Absolutně fantastický pulsující Tel Aviv aneb na sešívaném výjezdu

Po návštěvách fotbalu s mladoboleslavským FK ve Skopje a Dublinu byl na řadě výlet s mojí srdeční záležitostí, se Slavií. Člověk, pokud je šikovný se dostane téměř všude a nechť jsem toho důkazem. A tak, jedno krásné úterý zabalím a středu již stojím v odletové hale před celým slávistickým týmem s palubní vstupenkou 6B na let QS4316v ruce. Dokonce i prostřední sedačku přežiju, abych mohl být u prvního vítězství v pohárech od roku 2007, kdy se vyhrálo na Ajaxu. Já prostě věděl, že se vyhraje.

=====================
Top výlety 2017
Sever Senegalu
Víkendová Budapešť
=====================

Smartwings patří pod Travel Service a ty z části patří pod CEFC jako Slavia. Výlet organizuje Invia (moje zkušenost s Invia.cz zde), ze stejné čínské rodiny. Tak jen pro dokreslení, jak to tu je celé zařízené. Smartwings normálně bývá hladolet, ale tentokráte došlo i na řízečky. Jen toho místa je sakra málo a to sedím v té "luxusnější" části letadla. Stoleček mi šel zklopit tak na 85%, oproti Ryanu, kde ho sklopím celý. No nevadí, těším se jak na Izrael, tak na Tel Aviv, o které jsem si přečetl, že je to 11.nejdražší město na světě a nakonec se to cenově i potvrdí. Za vyměněných 200e jsem sotva vyžil den a půl a to bez piva :)

Letiště je komplet v rekonstrukci, takže parkujeme na ploše a jedeme asi 15min k terminálu. Pak pasovka (moderní lísteček, jak v parkingu) a vydání zavazadla. Vše šlapalo jak po drátkách. Po 1,5h na letišti (lehce slabší organizace, než mívá FK MB) vyrážíme brutus zácpou do hotelu Hotel65 na stejném čísle Rotschield bulváru, označovaného jako nejhezčí ulice v Tel Avivu. A opravdu to ušlo.
Po ubytování okamžitě vybíhám do směnárny (nejhorší pocit co znám je nemít peníze), dávám správně kávu na ulici a na wifi ladím, kam na jídlo. Tel Aviv je tak trošku babylon a to znamená, že se tu bude mísit i řada kuchyní a bude to bezva. A opravu, street food na každém kroku, každá druhá restaurace je bistro, kavárničky, pekárničky. Vše co miluji. Prostě ráj street foodu. Pěšky vycházím směrem k Masaryk Square, to jsem musel vidět. Ale žádný Masaryk, nikde nic.... kromě oranžového káčete Joshua. Blízko je ale vyhlášený street food spot, Hakosem. Mám štěstí, není tu fronta... někdo zde prý čeká i 30min. Já mám svůj shawarma plate s falafelem a hummusem na stole do 10min a šmakuje jako blázen. Pak přes velký obchoďák v centru, kde 80% obchodů neznám, mířím k moři a procházkou přes Allenby street zpět k hotelu. Není mi nejlépe, tak pro středu stačí.

Jedním z podivů je, jak to, že je zde tolik psů? Trošku gůgluji a vyskakuje to hned. Tel Aviv je nejpřátelštější město ke psům. A taky gayům. Takže dog&gay friends. :-) Dalším zajímavým postřehem je rozmanitost lidí, ze které ale jednoznačně vyčnívá počet rusky mluvících... hodně v restauracích a obchodech. Příjemným překvapením je rovněž doprava, na přechodu vám zastaví každý a počet elektrokol, skůtrů, kol a dalšího je fantastický.

Ve čtvrtek ráno vyskakuji radostně s postele, konečně se můžu vysmrkat... a pak s kávičkou na terásce na konci listopadu vypisuji seznam bodů dnešního výletu. Carmel Market, pláž, pošta, Old Jaffa, Clock Tower, přístav... a jak řekli tak udělali. Jdu zadníma uličkama ke Carmel Marketu a jak mám trhy rád, taky tady se mi líbí 3x. Kavárničky, jídlo, ruch, ochutnávačky... nikdo nebyl otravný a tak se tu musím zastavit i cestou zpět. Na pláži pořizuji slušné fotky, pozoruji všude přítomné surfaře a taky přečkávám v autobusové zastávce asi 30min deštík. Další čekání mám na poště... zde jsem si symbolicky v tričku Lonsdale vylosoval číslo 88 a asi po 30min kupuji poštovní známky. Pohledy kupuji v turistickém centru a suvenýru u The Clock Tower... to je ale chyba, na Carmel Marketu je mají za půlku, ale to zjišťuji až později. Procházím tedy hradem, přístavem a mířím k Hummus Abu Hassan, který jsem našel v článku o top street foodu. Bohužel je v poledne přecpaný k prasknutí... i fronta venku a mě se čekat nechce. Mám hlad. Po cestě zpět tedy vstupuji jak japonský turista do nějaké profláklé turistické žrádelny. Ta se jednoznačně zapisuje na můj seznam, kde určitě nejíst. Místo se jmenuje Mama Kuka a je kousek od The Clock Tower. Tušil jsem to, ale měl jsem hlad a chtěl jsem sedět venku. Je to předražené, přesmažené, bez originální chuti. Nebrat! Dal jsem si hummus (ten ušel) a falafel byl totalně bez chuti. Přesmažené hranolky jsem vrátil bez dotknutí. Zase ale lepší, než McD nebo KFC.

Při cestě zpět jdu logicky přes Carmel Market. Nakupuji balík turkménské kurkumy, kajenský pepř, pistáciové oříšky, rozinky světlé i tmavé.... a dvě fakt obrovská granátová jablka. A kešu. A dávám si i kávu. Mám radost. Tyhle chutě mě děsně baví, víc jak čokoláda z letiště. S nákupem a dobrý pocitem si vedle trhu sedám venku na kávu a vychutnávám si slastný pocit z Tel Avivu. Moje volno zde se chýlí ke konci a pojede se na zápas. Odnáším věci domů a jdu na poslední dobré jídlo, do vyhlášeného bistra Bino. Dostávám jehněčí, rýži a salát a je to moc dobré. Kávu už nestíhám, převlékám se do správných barev a usedám do autobusu.
Hrajeme ve městě Netanja, neboť domácí stadion Maccabi je po sezoně (hrají systémem jaro-podzim) v rekonstrukci. Stadionek uprostřed pole, ničím zvláštní. Zaslouženě vyhráváme 2:0 góly Pepy Hušbauera, vítězství venku po 10ti letech sleduje podle mě přes 500+ sešívek. Mám radost, že jsem jel. Vzhledem k zahájení zápasu ve 22:00 a konci před půlnocí, přijíždíme ho hotelu v 1:00 a já jdu rovnou spát.

Ráno už jen snídaně a odjezd na letiště. Po důkladné kontrole, včetně pohovoru, kupuji dary mrtvého moře v dutyfree a těším se domů!

A Izrael? Sem budu muset ještě znova. První pořádná letenková akce a letím. Chci vidět taky ještě mrtvé moře a Jeruzalém. Tel Aviv mám ve svých cestovatelských memoárech zapsaný vysoko. A to nejen díky výhře, ale především kvůli atmosféře. Město snad nikdy nespí. ani po jedné hodině ráno neskončila v Tel Avivu zácpa. A bezpečnost? Čekal jsem všude ozbrojence, demonstraci síly. Ale nic takového. Určitě se hlídají, ale decentně, zkrytě a to je dobře!

Kde určitě jíst?
Hakosem Falafel
Hummus Abu Hassan
Bino

Na závěr trošku poučné literatury v kostce :)
Economist: Tel Aviv 11th-Most-Expensive City in the World
The 10 Best-kept Street Food Secrets in Tel Aviv
Tel Aviv, the dog-friendliest city in the world, launches Digi-Dog