Loni se nám na Rabu moc líbilo. Milá paní domácí Edita, písečné pláže a poměrně klid pro relax. Když už v dubnu Chorvati řekli, že Covid 180dní bez problému, bylo jasno. Nikdo nevěděl, kam to půjde a kam ne, jak to bude s očkováním atd. Takže volba padla zase na stejné místo. Po loňsku se nám již nechtělo jet samotným a tak jsem spustil experiment, dát dohromady lidi, o kterých si JÁ myslím, že si budou sedět. V podstatě já byl pojítko a nikdo jiný nikoho neznal. Byl jsem přesvědčen, že to bude fungovat, ale nikdy nevíte. Neznáte temná zákoutí duše kamarádů. Dopadlo to však na jedničku, nebál bych se ani té hvězdičky. Tedy přátelé, děkuji vám, že jste nezklamali můj úsudek a udělali jsme si to pěkné.
Jelikož do Chorvatska k moři umí jezdi každý, proč si cestu tam nezpestřit i zastávkami jinde, všude totiž může být hezky. Jedna zastávka byla plánovaná dlouhodobě, druhý byla přidána na kvap a třetí (pro cestu zpět) byla tak trošku plánovaná, ale doladila se až na místě.Na Rab přes Rábu
Na poslední chvíli jsem změnil plán a místo brzkého startu ve středu ráno jedeme piánko v úterý odpoledne do Gyoru. Na Booking jsme sehnali super apartmán přímo v centru s parkingem, předání klíčů na pohodu, cesta taky. Kuriózně i D1 nám tentokráte nehodila ani polínko pod nohu a tak v 18h již brouzdáme přes promenádu maďarského městečka. A líbilo se nám tam, možná mi 2-3 hodinky chyběli poznat město víc. Prostě každé město s řekou má své kouzlo. Příjemnou tečkou za maďarskou procházkou byla vydatná pálivá večeře. Na termály se tentokráte nedostalo, ale na Gyor ještě určitě dojde řada.
Ráno vyrážíme přesně na checkingout čas. Nespěcháme, máme před sebou pár hodině poklidné jízdy po maďarském venkovu, kde je se jede fakt dobře. Ne benzínkách klid, žádné roušky, karty berou všude. Hranice (díky Waze) jedeme přejezdem u okresky (hned vedle dálnice) a vyhráváme pár desítek minut. Jsme druhé auto, pas a jedeme (na covid se dlabe). Naším cílem je malé městečko s chorvatskými termály.
Therme Tuhejl
Jsme tu. Pořádným kopcem nahoru získáváme azyl v domečku mezi vinicemi (Country House Stipica). Dvě rodiny, dvě patra. Apartmán jak kráva, sezení venku a klid. Naprostý klid. Ihned jedu na rozvětku a přípravu na druhý den a na vačeři odjíždíme do restaurace, kde ehm ehm vaří pro obry Koloděje. Porce jak bejk a skákací hrady pro děti. Ano, Graso. Hned vedle dálnice pro ty, co jedou trasu přes Slovinsko. A, je slušné i říct, ceny o 30% dolů oproti pobřeží.
Celý čtvrtek patří Vodní Planetě. Velmi příjemný akvapark, krytý bazén, kiosky... prostě vše. Termální voda, ale lehce studenější, kvůli počasí. Nevadí, relaxujeme, válíme se :-) Netřeba dodávat (ale dnešní doba je taková), že roušky nic. Nula. Nezájem. Večer, pro velký úspěch, opakujeme večeři v Grasu. Ono v Chorvatsku moc nevymyslíte, pleskavica, čevapi, maso, pizza, salátky - vše mají.
A teď už k moři
Ráno, klidná snídačka a hodinu před odjezdem již máme za krkem majitele :-/ Nechápu. V klídečku vyjíždíme a mastíme směr jih, první pauza, káva a tankování v Brinje. Pak razíme dál a na vrcholu Vratníka, se potkáváme s Ondrou a jsme komplet. Na Ráb úplně nespěcháme, dáváme oběd, pokec po cestě (Sveti Jura) a pak už na trajekt a ubytovat se. Večeře po krátké koupačce ve Skipperu, ale nepovedlo se to. Brutální čekačka, zmatky s objednávkami. Bohužel naše spolucestující Skipper nezaujal a tak letos to byla poslední návštěva.
Co dále?
- skoro každé ráno dáváme v marině kávičku a pelinkovac - ano, to se líbí
- kupujeme čerstvé (přišli mi ale dost zmrzlé :-) ) ryby a krevety a grilujeme
- padlbordujeme
- opět jsme využili služeb Josipa a vyrážíme jeho lodí na koupačku a šnorchlovačku... whau efekt loňska se ale nedostavil, příště to chce změnu
- chobotnica pod pekom v Gonar restauraci
- totální hody u Dupina
- dorazila návštěva Suchánovic z Krku
- vyjeli jsme autem na Kamenjak
- našli jsme dobrou restauraci ve městě Rab (Pivnica Sime)
- Rápská torta - jo! Nevypadá, ale chutná skvěle!!
Co se dá podniknout ještě příště?
- sníst více a naučit se Rapskou tortu
- večeře v Kamenljaku
- výlet lodí na Pag do města Lun
- Sahara beach
Pro cestu zpět vyrážíme v dešti, deštíku až malé bouři. Trajektem to ale ani nehlo a mastíme si to na sever, do Maďarska. Líbí se mi maďarské prázdné silnice, vážnice (tím pádem umírněné kamioňáky)... mají to vymyšlené. Jak říká twitterový klasik, kéž by i u nás byly dálnice vyřešené, jako máme pořešeno LQGFT (nebo tak nějak). Cílem naší cesty je Budapešť, tedy Pešť. Cestou v poklidu míjíme Balaton a v Siofoku tankuji a dáváme KFC otřesné kvality. Shodujeme se, že KFC zas dlouho ne. Svižně jsme v Budapešti a dostáváme se do páteční špičky rozkopaného města.
Parkuji auto v Corinthii (5* protože střešní box.... tak vysoké SUV se jinam nevešlo) a sám si lehám do nějaké vybydlené umulousané tříhvězdě. Pěšky vycházíme na procházku, okamžitě děti zachtějí na Budapešť (Eye) (proč ne), kávička ve Starbucks, projížďka tramvají po nábřeží (lístek za pěkných 350HUF) a pak večeře hungarianstyle v naší oblíbené rodinné restauraci s výhledem na Baziliku sv.Štěpána. Zpět bereme hybridního Bolta... dominuje tu v počtu 2.300 aut v terénu.... a za luxusní ceny! Víc jsme toho nestihly. Do Budapešti se ale vrátíme, pořád nám chybí projížďka po Dunaji.
Po klasické penzionové snídani míříme v poklidu domů. Dálnice jsou plné německý SZP s Turkama a Balkáncema, kteří se vracejí domů a oběd máme v Brně. Víc zajímavého se už nestalo. Dovolenou považujeme za úspěšnou a těšíme se znovu do dálek.
Plán letošní trasy - celkem 2.190Km bez pojížděk.
MB -> Gyor -> Tuhejlske Toplice -> Kampor (Ostrov Ráb) -> Budapešť -> MB
A kam příště? Nějaké nápady jsou. Záležet bude na mnoha okolnostech, od možností cestování po třeba nějakou skupinu.... Dělám si už poctivě piny pro rok 2022, balkán autem :-)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat