Den č.1 - Cesta do Banjulu přes Brusel

Nastal den D. Vstávám 3:20, což je asi o 25 min dříve než jsem plánoval. Asi natěšenost. Malý zádrhel s hledáním brýlí, povedlo se, ale bylo mi lehce horko. Kávička a vyrážím směr Praha, do Kobylis nabrat spolucestovatele, a pak rovnou na GOParking. Vše jde jak po másle a cca 5:35 jsme před T2 a jdeme na kontrolu. Překvapivě, celkem hodně lidí, ale nečekáme dlouho. Po té rovnou před náš gate a čekáme na odlet. Z flighradaru víme, že let z Bruselu přiletěl večer, tudíž letadlo je přes noc v Praze. Výhoda, o jednu starost míň. Před gatem anouncují plný let, možnost odbavit si zavazadlo a kontrolu zavazadel. No máme to těsně. Osprey Farpoint 40 není úplně ideální kabinové zavazadlo. Do lowcostů s ním nelezu vůbec, u klasických je na hraně. Naštěstí jsem velký a krásně se mi schoval na záda, pípl jsem palubku, proběhl a jako jeden z prvních jsem na palubě. Mám tak šanci získat místo v binu, což je u velkého zavazadla základ.

Letíme. Za hodinku jsme v Bruselu. Parkujeme mezi ryany, takže jdeme jak ovečky ohrádkama pěšky na terminál. Nic moc. Znám ze Staenstadu a čekal jsem víc. Probíháme terminálem, pasovkou a kempujeme v salonku. Salonek je na konci terminálu, odkud létají především dálkové lety do Afriky flotilou A330 Brussels. Létají toho fakt hodně, většinu jako dvojdestinaci - např. Dakar+Banjul, Dakar+Conackry, Accra+Abijan atd. Mají to dobře vymyšlené, každou otočku stihnou za 24h a velkým strojem odvezou i dost carga.

Když není belgická pralinka, dej si belgické pivo. A této rady se držíme a lejeme do sebe pár piv a pak portských. Rovněž si plním placatku bacardi a připravujeme gin+tonic mixík na cestu do letadla, hezky česky.

Nástup do letadla je na čas, odlet ne. Trpíme hodinku. Aspoň máme čas sžít se s IFE, které je podle mě už dost staré a nezáživné. S Qatar nebo Emirates nelze srovnat, z filmů mě nezaujalo prakticky nic, polovinu času mastím Solitaire. Hned před náma sedí skupinka dam z ČR, mířící rovněž do Banjulu + jsem identifikovat ještě asi dva páry. Prostě jsme cestovatelský národ. Asi po hodině něco zaskřípe a letadlo se pohne. Tak už letíme a svištíme směr Dakar, kde vystupuje asi 70% letadla a já získávám dvojsedačku pro sebe. Na to že nás čeká krátký let, asi 25 min, čekáme zase přes hodinu. Nějaká technická patálie. Z okýnek sledujeme západ slunce a pak už tmou míříme do cílové destinace. K pozdnímu obědu jsme dostali gulášek a pak k svačince wafli (famózní). Vše na segmentu do Dakaru, pak už nic.

Krásně pozoruji nálet a přistání nad letištěm v Banjulu (resp to letiště moc v Banjulu teda není) a je dost temno. Aha, tady se na veřejné pouliční osvětlení moc nehraje. Aspoň bude sranda.

Přílet na letiště do Banjulu

Se zpožděním zaviněném na straně Brussels Airlines přilétáme do Banjulu. Malé letiště odbavuje pár (rozuměj do deseti) mezinárodních letů denně a je to v podstatě jedna budova. Letiště hlídá armáda a bylo financováno nějakém Saudsko arabským fondem. 

Po zaparkování na stojánce vystupujeme jedním výstupem po hrozně kymácivých schodech do autobusu. Nečekejte žádný letištní, prostě autobus, který nás veze do příletové haly (chodba je lepší slovo). Tam je mraky lidí a začínají nás třídit na turistickou frontu a domácí. 

Jako turista musíte:

1. Koupit si razítko do pasu (ha ha ha, víza zdarma) za 20 v jakékoliv měně. Berou jen hotovost a to USD, EUR, GBP. Doporučuji mít přesně a připraveno. Potvrzení dostanete.
2. Ukázat covid certifikát. Moc to nezkoumali. Kolega ukázal QR kod ve čtečce a je kejvly že ok. (žádné jiné očkování a ani očkovací průkaz vidět nechtěli)
3. Vyplnit příletový formulář - nečekejte tužku ani žádné stolečky, musíte mít vlastní.
4. Projít hraniční kontrolou a odevzdat otisky prstů (Palce najednou, zbytek pravé a zbytek levé ruky).

Nám to zabralo asi 50minut. Možná i proto, že těsně před námi přistál Air France…. prostě dva lety je moc, lidi se tam téměř ani nevešli. A to jsme tam byli za tmy…. a i tak bylo šílené vedro.

Velmi zajímavá situace je kolem poplatku. Jeden by si mohl myslet, že je to za vízum. Ale chyba lávky. Jedná se o platbu za "bezpečnostní prohlídku". Nejspíš něčí malá domu. Ale 99% gambijců to netrápí, nikam nelétají. 1% na to má. A turisty je třeba podojit.

Zavazadlo jsme neměli. Pro jistotu jsme si vyměnili 50EUR za kurz špatný kurz, ale potřebovali jsme koupit místní SIMku s daty. Jedna směnárna je hned u výdeje bagáže, druhá hned v příletové hale. Jinak v Gambii mění prachy snad každý. Hned u východu za celníky prodávají SIMky. My zvoli Africell a 1,5GB dat. Na 5 dní mi to stačilo.

Ceny za data se pohybovaly takto:

V příletové hale je klasický frmol. Řada lidí na někoho čeká, větší část zevlí a přemýšlí, na čem vydělat. Nabízí vám odvoz (pozor, jsou jen nahaněči), chtějí vám pomáhat s kufry a samozřejmě všichni mají nataženou ruku. Všechny jsme odehnali a šli rovnou na parkoviště a tam našli řidiče. Je to ale jedno, drží stejné ceny. Do Kololi je to D1.100 (necelých 20EUR) a cesta trvá 45min. Za hodinu jsme už vyhazovali batohy na pokoji v Kololi Beach Resortu a mířili na první gambijské pivo do typické restaurace - African Queen.

Ač bydlíme přímo naproti nějaké místní disco, spíme jak batolata. Cesta dlouhá a náročná, tak máme nárok.