Den č.2 - Banjul & Albert market

Budíme se asi až kolem 9:30. Trošku pozdě na naše cestovatelské duo, ale asi jsme to potřebovali. Plán je jednoduchý, nejdříve se dobře najíst, prohlédnout hotel a vyzkoušet moře. Bereme plavky a jdeme k moři, máme to asi 200-300m, jen hotelem, tedy krásnou zahradou. Cestou míjíme 2 bazény, až u třetího, přímo na pláži, sedáme do beach baru a objednáváme wonjo (ibišek) a baobab džusy, kávu a pořádnou omeletu. Po snídaní zkoušíme moře a pořádně protahujeme ztuhlé tělo z cesty. Pláže jsou tu hezké, dlouhé, písečné s velkými vlnami a proudem do moře. Červená vlajka a vlastní riziko. Koupat se ale lze.

Po snídani a osvěžení jdu ještě do místní nápojky pro pár piv a zavodňujeme organismus. A jde se objevovat. Plán je vyrazit do Banjulu, hlavního města na ostrově v deltě řeky, navštívit trh a okolí. Kousek od hotelu potkáváme průvodce, který se ochotně nabízí a nakonec dává i dobrou cenu, D1.800 za cestu do Banjulu, prohlídce okolí a zpět, včetně doprovodu nás na trhu. Cena přívětivá, bereme a vyrážíme. Kromě něj jede i řidič Gabriel.

Jedeme po asfaltce místní krajinou i zástavbou do hlavního města, které leží na ostrově na řece Gambie. Projíždíme přes legendární Denton bridge (pokud hledáte výlet lodí nebo rybaření, tak zde) až kolem nejvyšší stavby Gambie - Arch22 - vjíždíme do Banjulu a parkujeme u Albert marketu. Trh. Klasický mumraj se vším, od koření, zeleninu, oblečení, suvenýry… kraví kopyta, úpravny oblečení, rybářské sítě. No všechno (kromě piva teda), lidi jak mravenečci a protože odpoledne se už málo prodává, řada lidí polehává a stejná, ještě delší řada lidí jen zevlí. Procházíme, kupuju masku (jako z každé africké cesty) a procházíme si trh, kupujeme pohledy, známky na poště (co by dali za EET, doklad hezky na jméno píšou na Gampost ručně) a měníme dolarové bankovky, co jinde nechtěli. 

Po trhu jdeme cournout do přístavu (sorry, to fakt nevypadalo jako přístav hlavního města), kde je gambijská chlouba, trajekt. Ač je Gambie tvořena v podstatě dvěma břehy podél řeky a víc nic, nemají ani jeden most… vše musí sem tam trajektem. Zajímavá stavba v přístavu je elektrárna, patrně na LPG, kterou postavili a provozují Turci. Zajímavé je, že země do které neustále pere slunce vyprodukuje z obnovitelných zdrojů jen 3% energie, zbytek klasika fosilní spalování. A to vyprodukují maličko víc, než spotřebují… jen nedostatek je ale vidět všude. Žádné veřejné osvětlení, žádné velké mrazírny pro potraviny. Maso se skladuje naživo a osvětlení každý za své, většinou z diesel agregátu.

Cestou zpět zastavuje u muzea, aby nás náš průvodce Lamin (něco jako Pepa, každý druhý je Lamin) přesvědčil, že je zavřeno, ale není. Jen bohužel není ani čas a tak jedeme hustým provozem zpět do hotelu. Večer chvíli koupeme, fotíme západ slunce a jdeme na večeři do New Wild Monkey… a dáváme africký degustační talíř zahrnující tři hlavní úpravy masa - Yassa (hořčično-cibulovo-limetková omáčka), Domoda (pálivá oříšková omáčka) a Benachin (takové rizoto, dlouhozrnná rýže smíchaná s masem, zeleninou, protlakem a může být pálivé. V podstatě národní gambijské jídlo - obdoba v africe známého jollof rice). Po večeři dáváme na balkoně jeden Cristal (místně prodávané portugalské pivo po třetinkách) a jdeme spát. 

Africký talíř z The New Wild Monkey: