První část: Hlavní města Srbska a Makedonie, Bělehrad a Skopje

5.7. Den první (čtvrtek). MB-Bělehrad, apartmány Simina13 
Vyrážíme ještě za tmy. Auto mám naloženo od večera, jdu si na 6h lehnout a celkem svěží to hned za čerstva valím směr Brno, Bratislava, Budapest atd. Děti jak na potvoru nespí. První zastávku děláme za Brnem, na poslední české čerpačce na D2, Shellu. Hnus a špína musím říci. Už zde si všímáme kolon turků, kteří mžourají a popíjejí čaj. Kolony těchto domestikovaných Němců jedoucí na dlouhé prázdniny "domů" do Turecka žít za ojra se zdají být nekonečné. V momentě příjezdu na Slovensko kupuji první elektronickou dálniční známku. Sakra. Nevzal jsem si techničák, musel jsem se vracet a celkové zdržení 20min. To samé na Slovensku s Maďarskou známkou a zde jsem tuším ještě nějak předbíhal. Jelikož jsme ještě v eUnii a máme tudíž data gratis, jedu podle gůglí navigace. Dvakrát mi to zachrání desítky minut až hodiny, kdy objíždím kolony. Z Budapešti to valíme na jih, směr Szeged, ale v Kecskemetu to otáčíme na Tompu. Chceme se totiž vyhnout (v mediích vykreslenému) přechodu hrůzy v Szegedu. Jedeme v poměrně nevhodnou dobu a jsme lehce po poledni u přejezdu.

Röszke - Tisíce seřazených aut čekají na kontrolu, kolem stanovišť celníků se táhne plot s žiletkovým drátem. Na hraničním přechodu z Maďarska do Srbska v těchto dnech začíná krizové období. Lidé směřující na jih se musí připravit na dlouhé kolony.Průměrně auta na hranicích popojíždějí šest hodin. "V červenci se začnou ze západní Evropy vracet dělníci domů na Balkán. V kolonách si počkáte klidně i 24 hodin," varuje sociolog Márk Kekési, který ze Szegedu, metropole jižního Maďarska, často jezdí do Srbska.

Stáčíme to tedy na Tompu, kde máme druhou přestávku. Slovensko a Maďarsko jsme dali vlastně nonstop. Dva tablety pohádek slaví úspěch, děti jsou hodné. Stavíme zde na nějaké - jak z hororu - opuštěné MOL pumpě. Naštěstí mají studenou vodu a toaletu. Zároveň také tankuji plnou a radostně se vydáváme do Srbska. Tudy již jen s MAPS.ME navigací.
Na hranicích jsme maximálně 10-15min a pak již valíme přes, budoucí slávisty oblíbené město, Subotici, na dálnici a na Bělehrad. Subotica mi silně připomíná Rusko. Oslíků s vlekem na silnici hodně, vypadá to prostě jako lehce zapomenutý agrární kout. Cesta ubíhá velmi pohodlně. Na dálnici je hodně odpočívadel/odmorišť.. ale jeto špína. Úplně jsem se bál šlápnout na zem. Představa si tam někde roztáhnout deku... utopie. V 16:00 máme ujeto 951km a zbývá posledních 7km... ty jedeme 40min, skáčeme zácpu až si z toho Maxík maličko blinknul. :-(
Jedeme přímo do centra, do apartmánů Bohemia Rhapsody na adrese Simina13, které máme přes Booking (stejně jako většinu)... S majiteli ale maličko složitější domluva. Chvíli má přijít ona, pak bratr, bratranec, otec... no prostě někdo přijel, otevřel nám byt s 2 ložnicema ve čtvrtém patře s výtahem a parkovištěm ve vnitřním dvorku. Pohoda. Venku vedro na padnutí. Vykládáme nejnutnější a lednici, odpočineme, připojíme se na wifi a jdeme courat do města. Naším cílem je Skadarska ulice. Ulička plná typických srbských hospůdek a restaurací. Sedáme znaveni téměř v první, kam nás náhončí navede. Sedíme ve Skadarlijskim svetu a pijeme první Zajčarsko, prý nejepší pivo na světě. Dáváme si balkánskou klasiku, šopák, čevapi a pleskavicu. Dáváme další Zajčarsko a jak já, tak zbytek posádky je znavený, že jdeme spát. Zítra chceme do města.
První překvapení je, jak je to v centru pěkné. Má to atmosféru. Obchůdky, kavárničky a grafity. Líbí se. Druhé překvapení je, jak je v centru levno. 100RSD (srbských denarů) je asi 21Kč. Prostě ceny se dělí pěti.... pivo v opravdovém centru (jak na staromáku) max 200RSD, ale spíš 100-150. Jídlo od 250RSD, limo 100-150RSD, zmrzlina i voda 100RSD. Velmi příjemné! Kreditní karty akceptují prakticky všude.
Denní sumář: start 4:05, v cíli 16:40, ujeto celkem 958,4km

6.7. Den druhý, Bělehrad
Počasí nám přeje a směje se na nás další krásný den. Ráno zahajuji studiem terénu a okamžitou procházkou pro nejlepší burek ve městě. Byla to trošku hoňka, ale povedlo se. K tomu rovněž lahodné pečivo, kávu jsme měli od domácích.
Po snídani vycházíme pěšky do Kalamegdanské pevnosti. Máme to s dětmi na celý den. Je tu kromě vojenského muzea a soutoku Sávy a Dunaje především Dinopark, hřiště a turistický vláček. Děti si zábavu zaslouží, včera celý den seděli v autě. Přesto je to takové spartanské a není to s dětmi na dlouho. Rovněž přes oběd poznáváme příjemné lidi, kteří se s námi dávají hned do řeči....
Po městě se orientujeme dle Maps.me a fungují úplně v klidu, spokojenost. V podvečer - před večeří - si jdeme lehce odpočinout - a pak vyrážíme do doporučené restaurace Walter - Sarajevski Čevap. Zatímco předchozí den mi přišla restaurace turisticko tuctová, tohle byla pecka pro místňáky. Super ceny, super porce... restaurace praskala ve švech a jsem rád, že se našel snad poslední stoleček, na který okamžitě přistál točený jelen a zase místní specialitky.
Kupodivu mi tu přišlo celkem dobré pivo, Zajčarsko i Jelen hodnotím 3,5/5.

7.7. Den třetí (sobota)- Bělehrad - Skopje
Probouzíme se do třetího expedičního dne. Je sobota a venku lije jako z konve. Před náma je asi 5h jízdy do makedonského Skopje, téměř celá cesta po dálnici. Ráno vybíhám nakoupit proviant (především burek) a cca v 10:00 za plného deště vyrážíme. Ačkoliv prší, tak na silnici je málo aut a cesta nám ubíhá pohodově. Před hranicema utrácím poslední RSD za pamlsky a pití. Hranice nás zdrží asi 30-40min a frčíme dál.  Kocháme se super panoramaty a krajinou. Dálnice platíme na mýtných branách. V Srbsku jsem platil 6,5Eur a v Makedonii 1,5-1-0,5 ... mít drobné se vyplatí, ale všude berou i karty. Mýtnice automaticky znamenají vždy drobné zdržení. Od hranic je to myslím hodinka a už si to jedeme historickým slumem kousek od centra hlavního města Makedonie, Skopje... cílem jsou Apartmány Aloha ve Vardarské ulici.

Absolutně pohodový majitel nám dává klíčky od mezonetového apartmánu s prudkým schodištěm. Výhodou je malý bazén pro pár apartmánů, kam s chutí hned skáčeme. Vybalujeme věci a pomalu jdeme pěšky na promenádu Skopje. Poznávám úplně přesně ty místa 2 roky zpět, kdy jsem tu byl poprvé. Fotíme honosné budovy a těšíme se do Etno Café, tam kde mi prostě pleskavica s kajmakem chutnala nejvíce. K tomu nemohlo chybět točené Skopsko.

Denní sumář: start 10:05, v cíli 16:10, ujeto celkem 438km

 8.7. Den čtvrtý (neděle). Skopje.
Vstáváme do deště. Běžím po čuchu a hledám burek. Instinkt mě nezklamal a v okolí hlavního nádraží jsem prostě vyčmuchal pekárničku, kde byl... s masem a výbornej. Čmuch na burek mi funguje snad na 10km.

Ve Skopje budeme ještě jednu noc, ale v pondělí je lanovka na vrch Vodno zavřená, takže pokud chceme, musíme dnes. V 10:00 jede první a my jsme tam připraveni. Pán nás varuje, že nahoře dost fouká... kecal. Foukalo, ale ne víc než když jsme byly na Sněžce. Pobíháme nahoře a do hodiny už zase sedíme v lanovce dolů :)
Na oběd jdeme do blízkého obchodního centra. Prší. Nechce se nám chodit venku. A jen si objednáme pizzu (mimochodem nic moc, snad nejhorší jídlo v restauraci, co jsme měli) volá druhé auto naší expedice - Všéťovci, že dorazily do Skopje. Druhá parta, rafťáci, měli ještě nějaké povinnosti na Čunovu. Bude veseleji. Po obědě jdeme zpět na apartmány, dáváme koupačku a chrupíka a pak vycházíme směr Bazar. Ten je jakoby zavřený po stránce obchodů, ale nabízí skvělé gastronomické zážitky.
Bazar leží v muslimské čtvrti Skopje, na druhém břehu Vardaru. Má to prostě svoje kouzlo. Téměř poslepu jsem běžel do uličky, kde si pamatuji otevřené grily a lahodnou vůni. Nezklamalo a dokonce jsme si dali ještě jednu porci na půl jako bonus.... I centrum Skopje je realativně levné. V každé restauraci platíme méně než 1000MKD (makedonských denarů) na rodinu, což je asi 420Kč. Zmrzlina v centru stojí 50MKD, na okraji 20MKD ....

PS: pořád si myslím, že Skopje je město soch....

9.7. Den pátý (pondělí). Přesun na Ohrid.
Vstávám a první vzpomínka patří dědovi Václavovi. Dnešní den by děda plukovník oslavil 91.narozeniny. Budiž mu země lehká. Ráno opět počasí nic moc. Nevadí, balíme se a loučíme se s naším hostitelem ve Vardarské ulici. Předtím samozřejmě klušu na nádraží a kupuji jak burek na cestu tak v místní "žabce" i nějaké to makedonské - těžké červené - víno (ps.: zrovna nedávno jsem na něj narazil, stále nevypito :)) Cca v 9:45 vyjíždíme směr jezero Ohrid, ale po cestě se ještě zastavujeme u Kaňonu Matka.

 Kaňon Matka se nachází v severozápadní Makedonii. Vyhloubila jej řeka Treska, pravý přítok Vardaru. Kaňon zabírá plochu okolo 5000 ha a nachází se 17 km jihozápadně od makedonské metropole Skopje. Je dlouhý cca 30 km.

Máme to asi 20km a cesta je pohodová. Zajíždíme až na zadní parkoviště s tím, že půjdeme pěšky podél kaňonu. Hned u přehrady nás oslovují kluci s motorovým člunem. Osoba 200MKD, za děti se neplatí. Neodmítáme a děláme si hodinkovou projížďku kaňonem, kde se mi nejvíce líbí víkendové a odpočinkové chatky dostupné jen lodí... taková opravdová samotka. Po příjezdu děláme pár fotek, kupujeme kukuřici a přes místní benzínku, kde bereme plnou vyrážíme směr další ubytování, Apartmány Bakula v Peštani u jezera Ohrid.

Ještě do Tetova vede dálnice (takže klasicky mýto 1-0,5-0,5 EUR) a dál už jen po silnicicích první třídy přes hory. Nutno říci, že silnice na pohodu. Po cestě zastavujeme ve městě Kičevo, hlad je hlad. -udivuje nás, že ačkoliv jsme stále na území Makedonie, v některých vesnicích vlajou jen a jen albánské vlajky, ale pořádné. Nějak si nedovedeme představit, že by u nás v pohraniční vlály německé nebo polské.... v Kičevu narážíme na pizzerii, cenově srovnatelnou s promenádou ve Skopje (mírné překvapení) a tvrdě prosazují muslinský žádný alkohol. No nic, řídíme, pivo si dáme pozdějí až dorazíme. Hned po jídle vyrážíme a jedeme přes město Ohrid až do Peštani. Déšť pomalu ustává, ale je celkem zima. Po příjezdu do Peštani máme ujeto 1.611,6km naší expedice a auto ukazuje 16st. To není mnoho! Ale jsme u Ochridského jezera!

Ochridské jezero na Balkánském poloostrově. Nachází se v mezihorské tektonické kotlině. Vzniklo před 3 až 4 miliony let. Pojmenované je podle města Ochrid. Východní a západní břehy jsou strmé a členité, zatímco severní a jižní jsou mírné a pozvolné. Má rozlohu 348 km². Je 30 km dlouhé a maximálně 15 km široké. Dosahuje maximální hloubky 285 m. Leží v nadmořské výšce 695 m.Voda přitéká do jezera podzemní řekou přes krasové dutiny v pohoří Galičica z výše položeného Prespanského jezera. Voda v jezeře je průzračně čistá (viditelnost do 22 m hloubky). Teplota vody v létě dosahuje 18 až 24 °С.Na jezeře je rozšířené rybářství. Žijí zde kapři, pstruzi (endemické druhy letnica a belvica), úhoři.

Vítá nás majitel Apartmánů Bakule Tomáš. Naprosto pohodový týpek, ke kterému jezdí i jiné rodiny z ČR. Nic neřeší a neustále opakuje "Něma problema, odpočivaj". Na naši počest dokonce pověsil českou vlajku na budovu. Super chlap se silným životním příběhem! My se samozřejmě dělíme ze zásob českého piva a pár extra hořkých dvanáctek Radegast mění majitele :)
Apartmány jsou velké, pěkně vybavené s výhledem na jezero. Po chvilce se rozjasňuje, teplota leze přes 20st a my se poprvé koupeme v jezeře. Večer jdeme na večeři do jedné z místních lokálních tavern, kde jsme prakticky sami a vaří nám na co máme chuť. Škoda jen, že není točené.... Po večerním zhodnocení cesty jdeme spát a těšíme se na další den na Ohridu! Dnešní přesun byl něco přes 210km, a trval cca 4,5h čisté jízdy.

Západ slunce u Ochridského jezera