Vybraný příspěvek

A kolikrát jste protli nejdelší pěší trasu světa vy?

pátek 24. února 2017

O5 dětský klubík

Stopy písku a soli z posledního tripu do Senegalu jsou již vyprány a tak je na čase se vrhnout na výběr rodinné dovolené a otevřít téma z dřívejška, dětský klubík.

Zatímco většinu let jsem jsem vše řešil na poslední chvíli, letos zkouším změnu na - ano, první chvíli. Jelikož nemám času na vysedávání, připravil jsem gůgl dokument s požadavky, který osobně nebo elektronicky distribuuji na cestovní kanceláře, které by mohly splňovat moje zadání.

Oslovili jsme:
Čedok s klubíkem Scooby Doo (prý novinka)
FIRO Tour s Firáčkem
CK Neckermann s Lollo&Bernie klubem
Exim Tours s Mango clubem
CK Alexandria s dětským klubem
a Blue Style....

Požadavky jsou myslím celkem jednoduché:
Samozřejmě termín a 6-8 nocí Letecky: Praha, Pardubice, Drážďany, Lipsko Strava:All Inclusive

Země:Turecko, Španělsko, Řecko, Kypr Hotel: 4*+ Rodiný hotel, skluzavky atd Rodiný pokoj (2 ložnice) 2 dospělé osoby, 2 děti (1+6let v konnání zájezdu) Výhoda dětský klub s česky mluvícím animátorem! Lokalita Přímo u písečné pláže

Z cestovek, které nás zatím vezli, vede se třemi zásahy CK Neckermann a Rudolf Reisen. Jediný pokus Blue Style skončil fiaskem a proto od nich raději nikdy nic!

A stejně jako 2014, i letos pojedu tabulku online :)

Držte mi palce.

P.S.: minule jsem měl jako favorita Kameliya s Firáčkem a víte co, byly jsme tam :)

čtvrtek 23. února 2017

Poutavý a přátelský Senegal aneb druhý skok do Afriky


Expedice do Senegalu v únoru 2017 byla mojí druhou cestou do Afriky. Celkově jsme uletěli 10.048,3km letadlem a najeli 577km autem a 8km lodí za čtyři dny. Nafotil jsem 5,3Gb fotek a videí a přivezl si tuny zážitků na celý život.
O některé z nich se s vámi chci podělit, inspirovat a třeba i poradit těm, co se do Senegalu teprve chystají. Doporučuji! Je to přátelská, bezpečná a nesmírně zajímavá země.



Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru
Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Souhrn: Ceny v Senegalu
Souhrn: Jídlo a pití v Senegalu

A jak to všechno začalo?
První musel být nápad
Začátek příprav
Pokračování příprav :)
Nákup outdoor kamery LAMAX
Boty do nepohody

============================================
Plánování výletů je i hodně o průvodcích. Najít flexibilního a dobře zásobeného dodavatele v ČR je velká radost. Já využívám průvodce od International Travel Maps CZ s.r.o. (sám si je kupuju :-)) Kdo by měl zájem o půjčení, vlastním pro Senegal The BRADT Guide od Seana Connollyho. Průvodce neprodávám, pouze půjčuji. Je to součást vzpomínek.

============================================
Zkuste i další cestoZÁpisky z dálného východu:
2016 Makedonie
2016 Ázerbajdžán, Turkmenistán a Kyrgistán
2015 Ižhevsk
2013 Gruzie
2013 Hong Kong
2012 Uzbekistán
2012 Ghana
============================================


Souhrn: Ceny v Senegalu

Souhrn cen v Senegalu
 (únor 2017)

Ceny v Senegalu nemají jednotnou úroveň a dělí se na místní, afričany a ostatní... někdy k tomu je i white-men-price. Všude je rozšířen pocit, že platí rovnice

 bílý (tlustý) muž = bohatý (ale velmi) člověk

Všude se platí místní měnou, západofrancouzkým frankem XOF - CFA Franc... vyměnit se dá všude. Nejhorší kurz mají banky, pak hotely a nejlépe malé směnárny a taxikářský black market. Na každém tržišti je X směnárníků. My pro zjednodušení počítali 1000 CFA = 40 Kč.

Cestovné
Průvodce s autem 2 dny 235 EUR najeto asi 800km)
Průvodce 8000 CFA pro Goree ostrově asi na 2h
Taxi 1000 CFA -2000 CFA po centru
Tai letiště z centra, 7000 CFA a s čekáním u Africa monument 40min +2000CFA
Trajekt RT tiket 5200CFA

Jídlo a pití
Kola 0,3 v kiosku 400 CFA
Cola 1l  v kiosku 800 CFA
Voda 1l v kiosku 400 CFA
Káva na ulici 100 CFA
Káva v restauraci 1000 CFA
Pivo Gazella 1000-2500 CFA
Hlavní jídlo 3500-5000 CFA
Bageta v pekárně 250 CFA
Ostatní snídaňové pečivo 350-500 CFA
1kg mandarinek 1000 CFA
Čokoláda 100% Africa 1000-2000 CFA
Místní alkohol (podle) v obchodě 1200 CFA - 3000 CFA

Ostatní
vstupy, taxy, muzea
Želví vesnice 3500 CFA
Safari 7500 CFA
Muzeum Goree 500 CFA
Muzeum House of Slaves 500 CFA
Taxa Goree 500 CFA (nikdo nekontroluje, ale je to slušnost)
Pohled 90-200CFA (může být i 500) a známka 500CFA

Suvenýry většinou 25-30% z vykopávací ceny prodejce.

A kam dále pokračovat? Přečtěte si celý tripreport z cesty do Senegalu v únoru 2017.
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru

Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Souhrn: Senegalská kuchyně

Jídlo a pití v Senegalu
Senegalská kuchyně je bohatá na ryby a plody moře, přítomné je i nehynoucí kuře. To je opravdu vše. Pravou taky je, že po shlédnutí fishmarketu jsem úplně chuť na rybu neměl, ale to já nemám ani doma :) Kdo rád čte o jídle, doporučuji i zápisek o jiné africké kuchyni a to z Ghany.


Pivo Gazelle je asi nejrozšířenější, v podstatě jsme nenašli hospodu, kde by ho neměli. Velmi sympaticky se nám jevila láhev 0,6.
Předkrm, v jídelním lístku nazván jako Beignet de la Mer a byly to krevetky v těstíčku s lehce pikantní omáčkou.
Curry de boeuf aux Bannes ... hovězí na banánech s rýží samozřejmě, Trošku tužší, žádná extra specialita.
Krevetky po stylu Saint-Louis ... vynikající omáčka
A teď už senegalská klasika, Poulet Yassa. Grilované/smažené - předtím hodně marinované - kuře s cibulovou omáčkou a rýží.









 Pro mě asi senegalský TOP. Pekáček s rýží s pikantní omáčkou, lehce orestovaná vařená zelenina a pak maso. Na fotce skopové, může ale být i kuře nebo ryba.
Náhled do jídelního lístku v Chez Loutcha... výborné restauraci pro rozšíření obzoru o senegalskou kuchyni.










 Specialita ostrova Goree, rýže s tomatovou omáčkou a mixem mořských plodů. Neměli to na lístku, vyžádal nám to náš průvodce.
DIBI YASSA - opečené skopové maso na cibulové omáčce.












K poslednímu jídlu mi chybí fotka, ale jedná se o lehkou obměnu DIBI a je to MAFÉ ... k pečenému masu je hustá arašídová omáčka.. not my style.


A kam dále pokračovat? Přečtěte si celý tripreport z cesty do Senegalu v únoru 2017.
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru

Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů


15.2.
Ráno se opakoval budíček tlampačem, ale už to není takový šok. Jdeme na snídani a koupit nějaké drobnosti, já již pouze potraviny. Tašku si plním ibiskovy sirupem, pivo gazell, gin, anyzovka, cokolada ghana, kava guinea bissau, pomerancova esence.

Před desátou sedáme do taxíka a jedeme k Monumentu znovuzrození Afriky.


Monument znovuzrození Afriky (fr. Monument de la Renaissance africaine) nazývaný také Africká renesance byl slavnostně otevřen dne 4. dubna 2010 v senegalském hlavním městě Dakaru. Jedná se o 49 metrů vysoké bronzové sousoší v sovětském stylu. Socha vznikla v souvislosti s 50. výročím nezávislosti Senegalu, který byl do 4. dubna 1960 v područí Francie. Výstavba tohoto monumentu začala v roce 2006 a náklady na výstavbu převýšily 20 milionů Eur. Socha znázorňuje rozmáchlého muže, ženu a dítě, kteří hledí k Atlantskému oceánu.S výstavbou a návrhem tohoto sousoší je pevně spjato jméno senegalského prezidenta Abdoulaye Wade. Výstavbu prováděla společnost z KLDR.

Opravdu monumentální. Je to kousek od letiště (z centra sem 40min a pak ještě 20min na letiště). U monumentu půl hodiny stačí bohatě. Vystupujeme, fotíme a já kupují za poslední měsíce senegalskou černou masku. Mám již jednu z Ghany, tak bude viset vedle. Masku + dvě malé sošky (lev a nosorožec) jsem usmlouval za 10tis, férová cena pro něj i pro mě.

Letiště je malé, čisté a dobře organizované. Fronty jsme nestáli dlouho, za to mnoho. Kontrol je opravdu hodně:
  • Pred vchodem se kontroluje letenka
  • U dveří security
  • Před checkinem počítaní osob do letadla - manuálně
  • Checkin/dropoff
  • Frontička před imigračním
  • Imigrace
  • Security
  • Náhodný customs
  • --- u gate znova kontrola + namátková podrobná security
  • Boarding (vždy busem)

Na poslední chvíli ještě se štěstím kupuji tričko Senegalu ověřujeme si cenu suvenýrů (Suvenýry nedrahé jen o kousek než na trhu, např. sošky 2500-3500, 2500 pěkné magnetky, 2300 tričko). Ty na letišti mají cenovky a tak vidíme, kolik co asi může stát.
Odlétáme na čas a jediné co mě překvapilo je desinfekční postřik v nastoupeném letadle.. Docela vtipné, v Lisabonu na čas, ale mále bychom nestihli odlet… kdyby neměl hodinu zpoždění a tak stíháme i pivo. V Praze jsme v 1:00, bágl dorazil a v krásné 3:00 jsem doma v Mladé Boleslavi.

Celkově ve mě zanechal Senegal velmi příjemné pocity. Co do kvality silnic se může učit každý, směnáren a bankomatů všude plno (nechť Indie závidí) a místní simku sežene taky kdekoliv bez problémů (třeba Orange). Určitě se sem jednou rád vrátím a projedu jižní cíp s Gambií, oblastí Casamace a třeba nakouknout i do Bissau.

Perfektní výlet se vším všudy!!!



Krátký slovní pro nákupní fanatiky.
Look my shop = prohlídni si tento obchod, sice není můj, ale když něco koupíš, dostanu provizi
Take a time = hlavně nechoď jinam, aby si nezjistil, že tam mají to samé
How much you want to buy, I make price together = dej mi co nejvíc a je mi úplně jedno, kolik ti toho dám já
Give me best price = kolik nejvíc jsi schopen mi zaplatit
What is your best price = kolik nejvíc jsi schopen mi zaplatit
Now buy something from me too = ukázalo se, že máš zbytečné bíle peníze, které chci i já
Make me happy = udělej ze sebe nákupem kraviny blbce

smlouvání je africký/senegalský národní sport. Pokud zaplatíte více než třetinu prvotně nabízené ceny, naletěli jste....



A kam dále pokračovat?
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru
Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Den čtvrtý: ostrov Goree a zevling po Dakaru

Úterý 14.2. Valentýn             
Ani nemusíme dávat budíka na sedmou, od reproduktoru minaretu nás dělí sotva 50cm, takže plnou “hudební nálož demagogie” dostáváme již v 5:00 a 6:00, na 7:00 nečekáme a raději dáváme sprchu a hurá do ulic k místním prodejcům pro pečivo a kávu. Z noci jsem docela poštípaný komáry a tak místo deo dávám i teď repelent. Konzumujeme na hotelu a před devátou již šlapeme na náměstí nezávislosti a obhlédnout místní nádražní stanici. V době kolonií se jednalo o hlavní dopravní tepnu… teď je tam mrtvo, ale podle fotek, chystají chystají….
Před 10:00 jsme již na trajektu směr ostrůvek Goree, ale trajekt (5.200 zpáteční lístek) nějak na čas moc nejede. Nejel ani v 10, ani v 11, ale někdy v polovině. Po 20min pohodlné jízdy kotvíme u ostrova Goree, platíme příjezdovou taxu 500 a za 8000 pro skupinku (dvoučlennou) bereme průvodce. Dozvídáme se tak plno zajímavých informací o bohaté historii ostrova, který byl objeven Portugalci a dále okupování Holanďany a Francouzy, krátce i Brity. Sloužil jako “překladiště otroků” a pevnost bránící a kontrolující pohyb lodí kolem pevniny. Pevnost i děla byly opravdu impozantní.


Ostrov Gorée (francouzsky Île de Gorée) je jednou z 19 čtvrtí senegalského hlavního města Dakaru. Od pevniny je vzdálen pouhé 2 km. Svou rozlohou 0,182 km² a počtem obyvatel 1056 (odhad 2005) je nejmenší městskou částí Dakaru. Díky své bohaté historii je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.Dnes je ostrov Gorée hojně navštěvovaným turistickým místem. Slavným se stal díky rozsáhlému obchodu s otroky. Ve skutečnosti zde ale bylo obchodováno s méně otroky než v severněji položeném Saint-Louis nebo v Gambii. Toto tvrzení bylo potvrzeno v roce 1959 profesorem africké historie na Sorboně Raymondem Maunym. Je pravděpodobné, že z ostrova Gorée nebylo transportováno více než pár stovek otroků ročně.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gor%C3%A9e

V současné době náš průvodce odhaduje osídlení na 1500 stálých obyvatel, kteří buď fungují jako rybáři a nebo se motají kolem turistů. Loď přijíždějící z pevniny má oficiální kapacitu 180lidí a já odhaduji, že je vždy kolem stovky turistů… nějakých pět šest stovek denně. Z obyvatel je tisícovka muslimů a pětistovka křesťanů, kteří zde žijí v celkové harmonii. V místním kostelíku kdysi sloužil mši papež Jan Pavel II. při své tour po Africe a u dveří v domě otroků pronesl omluvu křesťanů africkému lidu. Rovněž návštěvu prezidenta USA Obamy zde zaznamenali místní umělci na plátna atd. Místní prodejců je ze opravdu opravdu hodně a uniknout je sakra těžké. Všechny cesty po ostrově jsou z písku nebo lehce z dlažby a není zde jediné auto ani motorka. Ráj na zemi. UNESCO chrání původní koloniální architekturu a město má tak - aspoň pro mě - nezapomenutelnou atmosféru a kdybych byl v Senegalu na déle, určitě bych přespal v jednom z pár místních hotelů. Velikost ostrova je 300x900m a tudíž není problém si jej projít pěšky několikrát denně. Procházíme kolem Domu otroků baobabovou alejí na nejvyšší místo ke kanónu a obdivujeme zde rovněž umělce tvořícího obrazy z písku. Já už žádný nekupuji, jedem mám z Retby, místo toho kupuji velké pláno.
Pak již jdeme k Domu otroků, kde dostáváme výklad v angličtině.

Nejznámější stavbou na ostrově je Dům otroků (francouzsky Maison des esclaves), který zde postavili Nizozemci v letech 1780–1784. Tato budova je jednou z nejstarších na ostrově a dnes slouží jako muzeum ukazující hrůzy transatlantického obchodu s otroky. Tato budova sloužící k obchodu s otroky byla poslední svého druhu postavená na ostrově. První byla postavena už v roce 1536 portugalskými osadníky. Všechny domy jako tento situované na ostrově Gorée, dokonce i současná fara, byly bývalé otrokářské domy.Cely pro otroky byly velké jen 2,6 m na 2,6 m a vešlo se do nich 15 až 20 mužů, kteří seděli zády ke zdi a byli spoutáni okolo krku a paží. Mezi nohama a rukama jim visely velké železné koule. Otroci v celách čekali až tři měsíce než byli z ostrova na lodích odvezeni. O tom, kam otroci poputují rozhodovali kupci. Muži byli většinou odváženi do Louisiany ve Spojených Státech Amerických, ženy do Brazílie či na Kubu a děti na Haiti nebo do Západní Indie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gor%C3%A9e


Atmosféra domu je opravdu silná a speciálně “Door of no return”. Tedy dveře, kterými kdo prošel již se nikdy nevrátil. V době “největší slávy” prý takových domů na Goree bylo 28.
Před obědem jdeme na poštu koupit pohledy a známky. Než strýček našeho průvodce v rodné hospůdce donese jídlo (dnes rýže s omáčkou a plody moře), máme napsáno. Odesíláme a jdeme do pevnosti do muzea historie ostrova. Bohužel, všechny popisky pouze ve francouzštině. Nakupujeme zbytek suvenýrů, na pláži dáváme pivo a čekáme na trajekt v 16:00. Nejen my, ale další možná dvě tři stovky lidí. Ve frontě pak ještě půl hodiny, ale máme štěstí! Vejdeme se, ale řada turistů ne…. Místní mají totiž přednost.

Na pevnině bereme taxi do hotelu a vykládáme “úlovky” a taxíkem pokračujeme dále si užít poslední večer v Dakaru - Kemel Market, Grand Mosk (největší mešita v západní Africe) a Plaza Sowete (nic moc) a tak se pěšky přemisťujeme do restaurace co včera, kde si dáváme Dibi Yassa… pečené skopové na silné cibolé omáčce. Kolega zvolil úpravu Mafé.. maso s arašídovou omáčkou.. Zajímavé. Z restaurace se přesouváme do hotelu, objednáváme hotelový taxi a balíme a balíme. Před spaním si dopřáváme na hotelovém baru malé pivko. Nikde nikdo z hostů, jen my.


Ze suvenýrů jsem nakoupil velký obraz (z 50tis -> na 15tis), šátek, řadu náramků a magnetek.

A cestovatelsky potřebná fotka - termíny odjezdů trajektů na Goree...

A kam dále pokračovat?
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru
Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Den třetí: rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru

Pondělí 13.2.
Po klidném spánku se přesouváme tam, kde jsme večer končili a to je kavárnička v přízemí hotelu. Dáváme si černou kávu a croasaint a ladí plán na zbytek dne a smějeme se, zda dorazí naši dva joudové. Vše klaplo jak domluveno a v 8:00 přesně již sedíme v autě a míříme zpět na jih. Opouštíme Saint-Louis a v hlavě máme plno příjemných zážitků. Město na nás udělalo dojem.
Říkají, že Saint-Louis si zamiluje každý. A já tomu věřím. Je to pohodové místo se zvláštně příjemnou atmosférou, super architekturou a silnou emocionální historií. V mých očích je Saint Louis ušmudlaná koloniální kráska, za kterou se s chutí otočíte.
První zastávkou nového dne má být Kayar, ale je jím Village des TORTUES kam dorážíme klidnou jízdou bez přestávky kolem 11:30. Největší zajímavostí podél cesty bylo asi dvacetičlenné hejno supů konzumující sraženého koníka u silnice.
V želví vesničce fungují klasicky trojí ceny - senegalci/afričani/zbytek světa - a tak platíme 3500 a s průvodcem jdeme asi na 20min okruh, od největších želv desetiletých, přes několikaroční až k několika měsíčním/denním i zakopaným vajíčkům. Proto toho, kdo má rád želvy nebo cestu okolo pěkné, ale jako extra výlet to úplně doporučit nedokážu.

Po krátké debatě s našima průvodcema, telefonem s Mamadou navyšujeme rozpočet akce o 10EUR (celkově tedy na 235e) a vyrážíme směr Kayar. Trošku je mi to proti srsti se jim podvolit, když všechno bylo takto domluveno a je to minimální zajížďka, ale Kayar prostě vidět chceme. Jsme tam asi za 25min… možná za 20min, stejně jsme ale 10x slyšeli “its reallly really far far away”, asi jako odůvodnění pro navýšení budgetu. V mém itineráři jsem měl poznámku “Kayar - oběd”, ale při vší úctě, nedovedu si představit kde tam. Poměrně špinavá vesnice s rybím zápachem a několika stovkama lidiček, které přijíždí odjíždí, ryby se vykládají a dále zpracovávají (do ledu, do soli, do fritézy)... kapající voda z bedýnek vytváří téměř všude blátivost. Chuť mě docela přešla, hlad nikoliv. Pro fotografy je to úplně ideální místo a já lituji, že zrovna jsem jsem si Lamax nevzal a nechal ho v autě :( Návštěva na cca 30-40min v našem případě, ale velmi intenzivních na dojmy. Dovedu si představit projít si to i déle, ale stačilo. Volá nás jezero Retba neboli Lac Rose, konečné depo legendárního závodu Rallye Paris-Dakar a my se těšíme, zda se pro nás trošku zabarví.

Už příjezd k Retbě dává tušit, že končí lehká divočina a začíná dakarská metropole. Zasíťované pozemky jsou známkou plánovaného osídlení, víc lidí má boty, jezdí tu méně poníků a více dodávek. Jezero slouží dakařanům jako rekreační zóna (takové Slapy) a je tu plno hotelů. V den kdy jsme tu my, turistů je méně než prstů na ruce. Jsme tu kolem 16h. Jedna parta pilně pracuje na těžbě soli a druhá parta prodává suvenýry a snaží se najít vorly na cestu lodičkou. Z časových a věcných důvodů odmítáme, fotíme jak o život i lehce narůžovělou barvu (máme štěstí) a kupujeme sůl a obrázek ze soli. Poté v místní putyce dáváme opět Poulet Yassa a Gazella pivo a za hodinu přijíždíme opět po luxusní dálnici do centra Dakaru.
Retba nebo Lac Rose (Růžové jezero) je jezero nacházející se v Senegalu 30 km severovýchodně od hlavního města Dakaru v katastru obce Sangalkam. Voda v jezeře se vyznačuje sytě růžovou barvou, kterou způsobuje řasa Dunaliella salina. Jezero má rozlohu 3 km² a leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu, od něhož je odděleno pouze písečnými dunami. V důsledku vysokého výparu se obsah soli pohybuje okolo 40 procent, voda je tak hustá, že se člověk bez námahy udrží na hladině. Místní obyvatelé v jezeře ručně dobývají sůl, k ochraně pleti používají bambucké máslo. Na březích jezera tradičně končila závěrečná etapa Rallye Dakar
Zdroj: Wikipedia
Ještě před příjezdem na hotel zkouší naše duo poslední trik, jak nás připravit o prachy. Zmínil jsem, že se nám líbí senegalské látky a uvítali bychom návštěvu krejčího a ušití košil… normálních letních košil. Jelikož anglicky rozuměl fakt špatně a nebo prostě tak chtěl, veze nás do krámku s hadrama, kde na nás (hlavně na mě) soukají africké krojové košile a snaží se přimět k nákupu za 50EUR (půl platu dakařana).... O ceně smlouvat moc nechce, když vidím tu frontu provizáků - kromě našich dvou ještě nějací týpci z parkingu - měl jsem pocit, že jsem super vorvaň. A to jsem být nechtěl. Končíme, odcházíme a kyselý citróni nás vezou mlčky na hotel. Rádi se nás zbavují a my jich ještě raději. Ubytováváme se vhotelu Saint Louis Sun. Hotelu který nemá webovky, neumí anglicky a doporučil nám ho Mamadou, ale Lonely Planet ho taky zná. K mému překvapení kromě dvou francouzských motorkářů žádný evropský backpacker…
Hotel oslovujeme přímo emailem a platíme klasickou ceníkovou cenu 32.000 noc / dvoulůžák. Pokoj máme pěkný, čistý s balkonem i teplou vodou…. Jen … stěna pokoje sídlí s mešitou a tlampač mám od hlavy 30-60cm …. Volání k motlitbě budí i mě a vzbudilo by i medvěda… asi si dali na cíl naši konvertaci.
Čas kvapí a chceme vidět západ slunce nad Dakarem. Bereme GPSku a vyrážíme. Přededveřmi zklepáváme samozvaného průvodce Papu. Dává mi vizitku. Jdeme čtvrtí ambasád na útes, kde bereme za vděk pohodlím baru v hotelu Le Sokhamon, kde sedíme na terásce s pivem a fotíme. Po té pěšky vyrážíme do doporučené restaurace, Chez Loutcha.
 
Ta je naprostá pecka. Široký výběr senegalských specialit, čisto, wifi, dobrý personál a všechno plné. Musíte mít štěstí, sednout si hned na poprvé. Před restaurací potkáváme kromě dvou otravných prodejců i průvodce Papu. Když vidí, že jsme si restauraci našli sami a provize nebude… bere si zpět vizitku :) Dávám si skopový Thiebou dienn… maso s rýží a pálivou omáčkou smíchané na velké pánvi a lahoda. Nejlepší co jsem tu měl.
Po večeři jdeme na hotel, hlavně nabíjet techniku… na dvě zásuvky máme 2 telefony, 2 foťáky a kameru… takže přes den dobíjím powerbanky a v noci musím krmit i z nich. Ať je ráno vše ready.



A kam dále pokračovat?
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru
Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Den druhý: koloniální perla Saint Louis na řece Senegal

Neděle 12.2.
Probouzím se dotekem koleček na dráhu dakarského letiště těsně před druhou hodinou místního času. Tak jsem tu. Těšil jsem se a doufám, že všechno klapne. Odjíždíme busem do terminálu a jsme jediný právě přistalý let. K mému překvapení zde není žádný chaos a vše je slušně organizované. Imigrační, kde mi kontrolují i očkovací průkaz a za 20min máme i batoh. Měníme peníze za slušný kurz (600XOF za 1 USD)


CFA frank (francouzsky: franc CFA, nebo jen hovorově franc v afrických zemích) je měna, kterou používá 12 bývalých francouzských afrických kolonií, ale také Guinea-Bissau (bývalá kolonie Portugalska) a Rovníková Guinea (bývalá španělská kolonie), které společně tvoří měnovou unii. Měna je pevně navázána na euro v poměru 100 CFA franků = 0,152449 euro. Stabilitu eura to příliš neovlivňuje, protože HDP všech 14 států dohromady je nižší než HDP Slovenska. https://cs.wikipedia.org/wiki/CFA_frank 
Kdo nevymění ale nemusí panikařit a může rovnou vyměnit hned před terminálem. Kdo není taxík, je měnič (vekslák). Na parkingu měním ještě nějaké staré ghanské cidi co mě zbyly. Čekají na nás naši dva průvodci Salom a Daudou.

Původně vybraný průvodce, Mamadou Dia dal přednost jinému, asi lépe placenému kšeftu a poslal tyhle dva. Původně chtěl jen jednoho, svého bratra Saloma, ale ten nemluví anglicky. Za to má auto a je dobrý řidič, o tom žádná. Daudou taky neumí anglicky (neumí dobře), ale neví to. Takže ten nám překládal. Ale překládal jen to co chtěl a uměl, takže téměř nic. Ale zase s ním bylo veselo. Byl to nějaký řidič dodávky s rybami, internetem nepolíbený, takže se hoodně divil prakticky všemu.

Se Salomem za volantem bílého, téměř nového, Renaulta (Fluence?) vyrážíme směr sever, Saint Lousi asi ve 3:00 místního času. Po usednutí do auta volá Mamadou, zda je vše OK a ať se nebojím dát všechny peníze, že garantuje kvalitu. Nedali jsme vše, ale dost a ukázalo se to jako chyba. První dojem z cest Senegalu je takový, že jedeme po 4 proudové dálnici absolutně perfektní kvality až za Dakar. Silnice je placená, takže téměř prázdná a vybudovali ji zde Francouzi (ostatně jako skoro vše zde). Překvapení je takové, že i cesta dál je bez děr a mimo Evropu jsem nikdy nikdy neviděl tak pěknou silnici. To kloubouček.

Hned za Dakarem nás staví první policejní hlídka a chce peníze. Aspoň nějaké. V autě sedí dva bílý a to znamená, peníze. Daudou to komentuje “senegalize people like money” a to sedí. Než dorážíme do Saint Louis (bývalého koloniálního hlavního města), staví nás celkem 5x.

Naší první zastávkou je ale rezervace Guembeul Natural Reserve. Mají mít otevřeno od 7:30, ale nedělní návštěva v 7:50 je vysoce překvapí. Musí vzbudit průvodce a musíme na něj čekat. Zatím si procházíme (v průvodci Brant je to nazvané muzeem) chýši, kde je lebr gazely a 4 tabule s obrázky zvířat….. Vše Francouzky a tak za 5min není o čem dále :) S průvodcem jdeme pěší hodinový okruh. Vypraví o fauně i floře, vidíme opice, divoká prasata, gazely, antilopy, želvy a hodně ptactva. Zajímavý a poučný start v Senegalu. Vstupné je 5000lístek s dokladem a 2500fee průvodci. Lehce před desátou odjíždíme do Saint Louis, vůbec první francouzské kolonie v Africe.

Saint-Louis (známý také pod wolofským názvem Ndar) je město v Senegalu. Leží u ústí řeky Senegal více než 300 km severovýchodně od metropole Dakaru. Ve městě žije podle odhadů 170 000 obyvatel.Město založili Francouzi jako pevnost na říčním ostrově. V letech 1673 až 1895 bylo hlavním městem kolonie Senegal, v letech 1895 až 1902 hlavním městem celé Francouzské západní Afriky. V letech 1920 až 1958 fungovalo jako sídlo správy sousední Mauritánie, na jejímž území žádná větší města nebyla. V roce 1916 bylo Saint-Louis mezi čtyřmi senegalskými městy (dalšími byly Dakar, Gorée a Rufisque), jejichž obyvatelé jako první Afričané získali francouzské občanství a volební právo. Ve městě se zachovaly četné stavby koloniální architektury, díky níž bylo historické centrum Saint-Louis zařazeno mezi Světové dědictví.Město je střediskem obchodu s rybami, cukrem a burskými oříšky. Sídlí zde druhá nejstarší vysoká škola Senegalu Université Gaston-Berger. Každoročně se koná mezinárodní jazzový festival a festival mestické kultury. Jednotlivé části Saint-Louis propojuje železný Faidherbův most z roku 1897.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Saint-Louis_(Senegal)

Nečekaně zastavujeme před mostem a naši dva joudové někam telefonují. Zjišťujeme hned po přejezdu mostu u hotelu De La Post (místu, kde dříve nocovali letečtí pošťáci). Domlouvali nám “kalaš”, vozík tažený koníkem. S díky a přes protesty odmítáme a houfem žebrajících dětí se přemisťujeme do hotelu Du Palais.

Pohodový hotýlek s duchem kolonizace, příjemným personálem a super zevlárenskou kavárno-restaurací. Objednával jsem ho přes Booking za 24.000/noc… nechtěli garanci kartou, podle mě ji stejně nemají… stejně jako teplou vodu ve sprše. Sice ve francouštině, ale komunikují přes Facebook.

Na nic nečekáme a vyrážíme za první gurmánským zážitkem. Restauraci vybranou na triadvisoru nenacházíme a tak jdeme podle citu. Končíme v restauraci LE REVEIL, chlubící se specialitami saint louis a Ondru zaujal kuchař v čepičce. Testujeme i piva, nejprve Gazelle (láhem skoro 0,7 - já zůstávám věrný celý pobyt) a pak já Flang a Ondra Export33. Dávám si na doporučení kuchaře Curry de boeuf aux bananes (trožku tužší hovězí v omáčce a rýže… mělo to být na banánech ale buď jsem je necítil a nebo tam nebyly a nebo chyba v překladu) a jako předkrm Beignet de la mer … těstíčko s krevetou. Snídani tak máme v poledne za sebou.

Brouzdáme super uličkama Saint Louis a jdeme i přes most směr “moře”. Všude na řece míjíme pirogy - rybářské nádherně malované lodě. Je jich tu několik set.  Procházíme si trh, které je o ničem, za to se tam nachází zajímavá jatka… fotit je o držku, chtějí za to prachy…  Zde bereme kalaše za 6000 místo původně nabízených 15000 a jedeme na Fish market, což byl jeden s top zážitků. Vozka nám dělal osobního průvodce a vzal nás i tam, kam bysme ase třeba sami normálně nedostali nebo neodvážili. Pak nás provezl po ostrově (je tu skoro všechno - nemocnice, universita, radio i dokonce francouzský konzulát) a trošku i popovídal. Severní cíp ostrova je téměř u hranic s Mauretánií a hranice je v řece Senegal. Ta mi moc čistá nepřišla, ale co mě fascinuje je množství mušlí… a skoro žádný kamínek. Jezdíme skoro dvě hodiny a mě zase vyhládlo. Jdeme proto na další super místní jídlo krevetky ala Saint Louis s omáčkou a rýží. Vynikající. Vařili nám v Fleuve a jedinou chybou bylo, že neměli pivo.
////TIP//// pokud máte průvodce, ať vás fotí on… místní budou shovívavější


Po obědě asi v 16h jdeme se projít po mostě přes řeku tentokráte na druhou stranu, kudy jsme přijeli (na trh), udělat fotky a pak na pivo do Hotel de la Poste. Ondra moc chtěl… jediná škoda že obchod se suvenýry připomínající dobu poštovní měl v neděli zavřeno… ale zase jsme ušetřili :) Jdeme ještě jednou směr moře, ale stmívá se… už se mi tam moc nelíbí :) v okénku kupujeme bagetu a jdeme k nám na hotel na večeři. Tentokráte si dávám Poulet Yassa. Vše co je poulet je kuře a Yassa je cibulová omáčka. Tentokráte se jedná o marinované smažené kuře a přílohou je rýže.

A kam dále pokračovat?
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru

Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

Den první: Přes Lisabon do Dakaru

Sobota 11.2.2017
Budík mám nastavení na nekřesťanských 2:45 a již ve tři s báglem, kávou a svačinkou startuji a vyrážím klidným tempem na Prahu, směr letiště. Cesta ubíhá krásně a tak hned za “blankou” zastavuji na OMV nakoupit ještě colu a nějakou sladkost. Parkuji na GOparkingu (z loajality se slevovým kupónem Cestujlevne.com) a ve 4:30 jsem na T2 a čekám na spolucestovatele Ondřeje. Těsně před pátou (kdy drop off končí v 5:00) odevzdáváme v potravinové folii obalené batohy jak kokony a přes security jdeme dát kávu. Jediné možné místo je pekárnička Paul “pod schody” a tam poklidně čekáme až na boarding našeho TAP Portugal letu. Let je na 100 % (pro sichr na 99%) plný a v 8:30 na pohodu přistáváme v Lisabonu. K jídlu je nějaká ubohá bagetka, o které nemá smysl ani mluvit. Výstup z letadla je klidný, rovnou jdeme na metro a za 6EUR + 0,5EUR kupujeme denní kupón.
Jedeme s jedním přestupem rovnou na Baixa-Chidao,čili do centra centra a procházíme si hlavní náměstí Praca do Comercio a samozřejmě jedeme tam a zpět tramvají 28 + jdeme k bráně hradu. Nutno říct, že Lisabon je při sobotě poklidné a velmi fotogenické město. Zatím máme štěstí na počasí a je lehoučce pod mrakem a teplota asi 12-14st. U hradu si kupujeme portské (ruby za 10e) a mandarinky a hodujeme s výhledem na město. Pak vyrážíme tram 28 směr Cementerio dos Prazenes a na předposlední stanici se jdeme podívat na tržiště - Mercado de Campo de Ourique a dáváme si tu vynikající oběd - Papričky padron - smažené silně solené s majonézou. Super dobré.

Pěšky se snažíme dostat na tramvajovou trať směr Belém, ale vleče se to a vypadá, že brzo bude pršet a ta skáčeme do kolemjedoucího autobusu. Máme denní tiket a tak si to můžeme dovolit. Tramvají jedeme až do belémské čtvrti muzeií, kde si nemůžeme nechat utéci místní specialitu Pastel de nata přímo v místě vzniku, v obchůdku Pasteisde Belém. Velmi dobře poznáte který to je - je tam doooost velká fronta.

Pastel de nata (pastel de Belém), v plurálu pastéis de nata jsou portugalské koláčky plněné žloutkovým krémem. Připravují se z košíčků z listového těsta které se naplní směsí připravené z mléka či smetany, vaječných žloutků, mouky, cukru, vanilkového extraktu a skořice. Tato směs se krátce povaří dokud nezhoustne a nalije se do připravených košíčků z listové těsta, které se upečou.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pastel_de_nata

V parku si dáváme každý po třech kouskách a zapíjíme druhou lahvinkou portského, tentokráte méně sladkým tavny. Naším cílem je návštěva muzea Marinha (vstupné 6,5 e/osoba) , muzea námořních objevů a lodí. Velmi impozantní sledovat vznik a rozvoj portugalského impéria, kterému v době největší slávy patřila města a státy v Africe (Guinea Bissau, Mosambik, Angola), Indie, ostrovy v indickém oceánu, Macao, japonská města a samozřejmě Brazílie. Dnes bych už řekl že sláva Portugalců lehce povadla. Asi tou unií. Jelikož venku prší nikam nespěcháme a v klidu píšeme pohledy a na tripadvisoru hledáme, kde se najíst.

Procházkou v kapkách deště míříme do Tasca Mastai. Trošku bloudíme a nechce se nám platit za lanovku ...., ale přesto nacházíme a to i díky smartphone s offline mapama (pro příště pro mě povinná výbava). Je to taková hipsterská kavárna s limitovanou kuchyní, pro mě osobně lehce přešlap, ale podle recenze to poznat nešlo. Prostředí takové novo-cool. Seděli jsme v šeru u šicího stroje nebo co to bylo. Venku se ale dost rozpršelo, takže nám to nějak nevadilo. Dali jsme si rybičky a nějakou topinku s tuňákem.
Po té míříme již na letiště. Při výstupu z metra u pokladem jsme denní jízdenkou potěšili nějaké dvě cestovatelky. Suvenýr v podobě kuponu mi bude chybět, ale dobrý cestovatelský skutek stál za to. Zde procházíme velmi klidně a pohodově (LIS se dá doporučit na přestupy i stopovery)a čekáme na let dále, do Dakaru. Já ještě díky Priority passu využívám služby ANA salonku a dávám si količku a bagetku na přilepšenou.
Boarding probíhá autobusem a tak po projížďce po ploše usedáme do nějaké super ultra nepohodlné A320 TAPu. K mému překvapení letí většina turistů.. Dle zkušenosti s letem do Ghany jsem čekal více domorodce. Odlétáme na čas a já ani nečekám na občerstvení a v klidu usínám.

A komu by chybělo Portugalsko… tak může sem.

PS: A dnes už víme, že ty schody podél lanovky jsme si dali zbytečně :) protože: Ticket price is €3.50 for a round trip, however day cards are valid for it. 


A kam dále pokračovat?
Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru
Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů

čtvrtek 16. února 2017

#DakarDrums návrat

Tak to uteklo jako voda. Jak už to bývá, cesta je rychlejší než příprava a musím říci, že na 90% jsem spokojen s tím, jak to dopadlo. Za pět dní jsem si prošlápl Lisabon, prohlídnul senegalskou krajinu, přístavy, města Dakar a Saint Louis i ostrov Goree. Neulétlo nám žádné letadlo, i když poslední spoj do Prahy měl zpoždění a tak jsme přistály 0:40 a domů jsem dorazil o dvě hodiny později a hodinu ještě nemohl usnout.

Zítra se vrhám na fotomateriál a videa a začnu sepisovat cestopis. V hlavně už to mám rozpřipravené po dnech + malá kapitola o cenách a kuchyni. Tak se zkuste těšit :)

Sám jsem na internetu toho o Senegalu moc nenašel, tak budiž mé zápisky poslouží i dalším cestovatelům.

středa 8. února 2017

Ideální seznam na expedici

Neustále tuním seznam, co si sebou vzít a průběžně doplňuji,
jak na základě zkušeností, tak podle různých tipů na netu a v diskusích. Jak toho nemít moc a zároveň aby mi něco nechybělo.
Můj seznam je "ideální" pro styl, kterému já říkám citykemping.

Každou noc spíme v hotelu, cestujeme veřejnou dopravou, taxi nebo letecky. Jíme v bistrech či stánkách. Tedy - nestavíme stan, netaháme spacák, nevaříme si (jedině pokud by ubytování mělo kuchyňku). Netrávíme tedy ani noci v divočině (pro některé asi nuda, chápu).

Zároveň cestujeme celkem rychle, málo kde jsme déle než 2 noci.... ideálním příkladem budiž cesta po Uzbekistánu 2012.

Tak a TADY JE můj slíbený expediční seznam, tvořený pro rok 2017.

pondělí 6. února 2017

Boty do nepohody jedine z Hudy

Ač jsem nečekal, tak výběr bot je téměř stejný oříšek jako výběr batohu, ba co víc. I když třeba batoh nemám, boty většinou ano :) Jelikož neplánují expedice na měsíce nebo roky, potřebuji mít užití bot i v běžném životě, trošku treky, trošku na volnočas.
Rozhodl jsem se, že když už tak až a koupím si něco "pořádného" ... co to ale je? Rozhodně to není v CCC, Humanicu, Baťovi ani Deichmanu. A jak jsem zjistil, ani v Decathlonu. Kdybych měl nohu 40-42, tak je bot plno, ale takové 46ky... to už si přijdu jako slon. Horko těžko jsem si udělal shortlist a teď pracně obvolávám a obepisuji a snažím se... a vím, že mi to zabere aspoň půl dne :(

A vše nakonec dopadlo zase lehce jinak. Ty Ecca co mi odpověděli, tak mi nic dalšího nenabídli a tak zůstal na Floře za-jednaný Biom Grip za čtyřku... nelenil jsem a vyrazil jsem do outdoor Český ráj, kde jsem moc zájmu nevzbudil a HUDY Mladá Boleslav... tady jsme s chlapíkem našli Salomony Evasion Aero.. a už je mám doma. Perfektní servis v HUDY!!