Čtvrtá část: Domů přes Černou horu a Ptuj

18.7. - Den čtrnáctý (středa) - pokračování
V Černé Hoře šplháme přes vršky a postupně se dostáváme na silnici podél moře. Můžeme tak obdivovat krásy místních pláží. Děti zrovna usli, tudíž nelze stavit, aby se neprobudili. Jednoznačně nejsilnější a nejhezčí místo po cestě je ostrov Svati Stefan. Ten jsem si nestačil ani vyfotit. Jedeme dál, kolem kotorského letiště až do nejužšího bodu na trajekt. Čekal jsem nějaké čekání, ale omylem. Jen přijíždíme, už nás nahaněč žene na trajekt a za pár minut jsme na druhé straně, kde na nás pískají a ženou nás ven. Fofr. Nemám ani moc čas si vyfotit obří záoceánskou loď, která projíždí úžinou... vypadá to famózně!
Jedeme dál, do vesničky Denoviči, kde máme ubytování - Blue Sea Apartments. Po prvotním zmatku (paní nás navigovala v tuše, že jedeme od Chorvatska a nikoliv Albánie... pak začátek/konec nebo vpravo/vlevo mají jiný význam) nacházíme... máme super apartmán JAKO PRVNÍ. Včera ho dodělali, dali na bůking a mi ho hned vzali. To se jen tak nepovede! Výhled, kuchyňka, ložnice, parking. Co víc chtít! Vykládáme jen to nejnutnější, jsme tu na 2 dny. Skáčeme do vody a pak už jen procházka podél moře a něco z tradiční balkánské kuchyně. Pivo Nišičko a pljeskavica.
Celkem za sebou máme asi 240km po horských cestách a cestičkách.

19.7. - Den patnáctý (čtvrtek)
Ráno jdu pro snídani. Již večer jsme si při procházce našli malou pekárničku. Ještě teď, když na ní myslím, se mi sbíhají sliny :) Výhodou Černého Hory je, že nemusíte řešit výměnu peněz. Oficiální měna je euro a stejně všude řeší karty.
U snídaně plánujeme, jak naložit s posledními dny expedice. Zda celý den proválet na pláží s výhledem do přírody a na developerský projekt Porto Novi :´) (to bude pecka, až ho dostaví! - mrkněte) a nebo vyrazit na odpolední výlet do Kotoru. Nakonec se rozhodujeme pro děti... ať se vyblbnou u vody a nemusí sedět v autě, další hodiny a před náma dva dny cesty domů. Na Kotor přijedeme příště. Dva dny. Kde ale zastavit? Rozhodně se nám nechce jet domů na jeden zátah a proto ještě volíme operativní cíl cesty, zhruba na půlce. Půlka je někde kolem Záhřebu... ale při představě, že tam přijedeme večer, neznáme a nevíme a budeme chtít padnout, lepší je jet tam, kde to známe. Za poslední roky jsme si oblíbili Slovinsko a naše cesta vede kolem termálních lázní Ptuj. Je to jasná volba, jezdíme sem rádi. Hned píšu email do hotelu Grand Hotel Primus a večer odpovídají, že můžeme. Super, zrelaxujeme a dáme si to jako odměnu, za úspěšnou expedici. Cenovka je totiž ranec :)
Celý den jsme na plážičce. Ta není moc pěkná, spíš je hrozivá, kamenitá a je tu špinavo. Ty hezčí části si zabrali lidi, co vědí, že ráno před snídaní je potřeba naházet na zem ručníky. Nám to na jeden den nevadí. Koupeme se, ale voda je děsivě studená. Oproti Drači snad o 10st. Ale osvěžující :) Oběd vyzvedávám v restauraci Nautica a jíme si ho na pokoji. Večer jdeme promenádou na něco dobrého a zpět jedou děti turistickým vláčkem. Malá tečka. Pak jen nabalit a ráno kolem 5:30 chci vyrazit. Tak se ještě vyspat.

20.7. - Den šestnáctý (pátek)
Jak jsme řekli, tak jsme udělali. V 5:00 vyskakujeme z pelechu. Auto už máme přednabalené, bereme zbytky a krásně pomalu vyjíždíme do hor, k hranici Černé Hory s Bosnou a Hercegovinou. Stoupáme za rozbřesku a jsme snad jediné auto na silnici. Těsně před hranicí ještě platíme silniční poplatek ČH (tuším, že nějaké drobné EURO) a vjíždíme do Bosny. I nadále jedeme po krásné cestě.... až do momentu, kdy instinktivně chci jet rovně, ale MAPSME mě žene doprava. Teď co.... no jedu v pravo... to byla nejzásadnější chyba celé expedice. Jedeme rozbitýma silnicema, kolikrát málo pro jedno auto. Výmoly, rozbité kusy a chvíli i bez azfaltu :( Vydržet. V jeden moment jsem i špatně najel na práh a škub, zůstal podemnou podvozkový kryt :( Nic neteče, takže jedeme. Navedlo nás to na maličko jiný hraniční přejezd u řeky Něretvy, na Doljani. Zde to jde celkem pomalu a čekáme zde asi hodinku. Pak již jen kličkujeme kolem Něretvy a čekáme na dálnici. Po několika dnech pojedeme pořádný kus po dálnici a tak se těšíme. Před polednem tankujeme a dáváme kávičku. Trošku ženu. Chci co nejdříve do Primusu a mám lehkou obavu z pátečního provozu v okolí Záhřebu a přejezdu do Slovinska. U Záhřebu se to štosuje, ale nějakým zázrakem jsem najel do správné fronty s platbou kartou... povedlo se, čekáme nějakých 20min. Na hranici se Slovinskem (MP Gruškovje / GP Macelj) proklínám vše slovinské. Čekáme zde téměř 2h. Ze 4-6 pruhů dělají pomalé dva. Pak ani nechtějí vidět pas. Důvod? Zúžení před rekonstrukcí.... u hranic jsme byli 15:00... v Primusu, kam je to 20km, jsme přesně v 17:10. Dostáváme krásné velké apartmá s dvěma ložnicemi, máme objednanou večeři a termální vodu máme až na pokoji. Co víc chtít? Jdeme jak do vody, tak na jídlo a pak ještě do vody. Kuriozitkou je tým FC Al Ain z Emirátů.... kluci polehávají všude, pár jich dělá rohožku i nám :)
V pátek tedy cesta Denoviči-Ptuj, 739km cesty, 12h na cestě.

21.7. - Den sedmnáctý (sobota)
Vstáváme a máme to tu se snídaní. Největší výběr, co jsme kdy měli na naší expedici. Je to taková krásná tečka a odměna za někdy skromnější poměry na expedici. Ale tak to má být! Člověk se maličko uskrovní a cestovatelské zážitky mu jsou velkou odměnou.
Do oběda koupačka v termálkách, po tom domů, pozdní oběd/brzká večeře v D1 Mekáči. Cesta ubíhá jak má bez jakýchkoliv problémů. Tedy na Rakouské straně. V ČR hned padáme do nějaké jakožezáscpy, něco objíždím, něco musíme přeskákat. Tentokráte směr Vídeň, Mikulov, Brno, Havlíčkův Brod, Kolín až Mladá Boleslav. 633km
Spát jdu s krásným číslem - 3828 ujetých kilometrů! Expedice Balkan 2018 je tím ukončena.