicích vlajou jen a jen albánské vlajky, ale pořádné. Nějak si nedovedeme představit, že by u nás v pohraniční vlály německé nebo polské.... v Kičevu narážíme na pizzerii, cenově srovnatelnou s promenádou ve Skopje (mírné překvapení) a tvrdě prosazují muslinský žádný alkohol. No nic, řídíme, pivo si dáme pozdějí až dorazíme. Hned po jídle vyrážíme a jedeme přes město Ohrid až do Peštani. Déšť pomalu ustává, ale je celkem zima. Po příjezdu do Peštani máme ujeto 1.611,6km naší expedice a auto ukazuje 16st. To není mnoho! Ale jsme u Ochridského jezera!

Ochridské jezero na Balkánském poloostrově. Nachází se v mezihorské tektonické kotlině. Vzniklo před 3 až 4 miliony let. Pojmenované je podle města Ochrid. Východní a západní břehy jsou strmé a členité, zatímco severní a jižní jsou mírné a pozvolné. Má rozlohu 348 km². Je 30 km dlouhé a maximálně 15 km široké. Dosahuje maximální hloubky 285 m. Leží v nadmořské výšce 695 m.Voda přitéká do jezera podzemní řekou přes krasové dutiny v pohoří Galičica z výše položeného Prespanského jezera. Voda v jezeře je průzračně čistá (viditelnost do 22 m hloubky). Teplota vody v létě dosahuje 18 až 24 °С.Na jezeře je rozšířené rybářství. Žijí zde kapři, pstruzi (endemické druhy letnica a belvica), úhoři.

Vítá nás majitel Apartmánů Bakule Tomáš. Naprosto pohodový týpek, ke kterému jezdí i jiné rodiny z ČR. Nic neřeší a neustále opakuje "Něma problema, odpočivaj". Na naši počest dokonce pověsil českou vlajku na budovu. Super chlap se silným životním příběhem! My se samozřejmě dělíme ze zásob českého piva a pár extra hořkých dvanáctek Radegast mění majitele :)
Apartmány jsou velké, pěkně vybavené s výhledem na jezero. Po chvilce se rozjasňuje, teplota leze přes 20st a my se poprvé koupeme v jezeře. Večer jdeme na večeři do jedné z místních lokálních tavern, kde jsme prakticky sami a vaří nám na co máme chuť. Škoda jen, že není točené.... Po večerním zhodnocení cesty jdeme spát a těšíme se na další den na Ohridu! Dnešní přesun byl něco přes 210km, a trval cca 4,5h čisté jízdy.

Západ slunce u Ochridského jezera

Expedice Balkan 2018

Expedice je když.... tahle byla o tom, že dvě rodiny (děti: 7,3,2,1) ve dvou osobákách na pohodu vyrazili na jih a přes 11 zemí během 17dní měli řadu zážitků.

V roce 2019 jsme na tuto cestu navázali další expedicí, Balkan 2019. Navštívili jsme Mostar v Bosně a Hercegovině, Virpazar v Černé Hoře, Velilopoje a Ksamil v Albánii a Vranskou Banju v Srbsku.

První část: Hlavní města Srbska a Makedonie, Bělehrad a Skopje
Druhá část: Na jezeře Ohrid
Třetí část: Albánská riviera
Čtvrtá část: Domů přes Černou horu a Ptuj

Z Jablonce vlakem do Sklarske Poreby

Na konci parného léta zrodil se nápad na výlet dvou rodin. Něco, kde nebude vadit trocha deště a kde se děti vyblbnou. Volíme tedy výlet vlakem do Sklarske Poreby, kde jsme zrovna byli o jarních prázdninách, a kde se děti nemohli vyřádit v parku.

Scházíme se na zastávce Jablonec nad Nisou. Kupujeme jízdenku "Region NISA" pro 5lidí, opravňující nás jezdit metodou hopon-hopoff za 320Kč a nejmenší svišti neplatí. Už 30min před odjezdem vlaku se docela plní zastávka a ano, vlak již plný přijel. Míst k sezení nula a při cestě do Tanvaldu stojím na jedné noze a tvář mám opřenou o sklo. Tak takhle jsme si to výletění nepředstavovali. Ale bude hůř. Histerická průvodčí nás pakuje v Tanvaldě ven, že nehoda a tudíž výluka znamenající busem do Desné. A opravdu. Asi 100m od nádraží stojí zašprcnutý Stadler Regiospider a nic nemůže směrem nahoru, ani nostalgická zubačka na Borůvkobraní v Kořenově. Do totálně přeplněné náhradní dopravy se necpeme a volíme jasnou strategii. Buď pojedeme za hodinu dalším spojem nebo ne a vrátíme se do Jablonce a zavýletíme tam.
Po 40min hurá! Vlak vyprostili, všem se omluvili a informovali.... oh wait. Dráhy. Takže nic, vše jsme si museli vyšpiónit sami, ale po 1:40h čekání již mažeme do Poreby dalším pravidelným (a pravidelně zpožděným) spojem ČD. Tam jdeme do přilehlého jakobyzábavního parku, dáme pivko a rovnou zpět na nádraží..... v bistru ještě něco malého k jídlu. Na řadě restaurací byly cedule "Tolko za gotovku" dost trapné... chtěli jsme platit kartou a ne si vybírat z nebakovních ATM hotovost.... V bistru karta v pohodě.

Konečně se dostáváme do pohody a hezky si ve vlaku sedíme. V Jablonci se zpožděním, ale na pohodu. Výlet zakončujeme v příšerném kebabu......

Sešívaný Kyjev

K narozeninám jsem si nechal dát pěkný dárek. Výjezd se Slavií na odvetu kvalifikace Ligy Mistrů a rovnou do Kyjeva. Dvě věci, které se krásně snoubí. Se Slavií jsem byl naposled loni v Izraeli a v Kyjevě... no krásných 5let!

Dostali jsme sice na budku, neuznali nám góla (záznam), ale viděl jsem zase všechna ta místa...... jo a jasně - Leoš Mareš :)

Expedice Balkan 2018 ukončena

Měsíce drobného plánování máme za sebou a abych neurazil cestovatelské štěstí, nic jsem nepublikoval. Dvě auta, 4 děti (1+2+3+7) se vydali téměř na 4tis km dlouhou trasu přes 11 zemí během 17ti dní.

Ujeto kilometrů: 3828
Navštívené země: 11 (do statistiky přidána Albánie č.61 a Černá Hora č.62)
Počet ubytování: 7

Zasedám k PC a postupně začínám psát tento krásný příběh, kde jsme viděli a zažili jak za pět normálních dovolených.

Finsko

Přistání linky Norwegian v Helsinkách znamená č.60 na mém seznamu pro Finsko!

Do Kodaně za hokejem - Dánsko č.59

Chtěl jsem vám napsat o našem výletu na MS v hokeji do Kodaně s CzechSportTravel, ale Deník Sport napsal vše za mě :)

Takže:

• Kodaň je malá a za den vidíte téměř vše
• z Fanzony vás vyhodí v půlnoci a nikde jinde si už pivo v hospodě nedáte, max plechovku v buse nebo v hotelové recepci
• ochranka v hale je na pohodu, sedneš si prostě tam, kde je volno
• a všude mazec draho :-)

Ale popořadě. Prvně, pokořil jsem zemi č.59, Dánsko.

Vyrazili jsme tam v pátek večer v koloně asi 20busů od O2 Areny. S pár pivy v ruce a Litovlem kdykoliv ke koupi vyrážíme v 19h a cca v 5:00 ráno za rozbřesku jsme na trajektu, kolem 8:00 v pivovaru Carsberg&Tuborg, což už je dnes vlastně pouze show, muzeum. V 10:00 už kotvíme u nákupního centra Fields, kde je i náš hotel Cabinn Apartments (hrozná sockárna) a hokejová aréna. Rozhodujeme se nejet do města, ale pořádně se najíst a napít a tak až do 19h zevlujem v okolí Royal Areny, Fanzony a obchoďáku. Vleče se to a dost se toho vypije. V 18h na třetí pokus dostáváme pokoj pro dva pořádné chlapy se společnou 140cm širokou postelí. Kašlat na ně, lehnu si na zem. Bereme dres, vlajku a jdeme si užít zápas se Slováky.

Atmosféra fantastická, odhadem 5-6tis lidí z ČR, 3-4 z SK. Vysoký jalovec střídá Macejko a opačně. I přes nepříznivý vývoj zápasu srovnáváme sekundy před koncem a v prodloužení to lámeme na naši stranu výhra 3:2. Radost. Fanzona a pak street party před hotelem. Vše v klidu, po jedné jdeme spát.

Ráno snídaně, centrum Kodaně a projížďka lodí. Za 2h vidíme vše, dáváme Litovel z batohu a jdeme se najíst a připravit na odpolední zápas se Švédy. Ti nás sfoukli v první třetině jak svíčku a už jsme to nedohnali. 3:2 prohra. Po zápase bereme lístky od překupníka na zápas Slováků a Švýcarů. Leč Slovákům to moc nepomáhá. Po zápase noční přesun do ČR, doma jsme v pondělí kolem 12h.

Atmosféra perfektní, dobrá parta kolem hokeje a určitě to chce vidět.

100 do 50ti

Veřejně jsem již oznámil a tím pádem spustil projekt 100 zemí do 50ti let. K dnešku (květen 2018) mám procestováno 56 58 států světa a na letošek 4 již naplánované. Vychází mi to tedy cca 4 země ročně, ale je potřeba si vytvářet nějaký polštář, protože těch pár posledních bude sakra těžkých. V Evropě mi zbude max 5-6 (nemám přesně spočítáno) k navštívení, za to v obou Amerikách mám bílo... jenže to je daleko, létat tam jen tak na skok :)

(Aktualizace 2018 - v létě jsem to přepočítal a spletl jsem se. Je jich opravdu 58. A to nepočítám státy zaniklé, jako je Jugoslávie, NDR, DDR atd. Prostě to počítám jako Německo.... dále nepočítám stát oficiálně poloexistující, jako Podněstří nebo Doněcká republika atd.)

10 let s vámi!

Přesně 10let a minuta, kdy jsem tu zveřejnil tento první příspěvek. Jedeme dál, bilancovat budeme až jindy :)

Jsem rád za každého, kdo to tu čte, kdo se vrací a kdo tu našel třeba něco zajímavého.

Polské jaro - Norweska dolina a Vratislav s dětmi

Jaro 2018 je jednoznačně ve znamení Polské republiky.

Jarní prázdniny
První cesta vedla na jarní prázdniny do městečka na hranicích s Českou republikou, do Sklárské Poreby. Zde jsme vybrali apartmány Norweska dolina (web). Jedná se o soubor apartmánových domů, tuším že šesti, se super dětským koutkem, bazénem, welnesem, restaurací a barem, bowlingem... Apartmány mají hlavní místnost s kuchyňským koutem a ložnici. V patře -1 je parking a sušárna/lyžárna. Fakt pěkné místo - i když uprostřed ničeho - na pár dní na lyžovačku. Celý areál je v norsko/vikignském stylu a je zde potřebný komfort. Zázemí je v blízkém městečku a i lyžování je kousek. V březnu tu bylo téměř prázdno....


Velikonoce ve Vratislavi
Pro velikonoční prázdniny jsme vybrali třídenní výlet do polské Vratislavi - Wroclavi. Jednak je to celkem kousek autem, druhak velikonoce v Polsku může být zážitek a zatřetí Vratislav získala titul Tripadvisoru "top destinace". Kousek autem mi bylo vysvětleno po cestě tam na A4. Tam 5h, zpět 2:59. Takže toliko k té blízkosti. A velikonoce? Poznalo se to tak, že v sobotu 14:30 všechno zavřelo. Jinak žádný trhy nic. Ale bylo tam krásně. Kromě staré architektury je hlavní atrakcí hledání trpaslíčků... my jich našli 39 a ani jsme se moc nesnažili. Určitě 50 se jich za ty 2-3 dny udělat dá. Jídlo super, žurek (trošku jako soljanka) a pirohy nemají chybu. Další atrakcí byly procházky po městě a po ostrovech (včetně 55min jízdy po Odře) a hlavním hitem, pro nás s dětmi, ZOO Wroclaw a návštěva Afrykaria s hrochy, žraloky a kapustňáky. Zde jsme v pohodě byli celý den....
Ubytko jsme měli přes Booking.com, apartmán s dvěma ložnicema a kvázi-snídaní. Plno jsme toho nestihli, takže můžeme zase :)
Po městě jsme chodili pěšky, jezdili tramvají a jednou i taxi. Město je ve stylu smart... všude lze platit kartou, vše je jednoduché koupit (lístek, parking) atd. Velmi příjemná a inspirující destinace.

A v poznámce pod čarou musím jednoznačně zmínit Trivago a to i za předpokladu, že oba "výlety" byly koupeny přes Booking.com. Trivago prostě perfektně ukazuje, kde a jak pobyt koupit.

RyanAir a Ukrajina - spojení, které již bude definitivně platit

Již od startu těchto stránek jsem se intenzivně věnoval tématu, jak se dostat letecky na Ukrajinu. Pídil jsem se po řadě informací a publikoval je tu. Důvod byl jednoznačný, v Kyjevě jsem pobýval a chtěl si sem přivézt co nejvíce přátel na víkend. Důvodem dvě byla nepadající a vysoká cena letenek na Ukrajinu obecně. Trh byl monopolizovaný oligarchy, byrokraticky složitý a náročný a nikdo se sem nehrnul. Dokonce ani krach polostátního a preferovaného Aerosvitu s cenama nic neudělal. První lowcost vlaštovkou na trhu byl Wizzair... pravděpodobně na základě "nějaké" dohody s vládou. Problém byl, že Wizz expandoval pomalu, málo, nerozvíjel to a nelétal do hlavních hubů. Vždy se vzhlíželo k Ryanairu a říkalo se, když ne k EURO2012, tak dlouho ne.

Na počátku 2012 jsem publikoval zde tuto zprávičku:
"Nízkonákladová společnost Ryanair by mohla začíht v květnu létat na Ukrajinu. Uvedla to ukrajinská pobočka agentury Interfax, která citovala místopředsedu vlády Borise Kolesnikova po setkání se zástupci společnosti Ryanair, jež se uskutečnilo v úterý. První linky by podle Koslesnikova mohly létat z Francie a Velké Británie do Lvova a Donětsku. (z Airways.cz)". Ale nepovedlo se.

Dnes - 24.3.2018, tedy po více jak 6ti letech - jsem našel opačnou informaci a teď už jí věřím! Ryainair začne lítat a otevře turistům velmi zajímavou destinaci. Snad jednou i z Prahy.

Z Kyjeva nabídne celkem 32 letů týdně na linkách do Barcelony, Bratislavy, Gdaňsku, Krakova, Londýna, Memmingenu a Varšavy. Ze Lvova nabídne 14 letů týdně do Düsseldorfu, Krakova, Londýna, Memmingenu a Varšavy.


Více na oblíbených stránkách Planes.cz a Zdopravy.cz.

Fotbalový svátek jménem Arsenal a domů poprvé easyjet

Arsenal nebo-li Gunners je fotbalový tým severního Londýna a v rámci Velké Británie naše třetí fotbalová zastávka. První byla kohouti Tottenham - Liverpool, protože Liverpool FC jsem vždy vidět chtěl. Doposud taky nejsmutnější, neb skončila výsledkem 0:0 a vlastně cenou zájezdu přes 15K i nejdražší. Druhá štace byl Olympijský stadion a kladiváři West Ham United. Kdo viděl film Green Street Hooligans, nemusí se ani ptát proč.


Nyní vyšla řada na Arsenal a opět jsme měli prvenství a tentokráte několik. Poprvé hrál Pierre-Emerick Aubameyang po svém přestupu z BVB, poprvé doma hrál Henrich Mchitarjan po svém přestupu z United a taky poprvé nastoupil Theo Walcott na Emirates Stadium za jiný tým, než za Arsenal. Výsledek zápasu nás potěšil, 5:1 je krásný výsledek, jen škoda, že Petr Čech nedal tu 200. nulu a ještě se navíc zranil. Od prosince jsem byl přesvědčen, že s Evertonem to dá.

Příjemnou tečkou byla rozlučka s Tomášem Rosickým, který letos ukončil kariéru a jejíž velkou část strávil na Arsenalu.

Cesta z Londýna byl můj první let easyjet ... nutno konstatovat, že Ryanair je lowcost etalon a fakt to mají promakané. EJ jsou žabaři. V době, kdy naše letadlo s odletem 18:40 teprve rolovalo, aby vyložilo cestující, Ryan do Budapešti s odletem 18:35 už končil boarding. A letěl na čas. My o 40min později... ale zas nám lépe zkontrolovaly příručáky!

Africká fotokniha od SAALu je doma!

Další výlet, který si zaslouží takovou památku je zamnou. Na mně bylo vybrat, kde si fotoknihu nechám udělat. I pro další cestu do Afriky jsem se rozhodl opět pro SAAL Digital a rozhodně nelituji. Rychlost dodávek je fascinující. Ve středu, 17.1. večer, jsem zadal objednávku, zaplatil a 22.1. v pondělí mám knihu na stole. Takže už mám doma dvě.

Flightmemory 2017 super nárůst s cílem zopakovat!

Klasický novoroční bilanční článek ze statistik Flightmemory komentující mé lety v roce 2017. Dobrou zprávou je, že jsem se leteckým časem v roce 2017 dostal na 60% letového času oproti nejsilnějšímu roku 2010 a na 2,3 násobek roku předchozího 2016.

Tady jsou top události:

• Můj první let ve First Class (A380 Bristish Airways)
• Nové jumbo 747-8i (Lufthansa)
• Řada nových letišť a tím i linek (Lisabon, Dakar (staré letiště, teď už se lítá téměř jen na nové), Lipsko, Stuttgart, Dublin, Tel Aviv, Johannesburg, Livingstone a Kasane).
• Dva výlety za fotbalem - s FK Mladá Boleslav do Irska a se Slavií do Tel Avivu
• Dvakrát Ryanem, jednou na fotbal a jednou na eurovíkend do Budapešti
• Letos dokonce i dvakrát ve Stuttgartu  vždy s FESTem
• Rozšíření navštívených letišť v Německu (Frankfurt, Dusseldorf, Mnichov, Stuttgart, Lipsko, Drážďany, Berlín)

Longest Flight (distance): 5,645 mi, 10:43 h, Johannesburg (Oliver Reginald Tambo) - London (Heathrow), 12-12-2017

Longest Flight (duration): 10:43 h, 5,645 mi, Johannesburg (Oliver Reginald Tambo) - London (Heathrow), 12-12-2017

Shortest Flight (distance): 120 mi, 0:34 h, Stuttgart (Manfred Rommel) - Munich (Franz Josef Strauss), 05-18-2017

Shortest Flight (duration): 0:29 h, 165 mi, Munich (Franz Josef Strauss) - Prague (Vaclav Havel), 05-18-2017

Fastest Flight: 543 mi/h, 5,405 mi, 9:57 h, Frankfurt (Rhein-Main) - Johannesburg (Oliver Reginald Tambo), 12-07-2017

Slowest Flight: 176 mi/h, 247 mi, 1:24 h, Moscow (Sheremetyevo) - Nizhniy Novgorod (Strigino), 01-24-2017

Average Flight: 1,026 mi, 2:19 h

A co v roce 2018?

• Hned v lednu je na 90% pravděpodobný let opět do Londýna... počtvrté za poslední 4 roky. Stává se ze mě pravidelný návštěvník :-)
• Pracovně je nejpravděpodobnější let směr Rusko (zde asi není co nového bezpečně objevovat) nebo Indie (šance na zajímavý roating)
• Soukromě - uvidíme co přinese čas, zda nějaý výskok po Evropě nebo nějakou "romantickou" dálkovku směr Asie.
• Každopádně žádný vítr neočekávám, expedici žádnou neplánuji :)

Letecký sny a cíle

• Navštívit alespoň 3-5 nových zemí/měst. Nejpravděpodobnější a nejsnazší se jeví Dánsko+Finsko+Lotyšsko+Litva (nejlepší roating odměním kvalitním rumem Ron Jeremy :)) Pak mi v Evropě bude zbývat letecky špatně dostupná Armenie, Moldavsko (ideálně spojit s Rumunskem), Kypr, Malta, Kosovo a Vatikán. A raritnější země jako Faerské ostrovy, Island atd.
• Dostat se na palubu alespoň jedné zajímavé, 5ti hvězdičkové aerolinky... a samozřejmě nejlépe Singapore Airlines.