Indie 2.0 aneb KaritripReloaded

Jeden indický pracovní výlet už tu byl. Proto je potřeba to posunout o kousek dál. Vyčlenil jsem si docela nezvykle dost času, protože: potřebuji navštívit dvě indické destinace a to Aurangabad a Pune. V první destinaci již projekty realizuje a předáváme, v druhé bychom rádi. Je taky potřeba potkat naše zákazníky a potencionální dodavatele. Z Bombaje odlétám ráno v 6:00, takže je potřeba se tam přesunout již večer a mohl bych tak stihnout jedno pivo v Cafe Leopold, kde se odehrává většina mé oblíbené knihy Šantaram.

Tato cesta rovněž disponuje poměrně zajímavým roatingem:
tam -> PRG-BEG-AUH-BOM-IXU
zpět -> BOM-MCT-IST-PRG
Cesta tam je na křídlech Air Serbia (ATR), Etihad (A320+B787) a Jet Airways (B737 MAX) a zpět OmanAir (737 + 737 MAX) a Turkish Airlines (A321).

Pro krátký stopover v Muscatu jsem našel velmi inspirativní foodblog a velbloud na grilu je tak jasná volba.

Indická restaurace Saffron (Jablonec)

Rád jím.

Rád dobře jím.

Rád zkouším nové chutě.

Indickou kuchyni jsem měl rád už dávno a ještě více si oblíbil během loňského skoku do Aurangabathu a tak, kde mohu, hledám indickou kuchyni. Tento týden mi navezli nějaké koření, ale sám jsem vychytal pouze Tadoori Chicken Masala a chystám se pilovat Chicken 65... i když nevím, zda je to ofiko název, protože včera na mě ten Ind koukal, jak z jara, naštěstí druhý název, co mi naskočil (Hyderabbad chicken) už mu seplo. Ale co je pointa příspěvku. Zatím co Royal Maharaja v Mladé Boleslavi má rozporuplné reakce a ani mě se tam moc nelíbí a nechutná, Saffron v Jablonci je celkem pecka. Už jen to, že jak v kuchyni, tak na place jsou Indové.. poradí, dokoření atd.

Kdo rád jí.

Kdo rád dobře jí.

Kdo rád dobře jí indickou kuchyni, rovnou do SAFFRONu!

#karitrip Aurangabath tam a zase zpět

Odlétáme s mírným zpožděním. Nejprve to vypadalo na mlhu, nakonec se ukázalo, že byl jaksi porouchaný nějaký .komjůtr. Sedíme v zadní dolní části A380 a velmi rychle se dáváme do hovoru s bandou z Linetu. Docela pařmeni a tak jedeme pár kořaleček. S náma to ani nezamávalo jako snima a pak už nad náma vyhlásili suchý zákon i československé letušky :)

Přestup v Dubaji proběhl hladce, nemusíme přes pasovku, jen čekáme asi 10min na security a pak už Marhaba Lounge a indická kuchyně na poladění žaludku.

Přesně na čas usedáme do triplsedmy  na dvojičku (téměř v zadu) a já osobně spím téměř celý let. V Bombaji jsme pár minut před osmou místního času. Jdeme na pasovku (40min) a pro bágl a za 1,5h si dáváme bágl na checkin na poslední let, měníme peníze a plánujeme výlet na Juhu Beach.

Jenže....... pokud si odbavíte zavazadlo, není boha, který by vás pustil z letiště. My zas nejsme dobrodruzi, abychom jezdi na pláž s kufrem... a tak jsme odsouzeni pro Loyalty Lounge bez alkoholu na dalších 5h (což nás sem taky moc pustit nechtěli....) Aspoň dobíjíme telefony a tablety, trošku spíme. Oč tu je méně alkoholu, o to je tu lepší kuchař a fakt dobrý výběr teplého i studeného....

Letadlo Air India A319 má zpoždění asi hodinku a tím nám prezentuje jednu z perel Indie, rum Old Monk. Je pravda, že je to angláni naučili dost dobře.

Po hodince klesáme na letišti Aurangabath, velikostí asi jako Aeroklub Mnichovo Hradiště, bereme kufry a sedáme ho hotelového taxíku. Cíl - hotel Vivanta by Taj. Taková oáza uprostřed špíny, bordelu, troubení, motorek a tuktuků.
Dáváme bazén a míříme ke stánku na dokonalé Hyderabbad Chicken, pak tuktukem do nálevny Old Monk pro pivo atd atd. Kromě nedostatku hotovosti kvůli pokusné reformě nás nic netrápilo.

Koření jsem si přivezl dost a tak začínají boleslavské pokusy o indickou kuchyni :)

Cesta zpět přes Dubaj je již na pohodu, letadla Jet Airways nejsou nejpohodlnější, ale letušky rozhodně nejhezčí. Domu se jelo proti času a brzo se vstávalo, tak jsem měl problém nechat se probudit na jídlo. Rozhodně příjemná cesta i zkušenost!

#karitrip

Takže, po víc jak čtvrt roce (Makedonie a půl roce Istantripu) se chystám opět na cesty. Cesta to je (samozřejmě) služební, ale je to pro mě nové destinace, takže i srdíčko cestovatele se pousměje. Dneska s Kýsou vyrážíme na křídlech Emirates a speciálně A380 směr Dubaj->Bombaj->Aurangabat. Cílem je jak jinak místní továrna na autíčka, kde předáváme některá naše výtvory. Rozuměj výtvory našich kolegů.

Na cestu jsem se (snad dobře) připravil:

• ochutnal jsem několik pokrmů v místní indické restauraci od indického kuchaře. Koření se ale bojí, takže jsem pochytil jen základní chuť. Po domácím hlášení jsem zjistil, že i tak se odér line z potu.
• abych nebyl jako hastroš, koupil jsem si nové džíny (byl to boj, ale hned na druhý pokus to vyšlo)
• do plastové lahvičky jsem si odlil domácí slivovici, pokud to teda slivovice je. Tchýně je z Moravy a mě jako nemoravákovy pod označením "Slíva 20xx" vozí slivovici, meruňkovici, třešňovici.... myslel jsem že omylem, ale ukázalo se, že ne. Že pro pražáka ok :D :D
• abych v tom Slívu nenechal samotnou, přibalil jsem živočišné uhlí a endiaron .....
• abych mohl zavzpomínat na dobu salonkovou, pořídili jsme si PriorityPass a tak salonky budeme brát útokem. Předpokládám, že po vyhodnocení našich návštěv dojde k prudkému navýšení ceny.

A jak už to bývá, nejvíce důležité a opravdové práce se objeví, když musíte zmizet. Tudíž beru laptop i tablet, ke každému nabíječku. To samé k telefonu a fitness pásku. Proto je jasné, že alcatelí hodinky půjdou do světa. Více kabelů už nechci.

Ale vše letí za hlavu a #karitrip začíná... a začíná dobře, na jednu z mých 4 MasterCard karet funguje vstup zdarma .... vtipně to není zlatá, ale firemně obyčejná z Komerčky :) KB-ČSOB 1:0