Z cestovatelských reportů jiných cestovatelů jsem vytipoval Omán jako must-see destinaci. Hodil se mi do mého projektu 100do50 a nakonec se stal 63.státem, který jsem navštívil.
Pro cestu do Indie jsem tedy šel do poměrně složitého routingu, ale zase jsem si pro OmanAir dopřál let business class, vycházel příjemně..... Víza jsem si zařídil online, byla to poměrně rychlost.
Boarding a vše ostatní na pohodu. Business Class OmanAir se nevyznačuje ničím světoborným, navíc jsem unaven a tak pospávám a pozoruji přiblížení a přistání v Muscatu. Nalétáváme podél města a tak maličko poznávám místa, kam se budu chtít podívat.
Přistávám a musím si vyzvednout kufr. Ten se ale neobjevuje...... a tak se poprvé potkávám s příjemnou povahou místních nebo pracujících zde cizinců. Hned ke měn někdo přispěchal, že už čekám u pásu dlouho a cože se děje. Vysvětluji a za 10min přibíhá starší pán s mým kufrem. Well done. Snažím se kufr udat na checkinu, ale marně..... stopover je přesně 26h a tudíž nelze....
Nu což, změním plán. Původní plán hned se vydat do města. Takto to měním, sedám do taxi a nechám se odvézt do Samara Hotelu v části města blíže letišti. Jsem zde brzo, kolem 10 dopoledne, přesto mě s úsměvem dávají pokoj a já odkládám sebe (na hodinku), kufr a telefon do nabíječky.
Dále se vydávám pěšky a autobusem. Lístky se kupují jednotlivě, u řidiče, ale je nutné říci kam člověk jede. Jedu pozorovat trhy s prodejem ryb a tržnici.... zrovna přistála obří výletní loď, takže samý cizinec... což je výhoda, protože aspoň se prodejci nesoustředili jen na mě :-) U trhu jsem se seznámi s místním, co chytá ryby... na háček a bez návnady. Ryb je tolik, že stačí zaseknout.....
Z trhu vyrážím k paláci Sultána a motám se kolem pevností, které vystavěli nějací kolonizátoři (myslím portugalci), ale jsou nepřístupné...... pak opět busem do restaurace, kterou jsem si vytipoval, že servíruje velbloudí maso...... měli... ale nic moc. Prostě jak kus hovězího. Odtud již zahajuji pomalý návrat k hotelu a procházím si okolí a místní mešitu. K večeři pořádný nápor street foodu.... sladkosti, shawarma a velký mango juice.
K snídani zase lovím něco na ulici a mango a mizím si užít letiště.
Hned u vchodu jsou separování hosté business a economy. Jdu speciálním vchodem na checkin, posílám kufr, vlastní celník a rovnou do mega salonku. V pravo i v levo bufetové stoly (v každé části jiný) + alacarte menu.... uprostřed bar s 2 barmany co míchají drinky. Sakra. Tady bych uměl být i déle! Nejlepší, co jsem zažil. Blíží se tomu snad jen Korean v Soulu.
Těsně před vypršením času boarduji na let do Istanbulu na Boeing 737 MAX. První let a ani jsem netušil, že kvůli letecké havarii je za 4 dny uzemní..... Business Class v novém stroji je perfektní, užívám si ji naplno. Je to denní let, tak ani nepotřebuji spát. Večer přistávám v Istannbulu, ještě na starém letišti. Na odjezd shuttle do hotelu mám 30min. Všude mega lidí.... naštěstí mi hned u výstupu z letadla dávají fast track... a předbíhám... úspora hodika až hodinka a půl..... Chytám hotelový shuttle na poslední chvíli (najít ho byl porod) a jedu na hotel, hned u letiště. Ani nemám hlad, pouštím TV a jdu spát.
Vstávám brzo. Snídani v hotelu nestíhám, ale zase si to vynahrazuji v salonku. Zase vstup rovnou přes business class checkin. Nabídka ale poměrně malá a totálně přeplněné... jak v Dubaji. Let domů již na pohodu.......
Příspěvky
