📍 77: Vatikán - nejmenší stát světa cestou pod Vesuv

 

Vatikán je 77. špendlík do mé cestovatelské mapy a sebral jsem ho tak trochu mimochodem - cestou italským obloukem z Říma přes Sicílii pod Vesuv, jehož hvězdou byl vlak naložený na trajekt přes Messinskou úžinu (celý tripreport). Nejmenší suverénní stát světa se totiž dá projít rychleji, než v Římě stihneš dopít espresso.

Rozlohou zhruba 0,5 km² je to vůbec nejmenší stát planety - vešel by se do pražské Stromovky skoro dvakrát. Žije tu jen kolem 760 občanů a hranici má jedinou: 🇮🇹 Itálii kolem dokola. Žádné moře, žádní další sousedi - geopolitická loterie, kde je ve hře jeden jediný hráč a obtáčí tě ze všech stran.

Na té půlce čtverečního kilometru má ovšem stát úplně všechno svoje: vlastní poštu i známky (pohled odeslaný odtud je sběratelská lahůdka), vlastní euromince, noviny, nejmenší armádu světa v podobě švýcarské gardy - a světe div se, i nejkratší národní železnici světa, dohromady necelý kilometr kolejí s jedinou stanicí. Na výletě, jehož hrdinou byl vlak, jsem tak shodou okolností přidal i zemi, kde je vlak spíš kuriozita než dopravní prostředek.

TRIPREPORT: Vlak, který přeplul moře: Messinská úžina, Sicílie a východ slunce nad Vesuvem

Itálie je naše častá destinace, i když ne jako Španělsko. Už jsme si užili stejky ve Florencii, růžové vína z Pulie v Bari, fotbal v Neapoli i gastrovýlet do Palerma. S OF jsme s rodinami na podzim vyrazili do Grada a Benátek a tento výlet navazuje na vlakovýlet do Gdaňsku. Nyní přišel na řadu Řím, a opět Sicílie a krátce Neapol.

🗺️ Pět dní, dva státy, tři moře a hned několik dopravních unikátů v jednom oblouku napříč jižní Evropou. Vyrazili jsme z Prahy, přistáli v Římě, nočním vlakem 🚆 projeli celou Itálii až na Sicílii - včetně soupravy naložené na trajekt ⛴️ přes Messinskou úžinu - a z Palerma se přes noc lodí přeplavili pod Vesuv 🌋 do Neapole. Páteří cesty nebylo letadlo, ale kolejnice a moře: spali jsme dvakrát „na cestě" a po Itálii přibyl do sbírky i nejmenší stát světa, Vatikán.

✈️ Den první - středa 10. 6. 2026: Praha → Řím

• 🧳 V 10:55 jsme vyrazili z domova a v 11:56 už auto stálo na parkovišti u pražského letiště. Odbavení a kontroly proběhly hladce, jen u jedné věci dnes na letištích přitvrzují - powerbanky 🔋. Naši jednu pečlivě prohlédli, a tak jen pro pořádek, co dnes platí: lithiové baterie patří výhradně do příručního zavazadla, nikdy do odbaveného, kapacita do 100 Wh (zhruba 27 000 mAh) projde bez řešení, nad to už se souhlasem aerolinky a nad 160 Wh vůbec. Novinka letošního roku je, že řada dopravců zakazuje powerbanku během letu vůbec používat.
• 🍺 Čas do odletu jsme zkrátili třemi rychlými plzničkami. Cena sice žádný med, ale na letiště v normě. A pak přišel rituál, který má každý cestovatel s Ryanairem v krvi - přebalování. Udělali jsme dobře. Ryanairská kontrola zavazadel byla nekompromisní a pár dušiček u gatu nachytala. My prošli třikrát v pohodě, jednou s odřenýma ušima.
• 📱 Ještě poslední logistická vychytávka: na zkoušku jsem si na měsíc pořídil Uber One. Bude se hodit v Římě, Neapoli i na nadcházející cestě do Mexika - a pak ho zase zruším.
• ✈️ Let FR 8472 odletěl i přistál na čas. Pro nadšence do technikálií malá lahůdka - vezl nás stroj s imatrikulací 9H-VUL, tedy Boeing 737 MAX 8-200 provozovaný pod Malta Air (proto maltská značka 9H). Výrobní číslo 62332, do provozu zhruba v letech 2021-2022, takže letoun byl v době našeho letu nějaké čtyři až pět let starý - na nízkonákladovku slušně mladé železo. 💺 A to „8-200" v názvu není náhoda. Je to Ryanairova hustě osazená varianta MAXu se 197 sedačkami místo obvyklých 189, s extra párem nouzových východů nad křídlem, úspornější a tišší než stará 737-800. Takže ač „obyčejný Ryanair", seděli jsme vlastně v jejich modernější vlajkové verzi.
• 🛬 Přistání na Ciampinu je vždycky malý kulturní šok. Po obřím Fiumicinu, kam míří velký mezinárodní provoz, je tohle letiště rozměrem spíš jako lepší krajské letiště u nás - „Řím-Pole", jak jsme si ho překřtili. Je to mimochodem jedno z nejstarších stále fungujících letišť na světě (otevřené už roku 1916) a dnes sem prakticky lítá jen Ryanair a cargo. Z letadla na chodník před terminálem jsme byli za dvě minuty.
• 🚕 Tady přišel jediný menší zádrhel dne - doprava do města. Volali jsme Uber, který nás vyšel na 43 €. To bylo o 13 eur víc než autobus a paradoxně dráž i než fixní letištní taxík - plus za to ale bylo tempo: dvě minuty od zavolání a vůz stál u nás. 🏨 Ubytování jsme měli v hotelu Kennedy, vedlejší depandanci hotelu JFK kousek od nádraží Termini. Čisté, ale strohé - na jednu noc přesně to, co člověk potřebuje.
• 🌃 Den jsme nezakončili v pokoji. Vyrazili jsme pěšky do centra a nechali se Římem vést od jednoho klenotu k druhému. Nejdřív Koloseum 🏛️ - největší amfiteátr, jaký kdy Římané postavili (dokončený kolem roku 80 n. l.), kdysi až pro několik desítek tisíc diváků. Nasvícené po setmění je to jeden z nejlepších zážitků, které Řím nabízí úplně zadarmo.
• 🏛️ Odtud k Pantheonu - nejlépe dochované antické stavbě Říma a dodnes největší nevyztužené betonové kupoli na světě, s okem (oculus) otevřeným přímo do nebe. Stojí na náměstí Piazza della Rotonda, a právě „od Rotondy" jsme si dali i večeři. Padla volba na ossobuco con patate 🍝 v trattorii u Rotondy. Malá kulinářská ironie na okraj: ossobuco je vlastně milánská specialita z Lombardie, ne římská - takže jsme si hned první večer v srdci Říma dali pořádný kus severní Itálie. Chutnalo to ovšem náramně. Zpátky domů jsme to vzali přes večerku. Na první den to bohatě stačilo.

⛪ Den druhý - čtvrtek 11. 6. 2026: Řím a Vatikán

• 🛣️ Když už nás Řím vodil od jednoho konce k druhému, sluší se připomenout, proč se vlastně říká, že do něj vedou všechny cesty. Můžou za to římské silnice a jeden konkrétní sloup - Milliarium Aureum, Zlatý milník, který nechal kolem roku 20 př. n. l. postavit císař Augustus přímo na Foru Romanu. Od něj se měřily vzdálenosti v celé říši a byl považován za výchozí bod celé silniční sítě. Samotná věta je ovšem až středověká - v latinské podobě „Mille viae ducunt homines per saecula Romam" ji roku 1175 zapsal Alain de Lille. Vtipné je, že jsme k tomu pomyslnému nultému kilometru sami došli až večer ve Foru, aniž bychom to plánovali.
• 🥐 Ráno začalo v hotelu Kennedy snídaní, kterou lze s láskou označit za parodii - maximálně croissant a kafe. Co ale hotel uměl k nezaplacení, byla úschovna zavazadel. Batohy jsme tu nechali a vyrazili do města nalehko, abychom je večer cestou na nádraží zase vyzvedli. Na den plný chození ideální tah.
• 🚇 Z nádraží Termini jsme jeli metrem, linkou A směr Battistini, a vystoupili na stanici Ottaviano-San Pietro-Musei Vaticani - tedy přímo „vatikánské" zastávce. Platili jsme bezkontaktně kartou rovnou na turniketu a bylo to opravdu „very easy": Řím má systém Tap&Go, přiložíš kartu a strhne se běžná jízdenka (1,5é). Žádné fronty u automatů.
• 🎬 Svatopetrské náměstí, Andělský hrad a okolí - a s nimi nečekaný filmový bonus. Tahle místa totiž patří mezi klíčové lokace Andělů a démonů, kde Tom Hanks coby Robert Langdon proběhl celou Cestou osvícení. Svatopetrské náměstí v příběhu zastupuje živel vzduchu a Castel Sant'Angelo je velké finále - „Církev osvícení" a tajné sídlo Iluminátů. Langdon se k němu dostává přes Passetto di Borgo, skutečnou tajnou chodbu mezi Vatikánem a hradem, kterou kdysi používali papežové jako únikovou cestu. Že hrad původně vznikl jako Hadrianovo mauzoleum a teprve později z něj byla pevnost a vězení, je už jen třešnička.
• 📮 Odtud jsme poslali i pár pohledů razítkem „Posta Vaticana". Vatikán má vlastní poštu i vlastní známky a pohled odeslaný odtud je sběratelsky cennější - a často i rychlejší - než z italské pošty. Malá rarita, kterou si necháme dojít domů.
• 🍝 Oběd padl v Osterii Nuvolari - červené víno a carbonara. A hezká symetrie s prvním dnem: zatímco včera jsme si v Římě dali milánské ossobuco, dnes přišla carbonara, tedy naopak ryze římská klasika. Děti si vymodlily mekáč 🍟, což jsme jako rodiče statečně přežili.
• 🗿 Po obědě jsme se vydali do Baziliky svatého Petra za Michelangelovou Pietou. Fronta vyšla zhruba na půl hodiny a stála za to. Pietà je jediné dílo, které Michelangelo kdy podepsal - prý zaslechl návštěvníky připisovat ji jinému sochaři, a tak do stuhy přes hruď Panny Marie vytesal své jméno. Vytvořil ji kolem roku 1499, to mu bylo teprve nějakých čtyřiadvacet let. Od útoku kladivem v roce 1972 ji chrání neprůstřelné sklo, proto ten odstup.
• 🚶 Odpoledne a podvečer jsme spojili do jedné velké procházky: Španělské schody, Fontána di Trevi, Forum Romanum a znovu Koloseum. U Trevi jsme samozřejmě dodrželi rituál 🪙 - mince pravou rukou přes levé rameno, aby se člověk do Říma vrátil. Celkem nám den dal přes dvacet dva tisíc kroků.
• 🍕 Pak už metrem zpět k nádraží a večeře v Pizza Sapori di Roma. Pro partu padlo velké „grande" pivo 🍺 - tak trochu připomínka Benátek. Nakonec příjemná večeře s průměrným jídlem a milou obsluhou, dezert pro děti, panák pro nás. Cestou jsme se ještě zastavili ve „vše za 1 euro", dokoupili nezbytné kraviny, vyzvedli v hotelu batohy a zamířili na nádraží.
• 🚆 Noční vlak nám posunuli z 23:00 na 23:30, což nakonec zahrálo do karet - aspoň byl čas na poslední mekáč. Půl hodiny před odjezdem jsme se nalodili a udělali si kupé útulné. Souprava má bohužel to lepší za sebou - třeba nám v kupé nesvítilo - ale noční spoje na Sicílii jezdí s jedněmi z nejstarších vozů ve flotile, takže k tomu trochu patří. Vyrazili jsme. Plán byl jasný: spát až do rána, kdy nás čeká ta pravá perla téhle jízdy.

⛴️ Den třetí - pátek 12. 6. 2026: trajekt přes Messinu a Cefalù

• 🌅 Vlak odjel z Říma na čas, ve starší soupravě, ale s pohodovým stewardem. Probudil jsem se v 7:25, a kromě toho, že byla v kupé zima a musel jsem sáhnout po mikině, bylo všechno v pořádku. A v 8:10 začalo to nejzajímavější - naložení vlaku na trajekt.
• 🚆 Tohle je perla, kterou musí člověk vidět, aby uvěřil. Souprava se ve Villa San Giovanni rozdělí, po částech nacouvá na železniční trajekt, ten přepluje úžinu do Messiny a na sicilské straně se vlak zase poskládá dohromady. A není to žádná novinka pro turisty - je to technika stará 126 let. První vlakové vozy najely na trajekt přes úžinu 1. listopadu 1899, první osobní vlak ji přeplul roku 1901, a princip se od té doby prakticky nezměnil: vlak se naloží na loď, přepluje a pokračuje. Mění se jen lodě, naposledy přibyla Iginia v roce 2021. Celá ta operace zabere odhadem dvě hodiny, ale je to zdržení, které člověk počítá mezi zážitky, ne mezi ztráty.
• 🌉 A proč tu po sto letech pořád není most? Úžina leží v silně seizmické oblasti (Messinu srovnalo zemětřesení v roce 1908), fouká tu vítr, projekt je nesmírně drahý a politicky věčně sporný. Aktuálně to ale vypadá nadějněji než kdy dřív - podle harmonogramu z jara 2026 má stavba začít v posledním čtvrtletí roku 2026, práce mají trvat zhruba sedm a půl roku, dokončení se plánuje na rok 2033 a první provoz na rok 2034. Měl by to být visutý most s jediným polem přes tři kilometry - nejdelší na světě. Zajímavé je, že i po jeho dostavbě se počítá se zachováním aspoň minimálního vlakového trajektu pro případ uzavírek. Tahle rarita tedy možná nezmizí úplně.
• 🚆 Kde v Evropě ještě vlak jezdí trajektem? Messina je dnes poslední pravidelný osobní vlakový trajekt v Evropě - to, co jsme zažili, je opravdu unikát. Jako nákladní trajekt funguje ještě linka Trelleborg (Švédsko) - Rostock (Německo), jejíž provoz švédská vláda zajistila až do roku 2031, a pár dalších nákladních linek v Baltu. Slavná „Ptačí linka" Rødby-Puttgarden mezi Dánskem a Německem, po které jezdily vlaky Kodaň-Hamburk, skončila v prosinci 2019.
• ☕ K snídani se servíroval ananasový nebo granátový džus, čokosušenka a studené kafe - což by jeden v Itálii nečekal. Kávová kultura na nule, ovšem právě proto je to k popukání: v zemi, kde je espresso náboženství, působí ranní servis v nočním vlaku skoro provokativně. Klimatizace bohužel nefungovala - kdyby jela, byla by to opravdu pěkná jízda. Útěchou bylo, že jsme měli až na jediného pasažéra celý vagon sami pro sebe. Do Cefalù jsme dorazili ve 12:35 - chytře hned na místo, bez objíždění přes Palermo.
• 🏖️ Cefalù je malé městečko, kolem čtrnácti tisíc obyvatel, vklíněné mezi tyrhénské moře a mohutný skalní ostroh La Rocca. Staré město je spleť středověkých uliček, které ústí k písečné pláži a k normanské katedrále. Patří do souboru arabsko-normanských památek UNESCO a světově proslulo díky filmu Cinema Paradiso. Je kompaktní, fotogenické a celé se dá projít pěšky - ideální místo, kde po noci ve vlaku zpomalit.
• 🐟 Začali jsme rovnou obědem v Tivitti - luxus. Dal jsem si sardelové těstoviny 🍝: sicilskou klasiku, kde se slanost sardelek potkává se sladkými tóny, v nejtypičtější verzi „pasta con le sarde" s divokým fenyklem, piniovými oříšky a rozinkami. Je to ukázkové sicilské sladko-slané spojení s arabskými kořeny, jaké na pevnině jen tak nepotkáte. K tomu pivo Birra Messina 🍺 - sicilská značka přímo z města, kterým jsme to ráno projeli na trajektu.
• 🏊 Pak už přišla koupačka na pořádně přeplněné pláži. Byly docela vlny, a o to lepší to bylo - paráda. Druhá sprcha dne (po té vlakové) a vyrazili jsme do města. Procházka nás dovedla ke katedrále ⛪ - Duomo di Cefalù, normanské katedrále z roku 1131 založené králem Rogerem II., se dvěma statnými věžemi a slavnou byzantskou mozaikou Krista Pantokratora v apsidě. Zakončili jsme aperolem 🍹 v Duomo baru, kde k němu nosili tolik snacků zdarma, že to vydalo za lehkou večeři. Tenhle rituál se jmenuje apericena - a po náročném včerejšku to byla zasloužená odměna pro všechny.
• 🌇 Na západ slunce jsme vyrazili k La Bastione, večeřet pak do La Siciliana (vřele doporučuji!) - do zahrady s citroníky. Dali jsme si pacheri allo scoglio 🦐 (velké duté těstoviny s mořskými plody) a grigliata mista di pesce (grilovaný mix ryb a plodů moře). Poctivá sicilská kuchyně, všechna jídla vynikající a růžové víno 🍷 excelentní. Ceny velmi rozumné a kupodivu ne tak turistické - i když, pro koho jiného to v Cefalù vlastně je. Po večeři ještě krátká procházka na zmrzlinu 🍦 a šlo se spát. Ráno nás čekalo Palermo.

🚆 Den čtvrtý - sobota 13. 6. 2026: Palermo a noční loď do Neapole

• 🥪 Vstávali jsme v 8:30 a já zamířil do skvělé pekárny Panificio Ventimiglia pro pršut a cappuccino ☕ - tentokrát kávová kultura na úrovni. Pak na pláž 🏖️, kde zrovna probíhaly jakési policejní manévry, aniž jsme přišli na to proč. Holky zůstaly v kiosku, my s Mx vlezli do vody - jenže plavčíci nás pouštěli jen po pás, což byla docela debilita. Dali jsme tedy dvě piva 🍺 v kiosku, koupili focacciu do vlaku a ve 13:20 vyrazili do Palerma.
• 🚄 Lístky jsme pořídili přes aplikaci Trenitalia a tentokrát to byl úplně jiný svět než noční vlak - velmi, velmi pohodlný a hlavně klimatizovaný. Ve vlaku jsme rovnou objednali úschovnu zavazadel v Palermu i v Neapoli. Praktické tahy, které celý den udržely v chodu.
• 🏙️ Do Palerma jsme dorazili na čas - a po dvou letech. Posledně, při gastrotripu v létě 2024, tu zrovna vrcholil festival svaté Rosálie a město pařilo s ohňostrojem až do rána. Tentokrát jsme to vzali víc nalehko, ale rituál zůstal stejný: věci do úschovny (na Via Pola 7/9 za normální peníz) a rovnou na trh ochutnávat. A palermský trh je opravdu mekka street foodu:
• 🍢 Stigghiole - grilované špízy z jehněčích či kůzlecích střívek namotaných kolem jarní cibulky, opečené nad žhavými uhlíky. Syrově palermská klasika, kterou poznáte už po čichu přes půl ulice - a kterou jsem si oblíbil už při minulé návštěvě v roce 2024.
• 🦐 Gambero alla griglia - prostě grilovaná kreveta, čerstvá a jednoduchá.
• 🐟 Sarde a beccafico  - jedna z nejslavnějších sicilských specialit: plněné sardinky srolované s nádivkou ze strouhanky, piniových oříšků a rozinek. Název odkazuje na ptáčka beccafica, jehož pozici srolované sardinky připomínají.
• 🍙 Arancina carne - smažená rýžová koule plněná masovým ragú. Pozn. pro fajnšmekry: v Palermu je to „arancina" (ženského rodu, kulatá), zatímco na východě Sicílie v Catanii „arancino" (mužského rodu, špičatá) - věčná sicilská rivalita až do gramatiky.

• 🍩 Pak jsme zašli k Fontaně Pretoria a do I Segreti del Chiostro na nejlepší cannolo ve městě - na stejné cannoli od klášterních sester, které jsme si pochvalovali už v roce 2024 (sladké jako cumel, ale skvělé). Cestou ještě mandarinkový likér 🍊 do ruky, ponožky s kmotrem a Maradonou a dres Maradony ⚽ - příprava na Neapol byla kompletní. Zpět do úschovny, na rohu ještě pivečko a busem k přístavu (zadarmo, řidič nic nechtěl).
• 🛳️ Na trajekt Cruise Ausonia jsme se nalodili asi 75 minut před odjezdem. Je to vlastně malá výletní loď - „cruise ferry" o víc než 32 000 tunách, postavená roku 2002, s bazénem na venkovní palubě, několika bary a self-service i à la carte restaurací. V kajutě jsme byli za 15 minut a byla velká - bezbariérová, pro vozíčkáře, navíc s výhledem.
• 🍺 Večer pak proběhl v lodním rytmu: místní pivečka Peroni (5 € kus), večeře (těstoviny v self-service) 🍝 a další piva na 10. palubě za soumraku. Bazén bohužel neotevřeli - ale na noční přejezd Tyrhénského moře to byl i tak fajn program. Usnuli jsme v Palermu s tím, že se probudíme pod Vesuvem 🌋.

🌋 Den pátý - neděle 14. 6. 2026: Neapol a cesta domů

• 🌅 Do Neapole jsme připluli na čas a východ slunce nad Vesuvem 🌋 byl nezapomenutelný - přesně ten obraz, kvůli kterému má smysl volit loď místo letadla. A pro mě to bylo i malé zadostiučinění: poprvé jsem v Neapoli byl v listopadu 2021, tehdy ale dva dny v kuse pršelo, terasa s výhledem na Vesuv zůstala zavřená a odjížděl jsem s pocitem „kdyby nebylo fotbalu, tak nikdy víc". Letošní východ slunce nad sopkou ten dluh konečně splatil. První kroky vedly do úschovny zavazadel Stow Your Bags v přístavu, abychom mohli vyrazit do města nalehko. Děti chtěly samozřejmě začít u McDonald's 🍟.
• 🚠 Lanovkou ze zastávky Augusteo jsme vyjeli nahoru ke Certose a Chiostri di San Martino, kde jsme si dali kávu ☕ s výhledem na záliv. Druhá lanovka z Montesanta zrovna nejela, a tak jsme to vzali pěšky k Murales Maradona ve Španělské čtvrti. A tady je nefalšovaná Neapol - úzké uličky ověšené prádlem, oltáříky a obří mural fotbalového boha ⚽. Maradonovský kruh se tím pěkně uzavřel: v roce 2021 jsem se v Neapoli náhodou ocitl přímo u odhalení jeho sochy na stadionu, letos jsem si v Palermu pořídil jeho dres i ponožky a tady jsem konečně stál pod tím nejslavnějším muralem. Po sicilské výbavě jsme byli na správném místě.
• 🍴 Ochutnávali jsme dál: trippa cotta (vařené dršťky, tradiční neapolské pouliční jídlo), aperol 🍹, smažená mozzarella 🧀 a další street food. Neapol se ujídá za pochodu a my to plnili svědomitě.
• 🚕 Zpátky pro batohy a taxíkem na letiště. Smluvených 30 € sice nesedělo s taxametrem, který natočil 18, ale Uber chtěl 29-36, takže nakonec kompromis. Na letišti to šlo dovnitř rychle, jenže panoval mumraj, a tak jsme koupili přes DragonPass salonek. Štíplo to, ale budiž - letiště bylo úplně přeplněné a klid za to stál.
• ✈️ Let byl pohodový. Vezl nás Airbus A320 easyJetu s imatrikulací OE-IVR (rakouská značka easyJet Europe), tedy stroj zhruba devět až deset let starý - o něco zkušenější železo než ranní Ryanair MAX z prvního dne, ale úplně v pohodě. Malá ironie: ještě v roce 2021 jsem si do neapolského reportu psal, že easyJet sem „prý od jara začne létat" - a teď mě ta samá linka vezla domů. Znal jsem ji pod kódy U2 4273 i EJU 4273. Let jsem hladce prospal a v Praze jsme přistáli na čas. PRG parking, ucpaná Blanka nám přidala 20 minut - a hurá domů.

📊 Statistika a shrnutí celé cesty (10.-14. 6. 2026)

Najeto, naplaveno a nalétáno (orientačně)

✈️ Letecky: ~1 945 km

• Praha → Řím-Ciampino: ~920 km
• Neapol → Praha: ~1 025 km

🚆 Po kolejích: ~920 km

• noční vlak Řím → Cefalù: ~850 km (z toho ~3 km svezl vlak naložený na trajektu přes Messinskou úžinu)
• Cefalù → Palermo: ~70 km

🛳️ Lodí: ~320 km

• Palermo → Neapol (Cruise Ausonia, přes Tyrhénské moře): ~320 km (cca 170 nm)

🚌 Místní doprava:

• metro v Římě: Termini → Vatikán (linka A) ~4,7 km a Koloseum → Termini (linka B) ~1,6 km, dohromady ~6,3 km
• bus z centra Palerma do přístavu: ~3 km
• funikulár v Neapoli (Augusteo → Vomero k San Martino): ~1,3 km

05-rok 2026

   Vychází další měsíční přehled, BTC  stojí 73.407 USD, hodně dolů a hází mi to  -18,47% u pokusného portfolia. Stále lehce přikupuji a budu čekat, prostě jsem do vlaku naskočil pozdě. Akciové portfolio si vede lépe, tam vykazuje +54,22%. Letošních hezký letů v oblacích přesně 13 a koupeno dalších 8 (měl bych přidat - protože všechno bude proletěno následující měsíc a pak nic). 

• 📆 První máj (první maj, druhý nemaj), lásky čas. Nečekaný nákup v Bille a pak domácí vajíčka s uzeným od Kopala (kde jsem stál hodinu frontu a jsem rád, že zase fungují). Oběd na Beranech - tragédie. Nový majitel a horší - pak hezká procházka na Černou studnici a zpět. Odpoledne návštěvy - cyklista Lukýne a Péťové z Husí Lhoty s traktůrkem. V sobotu ráno Mx a U11 prohrávají o dva góly v Jabkenicích (11:9) a já řádím pak se strunovkou a sekačkama, posekáno a za odměnu oříškový koláček od Maška. Večer jdeme fandit k Járovi do hospůdky Slavii (2:1 v LBC) s Gráfama. Shledání po třičtvrtě roce. Pivo jako křen a já se těším na prázdniny. V neděli řádím zase na zahradě, tento víkend jsem spokojen, level 100. K obědu peckové špízy na grilu. Odpoledne se strunovkou, fotbálkem a klid. V podvečer domů, hygiena atd.
• 🖤 RIP strejdo Květo. Ať je ti země lehká. Pro mě šok a nečekané, když mi to v neděli ráno přišlo sms..... ve čtvrtek proběhl pohřeb a teď už jen vzpomínky a svíčky....
• 🌮 Odblokováno Mexiko, už tomu věřím.....
• 📆 V pátek 8.5. odjíždí E se třídou na týden do Švédska. Po odjezdu s přáteli a bývalými spolužáky zároveň drink na McD. V sobotu ráno rozbíháme pro Mx nové kolo, odvážíme tříďák, jedeme pro novou rybičku (pojmenována Eden), na oběd do Nostry (dříve u Bartoše a překvapivě dobrá pizza) a jdeme na fotbal Bolky se Zlínem (očibol a 1:1, ale hrálo se o chcíplou vránu). Večer jsem se těšil na derby. Choras redka (ať táhne - a táhne) a fanoušci vpadli na hřiště. Ostuda. Titul zkomplikován a chyběly 3 minuty. Stydím se. Ale není se co divit. Tribuna Sever zprivatizována pár magory a Poláky. Už tam nechci (v neděli Tribuna Sever zavřena, dokud se to nepročistí. Od zápasu s Plzní jsem tam ani nechtěl). O pauze derby jsem koupil letenky do Mexika :-) Nedělní ráno rychle do Alzy pro tachometr na kolo Mx a pak další kilometříky kolem baráku. Oběd doma, a zápas U11 s Benátkama, smolná prohra. Naši zpět z Egypta, kávička a ještě odpolední procházka na pivo a zmrzlinu k Elvíkovi (chudák na ARO). Večer příprava na týden a relax.
• 🛴 Po roce teambuilding TPU. Zavítali jsme na poslední chvíli na Malou Skálu. Plán byl Janov. Složitá doprava díky výluce MB-MH a museli jsme busem. Na MS pár piv v Sokolovně a pak na koloběžkách z Klokočí přes Vechtrovnu do Dolánek, pěšky do pivovaru na Lukách a tam obědovečeře a piva. A únava. Takže vlakem zpět a po osmé doma.
• ⚽Opravdový očibol předvedla Bolka s Duklou a podtrhla 1:2 prohrou. Trpělo nás snad i 200 :-)
• 🛒Drogerie na EVA.cz se vyplatí. První objednávka na jedničku, takže jdu pro další 13kg balík.
• ⚽ TITUL nr.23 Po aféře (co bude se uvidí) dává Slavia titul. Pátý pod Trpišákem. Sezona pro mě byla mimořádná, co se návštěv týče. Několik zápasů venku, LM (Bodo, Arsenal, Barcelona!! doma a Spurs venku), Mx první derby, Plzeň doma... úžasné. Skoro jak legendární sezona. Bohužel, má to i negativum. Boj vedení s Tribunou Sever (jsem ale tým vedení, TS se musí chytit za frňák). V nové sezoně první dva zápasy bez diváků, o permici budu bojovat a AŤ ŽIJE SLAVIA!
• 🍻 Deváté letošní šnýtkování s CDB opět na Rožátově a poprvé v květnu. Bylo nás pět a byl klid.
• 📆 Já na víkend vyrazil na výlet. Arménie se nepovedla úplně podle plánu, ale výlet to byl zajímavý. Do seznamu přidávám zemi číslo 76 a letos již druhou. Rodina mezitím doma, Mx odehrál další smolný zápas za U11 v Doubravě a E se vrátila ze Švédska. Cermat přijímačky se jí povedly (šikulka) a dostala se tak na školu první volby, na zdrávku. Mx zkusí příští rok gymnasium a již začal s přípravou.
• 🌄 Arménie tripreport - pojal jsem to obsáhle. Ve wordu to má skoro 5 A4 stránek. Čtyři určitě.
• 🏥 Pravidelné výjezdní zasedání s mojí přednáškou v Hotelu Port. Moje celkově šestá prezentace.....
• 📆Dlouhý víkend na chaloupce. Řežu dřevo, sekám, kosím. Je krásně. V sobotu večer grilovačka v Loužnici a opět velké rodinné setkání (tak nakonec skoro každá rodina vysílá na MS zástupce a našeho rodina tak bude fandit na každém zápase). Maso tentokráte dodala Farma Seletice, nebylo to špatné, ale výstřel do vesmíru se nekonal. Slavia slaví titul na prázdném stadionu a loví posily. Celkově klidný víkend. V neděli večer ještě Mx chvilku v Čeje na hřišti. U11 nehrála neboť Horky opět ruší. Prostě když je hezky, nehrají, ale Mx nominaci měl.
• 🛒 Zase jsem se maličko rozjel online... AliExpress pro E, KSpace za raketu za přijímačky, něco na Alze a já si udělal radost 2x v Zalando Lounge. Do obchodů prakticky už nechodím.
• Začala mi stávkovat učitelka španělštiny na Preply. Měním Cris za Valentinu. Ale stále Venezuela (nejlepší prachy, jsem skrblík).
• 🍻Hodně akcí, takže šnýtečkování na Rožátově padlo, takže aspoň malé u nás na Rozhledně.
• ⯺ Kubu považuji za kamaráda. Člověk, se kterým mám unikátní zážitky a na co vzpomínat. Kubu je cílevědomý a má zajímavý životní příběh. Moc mu to přeji! Velvyslanec v USA je top strop diplomacie.
• 📆 Každoroční květnová Apalucha, letos čtvrtý ročník (vol. 4) v Jizerských horách u Moskviče bez Moskviče. Víkend zakončen u Elvíka na zmrzce a tím končí i květen. Večer v TV repre s Kosovem. Na zápas U11 Mx nominaci měl, ale omluvil jsem ho.
• 📺 Větší píčo___u než Kouzlo derby jsem na Netflixu dlouho neviděl teda.

Jizerská Apalucha 2026

 Apalucha vznikla jako české označení pro chlapsko-kamarádskou výpravu na horskou chatu, inspirovanou filmem *S tebou mě baví svět* (1982), kde si tři otcové bez maminek říkali „jedeme na Apaluchu“ podle zkomoleného názvu Appalačských hor.  V Česku se z toho postupně stal výraz pro pravidelné pánské (nebo chlapské) pobyty na horách, často s dětmi, sportem, jídlem a improvizovaným programem. Dnes „Apalucha“ obecně znamená hlavně tradici part kamarádů, kteří se pravidelně setkávají na chatě a opakují si svůj vlastní filmový i životní příběh. A na závěr, ne — „Apalucha“ není přesmyčka slova „chalupa“. Myšlenka, že by to byla přesmyčka „chalupa“, je až lidová zpětná domněnka — zní to logicky, protože to souvisí s chatou, ale historicky ani filmově to tak není.

Letošní Apalucha4 (vol.4 - 2025 ve Sloupu a 2024 a 2023 v Harrachově) se odehrála v Janově nad Nisou v srdci Jizerských hor. Sešla se tradiční sestava 5 rodin, kterou doplnili ještě 2 návštěvníci. Základnou se na víkend stala moskvičova Chata U Mazlíků, odkud jsme podnikali výpravy za zážitky i občerstvením.

• 🚗 Odjezd z Mladé Boleslavi proběhl ve 14:30. Po cestě následoval strategický nákup v Penny – hermelíny 🧀, maso, klobásy 🌭 a další nezbytnosti na přežití víkendu. O zásoby na grilování se postaraly také Kopalovic uzenářství.
• 🔥 Po příjezdu na chatu U Mazlíků se rozjel klasický apalušský režim: pivo 🍺, borovička, vodka, venkovní hry a dlouhé debatní kroužky, které se plynule přelévaly až do večera. Oheň praská, buřty se točí 🌲🌭 a plánování budoucích expedic běží naplno.
• ✈️ Nechybělo ani průběžné sledování cen letenek. Zpráva dne byla jasná: Mexiko zdražuje, takže padlo rychlé rozhodnutí „ještě něco dokoupit“, protože tohle už začíná být disciplína sama o sobě 🌮📈.
• 🍲 Sobota startuje vydatnou snídaní a ostrou dršťkovou polévkou. Respekt je velký, ale verdikt zní jasně – Jindra to má pořád o level výš 😄.
• 👕 Ranní logistika nás posílá ještě do Kiku pro zapomenutou mikinu, což už je taková apalušská klasika – bez toho by to nebylo ono.
• 🐎 První velký program: koně v Jizerkách. K dispozici jsou 3 koně a 1 poník 🐴, takže se střídáme jak na kolotoči. Někdo s respektem, někdo s přehledem westernového jezdce, ale Jizerské lesní cesty a louky to celé drží v krásné pohodové atmosféře. Největší respekt mají samozřejmě ti nejmenší, co to zvládnou s úsměvem a bez paniky 👏.
• 🥾 Pokračujeme pěšky směrem na Hrabětice. Cestou se zastavujeme u kapličky s občerstvením, která je přesně ten typ místa, kde „na chvilku“ znamená minimálně půl hodiny 😄. Rohozec 11 🍺, nanuky 🍦, výhledy na hřebeny a klid Jizerských hor – kombinace, která zpomalí úplně každého.
• 🧗‍♂️ Odpoledne patří lanovému parku Artur. Různé obtížnosti tras, lanové mosty, přelezy mezi stromy a pár momentů, kdy si člověk říká, že ze země to vypadalo o dost jednodušeji 😄. Mirek jako provozovatel to dává s přehledem, skoro až neuvěřitelným – prostě božan 💪. A navíc se potkáváme s celou florbalovou akademií z Mladé Boleslavi (MX i E), takže atmosféra je skoro jako mini turnaj v lese 🏑.
• 🍻 Před finále ještě zastávka v **penzionu U Terezy** na zasloužené pivo a pak už večerní grilovačka 🔥. Druhý večer je v klidu, pohoda, smích a pomalé „dojíždění“ všech denních výkonů.
• 🧹 Neděle ráno patří úklidu, snídani a balení – klasický restart reality.
• 🛷 Cestou domů ještě **bobová dráha v Janově nad Nisou** – dvě jízdy povinně, pak zmrzlina 🍦 a skákací trampolíny, kde se poslední zbytky energie dětí definitivně vypaří 😄.
• 🏡 Návrat domů a další ročník Apaluchy je uzavřen – unavený, ale velmi dobře zapamatovatelný.

🥃 REPORT: Kavkaz na lehko — šašliky, noční Jerevan a čtyři dny pod horou Ararat. Jerevan má 2 808 let. My jsme měli čtyři dny.

Než začnu se samotný zápisem, který je opravdu obsáhlý, dovolím si malý exkurz. Trocha geografie a historie. Oproti mým dřívějším zápisům vám přináším více informací a méně nočního života. To je vývoj cestovatele. Chci vás v první řadě inspirovat. Cestování je úžasné. Já zkompletoval kavkazský hattrick a zapíchl špendlík 76. do mé cestovatelské mapy.

 ⛰️ Arménie je hornatá země par excellence. Devadesát procent území leží nad 1 000 m, průměrná nadmořská výška celé republiky je kolem 1 800 m — vyšší než Sněžka. Nejvyšší hora je Aragats (4 090 m) — protože Ararat (5 137 m), který je symbolem národa, mají na praporu, v erbu, na koňaku i v duši, ale fyzicky leží přes hranici v Turecku. Trochu jako kdybychom my měli na vlajce Krkonoše a celé Krkonoše byly v Polsku. Uprostřed té hornaté pustiny pak ve výšce 1 900 m leží jezero Sevan — největší jezero Kavkazu a jedno z nejvýše položených velkých jezer na světě, které tvoří asi 5 % rozlohy země. Za Sovětů z něj kvůli zavlažování upustili tolik vody, že hladina klesla o 20 metrů, a dnes ji pracně doplňují zpátky.

🌡️ Klima je vysokohorské, kontinentální. Léta v Jerevanu 35–40 °C, zimy klidně −15 °C. Z jara kvete celý jih a z podzimu vinice — to jsou ideální termíny pro návštěvu. V létě se v hlavním městě peče jak na pánvi, v zimě se zase po horských silnicích nedostaneš nikam. Doma žijí asi 3 miliony obyvatel, ale po světě je rozeseto dalších 7–10 milionů Arménů — diaspora v USA, Rusku, Francii, Libanonu, Argentině. Klasická diasporní země, kde víc Arménů žije venku než doma. K důvodům se dostaneme.

🏛️ Jerevan, milionové hlavní město, byl založen v roce 782 př. n. l. jako pevnost Erebuni. To znamená, že je o 29 let starší než Řím — což si Arméni nenechají ujít připomenout dřív, než dopiješ první kávu. Patří mezi nejstarší trvale osídlená města světa. Historicky je celá oblast jedním z nejstarších civilizačních prostorů — království Urartu se tu rozkládalo už v 9. století př. n. l., první arménské království vzniká v 6. století př. n. l. Ve 4. století př. n. l. tu krátce vládl Alexandr Veliký, pak Římané, Parthové, Byzantinci, Arabové, Seldžuci, Mongolové, Osmané, Peršané — prakticky každý, kdo táhl Kavkazem, si tu udělal pauzu na čaj.

🍻 15. 5. 2026 (pátek) ✈️

• 🛄Vyrazili jsme z Mladé Boleslavi do Benátek pro Lukýna. Oficiální start cesty pak v pražské pivnici Pod Petřínem. Celkem nás cestuje skupina osmi. Cestujeme pod vlajkou (a i s ní) Večírek Gentlemanů. Všichni nalehko, s malými batůžky, a vešli jsme se úplně na pohodu. Z Petřína nás Bolt odvezl na Letiště Václava Havla, Terminál 1. V salonku jsme čas projedli a propili (s rozumem) — a pak prospali samotný let. Nebo aspoň teda já. U nouzového východu luxusní místo na nohy. 🍺
• ✈️ Let W6 7860 (Wizz Air, Airbus A321neo), přímý spoj Praha–Jerevan. Plánovaný odlet 19:30, plánovaný přílet 02:30 místního času; reálně jsme se zpozdili o téměř dvě hodiny. Vzdálenost 2 587 km, letový čas zhruba 4 hodiny. Letadlo plné — není divu, Wizz Air je jediný dopravce, který trasu létá nonstop, a v letním letovém řádu létá jen v pondělí a v pátek. Tento let je hojně využíván k transitu ruských občanů z Evropy do Ruska — přímých spojů mezi Evropou a Ruskem po sankcích dramaticky ubylo, a tak se právě Jerevan stal jednou z hlavních přestupních bran mezi Ruskem a zbytkem Evropy. 😏✈️
• 🌫️ Nad Arménií jsme dlouho kroužili v mlze. Letiště Zvartnots (IATA: EVN, ICAO: UDYZ) leží 15 km západně od Jerevanu u obce Parakar v provincii Armavir, v nadmořské výšce 865 m. Sníženou dohlednost tu řeší pravidelně — třeba v prosinci 2025 muselo kvůli mlze hned několik mezinárodních letů divertovat do Tbilisi. Současný terminál je relativně nový — hlavní část otevřena v červnu 2007, příletová hala v září 2011, plus průběžné modernizace. V říjnu 2025 navíc letiště ohlásilo expanzní program za 500 milionů dolarů, který má v příští dekádě zdvojnásobit kapacitu (z 6 na 16 nástupních bran). Stará ikonická kruhová budova ze sovětského modernismu z roku 1981 dnes už jako pasažérský terminál neslouží, ale stojí dál jako památka. Provoz letiště roste o desítky procent ročně — v roce 2025 jím prošlo přes 5,6 milionu cestujících. 🌫️
• 🚕 Po přistání jsme hledali řidiče — a našli Borata. Fakt arménský Borat. 😂🚕
• 🏔️ Kontext: Jerevan a Arménie. Hlavní město Arménie leží na řece Hrazdan v nadmořské výšce zhruba 1 000 m, s výhledem na biblickou horu Ararat (která je dnes paradoxně za hranicí, na turecké straně). Podle tradice byl Jerevan založen králem Argištim I. v roce 782 př. n. l. jako pevnost Erebuni — o 29 let dřív než Řím, což z něj dělá jedno z nejstarších nepřetržitě obývaných měst světa. Arménie je vnitrozemský stát na jižním Kavkazu, sousedí s Gruzií, Ázerbájdžánem, Íránem a Tureckem; v roce 301 n. l. se stala vůbec první zemí světa, která přijala křesťanství jako státní náboženství. 🏔️
• 💻 Arménie dnes překvapivě hodně stojí na IT sektoru. Po roce 2022 se do Jerevanu přesunuly tisíce ruských specialistů a technologických firem, což nastartovalo místní ekonomiku, startupy i ceny bytů. V zemi působí vývojová centra firem jako Synopsys nebo NVIDIA a Jerevan se pomalu profiluje jako malý kavkazský tech hub — i když mimo centrum pořád zůstává dost postsovětské reality. HDP poslední roky rostlo velmi rychle, ale zároveň je strašně závislé na remitencích, diaspoře a geopolitice regionu. 💻
• ⚔️ Politicky je region pořád napjatý. Vztahy s Ázerbájdžánem zůstávají po ztrátě Náhorního Karabachu extrémně citlivé a hranice s Tureckem je dodnes uzavřená. Arménie balancuje mezi Ruskem, Západem a Íránem a člověk cítí, že geopolitika tu není akademická disciplína, ale každodenní realita. ⚔️

🏡 16. 5. 2026 (sobota) 🇦🇲

• 🏛️ Bydlení se ukázalo jako opravdový mramorový palác — pět ložnic, dva bazény, terasy, jídelny, obří lustry a z teras výhled přímo na Ararat. Hora je oficiálně dnes na turecké straně hranice (od roku 1921, kdy ji Sovětský svaz formálně přiznal Turecku Moskevskou smlouvou), ale pro Armény zůstává národním symbolem — figuruje ve státním znaku a v dohledu ji máte z většiny Jerevanu, protože hlavní vrchol Veliký Ararat (5 137 m) je z města vzdálen jen asi 60 km vzdušnou čarou. Na naše přání domácí vybavil i lednici (přeplaceno asi desetkrát, ale budiž). 🏛️
• 🥚 Ranní program: prospat se, snídaně — vajíčka, k tomu pivo a vodka. Pak se výprava rozdělila: ostatní šli do sauny, já zůstal u Netflixu a chystal jsem se na večer. 🍳
• 🚑 A pak Jarda spadl. Chvíle bezvědomí, rozseklá hlava, čtyři stehy. Přijela sanitka, dorazila policie. Do nemocnice nakonec jel jen Jarda s doprovodem, zbytek výpravy zůstal na ubytování a čekal. Mezitím jsme stihli i nákup arménské pálenky. Arménský koňak je národní vlajková lihovina — průmyslová výroba začala v Jerevanu v roce 1887, kdy obchodník Nerses Tairyan založil pozdější Yerevan Brandy Company (dnes značka ARARAT, na nábřeží řeky Hrazdan). Konkurenční značka NOY se v jiné továrně vyrábí už od roku 1877. Arménie si na Pařížské výstavě v roce 1900 vydobyla právo používat název „arménský koňak“ (na lahvích dodnes „Konyak“ / „կոնյակ“), navzdory pozdější francouzské námitce. Padly kostky, plkalo se, a po zhruba čtyřech hodinách se Jarda s doprovodem vrátili. CT i vyšetření v pořádku, ordinován klid. 🚑
• 👮 Pikantní detail z policejní stanice: chlápek, co ráno seděl v zaparkovaném autě před naším domem, je tam přivítal už v uniformě. Prostě nás hlídal, budili jsme asi podezření z možnosti zapojit se do vojenských akcí. Na letišti se nás pořád ptali, zda se vracíme do ČR nebo pokračujeme dál… a tím, že Arménie je přestupní pro Rusko, je asi jasné, o co šlo. 👀
• 🎨 Večer procházka centrem — od Vernisáže přes Náměstí republiky až do restaurace Aragil. Vernisáž je velký pouliční bleší trh podél ulic Aram a Buzand kousek od Náměstí republiky; vznikl v 80. letech, kdy si arménští umělci začali vystavovat obrazy přímo na ulici vedle budovy Svazu výtvarníků — název má z francouzského vernissage. Dnes tu seženete cokoli od sovětských pamětihodností přes ručně vyřezávané šachy a duduky — tradiční arménské dřevěné dechové nástroje s melancholickým zvukem, zapsané na seznam UNESCO — až po koberce. Náměstí republiky (do roku 1991 Leninovo) je srdcem Jerevanu, navrhl ho architekt Alexander Tamanyan v rámci generálního plánu města z roku 1924; pět budov okolo je obložených růžovým a žlutým tufem, charakteristickým arménským vulkanickým kamenem. Pod náměstím je dodnes funkční (a veřejnosti nepřístupný) studenoválečný kryt pro vládní špičky. 🎨
• 🍷 Aragil („čáp“ arménsky) je restaurace na Moskovjanské 31 u sochy Saryana, pár kroků od opery. Dali jsme si víno z granátového jablka (arménská specialita, obvykle polosladké, často se míchá s hroznovou šťávou — granátové jablko je v arménské kultuře symbol plodnosti a hojnosti), charčo, smažené chinkali a chačapuri na grilu — a samozřejmě šašliky a kebaby. Hlavně jehněčí. Protože arménské jehněčí je úplně jiná liga. 🐑 Maso z horských oblastí Kavkazu má výraznější chuť, bývá šťavnatější a díky bylinkám, které ovce spásají, často lehce nasládlé a voňavé. Chorovats — místní varianta BBQ — je v Arménii skoro národní sport a jehněčí patří mezi největší speciality celé země. 🍷
• 🚇 Jerevanské metro jsme bohužel nestihli vyzkoušet, což mě trochu mrzí. Přitom jde o docela unikát — otevřeno bylo v roce 1981 ještě za SSSR a dodnes má jen jednu linku s deseti stanicemi. Kvůli kopcovitému terénu jsou některé stanice extrémně hluboko a systém působí jako zmenšenina moskevského metra — sovětský mramor, masivní vestibuly a nostalgická atmosféra included. 🚇
• 🚕 Odvoz Yandex Go, ale trvalo to. Yandex Go je ruská obdoba Uberu, v Arménii naprosto dominantní (lokální Bolt či západní aplikace tu skoro nehrají roli). Yandex jezdí za luxusní ceny teda. Běžně jízdy od 60–80 Kč. Na ulicích nápadně hodně čínských aut — důsledek toho, že do Arménie po roce 2022 zamířil silný proud čínských vozů jako levná alternativa k evropským i ruským značkám. 🚕
• 🍺 Den jsme zakončili u piva Kilikia a na etiketě zahlédli nápis odkazující na české Litoměřice. Není to náhoda: Kilikia (pivovar „Beer of Yerevan“, vaří od roku 1952, značka Kilikia od roku 1997) má dlouhodobé české vazby — velkou část technologie dodal chotěbořský NATE, používají se i české chmely a know-how, takže český slot v expozici dává smysl. 🍺
• 🤝 Na další den nacházíme Karena, řidiče s Dodgem, který nám balíček celodenních výletů ujedná za 130 EUR místo 500, co chtěl domácí. 😎
• 🍖 Kontext: jídlo a pití v Jerevanu. Arménská a gruzínská kuchyně se na jídelním lístku v Jerevanu běžně mísí. Národní arménská klasika je chorovats (BBQ, zejména jehněčí a vepřové), lavaš (tenký plochý chléb zapsaný v UNESCO, 2014), dolma (plněné vinné listy) a harisa (kaše z drcené pšenice a kuřete). Z gruzínského sortimentu sem typicky doputovaly chinkali, chačapuri a charčo. Místní hroznová vína vznikají v regionech Vajots Dzor (klasická odrůda Areni Noir) a Aragatsotn; archeologické nálezy v jeskyni Areni-1 odhalily nejstarší známou vinařskou provozovnu na světě, datovanou zhruba 4100 př. n. l. 🍖

🏔️ 17. 5. 2026 (neděle) 🚗

• 🥓 Snídaně se kupuje v supermarketu — pivo, slanečci, šunka, vajíčka. Díky Karlosovi, který se situoval do pozice šéfkuchaře zájezdu. Bydlíme si pěkně — dům má prý cenovku okolo 5 milionů dolarů. 🥓
• 🚙 Hlavní program: výlet k Araratu s řidičem Karenem (jméno je v Arménii čistě mužské a patří k nejběžnějším, ne ženské, jak by Středoevropana mohlo napadnout). 🚙
• ⛰️ Mount Ararat je národní svatá hora Arménů. Skládá se ze dvou kuželů: Velký Ararat (Masis, 5 137 m) a Malý Ararat (Sis, 3 896 m), dnes oba na turecké straně hranice, 32 km od Arménie a 16 km od Íránu. Sověti horu Turecku přiznali Moskevskou smlouvou z roku 1921; Arménie tuto smlouvu nikdy nepřevzala a Ararat figuruje ve státním znaku dodnes. Podle biblické tradice tu po potopě světa přistála Noemova archa — asociace, která se ustálila ve středověku. Pro Armény je hora především symbolem ztracené země po roce 1915. ⛰️
• 📚 Karen po cestě vypráví arménské reality, kterou stojí za to zaznamenat:
•  Arménů je na světě 10–17 milionů (odhady se různí), ale v samotné Arménii žijí jen zhruba 3 miliony. Zbytek je v diaspoře, největší komunity v Rusku, USA, Francii, Argentině, Libanonu, Sýrii, Íránu, Turecku, Kanadě a Gruzii. Hlavní příčina takové asymetrie je genocida z let 1915–1916, kdy osmanské úřady systematicky deportovaly a vraždily arménské obyvatelstvo ve východní Anatolii; oběti se odhadují na 1–1,5 milionu. Datum 24. dubna (zatčení 250 arménských intelektuálů v Konstantinopoli roku 1915) si Arméni dodnes každoročně připomínají.
• Nagorno-Karabach (arménsky Arcach): etnicky arménské pohorské území uvnitř hranic Ázerbájdžánu. Po válce v 90. letech ho Arméni de facto kontrolovali. V září 2023 ho Ázerbájdžán dobyl zpět ve 24hodinové vojenské operaci a během následujícího týdne odtud do Arménie uprchlo přes 100 000 etnických Arménů, prakticky celá populace. Evropský parlament označil exodus za etnické čistění (Baku odmítá). Tahle rána je v zemi pořád otevřená.
• Arménie má prý jen 12 měst, zbytek jsou vesnice. Oficiální statistika eviduje 48 městských sídel mimo Jerevan a přes 950 vesnic, ale opravdu významných měst je jen hrstka: Jerevan (přes 1,1 milionu), Gjumri (cca 120 tisíc), Vanadzor (80 tisíc), Vagharšapat/Edžmiadzin (50 tisíc) a pak strmě dolů. Karenova „dvanáctka“ je tedy řekněme zaokrouhlení toho, co se reálně dá městem nazvat.
• Auta si Arméni vozí z Ameriky. Není to folklor: po roce 2022 se z Arménie stala významná tranzitní křižovatka pro ojeté americké vozy (často po nárazu, koupené na aukcích Copart a IAAI, lodí do gruzínského přístavu Poti, opravené, proclenné v Arménii). Část aut zůstává tady, část pokračuje obchodním kanálem dál do Ruska, kterému tak Arménie pomáhá obcházet západní sankce. Důsledek na ulicích: nezvykle hodně amerických značek (Dodge, Chrysler, Ford), které byste jinde v postsovětském prostoru tolik neviděli. Karenův Dodge je toho mimochodem ukázkový exemplář. 📚
• 🍖 Luxusní oběd: šašliky, víno, jeseter. Šašliky, grilovaná masa, předkrmy, víno, káva, pivo — a znovu fantastické jehněčí. Tady člověk pochopí, proč Kavkaz považuje gril za životní filozofii. 🔥
• 🗽 Zpátky na byt — a hned zase obráceně ven. Taxíkem nahoru do Parku vítězství a k soše Matky Arménie (Mayr Hayastan). Bronzová žena se štítem a mečem, 22 m vysoká, na 33metrovém podstavci. Postavena v roce 1967 — nahradila 17metrovou sochu Stalina, která tu od roku 1950 stála na stejném podstavci (Stalina sundali v roce 1962, podstavec zůstal). Uvnitř podstavce je vojenské muzeum k arménskému příspěvku ve Velké vlastenecké válce a později i ke Karabachu. Z vyhlídky je vidět celé město a v jasných dnech i Ararat. 🗽
• 🏛️ Dolů zpátky do centra po Cascade. Obří kamenné schodiště z bílého travertinu o 572 stupních a převýšení 118 m, pět teras, dlouhé 302 m. Původní koncept Alexandra Tamanyana z 20. let, stavba zahájena v roce 1971, hlavní část dokončena v roce 1980. Dostavbu zastavilo zemětřesení ve Spitaku v roce 1988 (25 tisíc mrtvých, jedna z nejhorších katastrof regionu) a krátce nato rozpad SSSR. Komplex byl polorozpadlý až do roku 2002, kdy se ho ujal americko-arménský filantrop Gerard Cafesjian, restauroval ho a v roce 2009 v něm otevřel Cafesjian Center for the Arts — galerii moderního umění s díly Botera, Lynna Chadwicka, Jaume Plensy nebo se sklem Swarovski. Uvnitř Cascade jezdí volně přístupný eskalátor; my jsme šli po stupních dolů kvůli výhledu. 🏛️
• 👋 Dole se loučíme s OF, který odjíždí. Výprava se zmenšuje. 👋
• 🌃 Večeře na stejném místě jako včera. Pak už jen pomalu domů a loučení s nočním Jerevanem. 🌃

☕ 18. 5. 2026 (pondělí) — poslední den 🌊

• ☕ Krátká úvaha při ranní kávě: Jerevan leží ve výšce 950–1 300 m n. m. Arménie je vnitrozemský horský stát bez moře — většina jejího území se rozkládá v 1 000–2 500 m n. m. Ve vzpomínkách na Velkou Arménii (Mec Hajk za Tigrana II. Velikého v 1. století př. n. l.) ovšem království sahalo od Středozemního přes Černé až ke Kaspickému moři. Dnešní republika je z toho zbytek o rozloze 29 700 km² — menší než Belgie. ☕
• 🚗 Jerevan, podotýkám, umí i pěkné zácpy. Vyjet z města ráno znamená běžně hodinu v koloně, hlavně po Mašcocově a Bagramyanově třídě. Chaos, troubení, taxíky všude — klasický postsovětský urbanismus v praxi. 🚗
• 🏔️ Karen nás veze na Sevan. Po cestě potkáváme jeden zajímavý exemplář: Nissan s pravostranným řízením dovezený z Japonska, prý za 500 USD. Japonské ojetiny s RHD jsou v zemi vzácnější než americké levobokovky z aukcí (o těch byl výklad včera), ale občas se ve flotile objeví — tolerují se navzdory tomu, že arménský provoz jezdí vpravo. 🏔️
• 🌊 Sevan je národní klenot. Největší jezero Arménie i celého Kavkazu: rozloha 1 242 km² (zhruba 1/6 vodní plochy Arménie), maximální hloubka 79 m, nadmořská výška 1 900 m — jedno z největších vysokohorských sladkovodních jezer Eurasie. Napájí ho 28 řek, odtéká z něj jen jedna — Hrazdan, ta teče přes Jerevan a vlévá se do Arasu. Ve 30. letech sovětský meliorační projekt jezero účelově snižoval kvůli hydroelektrárnám a zavlažování; voda klesla o zhruba 20 m, řada ostrovů se stala poloostrovy. Od 80. let se hladina pomalu vrací, mimo jiné díky 49km tunelu z řeky Arpa. 🌊
• ⛪ Jeden z těchto bývalých ostrovů hostí Sevanavank („Černý klášter“) — komplex z roku 874 n. l., založený princeznou Mariam, dcerou krále Ašota I. Bagratuniho. Z původního kláštera zbyly dva chrámy: Surb Arakelots (Sv. apoštolů) a Surb Astvatsatsin (Sv. Bohorodice), oba z černého tufu, který klášteru i dal jméno (arménsky sev = černý). První kaple tu prý stála už v roce 305, krátce po křtu Arménie jako prvního křesťanského státu v roce 301. V roce 921 zde Ašot II. Železný porazil arabské vojsko (mniši a rybáři kláštera mu pomohli); v roce 1930 odtud odešel poslední mnich. Vítr od jezera, černý kámen a hory v pozadí vytvářejí skoro až filmovou atmosféru. ⛪
• 🦞 Oběd u jezera: sevanský pstruh išchan (arménsky „kníže“, endemická forma lososovité ryby Salmo ischchan, žije jen v Sevanu a sovětské zásahy ji málem zlikvidovaly; populace se dnes pracně obnovuje), kebab z raků (sladkovodní raci ze Sevánu naražení na špíze — místní specialita) a salát ze šťovíku (arménská a gruzínská kuchyně používá šťovík čerstvý v salátech i v polévce avelúk). Kavkaz prostě umí kombinovat jednoduchost a brutálně dobré chutě. 🦞
• 🥃 Koňáček na rozloučenou: Ararat 7letý. K němu příběh, který Arméni rádi vyprávějí:
• Na Jaltské konferenci v únoru 1945 servíroval Stalin Churchillovi 10letou variantu arménského koňaku — Dvin o 50 % objemových (sestavil ji v roce 1942 hlavní blendér Margar Sedrakyan). Churchillovi to chutnalo natolik, že mu Stalin začal posílat pravidelné dodávky do Londýna — prý až 400 lahví ročně, podle dcery Sarah jeden box měsíčně. Po čase si Churchill stěžoval, že kvalita klesla. Šetření odhalilo, že Sedrakyan mezitím skončil v sovětském lágru za drobné prohřešky (mj. odmítl zaminovat továrnu před hypotetickou tureckou invazí). Stalin ho nechal vrátit k velínu, kvalita se zvedla a Sedrakyan dělal hlavního blendéra až do své smrti v roce 1973. Někteří historici (a Churchillovo muzeum) tvrdí, že jeho skutečným favoritem byla francouzská Hine — ale legenda je legenda. 🥃
• ✈️ Letiště Zvartnots příjemně překvapilo: dobře zorganizované, malé, ale s pohodlným duty free a rozumnými cenami, působilo skoro nově. Odlet W6 7859 (Wizz Air, Airbus A321neo, EVN → PRG), plán 17:35, fakticky o 15 minut později; trasa zhruba 4 h 10 min na 2 587 km, plánovaný přílet 19:45 SELČ. Sedíme u nouzového východu (zlatá investice), letadlo plné, ovšem na palubě žádné občerstvení — po čtyřech hodinách dost smutné. Batohy nikdo neřešil. A321neo působí v kabině příjemně. ✈️
• 🏠 Přistání v čase, Terminál 1 Letiště Václava Havla. Z letiště do Holešovic pro auto a před desátou večerní jsme doma. 🏠

🤝 Závěrem. Číslo na Karena je opravdový poklad. Kdo jsem já, abych se nepodělil — ale jen s opravdovými přáteli. Napište. Jerevan je boží. Prý nejlepší v září. 🇦🇲

📍 76: Arménie 🇦🇲 — kavkazský hat-trick je doma

Arménie s bájnou horou na tureckém území Ararat je 76. špendlík do mé cestovatelské mapy a kompletuji tak kavkazské republiky. Po Gruzii a Ázerbájdžánu (tam těch cest bylo víc) tak mám všechny. Místa dobrého jídla, pití, hor a postsovětské atmosféry.

Arménie je malá horská země o ploše 29 743 km² — menší než Belgie, dvakrát menší než Česko. Vnitrozemský stát bez moře, ze kterého mají Arméni dodnes pocit, že jim ho někdo nesvědomitě ukradl. Sousedi po směru hodinových ručiček: 🇬🇪 Gruzie ze severu, 🇦🇿 Ázerbájdžán z východu, 🇮🇷 Írán z jihu a 🇹🇷 Turecko ze západu — což je v podstatě geopolitická loterie, kde ze čtyř hráčů jsou dva otevření nepřátelé, jeden komplikovaný a Gruzie jediná, přes kterou se dá normálně dýchat.

Hornatá země par excellence. Devadesát procent území leží nad 1 000 m, průměrná nadmořská výška celé republiky je kolem 1 800 m — vyšší než Sněžka. Nejvyšší hora je Aragats (4 090 m) — protože Ararat (5 137 m), který je symbolem národa, mají na praporu, v erbu, na koňaku i v duši, ale fyzicky leží přes hranici v Turecku. Trochu jako kdybychom my měli na vlajce Krkonoše a celé Krkonoše byly v Polsku.

04-rok 2026

  Vychází další měsíční přehled, BTC  stojí 78.427 USD, hodně dolů a hází mi to  -13,52% u pokusného portfolia. Stále lehce přikupuji a budu čekat, prostě jsem do vlaku naskočil pozdě. Akciové portfolio si vede lépe, tam vykazuje +37,64%. Letošních hezký letů v oblacích přesně 11 a koupeno dalších 4 (měl bych přidat). 

• 🏥DZR Celno otevřen, první klienti na místě a spadl malý kámen ze srdce. Práce má mít smysl! (video)
• 📆 Dlouhý víkend, díky velikonocům. Ve čtvrtek tedy pivo nic. V pátek, dostihy, taxikařina. Mx k babi, pro kytku, E k babi, oba zpět. Odpoledne bowling v Nepřevázce a večeře, bo má maminka narozeniny (a ještě L a E svátek). Six Seven. Hodinka koulení a velikonoční večeře. V sobotu vstáváme na zápas U11 v Horkách, ale ty ruší, prý pro nemoc. Ehm Ehm, jestli ne spíš velikonoce. Sobotní program se tak rozpadá. Dopoledne se učíme na zkoušky, po obědě práce a večer fotbal v TV. Počasí nijaké a tak to nevadilo. Večer již druhá velikonoční španělština. V neděli zápas U13 v Krnsku, Mx sbírá první minutky za větší a šikovně. Výhra 6:3. Velikonoční nádivka k obědu a jedeme na chaloupku, venkovní práce, Slavia vyhrává na Baníku a první letošní buřtíky na ohni.
• 🛒 Rohlik.cz je můj love brand. Nakoupil jsem za 2k+ a dostal jsem Xtra na měsíc. Asi využiju.
• 🛒 Nákupu na oblíbených eshopech jsem udělal až dost. Tripod na Ali, likér43 na PanAlfred, řadu věcí na Alze (dárky a oříšky).
• 🪺Velikonoční pondělí, hodovačka a spontální slivovicová akce na panství u starosty městečka. Krásně jsem se zdunil. Podle slov paní starostové se vypilo 6 bas (120 kuželek) a hosté pozapomněli 2 pytle oblečení... (i já vestu).
• 🍻Šesté poklidné šnýtkování na Rožátově s CDB. Výjimečně jsem odjížděl už ve 21... bo
• 🏫bo E v pátek dělala přijímačky. Chystala se poctivě, moc ji věřím, že to zvládne. Asi to bude o prsa vietnamské ženy, ale na to se budoucnost ptát nebude.
• 💣Setkání AFS v Londýně mělo úspěch. A příští rok (hrůza) budeme mít 30 let výroční od našeho studia v okolí Wuppertalu a to si zaslouží něco bonusového. Baží tu myšlenka na Thajsko....
• ⚽Faerská skupina rozjela akci Mexiko a podařilo se získat 4 vstupenky + 2 další kódy.
• 🌄IcePeak je definitivně moji oblíbenou značkou pro outdoor oblečeni. Druhy kus a zase skvělý. Navíc na Zalandou Lounge za perfektní cenu.
• 📆  Odpočinkový víkend pro E a její koncentraci na druhé kolo přijímaček. V sobotu obídek ve STARTu a pak pěšky do Čeje na fotbal s Kropáčovou Vruticí, ale hlavně 🍺s CDB a děti si tam vyhrají. Ušli jsme s Mx 7km, já pěšky, on na koloběžce. Neděle dopoledne zewling. Odpoledne bláznivý zápas U11 se Slavojem Čistá. Poločas 2:7 kluci otočili až na 9:10 .... k vyrovnání chyběla tak minuta. Prostě nejsou sehraní. Pak s Mx hned jedeme do Prahy, na Slavii a zápas s Plzní. Dýchla na mě berbrovská atmosféra zaplaceného rozhodčího, náš marný výkon a odpudivá Viktorka. Redka pro Chorase jen podtrhla mizéri. O vypatlaných výpitcích na Tribuně Sever asi jindy. Už chci chodit jinam. Koukat na fotbal, nemuset si 90min držet místo a v klidu si dát pivo a klobásu. 0:0 asi zaslouženě. Ve 22h doma.
• 🥊 Oktagon v Polsku mě nijak nenadchl, zápasy aby byly. Smutnější je výkon Jirky Procházky v UFC... v podstatě mu nevyšel vyhraný zápas a moje predikce je, že titulák v UFC už (asi) nebude.
• 🏃 Poprvé v životě jsem šel za Čejetice, sadem, za Bukovno až k trati. Moc pěkné to tam je. Hodinka procházka během tréninku.
• ⚽ Místo středečního tréninku odložený zápas U11 v Horkách... smolná prohra, prostě to nějak nelepilo. Mx závěrečná penalta jen v jedné kopačce a trenky (prý) jako Yamal. Proměnil. Ale třetí prohra v řadě ho ničí.
• 🍻Sedmé čtvrteční šnýtkování na Rožátově s CDBandou. Šnýtky, křídla, višňovka. Tak jak to má být.
• ¦ Náplast z prstu jsem sundal po sedmi týdnech.... jedna řezná rána a jak mě to paralyzovalo.
• 📆 V pátek si E nechala opravit zarostlý nehet a to se maličko podepisuje pod celý víkend. V pátek zdvořilostní narozeninová návštěva u Hurakána v Praze, večer zase zrušená španělština. V sobotu nádherný den, jedeme chalupařit. K obědu griluji maso z uzenářství u Tomášů, ale ty už fakt nemají cenový strop. (prostě taková stanice poslední záchrany - naštěstí Kopal is back) Pečivo od Maška, basa Radka v Držkově a můžeme to pomalu rozjet. Večer buřty (z Brodu, za mě nic moc) a domů. Líná neděle. Ráno U11 rychta v Luštěnicích a já před zápasem 4km po cyklostezce. Oběd doma, chvilka s fotbalem a resty ve městě, především reklamace dronu u Alza. Pak v TV Slavia a dostáváme bídu od rozhodčích. Už druhý zápas se červení. Spoléhal jsem na individuální kvalitu Chama, ale nepředvedl kluk nic, vůbec nic. První prohra v sezoně.
• 🍻Spustil jsem aktivitu a hledáme místo na Večírek gentlemanů v prosinci. Asi nastal opravdu čas udělat po třinácti letech pá pá Vejvodům a tradici.... tradici nám pohřbili oni. Třeba si tam nostalgicky dáme jedno na stojáka. Hlavní body zatím sbírá Pivnice  u Hrocha, kousek od sněmovny.
• ⚽ Ještě před odletem do LIS fandíme s Mx v Jablonci, kde hraje Bolka semifinále MOLcupu. Ale i podruhé je jablonecká Střelnice neporažena našemu týmu. 1:0, nejtěsněji jak to šlo. Potkáváme řadu členů naší rodiny, na jablonecku jsme jak doma.
• ⚽ U11 ve středu opět mistrovský zápas, po třech zápasech šedé dresy a výhra. Zaslouženě.
• 🍒 Lisabon v dubnu se povedl. Počteníčko jsem připravil díky Claude AI velmi rychle.
• 📆 Z Lisabonu přijíždím po obědě (časově, doma mě čeká  gulášek) a jdeme s Mx Uberem do Čeje na fotbal a pár piv (a čedarovou klobásu). Po fotbale koukáme na titul boleslavských florbalistů (florbal town). Poslední kolo fotbalu a zajímavé výsledky, rozpolcené dojmy. Radost z prohry Sparty, ale zase špatně pro Bolku... ta i přes výhru jde do poslední skupiny. Bohemka ji skočila. Slávka zabrala, ale 2:1 utrápeně Olomouc. Ale zas za 3b a náskok na Spartu je 8b na 5 zápasů. V neděli řeším nákupy (Rohlík i osobně) a po obědě jedeme s Mx na zápas U11 s Řepovem. Měli na ně, ale výsledek je remíza 4:4 a výhra na penalty. Mx zbrkle nedal :-( ale to je fotbal. Pak Mx zůstává na hřišti a já doma smažím AI Claude na svém africkém projektu.
• 🥊 Liberec a Ruchy je borec, doručuje show. Hála s Mudrochem taky na pohodu, Hála si mě získal. Hambáč taky doručil, takže po počátečním rozmrzením, jo!
• 🍻 Osmé šnýtkování s CDB, tentokráte ale u nás Na Rozhledně a ve středu.
• 🎶Čarodějnický rej na chaloupce. A je tu květen.

Africké Mise

Facebook mě upozornil, že přesně před 13 lety začala moje první cesta do opravdové Afriky, tenkrát do Ghany. Od té doby jsem stihl ještě Senegal, Botswanu, Zimbawbe, Zambii, Gambii a naposledy Kapverdské ostrovy (Afrika pro začátečníky). A rozhodně bych nerad končil, nápadů mám na X dalších cest :-)

Zapomínat bych neměl ani na Tunis (kde jsem byl 2x), ale to není úplně "Afrika v pravém slova smyslu", Egypt to samé. Takže celkově procestováno 12 zemí v Africe a jedna španělská enkláva.

Rozhodl jsem se připravit si takový svůj projekt, kde na Afriku zavzpomínám, pojďme se tedy na to podívat popořadě.

Můj první výlet byl v roce 2012 do Ghany a vznikl tak první africký tripreport.  Ghana: poprvé: kompletní tripreport. Upřímně, Africe se musíte dostat do hlavy a naladit se na její strunu. Úplně mě nenadchla a další cestu jsem neplánoval. Běžel čas a po pár letech padla volba na Senegal. V roce 

2017 jsme vyrazili přes Lisabon do Dakaru a vznikl cestopis Poutavý a přátelský Senegal aneb druhý skok do Afriky. Tam si mě Afrika získala. I já cestovatelsky dospěl a Afrika mě začala magicky přitahovat. Ještě v tom samé roce jsem vyrazil potřetí, s taťkou a sepsal Třetí africká cesta, tentokráte do Zambie a Botswany. Přišla doba covidová a nejasná cestovatelská pravidla mě hodně přesměrovala na Kanárské ostrovy. Až v roce 2022 díky skvělé ceně letenek jsme vyrazili do jedné z nejmenších zemí do Gambie a sepsal jsem Tripreport z předvánoční Gambie (Kololi, Tanji, Banjul, Serekunda). Za necelé dva roky vyrážíme znovu, samozřejmě bez cestovky, na ostrovy. Krásný leden 2024 mi umožnil sepsat No stress na Kapverdách aneb pět dní na afrických maledivách a ve stejný rok v létě jsem do Afriky vzal poprvé děti, bohužel s cestovkou. Relax v Tunisku a to je celé, prostě PANDA dovolená není expediční čtení, ale je to součást mé cestovatelské zkušenosti. A děti někde mohou začít. Cestovatelská touha nás partou Večírek Gentlemanů zavedla na víkendu do Alžíru a já pro vás napsal Alžírsko – 70 hodin naprosto autentického světa a za pár měsíců rychlovýlet do Maroka s cestopisem Od Andalusie k Modrému Městu: Tetuán, Chefchaouen a Ceuta – vrtulníkem mezi kontinenty.

Moje zápisy se samozřejmě vyvíjí, stejně jako já. Lidsky, cestovatelsky. Některé popisky samozřejmě změnil čas, ale mé dílo má být autentický průřez. Těšte se tedy na pracovní projekt Tygrovy mise I., Magická Afrika.

🍒 Potřetí Lisabon: město, kde se pije ginjinha a jí naprosto všechno

Lisabon je parádní gastronomické město - špičková kuchyně, čerstvé suroviny z Atlantiku a ceny, u kterých si občas přijdete jako v jiné dekádě. Tři a půl dne stačí na to, aby si vás získal. Navíc to byla již moje třetí návštěva Lisabonu. Poprvé po cestě do Dakaru a podruhé s dětmi v rámci vlakovýletu Portugalskem.

Lisabon je jedno z nejstarších měst Evropy, jehož historie sahá až do dob Féničanů, a zásadně ho formovalo i ničivé Lisbon Earthquake 1755, po kterém bylo centrum znovu vystavěno v typickém pombalinském stylu. 🏛️ Mezi must see patří ikonická čtvrť Alfama, vyhlídky (miradouros) s panoramaty města, historická věž Belém Tower a monumentální Jerónimos Monastery. 🚋 Atmosféru dotváří slavné žluté tramvaje jako Tram 28 Lisbon, které projíždějí úzkými uličkami a propojují hlavní památky. 🍽️ A co ochutnat? Určitě bifanu 🥪, sardinky 🐟, mořské plody 🦐, sladké Pastéis de Nata a zapít to višňovým likérem ginjinha 🍒 – Lisabon se totiž neprohlíží, ten se hlavně ochutnává.

A jak jsem se měl já?

• ✈️ Odlétáme letem easyJet U27682 z Prahy. Přistáváme úplně na konci dráhy a než se ten kolos doroluje k terminálu a projdeme pasovkou, tahle samotná „taneční choreografie“ zabere skoro 50 minut 😅
• 🥪 Po příletu si hned u ubytování dáváme bifanu – rychlá, levná a naprosto ikonická portugalská klasika 🤤 Bifana je sendvič z tenkých plátků vepřového masa 🐖, které se marinuje a dusí v česneku, bílém víně, někdy s paprikou, bobkovým listem a lehce pikantní šťávou. Podává se v obyčejné bílé bulce (papo seco), často jen s trochou hořčice nebo piri-piri omáčky 🌶️ Je oblíbená hlavně proto, že je jednoduchá, rychlá a levná – něco jako portugalský street food číslo jedna 💥 Navíc je šťavnatá, výrazná a ideální jako první jídlo po příletu nebo „záchrana“ po večeru 🍺 Nejslavnější bifany pochází z města Vendas Novas, odkud se tahle legenda rozšířila po celé zemi.
• 🏨 Bydlíme v hotelu kousek od Praça Martim Moniz, asi 20 minut chůze od centra. Lokalita je skvělá – okolo hromada výborných restaurací všeho druhu 🍜🍛 a hned za rohem to, čemu se neformálně říká „Little Bangladesh“ nebo „indická čtvrť“. Martim Moniz a navazující čtvrť Mouraria patří mezi nejmultikulturnější kouty Lisabonu 🌍 Žije tu pohromadě komunita Indů, Číňanů, Brazilců, Pákistánců, Argentinců a dalších, k tomu silná bangladéšská a nepálská přítomnost a také africké obchody (Mosambik, Kapverdy, Guinea). Rua da Mouraria je hlavní tepna – voní tu koření 🌶️, najdeš tu čínské, indické a nepálské restaurace, mosambické a guinejské kavárny i pákistánské cestovky. ⚔️ Samotné náměstí je pojmenováno po rytíři Martim Moniz, který v roce 1147 padl při dobývání Lisabonu během Reconquista – podle legendy se vlastním tělem zaklínil mezi vrata hradu a nedovolil je zavřít. Přímo na náměstí funguje Mercado de Fusão – kiosky se street foodem z celého světa 🌮🍣🍔
• 🦐 Večeře v mariskerii A Marisqueira do Lis (marisqueira = portugalská restaurace specializovaná na mořské plody) – nášup: krevety, mušle, ústřice, krabi a portugalská specialita percebes („husí krky“) 🐚 Percebes jsou v Portugalsku a Španělsku vyhlášená a drahá lahůdka – jde o vilejše lodní (svijonožce), kteří rostou přichycení na pobřežních skalách 🌊 Sběr je extrémně nebezpečný – tzv. percebeiros slézají po útesech bičovaných vlnami 💀 Cena se pohybuje cca 40–100 EUR/kg podle sezony. Chuť? Někdo říká humr 🦞, jiný spíš kalamáry – lehce žvýkavé, intenzivně mořské a slané. Drží se za „dráp“, sloupne se kožovitý obal a sní se růžovo-oranžová dužina uvnitř. Pozor – při loupání to umí pěkně vystříknout 😄
• 🏗️ Ve čtvrtek Tektónica 2026 – hlavní portugalský stavební veletrh. Koná se 23.–25. dubna 2026 v Feira Internacional de Lisboa v moderní čtvrti Parque das Nações, otevřeno 10:00–19:00. Předchozí ročník měl přes 33 500 návštěvníků a kolem 400 vystavovatelů – takže slušný mumraj 😄
• 🚡 Po pavilonech procházka podél řeky Tagus – lanovka Telecabine Lisboa a výhled na most Vasco da Gama Bridge 🌉 Lanovka byla otevřena v březnu 1998 pro Expo ’98, trasa měří 1 230 m, jízda trvá 8–12 minut a kabiny se vznášejí cca 30 metrů nad řekou. Je tu 40 zasklených kabin pro 8 lidí 🚠 Most Vasco da Gama není „nový“, jen tak vypadá – měří 17 185 m (z toho cca 12,3 km nad vodou), patří mezi nejdelší mosty Evropy a byl postaven pro Expo ’98. Je dimenzovaný na zemětřesení i silný vítr a kvůli zakřivení Země má projektově zohledněnou křivku 🌍 Pěšky ani na kole se po něm nedostaneš – jen autem, autobusem nebo vlakem.
• 🐙 Cestou domů stíháme oběd – naprosto luxusní chobotnice 🤤 křehká, měkká, tři velká chapadla na talíři.
• 🥩 Večeře u svérázného majitele v Tasca de Bairro – T-bone steak (po dni mořských plodů solidní úleva 😄) a první seznámení s ginjinhou 🍒 Ginjinha je tradiční portugalský likér vyráběný macerací višní (ginja) v aguardente (silná pálenka) s cukrem, hřebíčkem a/nebo skořicí. Má tmavě rudou barvu, sladkou chuť s nakyslým podtónem a 18–24 % alkoholu. Servíruje se v malém panáku, často s višní na dně 🍷 Vznikla v polovině 19. století – podle legendy ji vymyslel mnich z kostela sv. Antonína v Lisabonu. Při objednávce se ptají „com elas ou sem elas?“ – s višní, nebo bez 😉 Cena tradičně kolem 1–2 EUR. Nejslavnější bary: A Ginjinha, Ginjinha Sem Rival a Ginjinha Rubi – malé „díry ve zdi“, kde se pije ve stoje na ulici 🍒
• 🛍️ V pátek ještě krátce veletrh, pak město a suvenýry. Oběd vynecháváme záměrně – ať si večer můžeme pořádně naložit 😄 
• 🍽️ Večeře v Me Gusta Tapas – sardinky 🐟, pimientos de padrón (malé zelené papričky pražené na oleji a posypané solí – z deseti jedna pekelně pálí 🔥 tzv. „ruleta“), hummus s lanýžem, krevetky na česneku 🦐 a seafood paella 🥘
• 🚖 Sobota – odlet. Po městě jezdíme celou dobu přes Bolt – super ceny, jednotlivé jízdy cca 4–8 EUR 👍 Na letiště v sobotu ráno jen 11 minut jízdy – Lisabon má letiště prakticky ve městě, Humberto Delgado Airport je jen cca 7 km od centra.
• 🛫 Letíme ranním letem TAP Air Portugal TP1240. Letadlo Airbus A320neo a velmi pohodlné, voní novotou ✈️ TAP má pěkná letadla, ale totálně zpruzený personál. Security rychlá, ale letiště celkově. nic moc… v hlavě jsem ho měl lepší 😄
• 🍷 Za sebe musím říct, že kromě muzeí a památek se v Lisabonu naprosto luxusně jí a hoduje 🤤🍽️

Všichni jsou už v Mexiku?

Přišel nám email ohledně vstupenek do Mexika. Milí fanoušci, Fotbalová asociace České republiky zahajuje distribuci unikátních kódů pro nákup vstupenek na mistrovství světa 2026. O kódy si mohou zažádat členové FC Repre s ověřeným účtem. Distribuce probíhá prostřednictvím systému Ticketportal ve vlnách podle úrovně členství:

10. dubna od 14:00 – Hvězda

12. dubna od 14:00 – Opora

14. dubna od 14:00 – Nováček

Ihned proto spouštím alarm v naší skupině Faery, jsme skupina Nováček, a potřebujeme 2 body. Pouštím se do diskuse s Martinem Bergmanem z FACR (velmi solidně komunikuje a za to mu velké díky).

TYGR: Dobry den, za naší skupinu chci podekovat za úžasné vstupenky i skvělý zážitek. Mám ještě jeden drzý dotaz. Neslo by nám zvednout level u repre učtu? Na utkaní jsme byli, ale nezapočetly se nám body…. A my docela chceme do Mexika, když nosíme štěstí :-))))

MB: Zdravím, vstupenky si můžete do účtu zadat ručně, aby se vám připsaly. Díky ha podporu! MB

TYGR: Zkoušel jsem… a prý ty zadarmo nejdou - nešly :-(

TYGR: Tak jsem to Martine raději zkusil ještě jednou:

MB: Zdravím, dostal jsem info od kolegů, že vstupenky za 0 tam vážně nejdou zadat. Ještě zkouším nějaké možnosti. Dám dopoledne vědět.

MB: Zdravím, Mám pár informací. Zvyšovat úroveň ručně nelze, Ale doporučil bych koupit vstupenky na ženský do Chomutova. Upřímně to tak udělalo hodně fanoušků a zápas je téměř vyprodaný - načítají tím body.

Miluji tyhle hacky. Takže info pouštím dál. Za 260Kč si kupuji možnost darovat vstupenku a možnost získat kód k 2 lístkům. Stejně i kolegové. Jen OF, titulující se Ing. přišel na hack, že stačí koupit dětská vstupenka.........

Obratem kupujeme:

A za necelou hodinku, je to tam.

Teď jen počkat do neděle......

A v neděli jsme to rozjeli a úspěšně!

Jsme připraveni a když se domluvíme, můžeme jet!