Čtvrté narozeniny

a to ty kyjevské... tenkráte, v dvatisíceosmém, jsem do Kyjeva dorazil já a джордж буш. Po příjezdu se zároveň objevil první zápis zde na tomto blogu.

ČSA končí s Aerosvitem

takže, všechny lety co si můžete koupit na webu ČSA, jsou na strojích ČSA. S Aerosvitem jsem se již před nějakou dobou rozhodl létat jen v maximální nouzi a na 30hodin v KBP mi zůstanou jen vzpomínky. Doufám, že konec spolupráce neznamená, že ČSA nepůjdou na nový Terminál D, který je prakticky dokončen.

A tím novinky nekončí. V sobotu a neděli ČSA nelétá vůbec. UT+ST+ČT je přidán kromě 11:25 ještě spoj pro nespavce a otrlce v 6:00 ráno. Pátek je úplně zvláštní, z Prahy odlet 17:40 a z Kyjeva 21:25 s návratek 22:30. Uvidíme, jak si to sedne. Lety do Kyjeva plánované na zimu mi seděli více. Škoda, že se to neralizovalo...

Cesta přes Khivu do Buchary ... Uzbekistán, dny další

-----
První část - cesta do Uzbekistánu a rovnou k Aralskému jezeru
-----
Na jižním vokzale, stanovišti busů a maršrutek se o nás málem porvali a potvrdila se tak teorie, že to chce najít někoho, kdo se bude vracet a nutně se tak potřebuje obsadit. Naším cílem je Khiva, historické městečko na jižní (turkmenské hranici). Vyjednáváme cenu 20tis som osoba do Urgenče + 40tis som příplatek za 2 zastávky po cestě. Libová cena. Večer nám taxikář nabízel svého kámoše s cenou 100USD (čili 275tis som).

Vyjíždíme do pouště po překvapivě dobré silnici, překvapivě i sněží. Sníh bychom rádi nechali na severu, ale zatím nám není přáno. První zastávkou je ruina Chilpyk, asi 30km od Nukusu. Zajímavé je, že posledních 5km od silnice se jede terénem, po nezpevněné ploše, na 4x4 auto zapomeňte a zvládnout se to musí na Daewoo.


Další zastávkou jsou 2 pevnosti Topraq Qala a Kyzyl Qala. Pomerně zachovalé, obě prolézáme, ačkoliv to venku founká. Jsou uplácané z bahna a časově spadají do 4-5století našeho letopočtu. Podle lonely planet jsme plánovali oběd v jurtovém kempu, smolík pacholík, neni sezona a tudíž bylo zavřeno.


Kolem 16té hodiny přijíždíme do Urgenche s malým dárkem, po cestě si kupujeme přemrzlý meloun... místní specialita a lahůdka. Z taxi přestupujeme na maršrutku. Máme před sebou posledních 20km a ceny za taxi jsou zbytečně přestřelené. Další variantou cesty do Khivy je využití trolejbusu české výroby. Vzhledem k tomu, že ten jede 90min a maršrutka 25min, necháváme si české dopravní retro ujiti.


Khiva je pro mě takový muzbecký Krumlov. Uprostřed města historická oaza, zde s hradbama, jinak normální město. Ubytování hledáme uvnitř hradeb. Sněží a je zima. Těšíme se. První B&B Meros nás vypoklonkuje, že nemá vytopené pokoje. Nacházíme Hotel Islambek, jediné místo během putování, kde jsem našel wifi. V Khivě není plyn a tak se netopí. Chvilenku váháme, ale nakonec do toho jdeme. Není ani elektřina a tak netopí ani přímotop. Je kosa.


Jdeme na večeři a věříme v zlepšení. Během večeře chvílema nejde proud a je tma. Takže netopí ani přímotop a do hotelu se vracíme temným městem. Spím oblečen do dvou triček, svetru a tílka, ulehám pod dvě deky. Stejně se budím ráno zmrzlý a s plným nosem. Ani teplá snídaně, v čechách téměř nedostupná vajíčka, mě nerozehřeje.

Zmrzlý jak tučňák bloudíme po Khivě a mé zmrzlé tělo dostává další ránu, s elánem lezu na minaret. Ceste je vstrmá vzhůru ve tmě po vysokých schodech. Nahoře přemýšlím, co bude znamenat cesta dolů a výsledek je namožení nadkoleního svalu na dalších 5dní. U prodeje vstupenek nás lehce vyzpovídá tajný milicionér a tím je náš kontakt s policií u konce. Celé dopoledne jdeme památka po památce, čili minaret-medresa-mešita-medresa-medresa-hradby :) balíme, kupujeme somsu (taštičky z něco jako listového těsta plněné skopovým s cibulí) na cestu a vyrážíme taxi do Khivy. Tentokráte chceme místo, odkud nejlépe vyjet směr Bukhara.

Usmlouváváme cenu s jeho kamarádem, který se nakonec ukáže, že kamarádem ani nebyl. Cena nakonec nebyla usmlouvaná (místo 240 musíme dát 260 = pořád pod 100usd) a v porovnání s ostatními jsme jeli nějak dlouho. Dědula, dnes důchodce, který byl na vojně u tankové divize Minsk jako řidič a podílel se na osvobození Prahy 1968, si cestu vyloženě užíval a i pohodlné úseky probublal padesátkou. Z 500km cesty bylo takových 100km, kde maximálně šlo zařadit stupeň 2 a jen nejbystřejší oko našlo zbytky silnice vedle nové, moderní, uzavřené. Zpestření tato cesta pro mě měla dvě. První byl vysoký most přes řeku Amudariya, společný pro vlak i silnici a chráněn policí jako strategický cíl. Druhé vzrůšo byla večeře v pustině u jedné ze 3 restaurací - smažená ryba. Candát, jediný zdroj čerstvého masa v lokalitě.


Do Bukhary přijíždímě těsně před půlnocí v úterý večer. Ubytováváme se na 2 noci a jdeme spát. Není plyn (kolikrát ani pro taxikáře) a je celkem zima. Snad nás prohřeje den v poušti.

Z Brna na břeh Aralského jezera ... Uzbekistán, dny první

Desátého března byl den D. Den, kdy jsem vyrazil na očekávanou expedici do Uzbekistánu s velmi ambiciozním programem. Nastavil jsem si budík na 4:40 a už v 5:06 nastupoval ve Vysočanech do vlaku, abych po potřebných nákupech na hlaváku stihl rychlík Avala do Brna. V Pardubicích přistupují další dva členové expediční výpravy a po půl deváté již nakupujeme snídani a balící folii (pro převoz suvenýrů) v Tescu u Hlavního nádraží. Autobusem se přesunujeme na regionální letištátko Brno (chcete-li Wiena-Nord) a čekáme na přílet letadýlka CRJ200 od společnosti UTair. (z Prahy zmasírován cenou piva jsem šokován, když pivní nápoj starobrno zde tuším stojí o 114Kč méně než v Praze-Ruzyně plznička) Letadlo je skoro plné cestovatelů z Čech, Moravy, Slezka, Slovenska a Polska do Tašketu a to díky akci UTair, kdy letenka stála něco málo přes 3.500. No nekupte to.

Odlétám s menším zpožděním. Zavazadlo máme odbavené až do Taškentu, sebe nikoliv. V Moskvě-Vnukovo budeme muset v transitu ještě jednou na check-in. To se protáhne na bratru krásných 120min, kde kromě lavičky a toalety nic není a nezbývá naž čekat a koukat z okna. (na transit do Taškentu čeká 29lidí ze 40, kteří letěli z Brna do Moskvy) Policistka, připomínající Gretchen z Prison Break, dělá svoji práci svědomitě a poctivě a po té, co máme boarding pasy nás přes duty free doprovodí až k security. Za ním je bar, velká láce, pivo za 700RUB. Ukecevám tedy security a procházím zpět do dutyfree pro jamesona a colu. Za 500RUB sedmička a tři coly. S jamesonem uteklo nejen čekání, ale i cesta narvaným ledalem uzbeckých dělníků... přistáváme v Taškentu. Vybíháme z letadla, stojíme frontu na pasovku, vyplňujeme deklaraci (takže zpočítát všechny peníze a zapsat i elektorniku) a jsme venku. Uff. Celé to zabralo asi 2 hodinky. Krása. Peníze neměníme, oficiální kurz 1USD = 1900 Som je nevýhodný. (neoficiálně jsme nikdy neměnili pod 2700)

Následuje hned v 7 ráno přelet do Nukusu, hlavního města Karakalpakstánu, města nejblíže ostatkům Aralského jezera.

Zde doplňuji zásadní cestovatelský tip. Před příjezdem do Uzbekistánu se nám cestovní agentury snažily namluvit, že potřebujeme auto na přejezd mezi letišti!!, že "domestic airport" je strašně daleko a že to bude minimálně 10 USD (cena by odpovídala vzdálenosti kolem 30km). Nakonec ukecáváme taxikáře na 6 USD + to, že nám vymění nějaké peníze. On tvrdil, že je to 14km, jeho tachometr nelhal a je to jen km 6. V místních cenách tedy cena kolem 2USD.

Odlétáme poklidně a celkem na čas originálním ruským stojem Iljušin 114-100, kterých bylo vyrobeno pouze 14! a ne všechny dopadly úplně dobře. Zážitek, na který budu rád vzpomínat, ale vzhledem ke statistice a pravděpodobnosti nerad opakovat.

Po deváté hodině (v Uzbekistánu bylo o 4 hodiny více než v ČR) jsme v Nukusu. Začíná den a já jsem přes 24h na nohou. Asi půl hodiny hledáme volnou maršrutku nebo taxi na místní bazar, kde si chceme domluvit auto do Mujnaku, bývalého přístavu na Aralském jezeře, bývalé rybářské bašty a dnes spíše města duchů. Usmlouváváme cenu na 70USD.. je to 250km tam a 250 zpět, chceme se ještě v neděli vrátit do Nukusu a nocovat zde. Veze nás týpek, který kupodivu neumí rusky a vypadá, že nejlépe mu jde smažení. Divný pohled. Naštěstí nás asi po 15km přesazuje na benzínce s nájezdem/výjezdem z udusané hlíny do auta svého bratra, který vypadá velmi sympaticky a umí rusky. (jelikož zde skoro všechny auta jezdí na plyn místní produkce je název benzínka zavádějící, na plynovku si zase neumím zvyknout já :))
Když do kufru auta přehazují rezervu a hever, není nám to nijak divné.

V Nukusu sice sníh bývá, v březnu je však překvapením. Vydatná vánice je překvapením nadruhou a tak se bez zimních gum vydáváme za velkým dobrodružstvím. Nutno dodat, že jsem jel spíše do pouště a nikoliv na polární výbavu, i proto pogumované sportovní boty a manžestráky (pro mě typické) nejsou horalův top. S přestávkou na oběd (podávala se vynikající beraní šurpa) a klesajícím nadšením úměrně s přibývajícím sněhem dorážíme po 15h do Mujnaku. Asi 20km před příjezdem si zpestřujeme cestu výměnou proraženého kola.

V Mujnaku se po bývalém dně Aralského jezera (vyschlo zvýšenou spotřebou vody z řeky Amudariya za účelem pěstování bavlny a rýže) brodíme místy až po kolena sněhem a hledáme opuštěné lodě. Nacházíme, fotíme. Pak se přesouváme do auta, snažíme se uschnout a zahřát domácí slivovicí. Jedeme zpět.




Cesta zpět už ok. Nesněží. Kolo však měníme podruhé, těsně než padne největší tma. Silnice totiž nutně neznamná, že je vše pokryto asfaltem a pro tento terén by 4x4 vůz byl rozhodně vhodnější. My si museli vystačit s Daewoo Nexia.

Kolem 21h se ubytováváme v hotelu Nukus v Nukuse. JE to stání hotel, takže nemá problém s plynem, což jsme nebrali jako nijakou výhodu, chyba lávky.

Na večeři jdeme do místní šašlikárny. Nic jiného nemají a umí ho skvěle. Dávám si dva skopové a jeden hovězí mletý. Spí se mi krásně. Toaleta hučí jako niagara a pro mě je to malá vzpomínka na prázniny u jezu s raftaři.


Ráno vstáváme a po luxusní snídani - 2! vajíčka - jdeme do Savitského muzea, kde věnujeme nejvíce času historii Karakalpakstánu. Ještě lehce před polednem nás taxi odváží na jižní zastávku taxi a maršrutek a dojednáváme si odvoz do Urgenče. Loučíme se tak s drzným severem, s Nukusem a s Karakalpakstánem a míříme do pouště Khorezmu.

Dokonalý objev - Airbnb.com

Kdo tuto stránku zná/využívá nemusí číst,
nic objevného se nedozví.

Ten, kdo ale jen slyšel nebo nezná, a rád cestuje, bude nadšen. Airbnb.com je stránka stará asi 3-4 roky a nabízí ubytování po celém světě. Ale nejde o hotely, jde o pronájmy celých domů, bytů, pokojů, apartmánů.. je to pecka. Můžete se pronajmout pokoj v bytě v Rio de Janeiro na jednu noc, jako týpek co mě na tuto stránku přivedl. Byt na celý víkend při výletu do Paříže nebo třeba chajdičku v Thajsku ani ne za 600Kč/noc. Už teď přemýšlím, kdy a jak to zkusit. Ne nadarmo je magazín TIME zařadil do svojí TOP50.

Tot pro cestovatele. Pro byznysmeny, mrkněte, jako to celé vzniklo :)