=======
Naši civilizaci zastihla nepřipravenost na nový vir, koronavir, COVID-19. Nenajdete nikoho, kdo by to neznal, nenajdete minutu mediálního prostoru, aby to slovo nezaznělo. Ano, nelze to podcenit, chytit to nechce nikdo. Ale je panika oprávněná? Je oprávněná panika z 20-30 nemocných, kdy chřipka již má jen letos víc obětí? Když jsem letenky do Bilbaa kupoval, normálně se cestovalo. Týden před naším odletem panika vypukl naplno. Necestujte. Kupte si zásoby. Karanténa. Přiznám se... víc než reálného viru, který navíc v Bilbauu není a nebyl, jsem se bál nějaké karantény v hotelu, přecejen jsme měli jet dva a děti nechat doma u babičky.... červík hlodal, ale byl to červík paniky, nikoliv faktů. Nakonec jsem zvolil jasnou taktiku. Pokud se neobjeví reálná hrozba viru v Bilbau (ani ne kvůli nákaze, ale kvůli restrikcím) nebo na letištích, pojedeme..... jeli jsme a dobře jsme udělali!
Cíle naše cesta měla v podstatě dva. První byl gurmánsko-gastronomický. Kromě španělské pohody jsem si oblíbil i jejich šunku jamon a druhým cílem byla návštěva Guggenheimova muzea.
Gugghenheimovo muzeum v Bilbau nese nesmazatelný podpis architekta Franka Gehryho. Jak pravděpodobně postupoval při tvorbě modelu muzea je demonstrováno v jednom z dílů Simpsnových.
Cestu si děláme pěknou. V předstihu parkujeme na centrálním parkovišti letiště Havla a jdeme rovnou na sekurity. Scénáře "všichni ve skafandru" se nenaplňují a snad kromě opuštěného asiata nikdo roušku, respirátor nebo podobně nemá. Dáváme drinky v salonku a přesně na čas odlétáme do Frankfurtu. Tam (bohužel) nenacházíme žádný salonek pro PriorityPass a tak si musíme pivko normálně zaplatit (sic!). Drink a jdeme na to. Po krátkém spánku v pohodě přistáváme na příjemném letišťátku Bilbaa a jdeme na bus. Osvěžením bylo přílet týmu Mallorcy, kteří hráli v nedalekém městečku zápas LaLigy! (ano, liga se hrála).
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj98A6Hmx_fpvIvy7abCikgsc26C2uc5l2c-SnIxovJ2_3lYCw1gnfWDVjLOPhcKpWnRGZIXaUjYeEiu4AkUezu-Gf9DaY3JDv_cJjCgIxmZmCbaz7Ap13yQIY17qM6j3vD_STP4__f3XU/s200/849E537F-67F2-4F23-BC91-8E543111258C.jpg)
Busem jsme za 20min v Bilbau a krásně pěší chůzí míříme do našeho hotelu NYX ze sítě Leonardo. Po krátkém odpočinku se dáváme do pohybu, šmejdíme starým městem, nakupujeme drobnosti - tapas - k snědku v místní tržnici (bohužel to byl poslední den, pátek, kdy se dal jamon koupit. Takže - ano, nekoupil jsem). Večeři, vynikající, si dáváme v nedaleké ultra baskické restauraci, která je od 20:30 restaurace a do té doby nálevna seniorů :-) Cestou zpět v místních restauracích zkoušíme pivo víno a uťapaní jdeme spát.
Po luxusní snídani čekáme až doprší a pěšky jdeme podél řeky obdivovat krásy architektury a moderního umění. To nejde popsat, to se musí vidět. Fakt! Ač nejsem žádný znalec a odborní na tyto novoty, líbilo se mi to jako komplexní zážitek. Cestou si dáváme tapasky na tržnici a kupujeme šmuk jako dárek + nějaké drobné dárky pro děti. Relax. Siesta a na večeři na lahodnou paellu. Tu jsme si po výletě do Valencie dost oblíbili.
A pokud se chcete s Bilbaem více sblížit, zkuste seriál Oběť číslo osm na Netflixu.
=======
A závěrem, v optikou května, hrdě říkám, že smekám před svým dobrým kamarádem, skautem, Honzou Hamáčkem, alias Vrtulem. Porval jsi se stím skvěle. Taková situace tu nikdy nebyla a ty ses sní porval na výbornou. Dělat rozhodnutí pod takovým tlakem tě bezesporu stálo hodně úsilí a možná i zanechalo stopy na zdraví a psychice. Dal jsi to. Dal jsi to pro nás a já ti za to moc děkuji! A sluší se i přiznat, že jsi překonal to, co jsem si dokázal pomyslet, že je možné. Chtělo to fakt koule!
Žádné komentáře:
Okomentovat