Podzimní dovolená Kvilda-Blava

Prvně se chci pochlubit, že jsem plánoval Vás informovat o průběhu cesty celou dobu, nicméně iPad s tímto blogovacím zařízením nezpolupracoval, takže pešek. Předchozí příspěvek budiž jasným důkazem.

Již několik týdnů jsme plánovali příjemných 6-7 dní v Chorvatsku a chtěli si užít ještě posledních pár dní sluníčka v tomto roce, přecejen krátká dovolená ve Varech není plnohodnotná dovolená. Nicméně počasí bylo proti a proto vyhrál plán B (vlastně C, B byl welness hotel v Alpách, ale tam hlásili taky hnusně :-/), dovolená v ČR a když už máme volno, spojíme odpočinek s radistí pro naše přátele a začíná se rýsovat i krátká návštěva na Slovensku.

V neděli večer vymýšlíme kam v ČR. V Kašperkách jsme již byli, ale Šumava se nám líbí, tak volíme Kvildu - nejvýše položenou obec v ČR ( 1065 m n.m.), ležící uprostřed nádherných Šumavských plání - a její hotel Šumava Inn, který mohu s lehkým srdcem doporučit. Jak ubytování ve vkusně zařízených pokojích ve stylu Šumava a dřevo, tak i restauraci i příjemný personál. Hotýlek strčí do kapsy řadu namachrovanějších zařízení. Počasí nám moc nepřeje, přesto couráme po okolí, nejvíce po naučných stezkách, jedeme na výlet do ekonomického zázraku Modravy, obce kde má chalupu Bakalář a zkoušíme druhou restauraci provozovatelů našeho hotelu Zlatou stezku, kterou bych nedoporučil přes oběd, neboť mají jen hotovky.

Přes Třeboň, kde je babička s dědou v lázních, volně odjíždíme směr Vídeň a Bratislava. Nakonec volím kratší cestu přes Rakousko i za cenu nákupu dálniční známky, ale jsem zklamán. Prakticky celý úsek ČR-Vídeň je hustý provoz a kousek dálnice v opravě. Navečer i s malou zajížďkou příjíždíme do Bratislavy a již na nás čeká pokojíček v hotel Avance vedle opery. Prostě jsme vyměnili vesnici za město, dřevo za sklo a kov. Parkování přímo v garážích pod hotelem, velmi příjemná postel a nejen proto si i tento hotel vyslouží moje doporučení.

Večer obdivujeme nákupní zázrak -(mají Desigual dříve než my :( ) na nábřeží Euroveu, ale k večeři nás nenalákala a raději couráme uličkami a parkujeme v irském Dubliner Pubu. Vlastně je tak pěkně, že sedíme na zahráce a jídlo překonává moje očekávání! Fakt dobrý!

Deštivé páteční ráno přečkáváme v hotelu, pak oběd s Andrejem v El Gaucho, návštěva UFO na Novém mostu a hurá do Opoje na rodinou návštěvu. Večer vyrážíme s Andym vstříci noční Blavě, pivko v Dublineru a kubíčko v Greenwich (prý no1 coctail bar v Blavě - hledejte Zelenou ulici).

Celý zážitek je okořeněn ochutnávkou retro nápoje KBS = karpaty brandy špeciál :) a pozor ať vás neošmelí, existuje i chudší brácha, karpaty brandy :)

V sobotu domů hned dopoledne a to i přes příchod na hotel po čtvrté raní..

Mrkněte i na moje další trip reporty a čerpejte inspiraci :)

Kvilda

Kolínko na černém pivu

Lahodné :)

30

a už tomu nejde utéci :)

MujVentil a Flightradar24 bodují

a vodí na moje stránky nejvíce návštěvníků. Je to až z podivem, ale kdo sem jdete přes Seznam.cz nebo Google, patříte buď k leteckým fandům(Flightradar24), normálním lidem nebo zvědavcům pátrajících po původu webu mujventil s adresou MujVentil.cz.

Proč jsem ale první na výraz "nahá mašlíková", třetí na "prodej melounů" a pátý na "vejmrda"?

My jsme kvalitní noviny, to u nás nehledejte! :)

Sushi - Praha se stále lepší

Musím uznat, že jsem se sushi v Praze stále a stále spokojenější. Nechal jsem si sice rozmlsat chuťové pohárky v Sushiya v Kyjevě, ale Praha se skvěle dotáhla. Pokračuji tedy v reportování o pražském sushi (kapitoly 1 a 2)

Díky rekonstrukci pro mě nejoblíbenějšího sushi Yami jsem navštívil sesterský podnik Hanabi (místo takové svěžejší a servírky z Yami) a moc si pochutnal. Po objednání sushi setu a doplnění o rolly s úhořem si servírka neodpustila poznámku, zda "mi stačilo" :) Stačilo!


Dneska se mi podařil objev, na který zatím nemám referenci. Co ale mám je blízká kancelář a proto co nevidět vyběhnu do Shiki Sushi na Pankráci. Menu vypadá opravu lákavě.

Nemáte rádi sushi? Neholdujete mu? Zkuste svěží kůzlátko z nového menu Restaurace Hybernia :)

Triprepot PRG-MUC-KBP-VIE-PRG

Psáno pro uživatele forum.airways.cz

Další TRIREPORTY
PRG-DUS-DXB-ATH-PRG
PRG-IST-DXB-IST-KBP-PRG s TK + OK

Po svém prvním a druhém tripreportu přináším třetí a věřím, že vás zaujme. Do Kyjeva a zpět jsem letěl v posledních 3 letech asi 40x, takže věřím, že dokáži porovnat úroveň služeb společností. Letový řád v PRG ve středu moc variant nenabízí... moje podmínka byla ráno schůzka v Praze, večer v Kyjevě a v 9 ráno další v Kyjevě. Jak to zkloubit? Mnou neoblíbený VV odlítá po deváté, OK po jedenácté a pak nic :(.
Vím, že řada moráváků lítá z Vídně s Austrian a chválí si je, proto byli moje první volba. Let cca v 15:30 do Vídně, po osmé večer v Kyjevě a přelet z VIE s Ukraine International, na což jsem se těšil, páč několik kamarádek u nic dělá letušky a navíc jsem je chtěl porovnat s VV.

Schůzka v Praze proběhla podle plánu, kolegy odmítám s nabidkou oběda a v ten moment volá dispečink, že let (nevím který) se ruší a že mě přebookují na noční let, s příletem po 23h do Kyjeva. To mi značně nevyhovuje a tak zkouším nadhodit, zda je možné využít LH. Domlouváme se na konec na let s LH přes Mnichov. Je až s podivem, že po 3 letech neustálých přeletů jsem na LH nenarazil, proto se také těším, obzvláště když mám rád letiště v MUC.

Na letišti jsem na čas vybaven poukázkou do salonku ČSA (nemám rád menzies), překvapením pro mě je, že Lufthansa mě posílá do ČSA salonku, aspon poukázku ušetřím na jindy. Let na čas, Bombardier CRJ700 narván k prasknutí. Letušky klasicky evropské, otrávené. Nevím proč, ale evropské aerolinky mají vždy o několik stuoňují horší přístup personálu k hostům a vždy cítím, že čekají nějaký vděk za to, že tam pro mě jsou. U asijských aerolinek to cítím opačně. K jídlu LH rozdává v šátku zabalený komplet, který nazývá svačina na tůru, no nevim, nepochutnal jsem si na ničem :( a pomalu už přistáváme. Odlet někde kolem 17:45 a 18:15 již z okénka vidím MUC.

Přestup mě naprosto dostal svoji pohodlností, rychlostí. MUC řadím do TOP10, ale po tomto letu do TOP3 :). Po minulém zklamání z DUS mám všechnu kosmetiku v sáčcích, pásek jsem raději nechal v kufru a vyházel všechny zapalovače. Šikana opálených turků mě ničila, ale tentokráte, pohoda, žádná další security! Super.
Let A320 v klidu, personál viz výše, celá business class narvaná nějakmi korejci či japonci a přistání zase na čas. Lufthansa mě nenadchla, ani neurazila službami, ale komfortu si vážím.

Odlet v 8h v sobotu ráno sebou nese riziko protažené noci a velkým nedostatkem spánku. Pro propařené kyjevské noci mě taxík bere po 20min odpočinku přímo na letiště a po šesté už tam přešlapuji na odbavení. Plní se mi přání lětět s UAI a porovnat je s VV. Odbavení, kontrola dneska funguje na 1 s * a po 15min už relaxuji v salonku. Kdo zná KPB ví, že 15min je excelentní čas. Nastupujeme jedním ze 2 rukávů přímo do letadla a nemusíme tak nastupovat přes autobus. Letový park UAI představují 19x B737, z toho 4 funglovky NG. Na nás bohužel vyzbyl starší model 737-500 z roku 92 ale v dobrém stavu. Odlétáme na čas, letadlo překvapivě poměrně zaplněno, v C pouze 1 volné místo ze 4 řad, celkem 102 človíčků a prakticky jsme se ještě neodlepili a usnínám, probouzím se dotekem přistávací plochy ve VIE.

Ve VIE vystupujeme poměrně rychle přes autobus, pasovka také rychlá. Což je dobře, jelikož na přestup mám necelou hodinku. Zkouším ještě návštěvu salonku, ale nijak odvázaný jsem z něj nebyl, stejně jako z celého VIE. Na něm mi nejvíce vadí neustálý boarding přes autobusy, dneska v teple přes 30st jsme v něm trávili více jak PUL HODINY! Což není zrovna služba, jakou si člověk představuje! S 20min zpožděním odlétáme, servis na palubě takový nemastný neslaný a už jsme v Praze. Obsazenost toto letu bylo 51 lidí ve Fokkeru 100.

Vary Bary

Tak jsem zpátky z Varů a rád se podělím o pár zážitků, spíš varských, než festivalových.

Prvně jsem byl rád, že se mi podařil vopruz s ubytováním a musím říci, že s Jadranem jsme měli nakonec víc štěstí, než jsem si myslel. Paní majitelka byla férová a hned v úvodu přiznala, že přestřelila díky festivalu ceny... a že mě jako okrádá :)

Odpolko jsme byli na dostizích, poslední sázkou na vítěze jsem se krásně dostal do bilance +10% včetně pití (a DPH), takže příště můžeme zase na dostihy. Andělem štěstí mi byl Tomáš Vraj, jmenovec mého kolegy.

Pondělí bylo zase nechutné vedro. První naše kroky byli pěšky k lanovce a pak nahoru na Dianu. Výhled paráda. Původně nás všichni odrazovali, co je to schodů... ale je tam výtah. Večer jsme zašli do restaurace Galerka, suprová zahrádka, ruský jídelák, cely oligarchovské, kapela arménská, ale zážitek parádní.

Večer se ochladilo a zůstalo i na den další, kdy jsme měnili Jadran za Maltézský kříž, superba za Audi A8, ale předtím jsme zajeli na hrad Loket.. 15st nic moc!

Filmy jsme viděli dva. U prvního, světové premiéry, debutu iránského režiséra Jsou věci, které nevíš, jsem málem usnul a ocenit mohu jen vtipný úvod Jirky Macháčka. Druhý, Gastarbeiter, o uzbeckých přistěhovalcích v Moskvě, jsem si vyloženě užil.

Vary se mi moc líbili, nejen kvůli festivalu, ale kvůli své atmosféře. Nejdéle za rok pojedu zas.

Ocenit musím i iApp pro iPhone festivalu a kanál twitteru... velká inspirace!

Všimli jste si geotaggingu?

Všimli jste si co se letos urodilo jmelí?
Strašně! V korunách stromů to vypadá, no jako ňejaká orlí hnízda!

Všimli jste si, co letos urodilo aplikací, podporující geotagging?
Strašně! Na mapách to vypadá, jak kdybych měl za krkem čip!

Začal jsem po lehku, po cimrmanovsku, ale přemýšlel jsem dlouho, zda můj dojem je pozitivní a nebo negativní. Geotagging se mi vkrádal do online služeb a telefonu pomalu, pomaličku a najednou mi přijde, že mě sleduje každý. Největší zlom nastal s přechodem na iOS4, kdy mi galerie nabídla mapu s fotkama. To znamená, že ten parchant GT tam byl a já o něm nevěděl. Zbystřil jsem. A on ten GT je všude. Ve Foursquare vidím na mapě své přátele, Google Buzz ví přesně, kde jsem, na Twitteru vidím, co píší okolo mě. Procházím kolem nabídek na foťák s GPS... sakra. Kam se schovat.

U fotek vidím jistou výhodu, člověk zapomíná a GT mu krásně připomene, jak lezl na Sněžku nebo slaňoval kaňon v Kambodži.. ale vidět na mapě své kámoše? Vidět na mapě své kámoše u sebe doma? To nechce asi nikdo.

Přesto je mi jasné, že marketing dnešní doby, si tuto příležitost ujít nenechá. Vždyť tímto kanálem mohu oslovit ty zákazníky, kteří mi jsou blízko. Nemusím tedy řešit online anonymní typy, kdy nevím, zda Hanička75 je holčička narozena v roce 75 nebo obryně, co má 75kg a nebo potetované hovado s popsaným trestním rejstříkem.
Dá se tedy říci, že GT by mohl být pojítko mezi online a offline světem. Online najít, naživo využít a to by se mohlo vyplatit. Uzavřít kolečko. Co myslíte?

P.S.: vypl jsem si využívání GPS polohy u foťáku na iPhone, nevíte, kde to zase zapnoput?

Karlovy Vary ubytování

Poprvé jsem byl v na filmovém festivalu ve Varech byl 2006 a poprvé a naposled potkal Tomáše. Tentokráte ho asi nepotkám. Těším se tam z úplně jiných důvodů. Prvně se mi Karlovy Vary líbí jako město, druhak mám rád filmy (po lístcích se jen zaprášilo :(), zatřetí půjdu na dostihy, za čtvrté si vezmu foťák, za páté mě pozvali a za šesté to je stan Kapitána Morgana.

Teď se jen trápím s ubytováním na první dva dny pobytu... vyzkoušel jsem Hotel.cz i Ubytování.cz, kdo bude úspěšnější?

Update: České online služby jsou na ho*no :( tvrdí, že jsou online, ale každou objednávku mi druhý den odmítli, s tím, že je plno a alternativu nenavrhli. Tak jsem si pres booking.com objednal Spa Hotel Jadran a ti potvrdili...