Jelikož jsem se letos zapojil do fanclubu šnytu, nemohl jsem si odpustit tento text, který jsem našel v Lokále u Bílé Kuželky. Vydržím v hospodě stejně dlouho, piju čerstvější pivko a nevypiju toho toliko... za mě dobrý, všechen posměch beru zpět. Text téměř 90 let starý a stále platný.
Karel Čapek – Ohrožený šnyt
Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt.
Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá.
A právě z toho vznikl aktuální problém šnytu. Jde totiž o dlouhý boj hostinců s pivovary; a protože se pivovary nechtějí dát, hrozí šenkýři, že zruší šnyty, jelikož prý na nich prodělávají, a že budou prodávat jen pivo do poslední kapky odměřené jako chemikálie ve zkumavce.
To tedy by znamenalo konec šnytu, míry neurčité a přesně neodměřené; a dobrí pitci v hospodách by nemohli hlaholit, že si dnes už žádnou nedají a jdou do hajan, a pak se obměkčit a říci: „Tak pane vrchní, ještě jeden šnyt.“ Pijákům by chyběla ta poslední krůpěj na rozloučenou, které se říkalo šnyt. Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi „dát si jednu“ a „nedat si už nic.“
Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.
Lidové noviny, 18. 4. 1936
Příspěvky
