TRIPREPORT: Vlak, který přeplul moře: Messinská úžina, Sicílie a východ slunce nad Vesuvem

Itálie je naše častá destinace, i když ne jako Španělsko. Už jsme si užili stejky ve Florencii, růžové vína z Pulie v Bari, fotbal v Neapoli i gastrovýlet do Palerma. S OF jsme s rodinami na podzim vyrazili do Grada a Benátek a tento výlet navazuje na vlakovýlet do Gdaňsku. Nyní přišel na řadu Řím, a opět Sicílie a krátce Neapol.

🗺️ Pět dní, dva státy, tři moře a hned několik dopravních unikátů v jednom oblouku napříč jižní Evropou. Vyrazili jsme z Prahy, přistáli v Římě, nočním vlakem 🚆 projeli celou Itálii až na Sicílii - včetně soupravy naložené na trajekt ⛴️ přes Messinskou úžinu - a z Palerma se přes noc lodí přeplavili pod Vesuv 🌋 do Neapole. Páteří cesty nebylo letadlo, ale kolejnice a moře: spali jsme dvakrát „na cestě" a po Itálii přibyl do sbírky i nejmenší stát světa, Vatikán.

✈️ Den první - středa 10. 6. 2026: Praha → Řím

• 🧳 V 10:55 jsme vyrazili z domova a v 11:56 už auto stálo na parkovišti u pražského letiště. Odbavení a kontroly proběhly hladce, jen u jedné věci dnes na letištích přitvrzují - powerbanky 🔋. Naši jednu pečlivě prohlédli, a tak jen pro pořádek, co dnes platí: lithiové baterie patří výhradně do příručního zavazadla, nikdy do odbaveného, kapacita do 100 Wh (zhruba 27 000 mAh) projde bez řešení, nad to už se souhlasem aerolinky a nad 160 Wh vůbec. Novinka letošního roku je, že řada dopravců zakazuje powerbanku během letu vůbec používat.
• 🍺 Čas do odletu jsme zkrátili třemi rychlými plzničkami. Cena sice žádný med, ale na letiště v normě. A pak přišel rituál, který má každý cestovatel s Ryanairem v krvi - přebalování. Udělali jsme dobře. Ryanairská kontrola zavazadel byla nekompromisní a pár dušiček u gatu nachytala. My prošli třikrát v pohodě, jednou s odřenýma ušima.
• 📱 Ještě poslední logistická vychytávka: na zkoušku jsem si na měsíc pořídil Uber One. Bude se hodit v Římě, Neapoli i na nadcházející cestě do Mexika - a pak ho zase zruším.
• ✈️ Let FR 8472 odletěl i přistál na čas. Pro nadšence do technikálií malá lahůdka - vezl nás stroj s imatrikulací 9H-VUL, tedy Boeing 737 MAX 8-200 provozovaný pod Malta Air (proto maltská značka 9H). Výrobní číslo 62332, do provozu zhruba v letech 2021-2022, takže letoun byl v době našeho letu nějaké čtyři až pět let starý - na nízkonákladovku slušně mladé železo. 💺 A to „8-200" v názvu není náhoda. Je to Ryanairova hustě osazená varianta MAXu se 197 sedačkami místo obvyklých 189, s extra párem nouzových východů nad křídlem, úspornější a tišší než stará 737-800. Takže ač „obyčejný Ryanair", seděli jsme vlastně v jejich modernější vlajkové verzi.
• 🛬 Přistání na Ciampinu je vždycky malý kulturní šok. Po obřím Fiumicinu, kam míří velký mezinárodní provoz, je tohle letiště rozměrem spíš jako lepší krajské letiště u nás - „Řím-Pole", jak jsme si ho překřtili. Je to mimochodem jedno z nejstarších stále fungujících letišť na světě (otevřené už roku 1916) a dnes sem prakticky lítá jen Ryanair a cargo. Z letadla na chodník před terminálem jsme byli za dvě minuty.
• 🚕 Tady přišel jediný menší zádrhel dne - doprava do města. Volali jsme Uber, který nás vyšel na 43 €. To bylo o 13 eur víc než autobus a paradoxně dráž i než fixní letištní taxík - plus za to ale bylo tempo: dvě minuty od zavolání a vůz stál u nás. 🏨 Ubytování jsme měli v hotelu Kennedy, vedlejší depandanci hotelu JFK kousek od nádraží Termini. Čisté, ale strohé - na jednu noc přesně to, co člověk potřebuje.
• 🌃 Den jsme nezakončili v pokoji. Vyrazili jsme pěšky do centra a nechali se Římem vést od jednoho klenotu k druhému. Nejdřív Koloseum 🏛️ - největší amfiteátr, jaký kdy Římané postavili (dokončený kolem roku 80 n. l.), kdysi až pro několik desítek tisíc diváků. Nasvícené po setmění je to jeden z nejlepších zážitků, které Řím nabízí úplně zadarmo.
• 🏛️ Odtud k Pantheonu - nejlépe dochované antické stavbě Říma a dodnes největší nevyztužené betonové kupoli na světě, s okem (oculus) otevřeným přímo do nebe. Stojí na náměstí Piazza della Rotonda, a právě „od Rotondy" jsme si dali i večeři. Padla volba na ossobuco con patate 🍝 v trattorii u Rotondy. Malá kulinářská ironie na okraj: ossobuco je vlastně milánská specialita z Lombardie, ne římská - takže jsme si hned první večer v srdci Říma dali pořádný kus severní Itálie. Chutnalo to ovšem náramně. Zpátky domů jsme to vzali přes večerku. Na první den to bohatě stačilo.

⛪ Den druhý - čtvrtek 11. 6. 2026: Řím a Vatikán

• 🛣️ Když už nás Řím vodil od jednoho konce k druhému, sluší se připomenout, proč se vlastně říká, že do něj vedou všechny cesty. Můžou za to římské silnice a jeden konkrétní sloup - Milliarium Aureum, Zlatý milník, který nechal kolem roku 20 př. n. l. postavit císař Augustus přímo na Foru Romanu. Od něj se měřily vzdálenosti v celé říši a byl považován za výchozí bod celé silniční sítě. Samotná věta je ovšem až středověká - v latinské podobě „Mille viae ducunt homines per saecula Romam" ji roku 1175 zapsal Alain de Lille. Vtipné je, že jsme k tomu pomyslnému nultému kilometru sami došli až večer ve Foru, aniž bychom to plánovali.
• 🥐 Ráno začalo v hotelu Kennedy snídaní, kterou lze s láskou označit za parodii - maximálně croissant a kafe. Co ale hotel uměl k nezaplacení, byla úschovna zavazadel. Batohy jsme tu nechali a vyrazili do města nalehko, abychom je večer cestou na nádraží zase vyzvedli. Na den plný chození ideální tah.
• 🚇 Z nádraží Termini jsme jeli metrem, linkou A směr Battistini, a vystoupili na stanici Ottaviano-San Pietro-Musei Vaticani - tedy přímo „vatikánské" zastávce. Platili jsme bezkontaktně kartou rovnou na turniketu a bylo to opravdu „very easy": Řím má systém Tap&Go, přiložíš kartu a strhne se běžná jízdenka (1,5é). Žádné fronty u automatů.
• 🎬 Svatopetrské náměstí, Andělský hrad a okolí - a s nimi nečekaný filmový bonus. Tahle místa totiž patří mezi klíčové lokace Andělů a démonů, kde Tom Hanks coby Robert Langdon proběhl celou Cestou osvícení. Svatopetrské náměstí v příběhu zastupuje živel vzduchu a Castel Sant'Angelo je velké finále - „Církev osvícení" a tajné sídlo Iluminátů. Langdon se k němu dostává přes Passetto di Borgo, skutečnou tajnou chodbu mezi Vatikánem a hradem, kterou kdysi používali papežové jako únikovou cestu. Že hrad původně vznikl jako Hadrianovo mauzoleum a teprve později z něj byla pevnost a vězení, je už jen třešnička.
• 📮 Odtud jsme poslali i pár pohledů razítkem „Posta Vaticana". Vatikán má vlastní poštu i vlastní známky a pohled odeslaný odtud je sběratelsky cennější - a často i rychlejší - než z italské pošty. Malá rarita, kterou si necháme dojít domů.
• 🍝 Oběd padl v Osterii Nuvolari - červené víno a carbonara. A hezká symetrie s prvním dnem: zatímco včera jsme si v Římě dali milánské ossobuco, dnes přišla carbonara, tedy naopak ryze římská klasika. Děti si vymodlily mekáč 🍟, což jsme jako rodiče statečně přežili.
• 🗿 Po obědě jsme se vydali do Baziliky svatého Petra za Michelangelovou Pietou. Fronta vyšla zhruba na půl hodiny a stála za to. Pietà je jediné dílo, které Michelangelo kdy podepsal - prý zaslechl návštěvníky připisovat ji jinému sochaři, a tak do stuhy přes hruď Panny Marie vytesal své jméno. Vytvořil ji kolem roku 1499, to mu bylo teprve nějakých čtyřiadvacet let. Od útoku kladivem v roce 1972 ji chrání neprůstřelné sklo, proto ten odstup.
• 🚶 Odpoledne a podvečer jsme spojili do jedné velké procházky: Španělské schody, Fontána di Trevi, Forum Romanum a znovu Koloseum. U Trevi jsme samozřejmě dodrželi rituál 🪙 - mince pravou rukou přes levé rameno, aby se člověk do Říma vrátil. Celkem nám den dal přes dvacet dva tisíc kroků.
• 🍕 Pak už metrem zpět k nádraží a večeře v Pizza Sapori di Roma. Pro partu padlo velké „grande" pivo 🍺 - tak trochu připomínka Benátek. Nakonec příjemná večeře s průměrným jídlem a milou obsluhou, dezert pro děti, panák pro nás. Cestou jsme se ještě zastavili ve „vše za 1 euro", dokoupili nezbytné kraviny, vyzvedli v hotelu batohy a zamířili na nádraží.
• 🚆 Noční vlak nám posunuli z 23:00 na 23:30, což nakonec zahrálo do karet - aspoň byl čas na poslední mekáč. Půl hodiny před odjezdem jsme se nalodili a udělali si kupé útulné. Souprava má bohužel to lepší za sebou - třeba nám v kupé nesvítilo - ale noční spoje na Sicílii jezdí s jedněmi z nejstarších vozů ve flotile, takže k tomu trochu patří. Vyrazili jsme. Plán byl jasný: spát až do rána, kdy nás čeká ta pravá perla téhle jízdy.

⛴️ Den třetí - pátek 12. 6. 2026: trajekt přes Messinu a Cefalù

• 🌅 Vlak odjel z Říma na čas, ve starší soupravě, ale s pohodovým stewardem. Probudil jsem se v 7:25, a kromě toho, že byla v kupé zima a musel jsem sáhnout po mikině, bylo všechno v pořádku. A v 8:10 začalo to nejzajímavější - naložení vlaku na trajekt.
• 🚆 Tohle je perla, kterou musí člověk vidět, aby uvěřil. Souprava se ve Villa San Giovanni rozdělí, po částech nacouvá na železniční trajekt, ten přepluje úžinu do Messiny a na sicilské straně se vlak zase poskládá dohromady. A není to žádná novinka pro turisty - je to technika stará 126 let. První vlakové vozy najely na trajekt přes úžinu 1. listopadu 1899, první osobní vlak ji přeplul roku 1901, a princip se od té doby prakticky nezměnil: vlak se naloží na loď, přepluje a pokračuje. Mění se jen lodě, naposledy přibyla Iginia v roce 2021. Celá ta operace zabere odhadem dvě hodiny, ale je to zdržení, které člověk počítá mezi zážitky, ne mezi ztráty.
• 🌉 A proč tu po sto letech pořád není most? Úžina leží v silně seizmické oblasti (Messinu srovnalo zemětřesení v roce 1908), fouká tu vítr, projekt je nesmírně drahý a politicky věčně sporný. Aktuálně to ale vypadá nadějněji než kdy dřív - podle harmonogramu z jara 2026 má stavba začít v posledním čtvrtletí roku 2026, práce mají trvat zhruba sedm a půl roku, dokončení se plánuje na rok 2033 a první provoz na rok 2034. Měl by to být visutý most s jediným polem přes tři kilometry - nejdelší na světě. Zajímavé je, že i po jeho dostavbě se počítá se zachováním aspoň minimálního vlakového trajektu pro případ uzavírek. Tahle rarita tedy možná nezmizí úplně.
• 🚆 Kde v Evropě ještě vlak jezdí trajektem? Messina je dnes poslední pravidelný osobní vlakový trajekt v Evropě - to, co jsme zažili, je opravdu unikát. Jako nákladní trajekt funguje ještě linka Trelleborg (Švédsko) - Rostock (Německo), jejíž provoz švédská vláda zajistila až do roku 2031, a pár dalších nákladních linek v Baltu. Slavná „Ptačí linka" Rødby-Puttgarden mezi Dánskem a Německem, po které jezdily vlaky Kodaň-Hamburk, skončila v prosinci 2019.
• ☕ K snídani se servíroval ananasový nebo granátový džus, čokosušenka a studené kafe - což by jeden v Itálii nečekal. Kávová kultura na nule, ovšem právě proto je to k popukání: v zemi, kde je espresso náboženství, působí ranní servis v nočním vlaku skoro provokativně. Klimatizace bohužel nefungovala - kdyby jela, byla by to opravdu pěkná jízda. Útěchou bylo, že jsme měli až na jediného pasažéra celý vagon sami pro sebe. Do Cefalù jsme dorazili ve 12:35 - chytře hned na místo, bez objíždění přes Palermo.
• 🏖️ Cefalù je malé městečko, kolem čtrnácti tisíc obyvatel, vklíněné mezi tyrhénské moře a mohutný skalní ostroh La Rocca. Staré město je spleť středověkých uliček, které ústí k písečné pláži a k normanské katedrále. Patří do souboru arabsko-normanských památek UNESCO a světově proslulo díky filmu Cinema Paradiso. Je kompaktní, fotogenické a celé se dá projít pěšky - ideální místo, kde po noci ve vlaku zpomalit.
• 🐟 Začali jsme rovnou obědem v Tivitti - luxus. Dal jsem si sardelové těstoviny 🍝: sicilskou klasiku, kde se slanost sardelek potkává se sladkými tóny, v nejtypičtější verzi „pasta con le sarde" s divokým fenyklem, piniovými oříšky a rozinkami. Je to ukázkové sicilské sladko-slané spojení s arabskými kořeny, jaké na pevnině jen tak nepotkáte. K tomu pivo Birra Messina 🍺 - sicilská značka přímo z města, kterým jsme to ráno projeli na trajektu.
• 🏊 Pak už přišla koupačka na pořádně přeplněné pláži. Byly docela vlny, a o to lepší to bylo - paráda. Druhá sprcha dne (po té vlakové) a vyrazili jsme do města. Procházka nás dovedla ke katedrále ⛪ - Duomo di Cefalù, normanské katedrále z roku 1131 založené králem Rogerem II., se dvěma statnými věžemi a slavnou byzantskou mozaikou Krista Pantokratora v apsidě. Zakončili jsme aperolem 🍹 v Duomo baru, kde k němu nosili tolik snacků zdarma, že to vydalo za lehkou večeři. Tenhle rituál se jmenuje apericena - a po náročném včerejšku to byla zasloužená odměna pro všechny.
• 🌇 Na západ slunce jsme vyrazili k La Bastione, večeřet pak do La Siciliana (vřele doporučuji!) - do zahrady s citroníky. Dali jsme si pacheri allo scoglio 🦐 (velké duté těstoviny s mořskými plody) a grigliata mista di pesce (grilovaný mix ryb a plodů moře). Poctivá sicilská kuchyně, všechna jídla vynikající a růžové víno 🍷 excelentní. Ceny velmi rozumné a kupodivu ne tak turistické - i když, pro koho jiného to v Cefalù vlastně je. Po večeři ještě krátká procházka na zmrzlinu 🍦 a šlo se spát. Ráno nás čekalo Palermo.

🚆 Den čtvrtý - sobota 13. 6. 2026: Palermo a noční loď do Neapole

• 🥪 Vstávali jsme v 8:30 a já zamířil do skvělé pekárny Panificio Ventimiglia pro pršut a cappuccino ☕ - tentokrát kávová kultura na úrovni. Pak na pláž 🏖️, kde zrovna probíhaly jakési policejní manévry, aniž jsme přišli na to proč. Holky zůstaly v kiosku, my s Mx vlezli do vody - jenže plavčíci nás pouštěli jen po pás, což byla docela debilita. Dali jsme tedy dvě piva 🍺 v kiosku, koupili focacciu do vlaku a ve 13:20 vyrazili do Palerma.
• 🚄 Lístky jsme pořídili přes aplikaci Trenitalia a tentokrát to byl úplně jiný svět než noční vlak - velmi, velmi pohodlný a hlavně klimatizovaný. Ve vlaku jsme rovnou objednali úschovnu zavazadel v Palermu i v Neapoli. Praktické tahy, které celý den udržely v chodu.
• 🏙️ Do Palerma jsme dorazili na čas - a po dvou letech. Posledně, při gastrotripu v létě 2024, tu zrovna vrcholil festival svaté Rosálie a město pařilo s ohňostrojem až do rána. Tentokrát jsme to vzali víc nalehko, ale rituál zůstal stejný: věci do úschovny (na Via Pola 7/9 za normální peníz) a rovnou na trh ochutnávat. A palermský trh je opravdu mekka street foodu:
• 🍢 Stigghiole - grilované špízy z jehněčích či kůzlecích střívek namotaných kolem jarní cibulky, opečené nad žhavými uhlíky. Syrově palermská klasika, kterou poznáte už po čichu přes půl ulice - a kterou jsem si oblíbil už při minulé návštěvě v roce 2024.
• 🦐 Gambero alla griglia - prostě grilovaná kreveta, čerstvá a jednoduchá.
• 🐟 Sarde a beccafico  - jedna z nejslavnějších sicilských specialit: plněné sardinky srolované s nádivkou ze strouhanky, piniových oříšků a rozinek. Název odkazuje na ptáčka beccafica, jehož pozici srolované sardinky připomínají.
• 🍙 Arancina carne - smažená rýžová koule plněná masovým ragú. Pozn. pro fajnšmekry: v Palermu je to „arancina" (ženského rodu, kulatá), zatímco na východě Sicílie v Catanii „arancino" (mužského rodu, špičatá) - věčná sicilská rivalita až do gramatiky.

• 🍩 Pak jsme zašli k Fontaně Pretoria a do I Segreti del Chiostro na nejlepší cannolo ve městě - na stejné cannoli od klášterních sester, které jsme si pochvalovali už v roce 2024 (sladké jako cumel, ale skvělé). Cestou ještě mandarinkový likér 🍊 do ruky, ponožky s kmotrem a Maradonou a dres Maradony ⚽ - příprava na Neapol byla kompletní. Zpět do úschovny, na rohu ještě pivečko a busem k přístavu (zadarmo, řidič nic nechtěl).
• 🛳️ Na trajekt Cruise Ausonia jsme se nalodili asi 75 minut před odjezdem. Je to vlastně malá výletní loď - „cruise ferry" o víc než 32 000 tunách, postavená roku 2002, s bazénem na venkovní palubě, několika bary a self-service i à la carte restaurací. V kajutě jsme byli za 15 minut a byla velká - bezbariérová, pro vozíčkáře, navíc s výhledem.
• 🍺 Večer pak proběhl v lodním rytmu: místní pivečka Peroni (5 € kus), večeře (těstoviny v self-service) 🍝 a další piva na 10. palubě za soumraku. Bazén bohužel neotevřeli - ale na noční přejezd Tyrhénského moře to byl i tak fajn program. Usnuli jsme v Palermu s tím, že se probudíme pod Vesuvem 🌋.

🌋 Den pátý - neděle 14. 6. 2026: Neapol a cesta domů

• 🌅 Do Neapole jsme připluli na čas a východ slunce nad Vesuvem 🌋 byl nezapomenutelný - přesně ten obraz, kvůli kterému má smysl volit loď místo letadla. A pro mě to bylo i malé zadostiučinění: poprvé jsem v Neapoli byl v listopadu 2021, tehdy ale dva dny v kuse pršelo, terasa s výhledem na Vesuv zůstala zavřená a odjížděl jsem s pocitem „kdyby nebylo fotbalu, tak nikdy víc". Letošní východ slunce nad sopkou ten dluh konečně splatil. První kroky vedly do úschovny zavazadel Stow Your Bags v přístavu, abychom mohli vyrazit do města nalehko. Děti chtěly samozřejmě začít u McDonald's 🍟.
• 🚠 Lanovkou ze zastávky Augusteo jsme vyjeli nahoru ke Certose a Chiostri di San Martino, kde jsme si dali kávu ☕ s výhledem na záliv. Druhá lanovka z Montesanta zrovna nejela, a tak jsme to vzali pěšky k Murales Maradona ve Španělské čtvrti. A tady je nefalšovaná Neapol - úzké uličky ověšené prádlem, oltáříky a obří mural fotbalového boha ⚽. Maradonovský kruh se tím pěkně uzavřel: v roce 2021 jsem se v Neapoli náhodou ocitl přímo u odhalení jeho sochy na stadionu, letos jsem si v Palermu pořídil jeho dres i ponožky a tady jsem konečně stál pod tím nejslavnějším muralem. Po sicilské výbavě jsme byli na správném místě.
• 🍴 Ochutnávali jsme dál: trippa cotta (vařené dršťky, tradiční neapolské pouliční jídlo), aperol 🍹, smažená mozzarella 🧀 a další street food. Neapol se ujídá za pochodu a my to plnili svědomitě.
• 🚕 Zpátky pro batohy a taxíkem na letiště. Smluvených 30 € sice nesedělo s taxametrem, který natočil 18, ale Uber chtěl 29-36, takže nakonec kompromis. Na letišti to šlo dovnitř rychle, jenže panoval mumraj, a tak jsme koupili přes DragonPass salonek. Štíplo to, ale budiž - letiště bylo úplně přeplněné a klid za to stál.
• ✈️ Let byl pohodový. Vezl nás Airbus A320 easyJetu s imatrikulací OE-IVR (rakouská značka easyJet Europe), tedy stroj zhruba devět až deset let starý - o něco zkušenější železo než ranní Ryanair MAX z prvního dne, ale úplně v pohodě. Malá ironie: ještě v roce 2021 jsem si do neapolského reportu psal, že easyJet sem „prý od jara začne létat" - a teď mě ta samá linka vezla domů. Znal jsem ji pod kódy U2 4273 i EJU 4273. Let jsem hladce prospal a v Praze jsme přistáli na čas. PRG parking, ucpaná Blanka nám přidala 20 minut - a hurá domů.

📊 Statistika a shrnutí celé cesty (10.-14. 6. 2026)

Najeto, naplaveno a nalétáno (orientačně)

✈️ Letecky: ~1 945 km

• Praha → Řím-Ciampino: ~920 km
• Neapol → Praha: ~1 025 km

🚆 Po kolejích: ~920 km

• noční vlak Řím → Cefalù: ~850 km (z toho ~3 km svezl vlak naložený na trajektu přes Messinskou úžinu)
• Cefalù → Palermo: ~70 km

🛳️ Lodí: ~320 km

• Palermo → Neapol (Cruise Ausonia, přes Tyrhénské moře): ~320 km (cca 170 nm)

🚌 Místní doprava:

• metro v Římě: Termini → Vatikán (linka A) ~4,7 km a Koloseum → Termini (linka B) ~1,6 km, dohromady ~6,3 km
• bus z centra Palerma do přístavu: ~3 km
• funikulár v Neapoli (Augusteo → Vomero k San Martino): ~1,3 km

Jizerská Apalucha 2026

 Apalucha vznikla jako české označení pro chlapsko-kamarádskou výpravu na horskou chatu, inspirovanou filmem *S tebou mě baví svět* (1982), kde si tři otcové bez maminek říkali „jedeme na Apaluchu“ podle zkomoleného názvu Appalačských hor.  V Česku se z toho postupně stal výraz pro pravidelné pánské (nebo chlapské) pobyty na horách, často s dětmi, sportem, jídlem a improvizovaným programem. Dnes „Apalucha“ obecně znamená hlavně tradici part kamarádů, kteří se pravidelně setkávají na chatě a opakují si svůj vlastní filmový i životní příběh. A na závěr, ne — „Apalucha“ není přesmyčka slova „chalupa“. Myšlenka, že by to byla přesmyčka „chalupa“, je až lidová zpětná domněnka — zní to logicky, protože to souvisí s chatou, ale historicky ani filmově to tak není.

Letošní Apalucha4 (vol.4 - 2025 ve Sloupu a 2024 a 2023 v Harrachově) se odehrála v Janově nad Nisou v srdci Jizerských hor. Sešla se tradiční sestava 5 rodin, kterou doplnili ještě 2 návštěvníci. Základnou se na víkend stala moskvičova Chata U Mazlíků, odkud jsme podnikali výpravy za zážitky i občerstvením.

• 🚗 Odjezd z Mladé Boleslavi proběhl ve 14:30. Po cestě následoval strategický nákup v Penny – hermelíny 🧀, maso, klobásy 🌭 a další nezbytnosti na přežití víkendu. O zásoby na grilování se postaraly také Kopalovic uzenářství.
• 🔥 Po příjezdu na chatu U Mazlíků se rozjel klasický apalušský režim: pivo 🍺, borovička, vodka, venkovní hry a dlouhé debatní kroužky, které se plynule přelévaly až do večera. Oheň praská, buřty se točí 🌲🌭 a plánování budoucích expedic běží naplno.
• ✈️ Nechybělo ani průběžné sledování cen letenek. Zpráva dne byla jasná: Mexiko zdražuje, takže padlo rychlé rozhodnutí „ještě něco dokoupit“, protože tohle už začíná být disciplína sama o sobě 🌮📈.
• 🍲 Sobota startuje vydatnou snídaní a ostrou dršťkovou polévkou. Respekt je velký, ale verdikt zní jasně – Jindra to má pořád o level výš 😄.
• 👕 Ranní logistika nás posílá ještě do Kiku pro zapomenutou mikinu, což už je taková apalušská klasika – bez toho by to nebylo ono.
• 🐎 První velký program: koně v Jizerkách. K dispozici jsou 3 koně a 1 poník 🐴, takže se střídáme jak na kolotoči. Někdo s respektem, někdo s přehledem westernového jezdce, ale Jizerské lesní cesty a louky to celé drží v krásné pohodové atmosféře. Největší respekt mají samozřejmě ti nejmenší, co to zvládnou s úsměvem a bez paniky 👏.
• 🥾 Pokračujeme pěšky směrem na Hrabětice. Cestou se zastavujeme u kapličky s občerstvením, která je přesně ten typ místa, kde „na chvilku“ znamená minimálně půl hodiny 😄. Rohozec 11 🍺, nanuky 🍦, výhledy na hřebeny a klid Jizerských hor – kombinace, která zpomalí úplně každého.
• 🧗‍♂️ Odpoledne patří lanovému parku Artur. Různé obtížnosti tras, lanové mosty, přelezy mezi stromy a pár momentů, kdy si člověk říká, že ze země to vypadalo o dost jednodušeji 😄. Mirek jako provozovatel to dává s přehledem, skoro až neuvěřitelným – prostě božan 💪. A navíc se potkáváme s celou florbalovou akademií z Mladé Boleslavi (MX i E), takže atmosféra je skoro jako mini turnaj v lese 🏑.
• 🍻 Před finále ještě zastávka v **penzionu U Terezy** na zasloužené pivo a pak už večerní grilovačka 🔥. Druhý večer je v klidu, pohoda, smích a pomalé „dojíždění“ všech denních výkonů.
• 🧹 Neděle ráno patří úklidu, snídani a balení – klasický restart reality.
• 🛷 Cestou domů ještě **bobová dráha v Janově nad Nisou** – dvě jízdy povinně, pak zmrzlina 🍦 a skákací trampolíny, kde se poslední zbytky energie dětí definitivně vypaří 😄.
• 🏡 Návrat domů a další ročník Apaluchy je uzavřen – unavený, ale velmi dobře zapamatovatelný.

Do Ptuje, do termálů s otroki

Každá rodina má nějaké oblíbené místo. Pro nás je to jednoznačně termální komplex v Ptuji, speciálně - dnes již hodně vousatý - hotel Primus. Není nejlepší, není nejlevnější a ani jídlo  není nic extra. Ale - známe to tu, je to 7h jízdy, není to přeplněné a skvěle se to kombinuje s výlety na Balkán. Je to cca v polovině cesty. Prostě se nám tu líbí, doporučujeme, ale dá se najít něco honosnějšího. Tentokráte jsme konečně měli možnost prohlédnout i Maribor. Celkově naše čtvrtá návštěva s přespáním, jednou jen koupačka. (2012 při cestě do Zadaru, 2016 při cestě do Osmine, 2018 při návratu z Albánie) 

Sobota

• Rychlovka do Ptuje začala sobotním budíčkem ve 4:30, v 5:15 už jedeme 🚗🌄. Pro cestu tam volím vídeňskou trasu. První zastávka na pohodu v Dolních Dunajovicích – tankujeme a kávičkujeme ☕⛽.
• Dále směr Rakousko. Zde velké zklamání – hodně omezení na 100 km/h nebo rekonstrukce 🛑🚧. V Ptuji jsme ve 12:00 a pár minut. Trefili jsme stejné odpočívadlo jako v roce 2017 📍🕰️. Nejdříve do dobře známé pizzerie Slonček na oběd. (Palec nahoru – aplikace EasyPark tu řídí parkování 👍📱) 
• Ubytování v Primusu a hned jdeme do akvaparku – 2 vstupy za den v ceně 💦🏨. Max pokořil skokánek z 5 metrů, velký respekt! 🏊‍♂️👏 
• Točené Laško se nedá pít, takže volíme plechovku 🍺😅. Večeře (čepovaný Union se taky nedá) a pak procházka městem 🌇👣, pár fotek a dvě skvělé lahvinky Cabernet Sauvignon od Puklavce 🍷📸. Nadstandardní průměr.

Neděle

• Ráno vstáváme na budík, 8:30 ⏰. A je to pro nás jak půlnoc 🌒. Snídaně 🍞 a před desátou akvapark a první vlny 🌊. Pak skokánky, 5 m 🤿. Na oběd místní pizzerie (já mušle v peci 🍕🦪).
• Moje Apple Watch se poslaly do křemíkového nebe 💀⌚️. RIP hodinky a RIP moje 170 dní dlouhá řada kroužků 🔥. Sic!
• Ptuj je nejstarší město ve Slovinsku 🇸🇮, jehož historie sahá až do římských dob 🏛, kdy bylo známé jako Poetovio. Dominantou města je majestátní hrad Ptujský grad 🏰, který se tyčí nad řekou Drávou a nabízí nádherný výhled do okolí 👀. Hrad ukrývá bohaté sbírky regionálního muzea, včetně středověkých zbraní ⚔️, kostýmů 👘 a hudebních nástrojů 🎻. Historické centrum města je plné úzkých uliček, barokních a renesančních domů 🏘 i příjemných kaváren ☕️.
• Po obědovém relaxu 🛋 druhé kolo akvaparku a pak nás vyhání bouřka 🌩. Tak konečně otvírám knížku – Moskevská pravidla od Silvy 📖.
• Hodinky napůl ožily po 2 h v lednici 🧊🙂 – jdou tam na noc.
• Po večeři pouť na hrad 🌃 a litr Refošku ve Slončikovi 🍷. Dáváme si tu velkou minerálku, Radenskou… 8 € za litr vody mi ale přijde jako přestřel teda 💸💧.
• Karty 🃏 a pak kapkama deště domů 🌧. Zítra výlet do slovinského Brna – Mariboru 🏞.

Pondělí

• ⏰ Stáváme zase na budíka do chladného a deštivého rána 🌧️. Snídaně 🥐 a hotelový bazén 🏊‍♂️ nám zpříjemnili dopoledne. Stejně jako kniha 📖 – klid, teplo a vůně kávy ☕ za oknem, kde mezitím déšť tiše bubnoval.
• 🕛 Kolem poledne vyrážíme směr Maribor 🚗. Déšť ustává a cesta ubíhá příjemně. Na oběd 🍽️ zastavujeme v restauraci Baščaršija – podle TripAdvisoru jedna z nejlepších ve městě 🌟. Nabízí bosenské speciality 🇧🇦 včetně tradiční kávy. Moje sarajevská pleskavica? Luxus na talíři 😍.
• 📍 Maribor (něco přes 100 000 obyvatel, takže zhruba jako naše Plzeň) je druhé největší město Slovinska 🇸🇮, které si mě získalo svou příjemnou, pohodovou atmosférou a kompaktním historickým centrem 🏘️. Nejvíce mě zaujal Lent – nejstarší část města podél řeky Drávy 🌊, kde se nachází i světový unikát: nejstarší vinná réva na světě 🍇. Při procházce centrem nemineme hlavní náměstí Glavni trg s krásnou radnicí 🏛️ a barokním morovým sloupem ✝️ – ideální místo na kávu a pozorování dění kolem ☕🕊️. Maribor má i sportovní duši – stadion Ljudski vrt, domov NK Maribor ⚽, patří k nejikoničtějším ve Slovinsku. Zastávka zde je pro každého fanouška povinností 🟣🟡.
• 🤸‍♀️ Po prohlídce města a stadionu míříme do Woop! Areny – skvělého místa plného trampolín. Děti se vyřádily dosyta! 😄 Pak už jen bazén 🏊, večeře 🍝 a večerní procházka do města zakončená lahví místního červeného 🍷.

Úterý 🏁

• Snídačka už trochu nuda 😅 – něco do žaludku, ale žádná sláva. Ještě hodinka u bazénu 🏊‍♂️, a pak balíme kufry. Na rozloučenou ještě víno 🍷 (na doma), pár magnetek 🧲 a super dárek pro děti – velké malované spořicí prasátko 🐷🎨.
• Kdo asi neměl radost ze “spoření”? 😄
• Na cestu se stavíme v bosenské pekárně 🥟 – teplý burek, mňam! Miluju tyhle balkánské chutě ❤️. Tentokrát jedeme “lineckou cestou” 🛣️. První 3 hodiny totální liják 🌧️, ale náladu to nekazí.
• Po 4 hodinách první zastávka – tankování hned za českou hranicí ⛽. 30,90 Kč? Super cena! 💸 Kávička ☕, trochu se protáhnout a pokračujeme dál. Cestou ještě zvládám nové wačky v Alze 📦 – multitasking level cestovatel 😎.
• Cesta bez problémů, Waze přesný na minutu ⏱️. Možná by se příště vyplatilo jet přes Vídeň – ušetří se 18,50 € za tunely 💶.
• Hodinky už přenastavené na domácí čas 🕒. A teď hurá dočíst posledních 50 stránek 📚.
• Doma je fajn... ale v hlavě už se plánuje další dobrodružství 🌍✨.

Cześć Gdańsku - vlakem k baltu

Na dlouho plánovaný zážitkový víkend  s rodinou od cestovatele O odjíždíme hned po kroužkách, asi v 19:30. Stavíme auto v Chabrech, jdeme na jedno na Točnu a pak busem na metro a na hlavák. Vše jde podle harmonogramu a tak ve 22:něco sedíme v lůžkovém vagónu CD JLV směr Varšava (tedy byl to směr Košice, ale v Bohumíně nás rozdělili). Chvilku mejdanujeme a po Pardubicích jdeme spát. Bohužel mě probudilo šibování v Bohumíně jinak spím až do budíku 7:45.
To je čas na snídani (slaná/sladká v ceně). Volím sladkou s kávou. CDwifi labilni, nespolehlivé. Bohužel. WC total čisté, dokonce je k dispozici i sprcha. Umyvadlo na vyčištění zubů nebo ruce je přímo na kupé. Pro Varšavu fasujeme ještě malé mattonky, bereme je všechny.

Ve Varšavě jsme přesně. Úplně přesně. První kroky vedou k úschově zavazadel (u peronu č.4) Couráme městem, svačíme a kupujeme oběd v McD. Byly to takové 3h na příjemno, seznámit se s Varšavou. Moc jsme toho teda nestihli, ale stačilo to a fotky taky máme. O pár minut jsme prošvihli výměnu čestné stráže…

Do Gdaňsku nám to vyjedlo o 1 min později a vlak Želgraz nebude výstavní skříň polských PKP Intercity (když jsem viděl, čím jsme jeli s PKP druhý den do Gdyně, škoda, že jsme kupovali tak cenově citlivě. To byla panečku jiný vláček). Pravěk. Bez wifi, zásuvka nefunkční, občerstvení bez piva. To vlastně nešlo koupit ani na Varšava Centrál. Tyhle stupidní pravidla mě maličko štvou. Na nákupu plechovky piva nevidím nic špatného, hlavně když kousek od nádraží lze koupit cokoliv (to jsme ale bohužel nevěděli předem). Situaci na trati (nějaká bouračka kousek od Gdaňsku) nám přivodila zpozděni X minut. Žádné informace anglicky. Bohužel po celou cestu. Asi to není nejvíc mezinárodní spoj.

V Gdaňsku (moje podruhé) jsme tedy asi o necelou později. Pěšky jdeme na ubytování, bydlíme v apartmánu přes Booking na dohled sochy Neptuna, takže totálně ve centru. Všude kolem restaurace, pouliční umělci atd. Checkin naprosto hladký, klíče jsou ve schránce u dveří. Odhazujeme batohy a jdeme na procházku hanzovním městem a hledáme místo k večeři, nakonec jsme jedno takové so-so našli. Dáváme si něco mixu polských specialit s turistickým umem (pirogi a rybí polévku) a dá se to. Máme totiž hlad. Mx si oblíbil nugetky. 

Po večeři nákup ve večerce, nákup lístků na vlak ráno do Gdyně a jdeme bydlet. 

Snídaně doma, pro mě káva a vločky a bohužel zase vstávání na budík. Jinak to ale nejde. Přichází nám varováni po sms s upozorněním na silný vítr a lijáky. Valencia vibe je zpět. Nosíme smůlu? Tento bod odpovím rovnou předem. Nic nebylo, planý poplach… ale podle Windy něco kolem šlo, ale mořem.

Z nádraží odjezd 8:33 a měli jsme štěstí, přijelo krásné Pendolino. Posádka na nás kouká jak na bezdomovce, ale mám máme lístky, takže klid. V Gdyni je na nádraží krásný historická McD. Město má odlišnou atmosféru než Gdaňsk – víc klidu, víc funkcionalismu, víc moře. Jdeme pěšky na molo a zkoušíme lovit ryby. Našli jsme místo, kde jsou rybáři… ale fouká, moře neklidné a nic. Jen ztrácíme 2 mušky.

Pro chuť kupuji ryby uzené, především halibuta (č.1), ale jsou na mě moc mastné. Oběd jdeme do takové samoobslužné jídelny na mole. Přečkáváme tu jediný deštík ten den. Já zase pirožky. Pak už sedáme na Uber a jedeme do Sopot.

Sopoty jsou plážová klasika – dlouhé dřevěné molo, promenáda a elegantní vily.

Krátká procházka od nádraží vede rovnou k moři – slaná vůně a místní zmrzlina k tomu.

.Sopoty jsou pro mě zklamání. Snobské, naleštěné, bída. Vstup na molo placený, krámky drahé, a vlastně vše placené. Dáváme zmrzku, okukujeme Lamba (jedno i s CZ SPZ) a Boltem domů. Bolt nás vyšel levněji než vlak podle PKP aplikace.

Večer se nám nedaří sehnat restauraci a najíst se dřív než v 21:30 a tak jdeme do kebabu. Jako kompenzaci pak jdou děti dom a my míříme do Pijatelna vodki i piva - a 5 panáčků a 2 pivka jako kompenzace. Všichni si pamatují Vzteklýho psa, ale já raději Poručíka Borowitze.

Pijalnia Wódki i Piwa je populární síť barů v Polsku, známá svým retro socialistickým interiérem a velmi příznivými cenami. Nápoje jako pivo a vodka zde stojí přibližně 4–8 zlotých (1–2 €), což přitahuje jak místní, tak turisty. Interiér barů připomíná dobu socialismu s novinami na zdech, starými televizory a jednoduchým nábytkem, což vytváří specifickou atmosféru. Kromě nápojů nabízí Pijalnia Wódki i Piwa i tradiční polské občerstvení, jako je tatarák, sledě nebo tousty. V barech sítě Pijalnia Wódki i Piwa se podávají především polské vodky, mezi nimiž vynikají značky jako Soplica a Żubrówka. Tyto vodky jsou známé svou kvalitou a tradičními recepturami, což je činí oblíbenými jak mezi místními, tak turisty. Kromě těchto komerčně dostupných značek nabízí Pijalnia také vlastní domácí speciality, jako je cytrynówka – citronová vodka připravovaná přímo na místě. My preferovali především značku Soplica (a to jak tam, tak placatku sebou). Soplica je jednou z nejstarších a nejuznávanějších značek vodky v Polsku, jejíž historie sahá až do roku 1891. Založil ji Bolesław Michał Kasprowicz ve městě Gniezno, kde vznikla první láhev této vodky. Značka je pojmenována po postavě ze slavného polského eposu „Pan Tadeusz“ od Adama Mickiewicze, což odráží její hluboké kořeny v polské kultuře a tradici. Soplica je známá svou širokou škálou ochucených variant, které se vyrábějí z přírodních ingrediencí, jako jsou lískové ořechy, maliny, višně, citron s medem a mnoho dalších. Tyto likéry, často označované jako „nalewki“, mají nižší obsah alkoholu (obvykle kolem 30 %) a jsou oblíbené pro svou sladkou a bohatou chuť. 

Další den jdeme po snídaní na nábřeží a lodí-přístavem na Westerplatte. Na místo, kde padly první výstřely a začala druhá světová válka. 

Westerplatte je poloostrov v Gdaňsku, kde 1. září 1939 začal útokem německého bitevního křižníku Schleswig-Holstein první ozbrojený konflikt druhé světové války. Malá posádka polských obránců zde statečně vzdorovala německé přesile celých sedm dní. Místo se stalo symbolem polského odporu a odvahy. Dnes je Westerplatte pietním místem s památníkem padlým a muzeem, které připomíná začátek největšího válečného konfliktu v dějinách. Je oblíbeným cílem návštěvníků Gdaňsku zajímajících se o historii.

Po procházce kolem pomníku jdeme zkusit rybařit. Ale neberou. Děti blbnou na pláži a pak se maličko dělíme. Jedeme napřed, couráme městem až na večeři, kterou jsme měli zarezervovanou. No a na závěr samozřejmě, Pijatelna, vyzvednout zapomenutý šátek z předešlého dne.

V neděli už toho na programu není moc, navíc ráno prší. OF jedou rybařit (nalovili poměrně hodně sleďů), my volíme rodinný program. Jdeme k tržnici, která hrála v Cirkusu Humberto.

Televizní seriál Cirkus Humberto byl částečně natáčen v Gdaňsku, kde filmaři využili zejména Halu Targowou a historické ulice v centru města. Tyto lokace dobře odpovídaly atmosféře 19. století, v němž se děj odehrává. Přesný počet míst není znám, ale natáčení zde bylo součástí širší mezinárodní produkce, která zahrnovala i Prahu, Berlín či Hamburk.

Potom k námořním muzeu a venkovní expozici parníku Solden. Ten se mi líbil moc a nakonec rybí oběd. Zase jsem si dal halibuta a pálivou krevetovou polévku (špica). Nákup suvenýrů, relax na pokoji (podařilo se mi prodloužit checkout). Na letiště Boltem. Letiště je pohodové, malé, rychlé. Končíme u McD a tam vegetíme až do konce. Potkáváme ředitele ze školy dětí. Cesta vzduchem necelou hodinku, Boltem do Chaber pro auto a pak domů.

Report samozřejmě dopisu maličko pozdě, takže ten konec už není úplně detailní. Výlet to byl skvělý. Na lůžkový vagon ČD nedám dopustit a někam bych vyrazil klidně zítra….

Manga-Comic-Con Lipsko

Všechno je jednou poprvé a co by člověk pro dítě neudělal.

Slovo dalo slovo (už v prosinci, kdy jsem kupoval lístky do Sevilly), že sem s E vyrazíme. V sobotu má výpravu, takže se to naplánovalo na pátek, se čtvrtečním odjezdem.

Ve čtvrtek jedeme až po 17h, déle než jsem chtěl a po nákupu proviantu v Tescu jsme s playlistem Vráti Hoška za 3h v obci Wurzen. Příjezd 20:15. Dole v hotelu je hospoda, dostávám klíče a rezervuji na 21 stůl na večeři. Protahuji se procházkou 30min v parku, dávám salát a bitburger s spát. Hotel 3hvězdy a pohoda obyčej.

Ráno se jdu projít pro náplasti do lékárny, snídám v hotelu a jedeme. Myslel jsem, že do opuštěné výstavy, ale opak je pravdou. Mega lidí. Naštěstí parkujeme.

Lístky jsem měl online a už jsme mezi mraky postaviček. Co vám budu povídat, dejte si můj reel. Někdo už mi přišel hodně ujetej, někdo hodně vymakanej, ale každej má svoje. E v kole štěstí vytočila starý merch AirBerlin (zaniklá letecká společnost) a to mi udělalo hooodně radost. Za 2h všechny Eura utraceny. Nabídka jídla celkem dobrá, ale minimálně pití přepálené. Bál jsem se že mě sem nepustí s vlastním, ale nikdo to nekontroloval. Odcházíme před druhou hodinou a nedalo se tam téměř dýchat, fakt masakr lidí.

Cesta domů se zastávkou na oběd a kávu na pohodu, Prahu objíždíme okreskama (za světla se to dá v klidu).

Rád E zase na nějaký Comicon dovezu, ale klidně počkám venku :-))))

Nedělní výšlap na Špičák

Ačkoliv na chalupu jezdíme už dávno, pořád a pořád máme resty. Špičák, chcete-li tanvaldský špičák, je jedním z nich.

Špičák, často označovaný jako Tanvaldský Špičák (německy Tannwalder Spitzberg), je výrazný vrch nacházející se mezi městy Tanvald a Albrechtice v pohoří Jizerské hory. Jeho nadmořská výška činí 812 metrů a převyšuje tak severní část tanvaldské kotliny o markantních 320 metrů. Na vrcholu stojí kamenná rozhledna postavená v roce 1909 a o rok mladší turistická chata, upravená do současné podoby v roce 1930. (text wiki)

Vyrazili jsme ráno, za malého deště a na parkovišti pod Špičákem jsme byli první auto. Takže romantická procházka opuštěnou krajinou. Vyšplhali jsme nahoru v 10, zrovna když otvírali. Krajina zamračená, ale výhledy nádherná.

Cestou dolů jdeme ještě na Malý Špičák a novou a poměrně netypickou rozhlednu Špička.

Špička stojí v místě, kde v minulosti začínala Tanvaldská bobová dráha. Odkaz k historii se promítl ve vzhledu objektu. Rozhledna na Malém Špičáku má připomínat bob, mnohým však evokuje lžící nebo mimozemské těleso. Netypická rozhledna Jizerských hor, to je Špička na Malém Špičáku u Tanvaldu. Vyrostla nad skalnatým útesem Malého Špičáku. Má odkazovat na bývalou dráhu pro boby a saně, která začínala právě pod těmito skalami. (text)

Před polednem jsme doma a jedeme na oběd. Někam. Tip z netu. Jedeme do penzionu "Jako doma". Rodinný podnik, k obědu asi 10 hotovek. Vybral si každý. Obsluha příjemná, ceny ok, jídlo průměr. Dětem chutnaly špagety, zbytek fakt průměr. Bohužel jsem moc moc chtěl do Chaty na souši.... ale ta se přestavuje, do roku 2027 a asi už nikdy nebude taková, jako byla. Zahrada pod kaštanem a skvělý bůček s bram. kaší. 

 

Mezi termály v Jelení Góře

To jsem z toho jelen 🦌. 

Jelen sem, jelen tam, všude kam se podíváš, jen na mýdle nebyly. Asi tak se dá popsat náš výlet do Jelenie Gory. Původně byla myšlená ještě procházka, ale moje nožky řekly ne. Po náporu pohybu to prostě nešlo a musel jsem jeden den dát pauzu.

Koho zajímá historie i soudobost Jelení Gory, prosím na tento web.

Parkujeme v obchoďáku Nowy Rynek, gratis. Místa dost, obchody jako u nás. Po tom procházka na kávu a zákusek. Zákusky v kavárně Krama (lepší ořechový koláč jsem již dlouho neměl) mohu fakt doporučit a po tom si jako nášup dávají děti bubble tea. Velmi příjemná obsluha a šlo platit kartou.

Na oběd se zastavujeme v dalmátské restauraci na pizzu a kebab. Porce obří, ceny dobré, kvalita průměrná.

Cestou zpět relax v termálech 🫧👙(proč jsem to nevěděl dřív - máme to jen hodinku cesty) Termy Cieplicke a myslím, že jsem letos nebyl naposled. Termály nahřáté na 35-37st, výřivky, občertvení, bazény i tobogany.

Biedronku 🐞  zmiňovat nebudu, ale museli jsme nakouknout na sledě …. Sledě má rád každý!

Ze Zlatého návrší na Voseckou přes všechno labské

Netrvalo ani tak dlouho jako minule. Prostě jsem si řekl, že musíme ty nové batohy vyvětrat, potrénovat E pro přechod Tater se skautem a prostě se i podívat do hezkých českých hor. Být aktivní. Startuji ve středu vocap a testuji bratra, zda by šli. Děti by to bavilo, naštěstí souhlasil a tak se jelo. Přidala se i mamka, která chtěla do Krkonoš už dávno.....

🎯 Všechno labské z nadpisu? Labská bouda, Labská louka, Pramen Labe. To je dost ne? :-)

Zápis z insta:

🎯Samozřejmě tímto symbolem budou opět označeny komenty a doplnění.

Spontánní rodinný výlet⛰️, po letech zase v Krkonoších. 

🚌 z 🅿️ Dolních Mísečků na Zlaté návrší.

🥾 od mohyly Hanče a Vrbaty na Labskou boudu (🍺🥤), ♨️ Labe, kousek cesty po 🇵🇱 až na Voseckou boudu na oběd. (Tady jsem splnil slib Emmi, že se sem spolu podíváme)

🍽️ Někdo smažený 🧀 a někdo vynikající 🫐 knedlíky. Malé 🍺.

🎯 Samozřejmě stále platí cash only politika. Pravdou je, že třeba na Vosecký nebyl ani signál na mobil, chvílema. Data pouze E. Borůvkové knedlíky naprosto naprosto luxusní.

🥾 Na Labskou louku až zase na Vrbatovu boudu a hurá domů na 🥩 grilovačku.

Příjemné kilometry a děti měli stále sil na rozdáváni.

🎯 Celkem to nakonec je necelých 12. Jedinou kaňkou je bus pouze do Horních mísečků (bacha na to) a další 2km jako bonus pro auto.

🎯 Poprvé jsem šel s nordic walking hůlkama, asi to je lepší. Koupil jsem si šitky Crivit na radu Všéti. Ať si to vyzkouším, naučím a pak vezmu už něco lepšího co vím, co je. Obrousil jsem polovinu gumových konců, drží dobře.  Na noze nové tyrkysovo oranžové Hoky a na zádech můj Deuter nejmilejší (koupený 2011 na Bajkal).

🎯 Prozatímní cena za výlet je přetížené koleno, takže dneska mažu a regeneruju. Na zmrzlinu jsem ale došel. Plán na Mapy.cz - nejlepší aplikaci pro české turisty a výletníky a pokud mě přestane bolet koleno, hned na další víkend máme jednu stezku v Polsku a možná ještě jednou Krkonoše a Dvoračky.

Velikonoční Balaton pod saharským pískem

Cestovatelsky nařachnutý první půlrok roku pokračuje a léto bude asi ve znamení odpočinku a relaxu v českých luzích a hájích. Nicméně, zatím tomu tak není a tak jsme na velikonoce vyrazili poznávat krásy Balatonu, našeho moře za doby blahobytu Sojuzu. 

Výlet autem je ideální, protože jsou drahé letenky.

Výlet autem není ideální, protože provoz je šílený.

Vyber si sám.

Den č.1️⃣➕2️⃣ společný zápis za oba dny, protože po prvním dni jsem ani nevěděl, jaký bude ten druhý…../ zjednodušeně. Pominu dopravní peklo pekel 👹 Brno a D1 pak důvod jediný - porucha na převodovce a návrat do MB pro jiný vůz. Jízda cca 200km bez zpátečky pouze na liché stupně. Ale vše ok, a druhý den jsme vyrazili podle plánu. Jen samozřejmě třeba koupit znova dálniční známky….(🎯 plánuji o víkendu si na to sednout a vyzkoušet cestovní pojištění)//

Opakovaně vyrážíme v 6:10 a jízda total v klidu. Za 1h projíždíme kolem Naháče, za 2h oblíbená MOL u Velkého Meziříčí (mám rád to venkovní sezení). U Brna zase zácpa :-( a pak už SK a HU. Oběd v Gyoru, a za chvilky Siofok a moře jako za komárů :-) je tu hezky, takže kraťasy a pivo na zahrádce. V podvečer se spojuje naše výprava a celkem je nás 9 výletníků.

🎯 Gyor je naše oblíbená destinace, skvělá zastávka po cestě na Balkán

Den č.3️⃣🇭🇺- Hned ráno se ⚽️ partička rozehrává zápasem na dvě 🥅. Krásně svítí a tak máme snídani na terase a připravujeme se na výlet. První cesta vede na ⛴️ a přejížíme asi 1km na poloostrov Tihany. Zde malý trek na ⛰️ vyhlídku, pak ke klášteru, křížové cestě a za odměnu 🍦. Já měl levandulovou, protože co? Protože tu jsou velké pole 🪻a vše tu proto mají 🟣🟪. 

Lehce po poledni sedáme do aut a jedeme do lázeňského města Balatonfured. Pramen bohužel zavřený, ale jinak to tu má šmrnc. Dáváme oběd - 🍕➕🍔. Burgery fakt obří. Pak již jen zevling na promenádě, suvenýry a přesun na villu. Kluci fotbálek. Většinu burgery zmohli, takže na maďarskou večeři naproti už byl zájem malý. 

Famózní 🐟🐠🥣 (typická maďarská rybí polévka Halászlé).

Den č.4️⃣ 🇭🇺 - neděle a je tu ⚽️. Ráno se nejprve hrál. PAk vyrážíme maličko poznat Siofok a jeho vodárenskou věž. 

Přesun do města Paks. Osamělé městečko s 19tis obyvateli u dálnice. Ale má jedno nej. Je tu jediná maďarská atomová elektrárna. Velikonoční doba nám ukradla možnost jít se podívat do muzea (zavřeno ☹️) a saharský prašný smog udělat si hezké fotky. Podruhé sem už ale nepojedu.

🎯 40% elektrické energie v Maďarsku je právě z této elektrárny.

Když už jsme na Dunaji, jdeme do rybí restaurace a já si dávám 🐸🍗. Pak kvapem na stadion místního Paksi FC.

Zápas s Ujpestí za hezkého počasí, góly, karty. Pohoda jazz. A všude 🌻 semínka. Jako na Ukrajině.

🎯 Výsledek Paksi FC - Ujpest 1:2. Naše sympatie byly s fialovou Ujpestí, především kvůli ruské vlajce v sektoru Ultras - Atomic Strike. Kdo má zájem o fotbalové vlákno, pěkně prosím zde.

Večeře (luxusní držkový perkelt), 🍺, karty a spát.

Megareport: Portugalskem z Porta přes Lisabon až do Algarve.

Již tradičně jsem to rozjel na instagramu. Každodenní reporty, které má toli lidí rádo. Je pravda, že jsem je tlumil na FCBK, možná je tam příště nechám... Report doplňuji ještě o nějaké postřehy, klasicky doplněné o symbol 🎯.

Výlet jsem plánoval poměrně dlouho a za mě měl všechno. Památky, vlaky, fotbal, výbornou gastronomii, hezký let s KLM i ostatní zážitky. Za týden jsme toho viděli a zažili až až. Někdy to maličko bolelo, ale až vyrostou, o to více to ocení.

Ať se líbí a ještě lépe inspiruje. A dejte si na čas, je to megareport!

Den č.1️⃣ #PORTO Vstávat ve 2:50 nechceš každý den, ale když to má důvod…. Klidným tempem jsme za 61,3minut na Goparkingu a do 10min na letišti.

Využíváme nabídky KLM a pro plný let odbavujeme i 🧳 příručáky. Načasováni excelentní tak čekáme asi 30min a jsme v letadle. 5:26 sedíme, 5:59 je plné letadlo na runwayi připraveno na 🛫.

Letadlo je plné krom jednoho místa. Ano, vedle mě. Strategie zase vyšla.

Střídavě spím a koukám na CS Strike. Za hodinu jsme v Amstru, vystupujeme a jdeme na gate. Za hodinu dál. Tentokráte pro naši rodinu poprvé E190 s 2-2 sedačkama. Za 2,5 jsme v 🌧️☔️ Portu. Čekáme na kufry a pak Boltem na ubytko, 2h pauza (ano, i trochu kvůli dešti) s pak trh. Samá dobrota. Portské 🍷 víné samozřejmě hned proběhlo. Touláme se deštěm městem a samozřejmě všechny kroky vedou k mostu. Ten je úžasný.

Už dlouho tu v březnu tolik nepršelo. Jasný důkaz oteplování a nástupu doby sucha. 🐫🏜️

Ceny 🚖Boltu jsou super. Všechny cesty v centru pro naši rodinu levnější jak MHD.

Před večeří jdeme maličko odpočinout a odpočinek se protáhl až do snídaně. Ano, asi brzké vstávání.

Dnes prokukuje ☀️, tak použijeme ☔️ jako ⛱️🫣. Lahodná snídaně, report a jdeme na to!

🎯 🎯🎯 Pokud budete mít možnost letět s KLM a ještě lépe s jejich Embraerem, jděte do toho. Sedačky 2-2 naprostý luxus, včetně zásuvky. KLM má pořád servis zdarma - jídlo, pití a moc příjemné letušky. Velmi dobře komunikuje přes apku KLM o průběhu cesty. Rovněž Schiphol je příjemné letiště na přestup. Hodně věcí usnadní appka. S KLM mám dlouhou historii, třeba výlet do Hong Kongu na víkend :-) 

Den č.2️⃣ #PORTO Další den jak korálek. Po super snídani místního 🥐🥖🍩🍪 jdeme směr katedrála. A zrodil se nápad. Využijeme hop-on hop-off 🚌! Na 🚏 kupujeme 24h lístek a jedeme první trasu v Gaia a pak druhou. První zastávku si děláme u oceánu (na politickém meetingu). Druhou u majáku, kde se řeka Douro vlévá do moře. U těchto zastávek se mi Porto líbilo nejvíce.

Na třetí 🚏 objednáváme svačinu, 🍷a hrajeme🃏. Pěšky městem až domů. K večeři opět 🍕. Na víc nebyl čas. Připravovali jsme se na zlatý hřeb ⚽️.

Na zápas 🐉 vs 🦅, ano - dnes se hrálo Oclassico - FC Porto vs Benfica.

Co vám budu povídat. Vyprodáno. Kartoniáda přes všechny tribuny a fandí všichni. Úplně. To jsem dlouho nezažil. Takže odpouštím i Boltu triplesazbu.

A výsledek? 5:0. To chceš. Den na který s Maxíkem nezapomeneme!!! A to i přesto, že jsme ve 4.řadě museli celou dobu sedět v pláštěnce.

🎯 🎯🎯 Moje vlákno o návštěvě fotbalu. Do Porta musím někdy zas!

Den č.3️⃣ #LISABON Vstávačka, snídačka, nákup kartiček (zase jedeme sběratelskou manii - naštěstí hned v prvním balíčku je DiMaria a v dalším Jurásek) a balíme. Sice 🚂 vlak jede až 11:30, ale máme to na tempo portugalců. Cesta je vymyšlena tak, aby byla mezi checkout a checkin a nebyla doba bez ubytka - 👍👍👍

Na nádraží jsme včas Boltem, dáváme superbock 🍺 a čekáme portugalské pendolino. S náma plný peron, vše turisti (podle kufrů) + pár cestovatelů (batoh).

Nastupujeme do 3 vagonu, ano - tam kde je jídelák. A dvě řady před námi kdo? Ano. Ponožkovice v sandálech! Vítej krajane!

A 3h příjemné jízdy. (Až sem napsáno ve vlaku). Cestu ředím 🍻. Se zpožděním 10min jsme vyjeli i dojeli do Lisabonu na stanici Apolonia. Bereme 🚕 a jedeme se ubytovat do pidibytečku, 5.p bez výtahu. Odhazujeme bagáž a jedeme 🚕 do centra. Měl jsem tam vyhlédlou občerstvovnu s “bifanama”. Ale byla tam fronta, byl jsem přehlasován a přešla mě na ně chuť. Dostal jsem ale chuť na kebab…tak ale ten jsem si nedal a zkusil jsem Frango. Portugalské grilované kuřátko, prý velmi oblíbené. Snědl jsem ho dřív než 📸.. po té superprocházka zpět po břehu oceánu, včetně krmení 🦤racků. Zakončeno sangrií a kartama.

Zítra vám ty schody spočítám.

🎯🎯🎯 Pro mě se jednalo o návrat do Lisabonu přesně po sedmi letech. I když naše paní bytná říkala, že po covidu je to jiný Lisabon. Nepřišlo mi to. Pořád má stejné kouzlo. Příště chci ale jinou roční dobu a vidět Lisabon trošku zelený a rozkvetlý.

Den č.4️⃣ #LISABON Po budíčku mají děti k snídani toasty a tablet. My jdeme na kávičku do naší čtvrti. I když kousek od centra, hodně local. Nacházíme a jsme jediní turisti široko daleko.

Plán dne je následující, začínáme Oceanariem, na které je plno pozitivních recenzí a je to primárně pro děti.

Lísky kupuju online ale žádná výhoda to nebyla, fronta žádná. Super je most Vasco da Gama (vypadá to na výlet mostů, jsou ale impozantní) a vedle jedoucí kabinová lanovka (jejíž smysl jsem nepochopil).

Kingem 👑 hlavního akvária je 🐟 Sunfish nebo taky Měsíčník svítivý (latinsky mola mola). Vypadá jak plouvoucí placatá hlava. To jsme ještě nikdy neviděli a zastínila tak 🦈🦑🐙🪼🦐🐳🐬🐠🐡, prostě všechny. Koho zajímá víc —- https://cs.wikipedia.org/wiki/Měsíčník_svítivý - doplním nejpodstatnější informaci - jedlá a chutná.

Po návštěvě oceánu občerstvení u 🟨M a následně odjezd boltem k hradu. Dneska jsme boltili o 106 a výsledek je 2eur nad denní mhd kartu. Časově minimálně 1,5-2h k dobru + min jeden kopec k hradu. Pěšákem do města, nasáváme atmosféru a šlapeme kiláky + nákup u 🐄(Ale-Hop). A pak 🍻🃏 ve včerejší osvědčené hospě.

Děti si dávají chvilku oraz a vyrážíme na večeři. Pořád jsem hledal kam a pak lokální perlu jsme měli přímo pod nosem. 6 stolečků, grill hned vedle baru. O Aregos. Vše čerstvé, domácí 🍷, 🫒, 🧀 a chorizo. Každý si dal něco a tak na stole byly 🥩🐥🐙🍚🍟 a fazole. Samé místní dobroty. Naprostá spokojenost.

🎯🎯🎯 Úplně jsem zapomněl zmínit jednu historku, která mohla krásně zamávat s tímto výletem a nechat hodně hořkosti. Až při toulkách a Lisabon a zevlingu v kavárně jsem našel email od Omia, že hrozí stávka pracovníků na železnicích a že budou rušit spoje. Tedy asi i náš do Fara. A nebo velké zpoždění....

Co teď? Alternativní dopravu bude hledat každý.... bus? letadlo? Za kolik ale? Co pojistka? Nebo zůstat déle v Lisabonu a když už letět rovnou domů? Tepovka šla nahoru.

Počkám. Hltám a hledám informace. I v portugalštině a nic. Nic nemohu dál najít. Platí to?

Asi za 2h nacházím že už ne. Spadl velký kámen ze srdce a další den to žuchlo ještě víc. Vlak nebyl zrušen, vyrazil a to zpoždění? K smíchu :-)

Den č.5️⃣ #LISABON a #FARO akce ráno: brzo🚕 na 🚂 a ☕️ při čekání :-) Cesta úplně v pohodě. Jen ze všech stran je vidět Iona. 17 pater zážitkové lodi s 5200 cestujícími a posádkou 1800lidí. Když někam přijedou, musí to být mazec.

Sakra, nejedeme Pendolinem a vlak nemá zásuvky. Chybu už příště neudělám, ale nechtěl jsem je nutit brzo vstávat. Wifi slabá, nepřehraje Netflix. Nevadí, já si čtu. Přejezd přes řeku Tajo mostem Ponte de Abril u sochy ježíše… ano ten, co jsme si vždy fotili.

Jedeme krásnou přírodou 🌴🌳🌲a vlak jede téměř na čas. Já jsem velmi rád, že jedeme. Z rodiny o plánované stávce nikdo netušil. Nechtěl jsem je plašit…..

🎯🎯🎯 Pokud bych si znovu kupoval vlako-lístek, jdu určitě do vlaku označeného jako AP, Alfa Pendular, naše Pendolino. Lepší a rychlejší a dražší je o něco málo.

Ve Faru nás uvítalo krásné teplé počasí. Po ubytování jdeme na 🥙 fast oběd, procházku, 🍦🍧 a 🍻.

Na večeři jsem vybral - Merceario Sao Pedro - lokálně vedenou tapas restauraci, mimo zájem turistů a byla to trefa do černého. Vše vynikající - mušle, krevety, tuňák i sardinky. I víno a cena kamarádská. Asi zajdeme ještě jednou.

Faro je malé. Všude kousek a turistů je tu pomálu. Ceny o poznání nahoře, ale bez důvodu. Pěšky domů ještě přes večerku - většina jich zavírá 19/20, ty nejlepší 21!!

🎯🎯🎯 PS: je tu velmi levné místní víno. Červené, vynikající za 2,99eur a velmi slušné kolem 5eur. Tak jen až zase uslyšíte českou vinařskou lobby bulet. Za celou dobu jsme tam nepili nedobré nebo kyselé nebo jinak nepříjemné červené víno. I to nejlevnější bylo super.

Den č.6️⃣ #FARO - Budí nás kapky deště. Na počasí máme tentokráte pech. Děti si přejí tousty na másle a když je jich dost, vyrážíme na mistňáckou tržnici plnou mořské havěti 🐟🐠🐡🍤, 🍖🥩🧀🍎🍏🍐🍓🍆🥬🫑🫒🌶️🥑🍍, prostě plno dobrot. Nakupujeme a pak ještě portugalská sladkost a ☕️. Už není kam spěchat.

Kolem poledne odjíždíme trajektem za mokřadla (ve skutečnosti to je přírodní rezervace Ria Formosa) na pláž a oceán. Celkem fouká a vlny. Než si M. rozmočí boty, sbíráme 🐚. Pak oběd, pivo a teplo. Zpět do Fara a do Decathlonu pro boty.

Večer sledujeme fotbálek a děti si přejí pizzu. Poprvé tak zkouším Glovo. Něco mi říká, že ne naposled. My jdeme do mistní Tascy na speciality. Ale dnes nic moc. Chobotnice v rajčatové omáčce a treska na slano. Ale tady byl kuchař rodák ze Slanýho tutově.

Den č.7️⃣ - 🌧️☔️ - #FARO - deštivo. Ráno si jdeme na trh pro mňamky a dětem pro svačinu. Po velmi pozdní a pomalé snídani začíná náš lazy day.

Jdeme do města pro suvenýry a dárečky dětem. Pak s prvníma kapkama nastupujeme do turistického vláčku…. Stojí drobné, jinak bych napsal scam, ale aspoň člověk vidí pár zakoutí. Vyskakujeme - ano, u tržnice - a jdeme do místní rybárny O David s místňáky na dobrý oběd - máme kranase, mečouna, krevety a sépie. Luxus.

Pak odpočinek, my procházka, liják a 🍷.

Zabaleno. A večeře u pana Pedra na tapaskách. Skvělé zakončení výletu! Zítra ráno na letiště.

🎯🎯🎯 Pokud bych jel do Portugalska znovu, asi úplně nemusím do Fara. Vlastně se mi tam nic nezažalo pod kůži, nic, co bych musel vidět/zažít znovu. Ano, u pana Pedra bylo dobře. Trh výbornej, ale nikoliv rozdílovej. V dalších městech bude stejnej.... Narovinu ale Portugalsko je fajn. Porto s fotbalem a Lisabon dám kdykoliv rád. Jen bych jednou rád za tepla.

Den č.8️⃣ - Brzký budíček, kufry, bolt a deštěm na letiště. Jediný segment, který KLM přenechala své lowcost divizi Transavia a je to vidět. Fronta kam dohlédneš. 2 přepážky odbavují 3 lety nizozemských a francouzských důchodců…. Jde to pomalu. Aspoň nám odbavují příručáky až do Prahy.

Sedíme na 31 ABCD a trvá nám skoro 40min dostat se ven. Byl jsem přehlasován a nejedeme už do města. Byla by to honička. Obsazujeme zásuvky u Burger Kinga a tlučeme špačky, chytáme lelky a jinak zabíjíme čas. I to je cestováni.

Nakonec to ubíhá celkem rychle. Viděl jsem 2 kola Fortuna ligy, slyšel jednoho Zajíce, objednal si boty a prolistoval nějaké letenky na Kayaku. Poměrně pěkná procházka k našemu gate a pal už jde vše dle plánu. Let zase do posledního místa plný. Bez minuty půlnoc jsme doma!

🎯🎯🎯 Ceny:

• Kafe - většinou pod 1eur (0,8-0,9eur)
• Pivo - okolo 2-3 eur, sangria 5-6-7-8 eur
• Jídlo - standard - 8,5-15-nekonečno
• Bolt - přijde mi hodně levný i v porovnání s MHD, celkem 15jízd ve 3 lokalitách

🎯🎯🎯 Pokud někdy pojedete přes Lisabon, Oceanarium je hned u stanice Oriente. Dejte si pauzu a stíháte krásně. 2 natěsno, 3 v klidu.

Velké úschovné boxy na zavazadla na nádražích v Portu i Lisabonu.

Kruizy zajíždějí až k hlavnímu náměstí, výlet si můžete organizovat sami.

Už podruhé se mi stalo, že jsem začal číst knížku, která se odehrává tam co zrovna jsem…. znamená to něco?

Nejsme turisti, jsme cestovatelé!