Den třetí: rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru

Pondělí 13.2.

Po klidném spánku se přesouváme tam, kde jsme večer končili a to je kavárnička v přízemí hotelu. Dáváme si černou kávu a croasaint a ladí plán na zbytek dne a smějeme se, zda dorazí naši dva joudové. Vše klaplo jak domluveno a v 8:00 přesně již sedíme v autě a míříme zpět na jih. Opouštíme Saint-Louis a v hlavě máme plno příjemných zážitků. Město na nás udělalo dojem.

Říkají, že Saint-Louis si zamiluje každý. A já tomu věřím. Je to pohodové místo se zvláštně příjemnou atmosférou, super architekturou a silnou emocionální historií. V mých očích je Saint Louis ušmudlaná koloniální kráska, za kterou se s chutí otočíte.

První zastávkou nového dne má být Kayar, ale je jím Village des TORTUES kam dorážíme klidnou jízdou bez přestávky kolem 11:30. Největší zajímavostí podél cesty bylo asi dvacetičlenné hejno supů konzumující sraženého koníka u silnice.

V želví vesničce fungují klasicky trojí ceny - senegalci/afričani/zbytek světa - a tak platíme 3500 a s průvodcem jdeme asi na 20min okruh, od největších želv desetiletých, přes několikaroční až k několika měsíčním/denním i zakopaným vajíčkům. Proto toho, kdo má rád želvy nebo cestu okolo pěkné, ale jako extra výlet to úplně doporučit nedokážu.

Po krátké debatě s našima průvodcema, telefonem s Mamadou navyšujeme rozpočet akce o 10EUR (celkově tedy na 235e) a vyrážíme směr Kayar. Trošku je mi to proti srsti se jim podvolit, když všechno bylo takto domluveno a je to minimální zajížďka, ale Kayar prostě vidět chceme. Jsme tam asi za 25min… možná za 20min, stejně jsme ale 10x slyšeli “its reallly really far far away”, asi jako odůvodnění pro navýšení budgetu. V mém itineráři jsem měl poznámku “Kayar - oběd”, ale při vší úctě, nedovedu si představit kde tam. Poměrně špinavá vesnice s rybím zápachem a několika stovkama lidiček, které přijíždí odjíždí, ryby se vykládají a dále zpracovávají (do ledu, do soli, do fritézy)... kapající voda z bedýnek vytváří téměř všude blátivost. Chuť mě docela přešla, hlad nikoliv. Pro fotografy je to úplně ideální místo a já lituji, že zrovna jsem jsem si Lamax nevzal a nechal ho v autě :( Návštěva na cca 30-40min v našem případě, ale velmi intenzivních na dojmy. Dovedu si představit projít si to i déle, ale stačilo. Volá nás jezero Retba neboli Lac Rose, konečné depo legendárního závodu Rallye Paris-Dakar a my se těšíme, zda se pro nás trošku zabarví.

Už příjezd k Retbě dává tušit, že končí lehká divočina a začíná dakarská metropole. Zasíťované pozemky jsou známkou plánovaného osídlení, víc lidí má boty, jezdí tu méně poníků a více dodávek. Jezero slouží dakařanům jako rekreační zóna (takové Slapy) a je tu plno hotelů. V den kdy jsme tu my, turistů je méně než prstů na ruce. Jsme tu kolem 16h. Jedna parta pilně pracuje na těžbě soli a druhá parta prodává suvenýry a snaží se najít vorly na cestu lodičkou. Z časových a věcných důvodů odmítáme, fotíme jak o život i lehce narůžovělou barvu (máme štěstí) a kupujeme sůl a obrázek ze soli. Poté v místní putyce dáváme opět Poulet Yassa a Gazella pivo a za hodinu přijíždíme opět po luxusní dálnici do centra Dakaru.

Retba nebo Lac Rose (Růžové jezero) je jezero nacházející se v Senegalu 30 km severovýchodně od hlavního města Dakaru v katastru obce Sangalkam. Voda v jezeře se vyznačuje sytě růžovou barvou, kterou způsobuje řasa Dunaliella salina. Jezero má rozlohu 3 km² a leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu, od něhož je odděleno pouze písečnými dunami. V důsledku vysokého výparu se obsah soli pohybuje okolo 40 procent, voda je tak hustá, že se člověk bez námahy udrží na hladině. Místní obyvatelé v jezeře ručně dobývají sůl, k ochraně pleti používají bambucké máslo. Na březích jezera tradičně končila závěrečná etapa Rallye Dakar

Zdroj: Wikipedia

Ještě před příjezdem na hotel zkouší naše duo poslední trik, jak nás připravit o prachy. Zmínil jsem, že se nám líbí senegalské látky a uvítali bychom návštěvu krejčího a ušití košil… normálních letních košil. Jelikož anglicky rozuměl fakt špatně a nebo prostě tak chtěl, veze nás do krámku s hadrama, kde na nás (hlavně na mě) soukají africké krojové košile a snaží se přimět k nákupu za 50EUR (půl platu dakařana).... O ceně smlouvat moc nechce, když vidím tu frontu provizáků - kromě našich dvou ještě nějací týpci z parkingu - měl jsem pocit, že jsem super vorvaň. A to jsem být nechtěl. Končíme, odcházíme a kyselý citróni nás vezou mlčky na hotel. Rádi se nás zbavují a my jich ještě raději. Ubytováváme se vhotelu Saint Louis Sun. Hotelu který nemá webovky, neumí anglicky a doporučil nám ho Mamadou, ale Lonely Planet ho taky zná. K mému překvapení kromě dvou francouzských motorkářů žádný evropský backpacker…

Hotel oslovujeme přímo emailem a platíme klasickou ceníkovou cenu 32.000 noc / dvoulůžák. Pokoj máme pěkný, čistý s balkonem i teplou vodou…. Jen … stěna pokoje sídlí s mešitou a tlampač mám od hlavy 30-60cm …. Volání k motlitbě budí i mě a vzbudilo by i medvěda… asi si dali na cíl naši konvertaci.

Čas kvapí a chceme vidět západ slunce nad Dakarem. Bereme GPSku a vyrážíme. Přededveřmi zklepáváme samozvaného průvodce Papu. Dává mi vizitku. Jdeme čtvrtí ambasád na útes, kde bereme za vděk pohodlím baru v hotelu Le Sokhamon, kde sedíme na terásce s pivem a fotíme. Po té pěšky vyrážíme do doporučené restaurace, Chez Loutcha.

 

Ta je naprostá pecka. Široký výběr senegalských specialit, čisto, wifi, dobrý personál a všechno plné. Musíte mít štěstí, sednout si hned na poprvé. Před restaurací potkáváme kromě dvou otravných prodejců i průvodce Papu. Když vidí, že jsme si restauraci našli sami a provize nebude… bere si zpět vizitku :) Dávám si skopový Thiebou dienn… maso s rýží a pálivou omáčkou smíchané na velké pánvi a lahoda. Nejlepší co jsem tu měl.

Po večeři jdeme na hotel, hlavně nabíjet techniku… na dvě zásuvky máme 2 telefony, 2 foťáky a kameru… takže přes den dobíjím powerbanky a v noci musím krmit i z nich. Ať je ráno vše ready.

A kam dále pokračovat?

Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru
Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů