TRIPREPORT: Vlak, který přeplul moře: Messinská úžina, Sicílie a východ slunce nad Vesuvem

Itálie je naše častá destinace, i když ne jako Španělsko. Už jsme si užili stejky ve Florencii, růžové vína z Pulie v Bari, fotbal v Neapoli i gastrovýlet do Palerma. S OF jsme s rodinami na podzim vyrazili do Grada a Benátek a tento výlet navazuje na vlakovýlet do Gdaňsku. Nyní přišel na řadu Řím, a opět Sicílie a krátce Neapol.

🗺️ Pět dní, dva státy, tři moře a hned několik dopravních unikátů v jednom oblouku napříč jižní Evropou. Vyrazili jsme z Prahy, přistáli v Římě, nočním vlakem 🚆 projeli celou Itálii až na Sicílii - včetně soupravy naložené na trajekt ⛴️ přes Messinskou úžinu - a z Palerma se přes noc lodí přeplavili pod Vesuv 🌋 do Neapole. Páteří cesty nebylo letadlo, ale kolejnice a moře: spali jsme dvakrát „na cestě" a po Itálii přibyl do sbírky i nejmenší stát světa, Vatikán.

✈️ Den první - středa 10. 6. 2026: Praha → Řím

• 🧳 V 10:55 jsme vyrazili z domova a v 11:56 už auto stálo na parkovišti u pražského letiště. Odbavení a kontroly proběhly hladce, jen u jedné věci dnes na letištích přitvrzují - powerbanky 🔋. Naši jednu pečlivě prohlédli, a tak jen pro pořádek, co dnes platí: lithiové baterie patří výhradně do příručního zavazadla, nikdy do odbaveného, kapacita do 100 Wh (zhruba 27 000 mAh) projde bez řešení, nad to už se souhlasem aerolinky a nad 160 Wh vůbec. Novinka letošního roku je, že řada dopravců zakazuje powerbanku během letu vůbec používat.
• 🍺 Čas do odletu jsme zkrátili třemi rychlými plzničkami. Cena sice žádný med, ale na letiště v normě. A pak přišel rituál, který má každý cestovatel s Ryanairem v krvi - přebalování. Udělali jsme dobře. Ryanairská kontrola zavazadel byla nekompromisní a pár dušiček u gatu nachytala. My prošli třikrát v pohodě, jednou s odřenýma ušima.
• 📱 Ještě poslední logistická vychytávka: na zkoušku jsem si na měsíc pořídil Uber One. Bude se hodit v Římě, Neapoli i na nadcházející cestě do Mexika - a pak ho zase zruším.
• ✈️ Let FR 8472 odletěl i přistál na čas. Pro nadšence do technikálií malá lahůdka - vezl nás stroj s imatrikulací 9H-VUL, tedy Boeing 737 MAX 8-200 provozovaný pod Malta Air (proto maltská značka 9H). Výrobní číslo 62332, do provozu zhruba v letech 2021-2022, takže letoun byl v době našeho letu nějaké čtyři až pět let starý - na nízkonákladovku slušně mladé železo. 💺 A to „8-200" v názvu není náhoda. Je to Ryanairova hustě osazená varianta MAXu se 197 sedačkami místo obvyklých 189, s extra párem nouzových východů nad křídlem, úspornější a tišší než stará 737-800. Takže ač „obyčejný Ryanair", seděli jsme vlastně v jejich modernější vlajkové verzi.
• 🛬 Přistání na Ciampinu je vždycky malý kulturní šok. Po obřím Fiumicinu, kam míří velký mezinárodní provoz, je tohle letiště rozměrem spíš jako lepší krajské letiště u nás - „Řím-Pole", jak jsme si ho překřtili. Je to mimochodem jedno z nejstarších stále fungujících letišť na světě (otevřené už roku 1916) a dnes sem prakticky lítá jen Ryanair a cargo. Z letadla na chodník před terminálem jsme byli za dvě minuty.
• 🚕 Tady přišel jediný menší zádrhel dne - doprava do města. Volali jsme Uber, který nás vyšel na 43 €. To bylo o 13 eur víc než autobus a paradoxně dráž i než fixní letištní taxík - plus za to ale bylo tempo: dvě minuty od zavolání a vůz stál u nás. 🏨 Ubytování jsme měli v hotelu Kennedy, vedlejší depandanci hotelu JFK kousek od nádraží Termini. Čisté, ale strohé - na jednu noc přesně to, co člověk potřebuje.
• 🌃 Den jsme nezakončili v pokoji. Vyrazili jsme pěšky do centra a nechali se Římem vést od jednoho klenotu k druhému. Nejdřív Koloseum 🏛️ - největší amfiteátr, jaký kdy Římané postavili (dokončený kolem roku 80 n. l.), kdysi až pro několik desítek tisíc diváků. Nasvícené po setmění je to jeden z nejlepších zážitků, které Řím nabízí úplně zadarmo.
• 🏛️ Odtud k Pantheonu - nejlépe dochované antické stavbě Říma a dodnes největší nevyztužené betonové kupoli na světě, s okem (oculus) otevřeným přímo do nebe. Stojí na náměstí Piazza della Rotonda, a právě „od Rotondy" jsme si dali i večeři. Padla volba na ossobuco con patate 🍝 v trattorii u Rotondy. Malá kulinářská ironie na okraj: ossobuco je vlastně milánská specialita z Lombardie, ne římská - takže jsme si hned první večer v srdci Říma dali pořádný kus severní Itálie. Chutnalo to ovšem náramně. Zpátky domů jsme to vzali přes večerku. Na první den to bohatě stačilo.

⛪ Den druhý - čtvrtek 11. 6. 2026: Řím a Vatikán

• 🛣️ Když už nás Řím vodil od jednoho konce k druhému, sluší se připomenout, proč se vlastně říká, že do něj vedou všechny cesty. Můžou za to římské silnice a jeden konkrétní sloup - Milliarium Aureum, Zlatý milník, který nechal kolem roku 20 př. n. l. postavit císař Augustus přímo na Foru Romanu. Od něj se měřily vzdálenosti v celé říši a byl považován za výchozí bod celé silniční sítě. Samotná věta je ovšem až středověká - v latinské podobě „Mille viae ducunt homines per saecula Romam" ji roku 1175 zapsal Alain de Lille. Vtipné je, že jsme k tomu pomyslnému nultému kilometru sami došli až večer ve Foru, aniž bychom to plánovali.
• 🥐 Ráno začalo v hotelu Kennedy snídaní, kterou lze s láskou označit za parodii - maximálně croissant a kafe. Co ale hotel uměl k nezaplacení, byla úschovna zavazadel. Batohy jsme tu nechali a vyrazili do města nalehko, abychom je večer cestou na nádraží zase vyzvedli. Na den plný chození ideální tah.
• 🚇 Z nádraží Termini jsme jeli metrem, linkou A směr Battistini, a vystoupili na stanici Ottaviano-San Pietro-Musei Vaticani - tedy přímo „vatikánské" zastávce. Platili jsme bezkontaktně kartou rovnou na turniketu a bylo to opravdu „very easy": Řím má systém Tap&Go, přiložíš kartu a strhne se běžná jízdenka (1,5é). Žádné fronty u automatů.
• 🎬 Svatopetrské náměstí, Andělský hrad a okolí - a s nimi nečekaný filmový bonus. Tahle místa totiž patří mezi klíčové lokace Andělů a démonů, kde Tom Hanks coby Robert Langdon proběhl celou Cestou osvícení. Svatopetrské náměstí v příběhu zastupuje živel vzduchu a Castel Sant'Angelo je velké finále - „Církev osvícení" a tajné sídlo Iluminátů. Langdon se k němu dostává přes Passetto di Borgo, skutečnou tajnou chodbu mezi Vatikánem a hradem, kterou kdysi používali papežové jako únikovou cestu. Že hrad původně vznikl jako Hadrianovo mauzoleum a teprve později z něj byla pevnost a vězení, je už jen třešnička.
• 📮 Odtud jsme poslali i pár pohledů razítkem „Posta Vaticana". Vatikán má vlastní poštu i vlastní známky a pohled odeslaný odtud je sběratelsky cennější - a často i rychlejší - než z italské pošty. Malá rarita, kterou si necháme dojít domů.
• 🍝 Oběd padl v Osterii Nuvolari - červené víno a carbonara. A hezká symetrie s prvním dnem: zatímco včera jsme si v Římě dali milánské ossobuco, dnes přišla carbonara, tedy naopak ryze římská klasika. Děti si vymodlily mekáč 🍟, což jsme jako rodiče statečně přežili.
• 🗿 Po obědě jsme se vydali do Baziliky svatého Petra za Michelangelovou Pietou. Fronta vyšla zhruba na půl hodiny a stála za to. Pietà je jediné dílo, které Michelangelo kdy podepsal - prý zaslechl návštěvníky připisovat ji jinému sochaři, a tak do stuhy přes hruď Panny Marie vytesal své jméno. Vytvořil ji kolem roku 1499, to mu bylo teprve nějakých čtyřiadvacet let. Od útoku kladivem v roce 1972 ji chrání neprůstřelné sklo, proto ten odstup.
• 🚶 Odpoledne a podvečer jsme spojili do jedné velké procházky: Španělské schody, Fontána di Trevi, Forum Romanum a znovu Koloseum. U Trevi jsme samozřejmě dodrželi rituál 🪙 - mince pravou rukou přes levé rameno, aby se člověk do Říma vrátil. Celkem nám den dal přes dvacet dva tisíc kroků.
• 🍕 Pak už metrem zpět k nádraží a večeře v Pizza Sapori di Roma. Pro partu padlo velké „grande" pivo 🍺 - tak trochu připomínka Benátek. Nakonec příjemná večeře s průměrným jídlem a milou obsluhou, dezert pro děti, panák pro nás. Cestou jsme se ještě zastavili ve „vše za 1 euro", dokoupili nezbytné kraviny, vyzvedli v hotelu batohy a zamířili na nádraží.
• 🚆 Noční vlak nám posunuli z 23:00 na 23:30, což nakonec zahrálo do karet - aspoň byl čas na poslední mekáč. Půl hodiny před odjezdem jsme se nalodili a udělali si kupé útulné. Souprava má bohužel to lepší za sebou - třeba nám v kupé nesvítilo - ale noční spoje na Sicílii jezdí s jedněmi z nejstarších vozů ve flotile, takže k tomu trochu patří. Vyrazili jsme. Plán byl jasný: spát až do rána, kdy nás čeká ta pravá perla téhle jízdy.

⛴️ Den třetí - pátek 12. 6. 2026: trajekt přes Messinu a Cefalù

• 🌅 Vlak odjel z Říma na čas, ve starší soupravě, ale s pohodovým stewardem. Probudil jsem se v 7:25, a kromě toho, že byla v kupé zima a musel jsem sáhnout po mikině, bylo všechno v pořádku. A v 8:10 začalo to nejzajímavější - naložení vlaku na trajekt.
• 🚆 Tohle je perla, kterou musí člověk vidět, aby uvěřil. Souprava se ve Villa San Giovanni rozdělí, po částech nacouvá na železniční trajekt, ten přepluje úžinu do Messiny a na sicilské straně se vlak zase poskládá dohromady. A není to žádná novinka pro turisty - je to technika stará 126 let. První vlakové vozy najely na trajekt přes úžinu 1. listopadu 1899, první osobní vlak ji přeplul roku 1901, a princip se od té doby prakticky nezměnil: vlak se naloží na loď, přepluje a pokračuje. Mění se jen lodě, naposledy přibyla Iginia v roce 2021. Celá ta operace zabere odhadem dvě hodiny, ale je to zdržení, které člověk počítá mezi zážitky, ne mezi ztráty.
• 🌉 A proč tu po sto letech pořád není most? Úžina leží v silně seizmické oblasti (Messinu srovnalo zemětřesení v roce 1908), fouká tu vítr, projekt je nesmírně drahý a politicky věčně sporný. Aktuálně to ale vypadá nadějněji než kdy dřív - podle harmonogramu z jara 2026 má stavba začít v posledním čtvrtletí roku 2026, práce mají trvat zhruba sedm a půl roku, dokončení se plánuje na rok 2033 a první provoz na rok 2034. Měl by to být visutý most s jediným polem přes tři kilometry - nejdelší na světě. Zajímavé je, že i po jeho dostavbě se počítá se zachováním aspoň minimálního vlakového trajektu pro případ uzavírek. Tahle rarita tedy možná nezmizí úplně.
• 🚆 Kde v Evropě ještě vlak jezdí trajektem? Messina je dnes poslední pravidelný osobní vlakový trajekt v Evropě - to, co jsme zažili, je opravdu unikát. Jako nákladní trajekt funguje ještě linka Trelleborg (Švédsko) - Rostock (Německo), jejíž provoz švédská vláda zajistila až do roku 2031, a pár dalších nákladních linek v Baltu. Slavná „Ptačí linka" Rødby-Puttgarden mezi Dánskem a Německem, po které jezdily vlaky Kodaň-Hamburk, skončila v prosinci 2019.
• ☕ K snídani se servíroval ananasový nebo granátový džus, čokosušenka a studené kafe - což by jeden v Itálii nečekal. Kávová kultura na nule, ovšem právě proto je to k popukání: v zemi, kde je espresso náboženství, působí ranní servis v nočním vlaku skoro provokativně. Klimatizace bohužel nefungovala - kdyby jela, byla by to opravdu pěkná jízda. Útěchou bylo, že jsme měli až na jediného pasažéra celý vagon sami pro sebe. Do Cefalù jsme dorazili ve 12:35 - chytře hned na místo, bez objíždění přes Palermo.
• 🏖️ Cefalù je malé městečko, kolem čtrnácti tisíc obyvatel, vklíněné mezi tyrhénské moře a mohutný skalní ostroh La Rocca. Staré město je spleť středověkých uliček, které ústí k písečné pláži a k normanské katedrále. Patří do souboru arabsko-normanských památek UNESCO a světově proslulo díky filmu Cinema Paradiso. Je kompaktní, fotogenické a celé se dá projít pěšky - ideální místo, kde po noci ve vlaku zpomalit.
• 🐟 Začali jsme rovnou obědem v Tivitti - luxus. Dal jsem si sardelové těstoviny 🍝: sicilskou klasiku, kde se slanost sardelek potkává se sladkými tóny, v nejtypičtější verzi „pasta con le sarde" s divokým fenyklem, piniovými oříšky a rozinkami. Je to ukázkové sicilské sladko-slané spojení s arabskými kořeny, jaké na pevnině jen tak nepotkáte. K tomu pivo Birra Messina 🍺 - sicilská značka přímo z města, kterým jsme to ráno projeli na trajektu.
• 🏊 Pak už přišla koupačka na pořádně přeplněné pláži. Byly docela vlny, a o to lepší to bylo - paráda. Druhá sprcha dne (po té vlakové) a vyrazili jsme do města. Procházka nás dovedla ke katedrále ⛪ - Duomo di Cefalù, normanské katedrále z roku 1131 založené králem Rogerem II., se dvěma statnými věžemi a slavnou byzantskou mozaikou Krista Pantokratora v apsidě. Zakončili jsme aperolem 🍹 v Duomo baru, kde k němu nosili tolik snacků zdarma, že to vydalo za lehkou večeři. Tenhle rituál se jmenuje apericena - a po náročném včerejšku to byla zasloužená odměna pro všechny.
• 🌇 Na západ slunce jsme vyrazili k La Bastione, večeřet pak do La Siciliana (vřele doporučuji!) - do zahrady s citroníky. Dali jsme si pacheri allo scoglio 🦐 (velké duté těstoviny s mořskými plody) a grigliata mista di pesce (grilovaný mix ryb a plodů moře). Poctivá sicilská kuchyně, všechna jídla vynikající a růžové víno 🍷 excelentní. Ceny velmi rozumné a kupodivu ne tak turistické - i když, pro koho jiného to v Cefalù vlastně je. Po večeři ještě krátká procházka na zmrzlinu 🍦 a šlo se spát. Ráno nás čekalo Palermo.

🚆 Den čtvrtý - sobota 13. 6. 2026: Palermo a noční loď do Neapole

• 🥪 Vstávali jsme v 8:30 a já zamířil do skvělé pekárny Panificio Ventimiglia pro pršut a cappuccino ☕ - tentokrát kávová kultura na úrovni. Pak na pláž 🏖️, kde zrovna probíhaly jakési policejní manévry, aniž jsme přišli na to proč. Holky zůstaly v kiosku, my s Mx vlezli do vody - jenže plavčíci nás pouštěli jen po pás, což byla docela debilita. Dali jsme tedy dvě piva 🍺 v kiosku, koupili focacciu do vlaku a ve 13:20 vyrazili do Palerma.
• 🚄 Lístky jsme pořídili přes aplikaci Trenitalia a tentokrát to byl úplně jiný svět než noční vlak - velmi, velmi pohodlný a hlavně klimatizovaný. Ve vlaku jsme rovnou objednali úschovnu zavazadel v Palermu i v Neapoli. Praktické tahy, které celý den udržely v chodu.
• 🏙️ Do Palerma jsme dorazili na čas - a po dvou letech. Posledně, při gastrotripu v létě 2024, tu zrovna vrcholil festival svaté Rosálie a město pařilo s ohňostrojem až do rána. Tentokrát jsme to vzali víc nalehko, ale rituál zůstal stejný: věci do úschovny (na Via Pola 7/9 za normální peníz) a rovnou na trh ochutnávat. A palermský trh je opravdu mekka street foodu:
• 🍢 Stigghiole - grilované špízy z jehněčích či kůzlecích střívek namotaných kolem jarní cibulky, opečené nad žhavými uhlíky. Syrově palermská klasika, kterou poznáte už po čichu přes půl ulice - a kterou jsem si oblíbil už při minulé návštěvě v roce 2024.
• 🦐 Gambero alla griglia - prostě grilovaná kreveta, čerstvá a jednoduchá.
• 🐟 Sarde a beccafico  - jedna z nejslavnějších sicilských specialit: plněné sardinky srolované s nádivkou ze strouhanky, piniových oříšků a rozinek. Název odkazuje na ptáčka beccafica, jehož pozici srolované sardinky připomínají.
• 🍙 Arancina carne - smažená rýžová koule plněná masovým ragú. Pozn. pro fajnšmekry: v Palermu je to „arancina" (ženského rodu, kulatá), zatímco na východě Sicílie v Catanii „arancino" (mužského rodu, špičatá) - věčná sicilská rivalita až do gramatiky.

• 🍩 Pak jsme zašli k Fontaně Pretoria a do I Segreti del Chiostro na nejlepší cannolo ve městě - na stejné cannoli od klášterních sester, které jsme si pochvalovali už v roce 2024 (sladké jako cumel, ale skvělé). Cestou ještě mandarinkový likér 🍊 do ruky, ponožky s kmotrem a Maradonou a dres Maradony ⚽ - příprava na Neapol byla kompletní. Zpět do úschovny, na rohu ještě pivečko a busem k přístavu (zadarmo, řidič nic nechtěl).
• 🛳️ Na trajekt Cruise Ausonia jsme se nalodili asi 75 minut před odjezdem. Je to vlastně malá výletní loď - „cruise ferry" o víc než 32 000 tunách, postavená roku 2002, s bazénem na venkovní palubě, několika bary a self-service i à la carte restaurací. V kajutě jsme byli za 15 minut a byla velká - bezbariérová, pro vozíčkáře, navíc s výhledem.
• 🍺 Večer pak proběhl v lodním rytmu: místní pivečka Peroni (5 € kus), večeře (těstoviny v self-service) 🍝 a další piva na 10. palubě za soumraku. Bazén bohužel neotevřeli - ale na noční přejezd Tyrhénského moře to byl i tak fajn program. Usnuli jsme v Palermu s tím, že se probudíme pod Vesuvem 🌋.

🌋 Den pátý - neděle 14. 6. 2026: Neapol a cesta domů

• 🌅 Do Neapole jsme připluli na čas a východ slunce nad Vesuvem 🌋 byl nezapomenutelný - přesně ten obraz, kvůli kterému má smysl volit loď místo letadla. A pro mě to bylo i malé zadostiučinění: poprvé jsem v Neapoli byl v listopadu 2021, tehdy ale dva dny v kuse pršelo, terasa s výhledem na Vesuv zůstala zavřená a odjížděl jsem s pocitem „kdyby nebylo fotbalu, tak nikdy víc". Letošní východ slunce nad sopkou ten dluh konečně splatil. První kroky vedly do úschovny zavazadel Stow Your Bags v přístavu, abychom mohli vyrazit do města nalehko. Děti chtěly samozřejmě začít u McDonald's 🍟.
• 🚠 Lanovkou ze zastávky Augusteo jsme vyjeli nahoru ke Certose a Chiostri di San Martino, kde jsme si dali kávu ☕ s výhledem na záliv. Druhá lanovka z Montesanta zrovna nejela, a tak jsme to vzali pěšky k Murales Maradona ve Španělské čtvrti. A tady je nefalšovaná Neapol - úzké uličky ověšené prádlem, oltáříky a obří mural fotbalového boha ⚽. Maradonovský kruh se tím pěkně uzavřel: v roce 2021 jsem se v Neapoli náhodou ocitl přímo u odhalení jeho sochy na stadionu, letos jsem si v Palermu pořídil jeho dres i ponožky a tady jsem konečně stál pod tím nejslavnějším muralem. Po sicilské výbavě jsme byli na správném místě.
• 🍴 Ochutnávali jsme dál: trippa cotta (vařené dršťky, tradiční neapolské pouliční jídlo), aperol 🍹, smažená mozzarella 🧀 a další street food. Neapol se ujídá za pochodu a my to plnili svědomitě.
• 🚕 Zpátky pro batohy a taxíkem na letiště. Smluvených 30 € sice nesedělo s taxametrem, který natočil 18, ale Uber chtěl 29-36, takže nakonec kompromis. Na letišti to šlo dovnitř rychle, jenže panoval mumraj, a tak jsme koupili přes DragonPass salonek. Štíplo to, ale budiž - letiště bylo úplně přeplněné a klid za to stál.
• ✈️ Let byl pohodový. Vezl nás Airbus A320 easyJetu s imatrikulací OE-IVR (rakouská značka easyJet Europe), tedy stroj zhruba devět až deset let starý - o něco zkušenější železo než ranní Ryanair MAX z prvního dne, ale úplně v pohodě. Malá ironie: ještě v roce 2021 jsem si do neapolského reportu psal, že easyJet sem „prý od jara začne létat" - a teď mě ta samá linka vezla domů. Znal jsem ji pod kódy U2 4273 i EJU 4273. Let jsem hladce prospal a v Praze jsme přistáli na čas. PRG parking, ucpaná Blanka nám přidala 20 minut - a hurá domů.

📊 Statistika a shrnutí celé cesty (10.-14. 6. 2026)

Najeto, naplaveno a nalétáno (orientačně)

✈️ Letecky: ~1 945 km

• Praha → Řím-Ciampino: ~920 km
• Neapol → Praha: ~1 025 km

🚆 Po kolejích: ~920 km

• noční vlak Řím → Cefalù: ~850 km (z toho ~3 km svezl vlak naložený na trajektu přes Messinskou úžinu)
• Cefalù → Palermo: ~70 km

🛳️ Lodí: ~320 km

• Palermo → Neapol (Cruise Ausonia, přes Tyrhénské moře): ~320 km (cca 170 nm)

🚌 Místní doprava:

• metro v Římě: Termini → Vatikán (linka A) ~4,7 km a Koloseum → Termini (linka B) ~1,6 km, dohromady ~6,3 km
• bus z centra Palerma do přístavu: ~3 km
• funikulár v Neapoli (Augusteo → Vomero k San Martino): ~1,3 km