TRIPREPORT: Vlak, který přeplul moře: Messinská úžina, Sicílie a východ slunce nad Vesuvem

Itálie je naše častá destinace, i když ne jako Španělsko. Už jsme si užili stejky ve Florencii, růžové vína z Pulie v Bari, fotbal v Neapoli i gastrovýlet do Palerma. S OF jsme s rodinami na podzim vyrazili do Grada a Benátek a tento výlet navazuje na vlakovýlet do Gdaňsku. Nyní přišel na řadu Řím, a opět Sicílie a krátce Neapol.

🗺️ Pět dní, dva státy, tři moře a hned několik dopravních unikátů v jednom oblouku napříč jižní Evropou. Vyrazili jsme z Prahy, přistáli v Římě, nočním vlakem 🚆 projeli celou Itálii až na Sicílii - včetně soupravy naložené na trajekt ⛴️ přes Messinskou úžinu - a z Palerma se přes noc lodí přeplavili pod Vesuv 🌋 do Neapole. Páteří cesty nebylo letadlo, ale kolejnice a moře: spali jsme dvakrát „na cestě" a po Itálii přibyl do sbírky i nejmenší stát světa, Vatikán.

✈️ Den první - středa 10. 6. 2026: Praha → Řím

• 🧳 V 10:55 jsme vyrazili z domova a v 11:56 už auto stálo na parkovišti u pražského letiště. Odbavení a kontroly proběhly hladce, jen u jedné věci dnes na letištích přitvrzují - powerbanky 🔋. Naši jednu pečlivě prohlédli, a tak jen pro pořádek, co dnes platí: lithiové baterie patří výhradně do příručního zavazadla, nikdy do odbaveného, kapacita do 100 Wh (zhruba 27 000 mAh) projde bez řešení, nad to už se souhlasem aerolinky a nad 160 Wh vůbec. Novinka letošního roku je, že řada dopravců zakazuje powerbanku během letu vůbec používat.
• 🍺 Čas do odletu jsme zkrátili třemi rychlými plzničkami. Cena sice žádný med, ale na letiště v normě. A pak přišel rituál, který má každý cestovatel s Ryanairem v krvi - přebalování. Udělali jsme dobře. Ryanairská kontrola zavazadel byla nekompromisní a pár dušiček u gatu nachytala. My prošli třikrát v pohodě, jednou s odřenýma ušima.
• 📱 Ještě poslední logistická vychytávka: na zkoušku jsem si na měsíc pořídil Uber One. Bude se hodit v Římě, Neapoli i na nadcházející cestě do Mexika - a pak ho zase zruším.
• ✈️ Let FR 8472 odletěl i přistál na čas. Pro nadšence do technikálií malá lahůdka - vezl nás stroj s imatrikulací 9H-VUL, tedy Boeing 737 MAX 8-200 provozovaný pod Malta Air (proto maltská značka 9H). Výrobní číslo 62332, do provozu zhruba v letech 2021-2022, takže letoun byl v době našeho letu nějaké čtyři až pět let starý - na nízkonákladovku slušně mladé železo. 💺 A to „8-200" v názvu není náhoda. Je to Ryanairova hustě osazená varianta MAXu se 197 sedačkami místo obvyklých 189, s extra párem nouzových východů nad křídlem, úspornější a tišší než stará 737-800. Takže ač „obyčejný Ryanair", seděli jsme vlastně v jejich modernější vlajkové verzi.
• 🛬 Přistání na Ciampinu je vždycky malý kulturní šok. Po obřím Fiumicinu, kam míří velký mezinárodní provoz, je tohle letiště rozměrem spíš jako lepší krajské letiště u nás - „Řím-Pole", jak jsme si ho překřtili. Je to mimochodem jedno z nejstarších stále fungujících letišť na světě (otevřené už roku 1916) a dnes sem prakticky lítá jen Ryanair a cargo. Z letadla na chodník před terminálem jsme byli za dvě minuty.
• 🚕 Tady přišel jediný menší zádrhel dne - doprava do města. Volali jsme Uber, který nás vyšel na 43 €. To bylo o 13 eur víc než autobus a paradoxně dráž i než fixní letištní taxík - plus za to ale bylo tempo: dvě minuty od zavolání a vůz stál u nás. 🏨 Ubytování jsme měli v hotelu Kennedy, vedlejší depandanci hotelu JFK kousek od nádraží Termini. Čisté, ale strohé - na jednu noc přesně to, co člověk potřebuje.
• 🌃 Den jsme nezakončili v pokoji. Vyrazili jsme pěšky do centra a nechali se Římem vést od jednoho klenotu k druhému. Nejdřív Koloseum 🏛️ - největší amfiteátr, jaký kdy Římané postavili (dokončený kolem roku 80 n. l.), kdysi až pro několik desítek tisíc diváků. Nasvícené po setmění je to jeden z nejlepších zážitků, které Řím nabízí úplně zadarmo.
• 🏛️ Odtud k Pantheonu - nejlépe dochované antické stavbě Říma a dodnes největší nevyztužené betonové kupoli na světě, s okem (oculus) otevřeným přímo do nebe. Stojí na náměstí Piazza della Rotonda, a právě „od Rotondy" jsme si dali i večeři. Padla volba na ossobuco con patate 🍝 v trattorii u Rotondy. Malá kulinářská ironie na okraj: ossobuco je vlastně milánská specialita z Lombardie, ne římská - takže jsme si hned první večer v srdci Říma dali pořádný kus severní Itálie. Chutnalo to ovšem náramně. Zpátky domů jsme to vzali přes večerku. Na první den to bohatě stačilo.

⛪ Den druhý - čtvrtek 11. 6. 2026: Řím a Vatikán

• 🛣️ Když už nás Řím vodil od jednoho konce k druhému, sluší se připomenout, proč se vlastně říká, že do něj vedou všechny cesty. Můžou za to římské silnice a jeden konkrétní sloup - Milliarium Aureum, Zlatý milník, který nechal kolem roku 20 př. n. l. postavit císař Augustus přímo na Foru Romanu. Od něj se měřily vzdálenosti v celé říši a byl považován za výchozí bod celé silniční sítě. Samotná věta je ovšem až středověká - v latinské podobě „Mille viae ducunt homines per saecula Romam" ji roku 1175 zapsal Alain de Lille. Vtipné je, že jsme k tomu pomyslnému nultému kilometru sami došli až večer ve Foru, aniž bychom to plánovali.
• 🥐 Ráno začalo v hotelu Kennedy snídaní, kterou lze s láskou označit za parodii - maximálně croissant a kafe. Co ale hotel uměl k nezaplacení, byla úschovna zavazadel. Batohy jsme tu nechali a vyrazili do města nalehko, abychom je večer cestou na nádraží zase vyzvedli. Na den plný chození ideální tah.
• 🚇 Z nádraží Termini jsme jeli metrem, linkou A směr Battistini, a vystoupili na stanici Ottaviano-San Pietro-Musei Vaticani - tedy přímo „vatikánské" zastávce. Platili jsme bezkontaktně kartou rovnou na turniketu a bylo to opravdu „very easy": Řím má systém Tap&Go, přiložíš kartu a strhne se běžná jízdenka (1,5é). Žádné fronty u automatů.
• 🎬 Svatopetrské náměstí, Andělský hrad a okolí - a s nimi nečekaný filmový bonus. Tahle místa totiž patří mezi klíčové lokace Andělů a démonů, kde Tom Hanks coby Robert Langdon proběhl celou Cestou osvícení. Svatopetrské náměstí v příběhu zastupuje živel vzduchu a Castel Sant'Angelo je velké finále - „Církev osvícení" a tajné sídlo Iluminátů. Langdon se k němu dostává přes Passetto di Borgo, skutečnou tajnou chodbu mezi Vatikánem a hradem, kterou kdysi používali papežové jako únikovou cestu. Že hrad původně vznikl jako Hadrianovo mauzoleum a teprve později z něj byla pevnost a vězení, je už jen třešnička.
• 📮 Odtud jsme poslali i pár pohledů razítkem „Posta Vaticana". Vatikán má vlastní poštu i vlastní známky a pohled odeslaný odtud je sběratelsky cennější - a často i rychlejší - než z italské pošty. Malá rarita, kterou si necháme dojít domů.
• 🍝 Oběd padl v Osterii Nuvolari - červené víno a carbonara. A hezká symetrie s prvním dnem: zatímco včera jsme si v Římě dali milánské ossobuco, dnes přišla carbonara, tedy naopak ryze římská klasika. Děti si vymodlily mekáč 🍟, což jsme jako rodiče statečně přežili.
• 🗿 Po obědě jsme se vydali do Baziliky svatého Petra za Michelangelovou Pietou. Fronta vyšla zhruba na půl hodiny a stála za to. Pietà je jediné dílo, které Michelangelo kdy podepsal - prý zaslechl návštěvníky připisovat ji jinému sochaři, a tak do stuhy přes hruď Panny Marie vytesal své jméno. Vytvořil ji kolem roku 1499, to mu bylo teprve nějakých čtyřiadvacet let. Od útoku kladivem v roce 1972 ji chrání neprůstřelné sklo, proto ten odstup.
• 🚶 Odpoledne a podvečer jsme spojili do jedné velké procházky: Španělské schody, Fontána di Trevi, Forum Romanum a znovu Koloseum. U Trevi jsme samozřejmě dodrželi rituál 🪙 - mince pravou rukou přes levé rameno, aby se člověk do Říma vrátil. Celkem nám den dal přes dvacet dva tisíc kroků.
• 🍕 Pak už metrem zpět k nádraží a večeře v Pizza Sapori di Roma. Pro partu padlo velké „grande" pivo 🍺 - tak trochu připomínka Benátek. Nakonec příjemná večeře s průměrným jídlem a milou obsluhou, dezert pro děti, panák pro nás. Cestou jsme se ještě zastavili ve „vše za 1 euro", dokoupili nezbytné kraviny, vyzvedli v hotelu batohy a zamířili na nádraží.
• 🚆 Noční vlak nám posunuli z 23:00 na 23:30, což nakonec zahrálo do karet - aspoň byl čas na poslední mekáč. Půl hodiny před odjezdem jsme se nalodili a udělali si kupé útulné. Souprava má bohužel to lepší za sebou - třeba nám v kupé nesvítilo - ale noční spoje na Sicílii jezdí s jedněmi z nejstarších vozů ve flotile, takže k tomu trochu patří. Vyrazili jsme. Plán byl jasný: spát až do rána, kdy nás čeká ta pravá perla téhle jízdy.

⛴️ Den třetí - pátek 12. 6. 2026: trajekt přes Messinu a Cefalù

• 🌅 Vlak odjel z Říma na čas, ve starší soupravě, ale s pohodovým stewardem. Probudil jsem se v 7:25, a kromě toho, že byla v kupé zima a musel jsem sáhnout po mikině, bylo všechno v pořádku. A v 8:10 začalo to nejzajímavější - naložení vlaku na trajekt.
• 🚆 Tohle je perla, kterou musí člověk vidět, aby uvěřil. Souprava se ve Villa San Giovanni rozdělí, po částech nacouvá na železniční trajekt, ten přepluje úžinu do Messiny a na sicilské straně se vlak zase poskládá dohromady. A není to žádná novinka pro turisty - je to technika stará 126 let. První vlakové vozy najely na trajekt přes úžinu 1. listopadu 1899, první osobní vlak ji přeplul roku 1901, a princip se od té doby prakticky nezměnil: vlak se naloží na loď, přepluje a pokračuje. Mění se jen lodě, naposledy přibyla Iginia v roce 2021. Celá ta operace zabere odhadem dvě hodiny, ale je to zdržení, které člověk počítá mezi zážitky, ne mezi ztráty.
• 🌉 A proč tu po sto letech pořád není most? Úžina leží v silně seizmické oblasti (Messinu srovnalo zemětřesení v roce 1908), fouká tu vítr, projekt je nesmírně drahý a politicky věčně sporný. Aktuálně to ale vypadá nadějněji než kdy dřív - podle harmonogramu z jara 2026 má stavba začít v posledním čtvrtletí roku 2026, práce mají trvat zhruba sedm a půl roku, dokončení se plánuje na rok 2033 a první provoz na rok 2034. Měl by to být visutý most s jediným polem přes tři kilometry - nejdelší na světě. Zajímavé je, že i po jeho dostavbě se počítá se zachováním aspoň minimálního vlakového trajektu pro případ uzavírek. Tahle rarita tedy možná nezmizí úplně.
• 🚆 Kde v Evropě ještě vlak jezdí trajektem? Messina je dnes poslední pravidelný osobní vlakový trajekt v Evropě - to, co jsme zažili, je opravdu unikát. Jako nákladní trajekt funguje ještě linka Trelleborg (Švédsko) - Rostock (Německo), jejíž provoz švédská vláda zajistila až do roku 2031, a pár dalších nákladních linek v Baltu. Slavná „Ptačí linka" Rødby-Puttgarden mezi Dánskem a Německem, po které jezdily vlaky Kodaň-Hamburk, skončila v prosinci 2019.
• ☕ K snídani se servíroval ananasový nebo granátový džus, čokosušenka a studené kafe - což by jeden v Itálii nečekal. Kávová kultura na nule, ovšem právě proto je to k popukání: v zemi, kde je espresso náboženství, působí ranní servis v nočním vlaku skoro provokativně. Klimatizace bohužel nefungovala - kdyby jela, byla by to opravdu pěkná jízda. Útěchou bylo, že jsme měli až na jediného pasažéra celý vagon sami pro sebe. Do Cefalù jsme dorazili ve 12:35 - chytře hned na místo, bez objíždění přes Palermo.
• 🏖️ Cefalù je malé městečko, kolem čtrnácti tisíc obyvatel, vklíněné mezi tyrhénské moře a mohutný skalní ostroh La Rocca. Staré město je spleť středověkých uliček, které ústí k písečné pláži a k normanské katedrále. Patří do souboru arabsko-normanských památek UNESCO a světově proslulo díky filmu Cinema Paradiso. Je kompaktní, fotogenické a celé se dá projít pěšky - ideální místo, kde po noci ve vlaku zpomalit.
• 🐟 Začali jsme rovnou obědem v Tivitti - luxus. Dal jsem si sardelové těstoviny 🍝: sicilskou klasiku, kde se slanost sardelek potkává se sladkými tóny, v nejtypičtější verzi „pasta con le sarde" s divokým fenyklem, piniovými oříšky a rozinkami. Je to ukázkové sicilské sladko-slané spojení s arabskými kořeny, jaké na pevnině jen tak nepotkáte. K tomu pivo Birra Messina 🍺 - sicilská značka přímo z města, kterým jsme to ráno projeli na trajektu.
• 🏊 Pak už přišla koupačka na pořádně přeplněné pláži. Byly docela vlny, a o to lepší to bylo - paráda. Druhá sprcha dne (po té vlakové) a vyrazili jsme do města. Procházka nás dovedla ke katedrále ⛪ - Duomo di Cefalù, normanské katedrále z roku 1131 založené králem Rogerem II., se dvěma statnými věžemi a slavnou byzantskou mozaikou Krista Pantokratora v apsidě. Zakončili jsme aperolem 🍹 v Duomo baru, kde k němu nosili tolik snacků zdarma, že to vydalo za lehkou večeři. Tenhle rituál se jmenuje apericena - a po náročném včerejšku to byla zasloužená odměna pro všechny.
• 🌇 Na západ slunce jsme vyrazili k La Bastione, večeřet pak do La Siciliana (vřele doporučuji!) - do zahrady s citroníky. Dali jsme si pacheri allo scoglio 🦐 (velké duté těstoviny s mořskými plody) a grigliata mista di pesce (grilovaný mix ryb a plodů moře). Poctivá sicilská kuchyně, všechna jídla vynikající a růžové víno 🍷 excelentní. Ceny velmi rozumné a kupodivu ne tak turistické - i když, pro koho jiného to v Cefalù vlastně je. Po večeři ještě krátká procházka na zmrzlinu 🍦 a šlo se spát. Ráno nás čekalo Palermo.

🚆 Den čtvrtý - sobota 13. 6. 2026: Palermo a noční loď do Neapole

• 🥪 Vstávali jsme v 8:30 a já zamířil do skvělé pekárny Panificio Ventimiglia pro pršut a cappuccino ☕ - tentokrát kávová kultura na úrovni. Pak na pláž 🏖️, kde zrovna probíhaly jakési policejní manévry, aniž jsme přišli na to proč. Holky zůstaly v kiosku, my s Mx vlezli do vody - jenže plavčíci nás pouštěli jen po pás, což byla docela debilita. Dali jsme tedy dvě piva 🍺 v kiosku, koupili focacciu do vlaku a ve 13:20 vyrazili do Palerma.
• 🚄 Lístky jsme pořídili přes aplikaci Trenitalia a tentokrát to byl úplně jiný svět než noční vlak - velmi, velmi pohodlný a hlavně klimatizovaný. Ve vlaku jsme rovnou objednali úschovnu zavazadel v Palermu i v Neapoli. Praktické tahy, které celý den udržely v chodu.
• 🏙️ Do Palerma jsme dorazili na čas - a po dvou letech. Posledně, při gastrotripu v létě 2024, tu zrovna vrcholil festival svaté Rosálie a město pařilo s ohňostrojem až do rána. Tentokrát jsme to vzali víc nalehko, ale rituál zůstal stejný: věci do úschovny (na Via Pola 7/9 za normální peníz) a rovnou na trh ochutnávat. A palermský trh je opravdu mekka street foodu:
• 🍢 Stigghiole - grilované špízy z jehněčích či kůzlecích střívek namotaných kolem jarní cibulky, opečené nad žhavými uhlíky. Syrově palermská klasika, kterou poznáte už po čichu přes půl ulice - a kterou jsem si oblíbil už při minulé návštěvě v roce 2024.
• 🦐 Gambero alla griglia - prostě grilovaná kreveta, čerstvá a jednoduchá.
• 🐟 Sarde a beccafico  - jedna z nejslavnějších sicilských specialit: plněné sardinky srolované s nádivkou ze strouhanky, piniových oříšků a rozinek. Název odkazuje na ptáčka beccafica, jehož pozici srolované sardinky připomínají.
• 🍙 Arancina carne - smažená rýžová koule plněná masovým ragú. Pozn. pro fajnšmekry: v Palermu je to „arancina" (ženského rodu, kulatá), zatímco na východě Sicílie v Catanii „arancino" (mužského rodu, špičatá) - věčná sicilská rivalita až do gramatiky.

• 🍩 Pak jsme zašli k Fontaně Pretoria a do I Segreti del Chiostro na nejlepší cannolo ve městě - na stejné cannoli od klášterních sester, které jsme si pochvalovali už v roce 2024 (sladké jako cumel, ale skvělé). Cestou ještě mandarinkový likér 🍊 do ruky, ponožky s kmotrem a Maradonou a dres Maradony ⚽ - příprava na Neapol byla kompletní. Zpět do úschovny, na rohu ještě pivečko a busem k přístavu (zadarmo, řidič nic nechtěl).
• 🛳️ Na trajekt Cruise Ausonia jsme se nalodili asi 75 minut před odjezdem. Je to vlastně malá výletní loď - „cruise ferry" o víc než 32 000 tunách, postavená roku 2002, s bazénem na venkovní palubě, několika bary a self-service i à la carte restaurací. V kajutě jsme byli za 15 minut a byla velká - bezbariérová, pro vozíčkáře, navíc s výhledem.
• 🍺 Večer pak proběhl v lodním rytmu: místní pivečka Peroni (5 € kus), večeře (těstoviny v self-service) 🍝 a další piva na 10. palubě za soumraku. Bazén bohužel neotevřeli - ale na noční přejezd Tyrhénského moře to byl i tak fajn program. Usnuli jsme v Palermu s tím, že se probudíme pod Vesuvem 🌋.

🌋 Den pátý - neděle 14. 6. 2026: Neapol a cesta domů

• 🌅 Do Neapole jsme připluli na čas a východ slunce nad Vesuvem 🌋 byl nezapomenutelný - přesně ten obraz, kvůli kterému má smysl volit loď místo letadla. A pro mě to bylo i malé zadostiučinění: poprvé jsem v Neapoli byl v listopadu 2021, tehdy ale dva dny v kuse pršelo, terasa s výhledem na Vesuv zůstala zavřená a odjížděl jsem s pocitem „kdyby nebylo fotbalu, tak nikdy víc". Letošní východ slunce nad sopkou ten dluh konečně splatil. První kroky vedly do úschovny zavazadel Stow Your Bags v přístavu, abychom mohli vyrazit do města nalehko. Děti chtěly samozřejmě začít u McDonald's 🍟.
• 🚠 Lanovkou ze zastávky Augusteo jsme vyjeli nahoru ke Certose a Chiostri di San Martino, kde jsme si dali kávu ☕ s výhledem na záliv. Druhá lanovka z Montesanta zrovna nejela, a tak jsme to vzali pěšky k Murales Maradona ve Španělské čtvrti. A tady je nefalšovaná Neapol - úzké uličky ověšené prádlem, oltáříky a obří mural fotbalového boha ⚽. Maradonovský kruh se tím pěkně uzavřel: v roce 2021 jsem se v Neapoli náhodou ocitl přímo u odhalení jeho sochy na stadionu, letos jsem si v Palermu pořídil jeho dres i ponožky a tady jsem konečně stál pod tím nejslavnějším muralem. Po sicilské výbavě jsme byli na správném místě.
• 🍴 Ochutnávali jsme dál: trippa cotta (vařené dršťky, tradiční neapolské pouliční jídlo), aperol 🍹, smažená mozzarella 🧀 a další street food. Neapol se ujídá za pochodu a my to plnili svědomitě.
• 🚕 Zpátky pro batohy a taxíkem na letiště. Smluvených 30 € sice nesedělo s taxametrem, který natočil 18, ale Uber chtěl 29-36, takže nakonec kompromis. Na letišti to šlo dovnitř rychle, jenže panoval mumraj, a tak jsme koupili přes DragonPass salonek. Štíplo to, ale budiž - letiště bylo úplně přeplněné a klid za to stál.
• ✈️ Let byl pohodový. Vezl nás Airbus A320 easyJetu s imatrikulací OE-IVR (rakouská značka easyJet Europe), tedy stroj zhruba devět až deset let starý - o něco zkušenější železo než ranní Ryanair MAX z prvního dne, ale úplně v pohodě. Malá ironie: ještě v roce 2021 jsem si do neapolského reportu psal, že easyJet sem „prý od jara začne létat" - a teď mě ta samá linka vezla domů. Znal jsem ji pod kódy U2 4273 i EJU 4273. Let jsem hladce prospal a v Praze jsme přistáli na čas. PRG parking, ucpaná Blanka nám přidala 20 minut - a hurá domů.

📊 Statistika a shrnutí celé cesty (10.-14. 6. 2026)

Najeto, naplaveno a nalétáno (orientačně)

✈️ Letecky: ~1 945 km

• Praha → Řím-Ciampino: ~920 km
• Neapol → Praha: ~1 025 km

🚆 Po kolejích: ~920 km

• noční vlak Řím → Cefalù: ~850 km (z toho ~3 km svezl vlak naložený na trajektu přes Messinskou úžinu)
• Cefalù → Palermo: ~70 km

🛳️ Lodí: ~320 km

• Palermo → Neapol (Cruise Ausonia, přes Tyrhénské moře): ~320 km (cca 170 nm)

🚌 Místní doprava:

• metro v Římě: Termini → Vatikán (linka A) ~4,7 km a Koloseum → Termini (linka B) ~1,6 km, dohromady ~6,3 km
• bus z centra Palerma do přístavu: ~3 km
• funikulár v Neapoli (Augusteo → Vomero k San Martino): ~1,3 km

Za chutí Itálie na podzimní prázdniny: mezi Gradem, Benátkami a Palmanovou

 Po Gdaňsku druhý výlet na G, Grado ve společnosti Ffamily. Líbilo se, i když ještě den navíc by tomu slušel... jenže... konec prázdnin, škola volá.

🌅 Sobota a cesta přes Alpy

• ⏰ Vstáváme ve čtyři ráno a v pět už jsme na cestě. Praha je ještě tichá a prázdná, D3 hladká jako z reklamy na benzín. První zastávka – Tank Ono v Dolním Dvořišti. Káva ☕, plná nádrž a náhoda – u automatu potkávám bývalého kolegu. Svět je fakt malej.
• 🏰 Salzburg - Kolem deváté jsme u Salzburku. Město na řece Salzach (425 m n. m.), pod hradbou Hohensalzburgu, s úzkými uličkami pod skalou Mönchsberg. Město UNESCO, vůně kávy a Mozart na každém kroku 🎻.
• ⛰️ Mezi Alpami - Za Salzburkem začíná opravdová cesta horami. Stoupáme do výšek kolem 1200 m n. m., tunelem Tauern (6,4 km) a Katschberg (5,9 km). Mýto 14,5 €. Tauern Autobahn (A10) – jedna z nejkrásnějších tras Evropy. Kolem nás se zvedají vrcholy přes 2000 metrů – Ankogel, Hochalmspitze… čistá síla hor 🌄.
• 🏞️ Villach - Jak jsem říkal – ve 13:00 jsme na místě. Oběd ze zásob (klasika – chleba, sýr, rajče 🍅) a pak rovnou do termálů. KärntenTherme – moderní, menší, rodinné. Rodinný tiket s parkováním 85 €. Villach leží na řece Drávě, asi 500 m nad mořem, obklopený Julskými a Gailtalskými Alpami. Má příjemné centrum a je perfektní výchozí bod k jezerům Faaker See a Ossiacher See 💧.
• 💦 Termální lázně Warmbad Villach - Na úpatí Dobratschu (2166 m n. m.) vyvěrají z hloubky 1200 m minerální prameny o teplotě kolem 29 °C. Moderní komplex s wellness, tobogány i klidovou zónou s výhledem na hory – ideální kombinace relaxu a pohybu.
• 🌙 Večer - Kolem šesté přijíždíme na ubytování – Wilena apartmán. Dobré parkování, automat s pivem 🍺, ale mrtvá wifi. Lasagne k večeři, film, a pak rychle spát. Ráno pokračujeme dál.

Neděle – Villach, Palmanova, Grado

• ☀️ Ráno - Vstáváme – i díky posunu času – dřív, než jsme chtěli 😅. Snídám luxusní bábovku, kávičku ☕️ a neodpustím si ani jeden řízeček. Auto nakládám o půl hodiny dřív a nestačím se divit – v garážích stojí asi sedm luxusních aut (BMW 7 atd.), všechna s rumunskou SPZ 🚘. To jako co? Instalatéři? Dealeři? 🤔
• 🚶 Dopoledne – Villach - Zabaleni se přesouváme na parkoviště u radnice a vyrážíme na krátkou procházku kolem řeky k místním kostelům ⛪️. Heiligenkreuzkirche (kostel Svatého Kříže) – barokní kostel z 18. století stojící poblíž řeky Drávy. Stadtpfarrkirche St. Jakob – hlavní městský farní kostel se 94 metrů vysokou věží, nejvyšší v Korutanech.
• 🏛 Historie Villachu - Villach má historii sahající až do římských dob, kdy zde stála osada Santicum na důležité cestě přes Alpy. Město bylo poprvé zmíněno roku 1060 a už ve 13. století získalo městská práva, což z něj činí jedno z nejstarších měst Korutan. V průběhu staletí bylo několikrát zničeno zemětřeseními i požáry, ale díky své poloze na obchodní trase mezi Itálií a Rakouskem se vždy znovu vzchopilo 💪 a zůstalo významným regionálním centrem.
• 🍰 Mlsání u kostela - U druhého kostela nás přemohla mlsná. Dáváme si dortíky – a asi dobře děláme. Konditorei Rainer je tradiční rodinná cukrárna s více než 150letou historií, proslulá domácími dorty, perníky a letní zmrzlinou. Ideální místo na kávu a zákusek v klidné atmosféře hned vedle městského kostela ☕️🍮.
• 🚗 Cesta do Palmanovy - Pak přes pevnost zpět k autu a směr Udine – a naše další zastávka Palmanova. Silnice spojující Villach a Udine je evropská trasa E55, vedoucí přes Tarvisio a propojující Rakousko s Itálií přes tunel Karawanken (7,9 km dlouhý, otevřen v roce 1991) – jeden z nejdůležitějších alpských přechodů 🏔.
• ⭐️ Palmanova - Kolem 12:30 projíždíme branou do Palmanovy. Parkujeme (hned u první brány se dá pohodlně, ale Google nás vedl jinudy 😅) a míříme nejdřív na náměstí a pak na pizzu 🍕.
• Palmanova byla založena roku 1593 Benátskou republikou jako dokonalé renesanční pevnostní město ve tvaru devíticípé hvězdy. Navržena byla k obraně proti Turkům i Habsburkům. Její geometrický půdorys vychází z ideálů utopického „města dokonalosti“, kde měl každý dům své přesné místo a vše směřovalo k centrálnímu náměstí Piazza Grande.
• Díky své jedinečné urbanistické koncepci je Palmanova dnes zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO 🌍 a patří k nejlépe zachovaným pevnostním městům Evropy.
• 🌅 Odpoledne a večer v Gradu - V 16:00 máme check-in v Gradu. Sledujeme západ slunce 🌅, večeříme mořské plody (v neděli je hodně podniků zavřeno) 🦐, víno… a pak ještě jedno 🍷😉.
• 🏖 Grado - Grado, původně římský přístav Aquileie, vznikl už v 5. století a stal se útočištěm obyvatel prchajících před barbary – předchůdcem pozdější Benátské laguny. Ve středověku bylo město sídlem patriarchy z Aquileie a významným náboženským centrem s dodnes zachovanými raně křesťanskými mozaikami v bazilice Sant’Eufemia 🙏. Dnes je Grado známé jako “Isola del Sole” – Ostrov slunce ☀️, oblíbené lázeňské letovisko s 12 km písečných pláží a historickým centrem obklopeným lagunou s více než stovkou ostrůvků 🏝.

 Pondělí – Benátky (Venezia)

• ⏰ Ráno - Vstáváme v 6:45 a zkouším sehnat pečivo 🥐. Na GMaps všichni lžou – v 7:00 je tu úplné mrtvo, otevřeno nikde nic 😅. Vyrážíme tedy autem na vlak do Cervignano del Friuli, po cestě kupujeme proviant 🧃🥪 a hladce stíháme odjezd v 8:53. V 10:21 už vystupujeme na nádraží Venezia Santa Lucia a hned nás pohlcuje ten typický cestovatelský mumraj 🌍.
• 🏛 Benátky – město na vodě - Benátky (Venezia) vznikly v 5. století na 118 ostrůvcích v mělké laguně Jaderského moře, kam se obyvatelé uchýlili před nájezdy barbarů 🌊. Od 9. století se staly mocnou námořní republikou, která ovládala obchod mezi Evropou a Orientem ⚓️. Ve 14.–15. století patřily k nejbohatším městům světa a měly přes 180 000 obyvatel – tehdy jedno z největších v Evropě 🏰. Dnes Benátky tvoří síť 150 kanálů a 400 mostů, z nichž nejznámější je Ponte di Rialto 🌉.
• Dominantou města je Bazilika sv. Marka s mozaikami ze 13. století a Dóžecí palác, bývalé sídlo vládců Benátské republiky 👑. Celé historické centrum je od roku 1987 zapsáno na seznamu UNESCO, a ročně přivítá přes 25 milionů návštěvníků 🌍.
• 🚶 Den v Benátkách - Procházíme město směrem k bazilice sv. Marka ⛪️, projíždíme se gondolou 🚤 a okukujeme krámky s maskami a sklem z Murana 🎭🪞.
• Jestli je Barcelona overtourismus, tak tady je to úplné peklo na zemi – i mimo sezónu. Davy všude, uličky plné, hluk, tlačenice… 🫠
• Na rovinu říkám, že sem už asi nikdy nemusím. Krása obklíčená turistickým cirkusem 🎪.
• 🍕 Oběd & past na turisty - Klasická turistická past -  tourist trap – hned se nás snažili obrat o 60 € na účtu 💸. A za čtyři velká piva (tupláky) si účtovali dalších 72 € 🍺🤦‍♂️. Jo, Benátky jsou krásné, ale taky umí být pěkně drahé…
• 🍦 Odpoledne & návrat - Kupujeme suvenýry, zmrzlinu 🍨, já si dávám cannoli (neodolám 😋) a v 16:39 už zase sedáme do vlaku 🚆 směr Grado. Já pospávám, unavený, ale spokojený.
• 🌅 Večer v Gradu - Večeře v místní putyce 🍽 – dávám si degustační seafood talíř, který mi vážně chutnal 🦑🦐. Sklenka vína 🍷, mořský vzduch a klid po benátském chaosu.

Úterý - 🐟 Rybáři, Terst a aperol u západu slunce

• 🌅 Ráno - Budík si dávám ještě dřív ⏰ – chceme udělat radost malým rybářům 🎣. My s Mx přicházíme na molo lehce po sedmé hodině. Po jedné změně místa nám to vydrží do devíti. Na snídani nikdo chuť nemá, a tak rovnou vyrážíme směrem na Terst 🚗. Cestou jedeme podél pobřeží 🌊, zpátky to pak bereme po dálnici – mimochodem bezplatné 🛣.
• 🏛 Terst (Trieste) - Terst leží na severovýchodě Itálie u Jaderského moře, jen kousek od slovinských hranic 🇸🇮. Má asi 200 000 obyvatel a je hlavním městem regionu Friuli-Venezia Giulia.
• Díky své poloze byl po staletí strategickým přístavem Rakousko-Uherska, které z něj udělalo významné obchodní i kulturní centrum ⚓️. Po 1. světové válce připadl Itálii, po 2. světové válce byl krátce samostatným územím – Svobodné území Terst pod správou OSN. Město spojuje italskou, slovinskou a rakouskou kulturu, což je vidět v architektuře, jídle i jazyce 🏙. Dnes je Terst známý svou kávovou tradicí ☕️ a elegantní atmosférou bývalého habsburského přístavu.
• Navíc sem nově létá Ryanair ✈️ – ideální výskok na víkend nebo jako brána k severnímu pobřeží Itálie. Třeba do Grada je to z letiště jen jedna stanice vlakem 🚆.
• 🅿️ Příjezd do Terstu - Cesta měla trvat hodinu, plánovaný příjezd 11:05, ale realita jiná – zaparkoval jsem až 12:31 😅. Všechno zavřené, nábřeží blokované kvůli cruise lodi 🛳 (až druhý den ráno dorazila MSC Fantasia .... místní podle samolepek nejsou z velkých lodí moc nadšení a docela je chápu). Myslel jsem, že jde o nějaký rakousko-uherský svátek, ale prý „běžný den v Terstu“ 😄.
• Parkování? Čisté peklíčko 🔥.
• 🍺 Bufet da Pepi - Ve 12:45 přicházím k ostatním do legendárního Buffet da Pepi, kde už je objednáno, dávám si jen pivko 🍻. Podnik byl založen už v roce 1897 a je naprostou institucí Terstu.
• Proslul tradičními masovými specialitami z vařeného vepřového – kýta, jazyk, klobásy, vše se servíruje s křenem, hořčicí a pivem 🐖. Je to místo hlučné, upřímné a autentické – přesně tak chutná starý Terst ❤️.
• 🍨 Odpoledne v centru - Po obědě procházíme hlavní náměstí Piazza Unità d’Italia 🇮🇹, promenádu a pak Canale Grande, kde dáváme dětem pohár 🍧 jako odměnu. Sledujeme racka 🐦, který odnesl od vedlejšího stolu půl pizzy – to fakt nechceš vidět 😂.
• 🌇 Západ slunce v Gradu - Více se stihnout nedalo, chtěli jsme být zpět v Gradu na západ slunce s aperolem 🍹 – a to se povedlo! Na večeři míříme do vyhlášené Trattoria Al Pescatore, kde jsme přišli přesně na otvíračku – o 5 minut později nebylo jediné volné místo 🍽.
• Já si dávám opět degustační talíř 🦐🦑 – skvělé, čerstvé, poctivé.
• 🌴 Dozvuky dne - Grado mě příjemně překvapilo. V sezóně to tu asi bude mazec, ale konec září? To si tu dokážu klidně představit – klid, moře, víno, ryby a slunce ☀️.

Středa - cesta domů

• Ráno ještě rychlé nákupy, croisant a kávy. Pozdravit rybáře a 10:20 sedíme v autě a jedeme. 
• Gmaps odhaduje cestu na 9:20, moje cista jízda 9:12…. asi dobrý.
• Stavíme u McD u Salzburku, tankuji posledních 7l u Lince a pak plnou u Tank Ono na Dvořišti. Jelo se krásně, speciálně D3 je požitek. Rakušáci samé omezení, tipuji že přes 50% trasy není 130....

Resumé - Dlouho jsem v Italii nebyl - takže:

• Coperto 3e - vlastně bez protihodnoty, platí i malé děti....
• Vlastní ručníky, povlečení - asi nějaký zvyk u moře či co, ale v Grado 90% apartmánů přes Booking
• Poměrně mala rozmanitost jideláků - přeryv tak 80%. Možná jsem od italů čekal víc. Stejně jako pizza - z trenek mě nevystřelila. Turisticky dost unifikované.
• Automaty na cigarety, vapky, kondomy s elektrickou občankou (do 5let u nás - to si sem dávám jako poznámku, zda se to vyplní)

ME U21 v Dunajské a taky termály... malá fotbalová apalucha

Realizujeme plán z prosince, naplánovaný to bylo skvěle. Taková malá fotbalová apalucha.

Ve čtvrtek v 8:30 nás s MX nabírá Jaryn@Jaryn a jedeme do Kolína na vlak Metropolitan. V něm již sedí 0F+3 a Magistr +2. Drží kupé i jídelák. Za Brnem dochází čepované pivo. Fanoušci se s 200 porcemi porvali rychle. My máme na pažbě 35 malých ve 4 kusech.

Bratislava, přestup na Leo a 15:30 jsme v DS v ubytování Apartmány Termál, hned vedle termálního koupalište, kam hned jdeme. Děti to tu milují, my konzumujeme. Jídlo docela rozumné.

V 19:30 taxíkama na stadion. Úžasná atmosféra Fanatismus Česko, prohra 1:3. Neměli jsme na ně.

Domů na hotel pěšky, ráno snídačka na terase, termály, konzumace a cesta domů. V Bratislavě pizza na dětském hřišti. 

Parádní to bylo, i vlajka vlála.

4+7 dětí, nejmladší 3,5 roku, nejstarší Mx 9.

Cześć Gdańsku - vlakem k baltu

Na dlouho plánovaný zážitkový víkend  s rodinou od cestovatele O odjíždíme hned po kroužkách, asi v 19:30. Stavíme auto v Chabrech, jdeme na jedno na Točnu a pak busem na metro a na hlavák. Vše jde podle harmonogramu a tak ve 22:něco sedíme v lůžkovém vagónu CD JLV směr Varšava (tedy byl to směr Košice, ale v Bohumíně nás rozdělili). Chvilku mejdanujeme a po Pardubicích jdeme spát. Bohužel mě probudilo šibování v Bohumíně jinak spím až do budíku 7:45.
To je čas na snídani (slaná/sladká v ceně). Volím sladkou s kávou. CDwifi labilni, nespolehlivé. Bohužel. WC total čisté, dokonce je k dispozici i sprcha. Umyvadlo na vyčištění zubů nebo ruce je přímo na kupé. Pro Varšavu fasujeme ještě malé mattonky, bereme je všechny.

Ve Varšavě jsme přesně. Úplně přesně. První kroky vedou k úschově zavazadel (u peronu č.4) Couráme městem, svačíme a kupujeme oběd v McD. Byly to takové 3h na příjemno, seznámit se s Varšavou. Moc jsme toho teda nestihli, ale stačilo to a fotky taky máme. O pár minut jsme prošvihli výměnu čestné stráže…

Do Gdaňsku nám to vyjedlo o 1 min později a vlak Želgraz nebude výstavní skříň polských PKP Intercity (když jsem viděl, čím jsme jeli s PKP druhý den do Gdyně, škoda, že jsme kupovali tak cenově citlivě. To byla panečku jiný vláček). Pravěk. Bez wifi, zásuvka nefunkční, občerstvení bez piva. To vlastně nešlo koupit ani na Varšava Centrál. Tyhle stupidní pravidla mě maličko štvou. Na nákupu plechovky piva nevidím nic špatného, hlavně když kousek od nádraží lze koupit cokoliv (to jsme ale bohužel nevěděli předem). Situaci na trati (nějaká bouračka kousek od Gdaňsku) nám přivodila zpozděni X minut. Žádné informace anglicky. Bohužel po celou cestu. Asi to není nejvíc mezinárodní spoj.

V Gdaňsku (moje podruhé) jsme tedy asi o necelou později. Pěšky jdeme na ubytování, bydlíme v apartmánu přes Booking na dohled sochy Neptuna, takže totálně ve centru. Všude kolem restaurace, pouliční umělci atd. Checkin naprosto hladký, klíče jsou ve schránce u dveří. Odhazujeme batohy a jdeme na procházku hanzovním městem a hledáme místo k večeři, nakonec jsme jedno takové so-so našli. Dáváme si něco mixu polských specialit s turistickým umem (pirogi a rybí polévku) a dá se to. Máme totiž hlad. Mx si oblíbil nugetky. 

Po večeři nákup ve večerce, nákup lístků na vlak ráno do Gdyně a jdeme bydlet. 

Snídaně doma, pro mě káva a vločky a bohužel zase vstávání na budík. Jinak to ale nejde. Přichází nám varováni po sms s upozorněním na silný vítr a lijáky. Valencia vibe je zpět. Nosíme smůlu? Tento bod odpovím rovnou předem. Nic nebylo, planý poplach… ale podle Windy něco kolem šlo, ale mořem.

Z nádraží odjezd 8:33 a měli jsme štěstí, přijelo krásné Pendolino. Posádka na nás kouká jak na bezdomovce, ale mám máme lístky, takže klid. V Gdyni je na nádraží krásný historická McD. Město má odlišnou atmosféru než Gdaňsk – víc klidu, víc funkcionalismu, víc moře. Jdeme pěšky na molo a zkoušíme lovit ryby. Našli jsme místo, kde jsou rybáři… ale fouká, moře neklidné a nic. Jen ztrácíme 2 mušky.

Pro chuť kupuji ryby uzené, především halibuta (č.1), ale jsou na mě moc mastné. Oběd jdeme do takové samoobslužné jídelny na mole. Přečkáváme tu jediný deštík ten den. Já zase pirožky. Pak už sedáme na Uber a jedeme do Sopot.

Sopoty jsou plážová klasika – dlouhé dřevěné molo, promenáda a elegantní vily.

Krátká procházka od nádraží vede rovnou k moři – slaná vůně a místní zmrzlina k tomu.

.Sopoty jsou pro mě zklamání. Snobské, naleštěné, bída. Vstup na molo placený, krámky drahé, a vlastně vše placené. Dáváme zmrzku, okukujeme Lamba (jedno i s CZ SPZ) a Boltem domů. Bolt nás vyšel levněji než vlak podle PKP aplikace.

Večer se nám nedaří sehnat restauraci a najíst se dřív než v 21:30 a tak jdeme do kebabu. Jako kompenzaci pak jdou děti dom a my míříme do Pijatelna vodki i piva - a 5 panáčků a 2 pivka jako kompenzace. Všichni si pamatují Vzteklýho psa, ale já raději Poručíka Borowitze.

Pijalnia Wódki i Piwa je populární síť barů v Polsku, známá svým retro socialistickým interiérem a velmi příznivými cenami. Nápoje jako pivo a vodka zde stojí přibližně 4–8 zlotých (1–2 €), což přitahuje jak místní, tak turisty. Interiér barů připomíná dobu socialismu s novinami na zdech, starými televizory a jednoduchým nábytkem, což vytváří specifickou atmosféru. Kromě nápojů nabízí Pijalnia Wódki i Piwa i tradiční polské občerstvení, jako je tatarák, sledě nebo tousty. V barech sítě Pijalnia Wódki i Piwa se podávají především polské vodky, mezi nimiž vynikají značky jako Soplica a Żubrówka. Tyto vodky jsou známé svou kvalitou a tradičními recepturami, což je činí oblíbenými jak mezi místními, tak turisty. Kromě těchto komerčně dostupných značek nabízí Pijalnia také vlastní domácí speciality, jako je cytrynówka – citronová vodka připravovaná přímo na místě. My preferovali především značku Soplica (a to jak tam, tak placatku sebou). Soplica je jednou z nejstarších a nejuznávanějších značek vodky v Polsku, jejíž historie sahá až do roku 1891. Založil ji Bolesław Michał Kasprowicz ve městě Gniezno, kde vznikla první láhev této vodky. Značka je pojmenována po postavě ze slavného polského eposu „Pan Tadeusz“ od Adama Mickiewicze, což odráží její hluboké kořeny v polské kultuře a tradici. Soplica je známá svou širokou škálou ochucených variant, které se vyrábějí z přírodních ingrediencí, jako jsou lískové ořechy, maliny, višně, citron s medem a mnoho dalších. Tyto likéry, často označované jako „nalewki“, mají nižší obsah alkoholu (obvykle kolem 30 %) a jsou oblíbené pro svou sladkou a bohatou chuť. 

Další den jdeme po snídaní na nábřeží a lodí-přístavem na Westerplatte. Na místo, kde padly první výstřely a začala druhá světová válka. 

Westerplatte je poloostrov v Gdaňsku, kde 1. září 1939 začal útokem německého bitevního křižníku Schleswig-Holstein první ozbrojený konflikt druhé světové války. Malá posádka polských obránců zde statečně vzdorovala německé přesile celých sedm dní. Místo se stalo symbolem polského odporu a odvahy. Dnes je Westerplatte pietním místem s památníkem padlým a muzeem, které připomíná začátek největšího válečného konfliktu v dějinách. Je oblíbeným cílem návštěvníků Gdaňsku zajímajících se o historii.

Po procházce kolem pomníku jdeme zkusit rybařit. Ale neberou. Děti blbnou na pláži a pak se maličko dělíme. Jedeme napřed, couráme městem až na večeři, kterou jsme měli zarezervovanou. No a na závěr samozřejmě, Pijatelna, vyzvednout zapomenutý šátek z předešlého dne.

V neděli už toho na programu není moc, navíc ráno prší. OF jedou rybařit (nalovili poměrně hodně sleďů), my volíme rodinný program. Jdeme k tržnici, která hrála v Cirkusu Humberto.

Televizní seriál Cirkus Humberto byl částečně natáčen v Gdaňsku, kde filmaři využili zejména Halu Targowou a historické ulice v centru města. Tyto lokace dobře odpovídaly atmosféře 19. století, v němž se děj odehrává. Přesný počet míst není znám, ale natáčení zde bylo součástí širší mezinárodní produkce, která zahrnovala i Prahu, Berlín či Hamburk.

Potom k námořním muzeu a venkovní expozici parníku Solden. Ten se mi líbil moc a nakonec rybí oběd. Zase jsem si dal halibuta a pálivou krevetovou polévku (špica). Nákup suvenýrů, relax na pokoji (podařilo se mi prodloužit checkout). Na letiště Boltem. Letiště je pohodové, malé, rychlé. Končíme u McD a tam vegetíme až do konce. Potkáváme ředitele ze školy dětí. Cesta vzduchem necelou hodinku, Boltem do Chaber pro auto a pak domů.

Report samozřejmě dopisu maličko pozdě, takže ten konec už není úplně detailní. Výlet to byl skvělý. Na lůžkový vagon ČD nedám dopustit a někam bych vyrazil klidně zítra….

Jedinečná Jedlová

 Železniční stanice Jedlová je zastávka uprostřed ničeho. Vlastně uprostřed celkem pěkný přírody, turistických a cyklistických stezek a proto není náhodou, že na této stanice je 365 dní v roce otevřena "nádražka". Opravdová nádražní restaurace

A když vám kamarád, který o ní četl v knížce řekne, že sem musíme, kdo jsem já, abych odporoval. A tak slovo dalo slovo, připravili jsme svačinu na cestu a jeden den po poledni vyrazili. Bohužel, dost pršelo, takže tam bylo dost volno (celkem lidí v knajpě asi 10, když je pěkně prý 150+).

Hospoda má šmrnc nádražky, ceny taky lidové, na čepu Plzeň a Konrád. Slabým místem je kuchyně, nečekejte domácí, vše ohřívané v mikrovlnce. Tudíž nic moc teplé.

Domů posledním přímým vlakem v 19:38.

Výlet hodný opakování.

Cesta tam v režimu IDOL 150Kč 24h lítačka. Produkt co si musím zapamatovat na prázdniny.