Na dlouho plánovaný zážitkový víkend s rodinou od cestovatele O odjíždíme hned po kroužkách, asi v 19:30. Stavíme auto v Chabrech, jdeme na jedno na Točnu a pak busem na metro a na hlavák. Vše jde podle harmonogramu a tak ve 22:něco sedíme v lůžkovém vagónu CD JLV směr Varšava (tedy byl to směr Košice, ale v Bohumíně nás rozdělili). Chvilku mejdanujeme a po Pardubicích jdeme spát. Bohužel mě probudilo šibování v Bohumíně jinak spím až do budíku 7:45.
To je čas na snídani (slaná/sladká v ceně). Volím sladkou s kávou. CDwifi labilni, nespolehlivé. Bohužel. WC total čisté, dokonce je k dispozici i sprcha. Umyvadlo na vyčištění zubů nebo ruce je přímo na kupé. Pro Varšavu fasujeme ještě malé mattonky, bereme je všechny.
Ve Varšavě jsme přesně. Úplně přesně. První kroky vedou k úschově zavazadel (u peronu č.4) Couráme městem, svačíme a kupujeme oběd v McD. Byly to takové 3h na příjemno, seznámit se s Varšavou. Moc jsme toho teda nestihli, ale stačilo to a fotky taky máme. O pár minut jsme prošvihli výměnu čestné stráže…
Do Gdaňsku nám to vyjedlo o 1 min později a vlak Želgraz nebude výstavní skříň polských PKP Intercity (když jsem viděl, čím jsme jeli s PKP druhý den do Gdyně, škoda, že jsme kupovali tak cenově citlivě. To byla panečku jiný vláček). Pravěk. Bez wifi, zásuvka nefunkční, občerstvení bez piva. To vlastně nešlo koupit ani na Varšava Centrál. Tyhle stupidní pravidla mě maličko štvou. Na nákupu plechovky piva nevidím nic špatného, hlavně když kousek od nádraží lze koupit cokoliv (to jsme ale bohužel nevěděli předem). Situaci na trati (nějaká bouračka kousek od Gdaňsku) nám přivodila zpozděni X minut. Žádné informace anglicky. Bohužel po celou cestu. Asi to není nejvíc mezinárodní spoj.
V Gdaňsku (moje podruhé) jsme tedy asi o necelou později. Pěšky jdeme na ubytování, bydlíme v apartmánu přes Booking na dohled sochy Neptuna, takže totálně ve centru. Všude kolem restaurace, pouliční umělci atd. Checkin naprosto hladký, klíče jsou ve schránce u dveří. Odhazujeme batohy a jdeme na procházku hanzovním městem a hledáme místo k večeři, nakonec jsme jedno takové so-so našli. Dáváme si něco mixu polských specialit s turistickým umem (pirogi a rybí polévku) a dá se to. Máme totiž hlad. Mx si oblíbil nugetky.
Po večeři nákup ve večerce, nákup lístků na vlak ráno do Gdyně a jdeme bydlet.
Snídaně doma, pro mě káva a vločky a bohužel zase vstávání na budík. Jinak to ale nejde. Přichází nám varováni po sms s upozorněním na silný vítr a lijáky. Valencia vibe je zpět. Nosíme smůlu? Tento bod odpovím rovnou předem. Nic nebylo, planý poplach… ale podle Windy něco kolem šlo, ale mořem.
Z nádraží odjezd 8:33 a měli jsme štěstí, přijelo krásné Pendolino. Posádka na nás kouká jak na bezdomovce, ale mám máme lístky, takže klid. V Gdyni je na nádraží krásný historická McD. Město má odlišnou atmosféru než Gdaňsk – víc klidu, víc funkcionalismu, víc moře. Jdeme pěšky na molo a zkoušíme lovit ryby. Našli jsme místo, kde jsou rybáři… ale fouká, moře neklidné a nic. Jen ztrácíme 2 mušky.
Pro chuť kupuji ryby uzené, především halibuta (č.1), ale jsou na mě moc mastné. Oběd jdeme do takové samoobslužné jídelny na mole. Přečkáváme tu jediný deštík ten den. Já zase pirožky. Pak už sedáme na Uber a jedeme do Sopot.
Sopoty jsou plážová klasika – dlouhé dřevěné molo, promenáda a elegantní vily.
Krátká procházka od nádraží vede rovnou k moři – slaná vůně a místní zmrzlina k tomu.
.Sopoty jsou pro mě zklamání. Snobské, naleštěné, bída. Vstup na molo placený, krámky drahé, a vlastně vše placené. Dáváme zmrzku, okukujeme Lamba (jedno i s CZ SPZ) a Boltem domů. Bolt nás vyšel levněji než vlak podle PKP aplikace.
Večer se nám nedaří sehnat restauraci a najíst se dřív než v 21:30 a tak jdeme do kebabu. Jako kompenzaci pak jdou děti dom a my míříme do Pijatelna vodki i piva - a 5 panáčků a 2 pivka jako kompenzace. Všichni si pamatují Vzteklýho psa, ale já raději Poručíka Borowitze.
Pijalnia Wódki i Piwa je populární síť barů v Polsku, známá svým retro socialistickým interiérem a velmi příznivými cenami. Nápoje jako pivo a vodka zde stojí přibližně 4–8 zlotých (1–2 €), což přitahuje jak místní, tak turisty. Interiér barů připomíná dobu socialismu s novinami na zdech, starými televizory a jednoduchým nábytkem, což vytváří specifickou atmosféru. Kromě nápojů nabízí Pijalnia Wódki i Piwa i tradiční polské občerstvení, jako je tatarák, sledě nebo tousty. V barech sítě Pijalnia Wódki i Piwa se podávají především polské vodky, mezi nimiž vynikají značky jako Soplica a Żubrówka. Tyto vodky jsou známé svou kvalitou a tradičními recepturami, což je činí oblíbenými jak mezi místními, tak turisty. Kromě těchto komerčně dostupných značek nabízí Pijalnia také vlastní domácí speciality, jako je cytrynówka – citronová vodka připravovaná přímo na místě. My preferovali především značku Soplica (a to jak tam, tak placatku sebou). Soplica je jednou z nejstarších a nejuznávanějších značek vodky v Polsku, jejíž historie sahá až do roku 1891. Založil ji Bolesław Michał Kasprowicz ve městě Gniezno, kde vznikla první láhev této vodky. Značka je pojmenována po postavě ze slavného polského eposu „Pan Tadeusz“ od Adama Mickiewicze, což odráží její hluboké kořeny v polské kultuře a tradici. Soplica je známá svou širokou škálou ochucených variant, které se vyrábějí z přírodních ingrediencí, jako jsou lískové ořechy, maliny, višně, citron s medem a mnoho dalších. Tyto likéry, často označované jako „nalewki“, mají nižší obsah alkoholu (obvykle kolem 30 %) a jsou oblíbené pro svou sladkou a bohatou chuť.
Další den jdeme po snídaní na nábřeží a lodí-přístavem na Westerplatte. Na místo, kde padly první výstřely a začala druhá světová válka.
Westerplatte je poloostrov v Gdaňsku, kde 1. září 1939 začal útokem německého bitevního křižníku Schleswig-Holstein první ozbrojený konflikt druhé světové války. Malá posádka polských obránců zde statečně vzdorovala německé přesile celých sedm dní. Místo se stalo symbolem polského odporu a odvahy. Dnes je Westerplatte pietním místem s památníkem padlým a muzeem, které připomíná začátek největšího válečného konfliktu v dějinách. Je oblíbeným cílem návštěvníků Gdaňsku zajímajících se o historii.
Po procházce kolem pomníku jdeme zkusit rybařit. Ale neberou. Děti blbnou na pláži a pak se maličko dělíme. Jedeme napřed, couráme městem až na večeři, kterou jsme měli zarezervovanou. No a na závěr samozřejmě, Pijatelna, vyzvednout zapomenutý šátek z předešlého dne.
V neděli už toho na programu není moc, navíc ráno prší. OF jedou rybařit (nalovili poměrně hodně sleďů), my volíme rodinný program. Jdeme k tržnici, která hrála v Cirkusu Humberto.
Televizní seriál Cirkus Humberto byl částečně natáčen v Gdaňsku, kde filmaři využili zejména Halu Targowou a historické ulice v centru města. Tyto lokace dobře odpovídaly atmosféře 19. století, v němž se děj odehrává. Přesný počet míst není znám, ale natáčení zde bylo součástí širší mezinárodní produkce, která zahrnovala i Prahu, Berlín či Hamburk.
Potom k námořním muzeu a venkovní expozici parníku Solden. Ten se mi líbil moc a nakonec rybí oběd. Zase jsem si dal halibuta a pálivou krevetovou polévku (špica). Nákup suvenýrů, relax na pokoji (podařilo se mi prodloužit checkout). Na letiště Boltem. Letiště je pohodové, malé, rychlé. Končíme u McD a tam vegetíme až do konce. Potkáváme ředitele ze školy dětí. Cesta vzduchem necelou hodinku, Boltem do Chaber pro auto a pak domů.
Report samozřejmě dopisu maličko pozdě, takže ten konec už není úplně detailní. Výlet to byl skvělý. Na lůžkový vagon ČD nedám dopustit a někam bych vyrazil klidně zítra….
Příspěvky
