Houb-orgie všude

Po letech sucha je tu vlhko. To sedí především těm, kteří za svůj koníček považují šoulačku po lese, která nekončí výstřelem do živého, ale zabořením nože do látky zvaná houba. Ano, jsem vášnivý houbař. Baví mě to! Baví mě chodit po lese, baví mě houby sbírat a mám z toho vélkou radost. Rovněž se vyžívám v jejich konzumaci, ať smaženice, řízek, omáčka, pod maso nebo do kulajdy. A letos, poprvé od roku 2016, jich zase sbíráme dost. Ať už na chalupě nebo v okolí Ralska.

První velké koše máme z chalupy, kde jsme to nasbírali v podstatě na jedné stráni. Skladba je rozmanitá... máme praváky, hnědáky, klouzky, křemenáče i babky. Včera jsem se přejedl řízků, máme naloženo v sladkokyselém nálevu na naše oblíbené ragů, máme naloženo v sádle (shánět sádlo na sv.Václava není jen tak - všude zavřeno, všude davy slavících prodavaček a zachrání vás až dobří přátelé z Hanoje. Práci čest!) a samozřejmě sušíme, kde se dá, na vánoční specialitu - hubníka - a pro děti do oblíbené bramboračky......

A dle počasí by to nemuselo končit. Já jsem připraven a minimálně ještě jeden víkend houbám zasvětím. A když nebudou? Procházka lesem je super i tak!

Liga Mistrů - to půjde

Tak takhle to asi půjde. K tomu výlet d
o Barcelony. Celkově mám z losu radost!

Zneužití kreditní karty KB

Podruhé.
Poprvé si na mě smlsli jamajčani a i díky Komerční bance vše dobře dopadlo.
Podruhé si na mě smlsli nějací asiati (platba se tváři jako Apple Store Singapore - asi asi jsem nebyl sám) a díky Komerční bance a pojištění Merlin dopadlo vše dobře.
Tato zkušenost mi značně komplikuje rozhodování o převedení účtů jinam, protože v těchto kritických chvílích jsem se na banku vždy mohl spolehnout, byť mě kolikrát umí pěkně naštvat....

Long story short.
Na kreditce se mi v den, kdy jsem se neúspěšně pokoušel koupit lístek na Barcelonu objevila platba. Reklamuji ji, ruším kartu a žádám o novou. Prý reklamaci lze udělat až po zaúčtování platby... za 3 dny jdu na pobočku a transakce tam již není, na kreditce plný zůstatek a nová karta. Vyřešeno ideálně!

Lístek Barcelona Slavia online nemožné? Ani omylem! :-)

Chlubipostík o tom, že razíme v slušné bandě na Barcelonu již proběhl a tak jen malé dopřesnění, co a jak se nám povedlo, třeba jako návod pro ostatní :-) Jak se to celé schumelilo?

LM je nalosována a Slavia je ve skupině s FC Barcelona. S týmem, který jsem měl kdysi rád než mi jej zprotivil jeden pražský rádobyfanoušek. (Kiko, salut!) V 1994, když jsem byl s babičkou a dědou v Barceloně to byl můj první požadavek kam jít - Nou Camp (ano, dříve znám jako Estadi di FC Barcelona. Obdivoval jsem především Christa Stoičkova ale samozřejmě i další, Cruyffem počínaje, Ronaldem a Ronaldinem konče. Dneska je to pro mě jen pěkný velký legendární klub. Messi a Suares jsou pojmem a když někam vyrazit, proč ne sem.

V pátek a v sobotu mě bombardují ze všech stran, jedeš/nejedeš. Když se nakonec ozval i Ondra, Kuba je rozhodnuto. Silná parta to pojede. Letenky letí raketově nahoru, tak je řešíme jako první. A lístky? Zkusíme online nebo přes prověřenou agenturu.
Registruji se do systému FC Barcelona na alert s prodejem lístků. Email dorazil ve středu, jdeme rychle na to. Vybíráme si (dle zkušeností) lístek blízko plochy za 104euro, řešíme i pochod slunce. Prostě vychytané. Ale nejde to. Mě. Kolegovi. Opakovaně. Vždy až do poslední fáze a pak sorry jako. Dostáváme se k názoru, že FC Barcelona nechce prodávat nám Čechům... že nás pozná. Podle karty? IP adresy? Jak poznají, že nejsem zarytý fanoušek Barcelony? Španěl nemůže fanaticky fandit Slavii? Samé otázky. Rakouská, španělská telefoní čísla nepomáhají, německé kreditky taky ne. Takže asi IP adresa.

Druhý den - email. Barcelona se omlouvá za technické problémy a píše, že mám nedokončený prodej a mohu ho dokončit. Že by? Že by snad nějaká ochraná doba? P5etížený server? Jdeme na to. A zas nic......

Emailem mi přichází printscreen, že někdo volal na Barcelonu... no nic, jdeme španělskou cestou.
Máme koupeno. Přesně to co chceme! (Kubo díky!)

Kde je vůle a cíl, tam je cesta! Barcelono těšíme se a jako dárek za naši cestu chceme BODY pro Slavii a pěkný zážitek!

SK Slavia Praha FC Barcelona - liga mistrů jak víno!

Slavia je podruhé v Lize mistrů. Na předkola jsem poctivě chodil. Do Kyjeva jsem s Leošem na předkolo letěl. Ale hlavní soutěž mi vyšla až teď!
Tabulka těžká jako prase! Dortmund, Inter a FC Barcelona s Messim a kousalem Suaresem. Hned jak nalosovali skupinu (čtvrtek), neměl jsem úplné přesvědčení, že pojedu, ale zájem ze strany takyfanoušků byl tak velký, že dnes (úterý) už mám letenku s Luftwafe, několik pokusů koupit lístky na oficiální stránce FC Barcelona, zneužitou a dnes již zablokovanou kreditku..... (až to dořeším s Komerčkou, rozeberu tento případ zvlášť. Jako minule z Jamajky)

Podzim bude tedy fotbalově našlapaný. Kromě Barcelony mám již opět poptaný podzimní výlet do Londýna na Spurs (snad již opravdu nový stadion) a očkem šilhám po lístkách do Dortmundu... to se dá autem.

Malebný Virpazar na břehu Skadarskéhé jezera a El Mar

Neděle (den čtvrtý)

Ráno vstáváme, snídáme burek, kupujeme proviant a bosenskou kávu v supermarketu, nakládáme auto a chystáme se zvednout kotvy vstříc dalším dobrodružstvím. Hornatou bosenskou krajinou míříme do Černé Hory, do Virpazaru. První půlka cesty vede Bosnou (trošku nás zakočili u hranic nápisy Republika Srpska - část Bosny a Hercegoviny, má to vztah až k válce, etnice atd) a kocháme se hornatou krajinou, počítáme kostely a mešity a celkově se nám tam líbí. Taky sledujeme nadmořské výšky a opravdu neustále stoupáme a klesáme. U Bileckeho jezera dokonce stavíme udělat si pár fotek a taky natankovat. Hlad ještě nemáme a tak všechny KM tečou do nádrže.

Bilećské jezero je umělé jezero, které se nachází v nejjižnější části Republiky srbské a Bosny a Hercegoviny. Vzniklo výstavbou přehrady Graničarevo na řece Trebišnjica v roce 1968. Hráz jezera je vysoká 123 m a na vrcholu široká 439 metrů.
Jezero patří mezi největší svého typu na území Bosny a Hercegoviny. Je dlouhé 18 km a široké 3-4 km. Jeho plocha činí 33 km2, mění se v souvislosti s výškou hladiny, kterou ovlivňují klimatické rozdíly v průběhu každého roku. Před napuštěním jezera musela být vysídlena jedna vesnice, která následně byla zatopena, stejně tak byl zničen i pravoslavný klášter Kosijerevo. Největší hloubka jezera, které se rozkládá v nadmořské výšce 400 m, činí 100 m. 1 280 milionů m3.
U vesnice Orah dosahuje jezero největší šířky. Nachází se na něm jediný ostrov z pozůstatky kostela.
Západně kolem jezera vede silnice, která spojuje města Bileća a Trebinje. Jezero je v létě vhodné ke koupání, nenacházejí se zde ale téměř žádné turistické objekty a koupaliště. Na břehu jezera se nicméně nachází několik restaurací a hospod. Voda je průzračná až do hloubky 10m.

Hned za jezerem je hraniční přejezd a to byl opravdu zmar nad zmar. Čekačka přes hodinu nám rozhodila plány častného příjezdu a klidného oběda. Jíst se ale musí a tak to zapíchneme v konobě u města Nikšič. Škoda, že jsme nevěděli o ostrovy posetém Slanském jezeru kousek dál. I zde fotíme. Nádhera.

Po pěti a půl hodinách (včetně oběda a čekání) přijíždíme míjíme hlavní město Podgorica (po obchvatu) a proplétáme se přeplněnými uličkami malebného Virpazaru, malé osady u Skadarského jezera u železniční trati na Bar a silnice Bar-Podgorica. Po roce tak opět přijíždíme ke Skadarskému jezeru, jen k druhému (hezčímu) konci.

Ubytování nacházím po paměti. Bydlíme v obydlí Sněži a Vaska přátelům rádi poskytneme osobní telefony na Vaska!), nejpřátelštějších lidí co jsme zde potkali. Máme k dispozici celé patro domu, včetně terásky a parkingu - co víc si přát?

Virpazar je malé městečk, všichni se znají a jsou příbuzní a tak si rychle domlouváme pondělní výlet lodí i večeři. Sněža a Vasko nás zahrnují dárky i domácími produkty (vínem a vínovicí - sami vyrábějí).

Před jídlem vybíhám na hrad Besac, udělat pár fotek a pak již couračka po městě a večeře u Kormorána. Kormorán je místní podnikavec, má restauraci, zážitkovou agenturu a přes zimu je vedoucí pošty. Fajn chlapík.  Dáváme si talíř místních ryb a je to dobrota.

Kromě komárů, nás netrápí nic.

Celkově ujeto 237km.

Pondělí (den pátý)
Snídani obstarávám v místním a jediném supermarketu, nic moc. Kávy máme od hostitelů dost. Pak nás již vyzvedávám syn hostitelů - kapitán lodi, kupujeme vstup do národního parku (celé jezero - kontroluje se a i nás kontrolovali) a vyrážíme. Máme kapitána a průvodce. Spojovacím kanálem Virpazar-Jezero plujeme leknínama a díky brzkému odjezdu jsme s pár rybáři na jezeře úplně sami. Vypráví nám o historii - velmi zajímavé. Především o otomanské pevnosti na ostrově a vlčím brodu - vlci tam plavali krást ovce, o pelikánech (na ně bylo teplo) i kormoránech. Zaujalo nás především to, že kormorán sní až 2kg ryb - rybáři je nesnáší. (na videu od 2min kormorán spolkne kapra...)
Jezero je to krásné... kvůli dětem jsme si objednali krátkou vyjížďku, ale asi moc krátkou.... 2h je málo, půldenní vidím jako minimum. Ceny velmi přijatelné, cca 15-20EUR loď/hodina.
Před obědem se balíme - příště chceme stihnout ještě zde vyhlášené vinice - a přes nové (ale placené) tunely míříme k pobřeží. Na oběd se zastavujeme v hlavním černohorském přístavu Bar a pak již rovnou do Utjehy, k hotelu ElMar, kde máme apartmán.

Nebydlíme v hotelu, ale v apartmánovém domě. Jsme bokem, ale můžeme využívat veškerý servis hotelu - od animačních programů přes slaný bazén a slušnou levnou restauraci. Majitel hotelu Janko je sportovní nadšenec, fanoušek Crveny Hvezdy Belěhrad a má hotel plný Čechů... El Mar je sídlo cestovky Kovona... kdo tedy nechce vidět Čechy, sem ne :)
Jdeme k moři - ale chorvatská klasika - oblázky a nebo žebříkem ze skály. Děti moc nadšené nejsou. Večeře v místní - průměrné - restauraci a pak relax.
Celkově ujeto 40km.

Úterý (den šestý)
Hned ráno se vydávám sám za Vaskem do Baru pro zapomenutou hračku Tlapkové patroly :) a nákup proviantu ve velkém supermarketu.
 Pak již jen koupačka - moře i bazén, večeře a celkový relax. Nemáme štěstí na sluníčko, je mírně pod mrakem. Všímáme si, že oproti Bosně jsme cenově na dvojnásobku. Zítra nás čeká krátký přesun do Albánie. 

Krásná a hornatá Bosna - legendární Mostar a vodopády Kravica

 
čtvrtek (den první)
Ve čtvrtek, hned po práci naše expedice vyjíždí. Valíme to směr Kolín a Havlíčkův Brod. Kromě tragického neobchvatu Čáslavi nabíráme první zpoždění, to druhé v okolí Brna. Na 178km musíme sjet a objet nehodu. U Hustopeč si dáváme večeři, řízek (česká klasika, bez něj by to nešlo).
Výhodou je, že máme dálniční známky pro Slovensko i Maďarsko koupené, nemusíme se tak zdržovat. Jedu dle GoogleMaps a je to na minutku přesné.
Podle plánu přijíždíme před 22h do Maďarska, kde máme kousek od maďarskochorvatských hranic ubytování. Krásný penzion, skoro až pohádková salaš, kde na nás čekají dvě milé paní. V poklidu noci dáváme plecháčka hupiva, panáčka domácí pálenky a jdeme spát.
Celkem máme ujeto něco přes 552km, tedy skoro 25% z cesty tam :)

pátek (den druhý)
Vstáváme před sedmou, chceme projet co nejdříve hranice. Nakonec se nechám uchlácholit provozem na google a jedeme přes Letenye. Cíle naší dnešní cesty je Mostar. Klíčové je dobře projet hranice a Záhřeb, pak už by to mělo být v klidu. Hranice celkem ok, do 30min jsme v Chorvatsku. Pak dálnice od Varažína do Záhřebu (přišla mi celkem drahá, na to jaký to byl kousek) a dále to ženeme po Chorvatské dálnici. Stavíme si na oběd a tankování (38kč/l :-() a dle plánu jsme 16:30 v Mostaru, kde se potkáváme s druhou skupinou, s mistry Evropy v raftingu na řece Vrbas.
Pro mě to je druhá návštěva Mostaru, poprvé jsem tam byl v roce 1986 :) Karlův most je proti mostu v Mostaru hadr. Předražené restaurace, krámečky, cetky, miliarda až miliarda a půl lidí. Couráme městem a dávám si zase po roce pljeskavicu a sarajevskoe pivo. Večer se docela těším do hajan. Máme v kolech dalších 706km.

sobota (den třetí)
Ráno vstávám jako první (ehm, myslím), ale určitě jako první běžím do pekárny na konci ulice. Má v nadpisu burek a to je přesně to, na co se k snídani těším. Pak jdeme pro auto a vyrážíme na vodopády Kravica. Počasí lehce pod mrakem, na nějaké velké koupání to nevidím. Po cestě tam vyjíždíme k velkému kříži nad městem. Symbolika z dob války, přítomnost křesťanů na teritoriu.
Hned u vodopádu je nám jasné, že je to oblíbené místo českých turistů. Cca 30% SPZ jsou české :) Vodopády pěkné, ale celkově stačí hodinka. Dvě tři fotky, kukačka a domů. Po cestě objedváme a jedeme ještě ke "sniper tower". Rozestavěnému baráku, kde sídlili odstřelovači. O díry po kulkách na fasádách není nouze.... muselo to být hrozné.
Večeře ve stylu pečených mletých mas a na závěr streetový koncert u pivnice Black Dog Pub. Místo s perfektní atmosférou. Dáváme tři kousky a jdeme spát.

39

Třicet devět je

• součet pěti po sobě následujících prvočísel (3 + 5 + 7 + 11 + 13)
• součet prvních tří mocnin čísla 3 ( {\displaystyle 3^{1}+3^{2}+3^{3}} {\displaystyle 3^{1}+3^{2}+3^{3}})
• nejmenší přirozené číslo, které lze třemi způsoby rozdělit na tři části, které dávají stejný součin, když se vynásobí: {25, 8, 6}, {24, 10, 5}, {20, 15, 4}
• 39 je atomové číslo yttria
• nukleonové číslo nejběžnějšího izotopu draslíku.
• neexistuje stabilní nuklid s tímto neutronovým číslem, nejstabilnější z nich je 71Ge s poločasem přeměny 11,43 dní[1]
• 39 je název písně z alba Bloodflowers anglické hudební skupiny The Cure
• 39 je také název písně z alba A Night at the Opera britské skupiny Queen
• počet zakázaných prací o šabatu podle halachy
• počet knih ve Starém zákonu podle protestantů
• počet podpisovatelů ústavy Spojených států amerických
• čas v ns, při kterém proběhla reakce Car-bomby, nejsilnější zbraně, která kdy byla odpálena
• počet raket Scud, které odpálil Irák na Izrael při válce v Zálivu v roce 1991
• internetový japonský slangový výraz pro "thank you" (anglicky "děkuji") – 3=san, 9=kyu
• ve věku 39 let vkročil Neil Armstrong na Měsíc a 39 let bylo Malcolmovi X a Martinu Lutheru Kingovi, když na ně byl spáchán atentát

K Máchovu jezeru....

Na "Mácháč" to máme kousek, ale nevím proč, nebyly jsme tam ani nepamatuji. Poslední neděle, kdy jsme byli v MB a ne na chalupě byla úplně určena k tomu, podívat se sem v létě, i kdyý ne zrovna v parný den....

Vyjíždíme po desáté autem, abychom včas mohli nasednout na parník Máj a udělat si projížďku. Asi v 10:40 přijížíme na centrální parkoviště v Doksech (započatá hodina 20Kč, max 100Kč/den - rozumná cena). K lodi se přibližujeme tempem chůze, ale na povoze vlečeném dvěma unavenými koníky. Kdyby si to děti nevyprosily, takového pána bych nepodpořil. Bum a je to -200kč.

Parník Máj nejede :( (na webu o tom ani zmínka - prý porucha a tak ho šetří) a jede parník Racek. Socialistický šrot, ale na těch 30min po zelené žabincové vodě v jezeře to stačí. Projížďkový zážitek o ničem.... Za 450Kč/rodina/30min bych si představoval něco malinko víc... ale kšeft je kšeft.

Voda není doporučená ke koupání, samá sinice, přesto pár lidí plave. Pláže jsou poseté drekovými stánky s plastovým či smaženým cokoliv.. prostě slušný návrat do minulosti Baltu, Krymu nebo Arťeku.

Na oběd vyrážíme do vedlejší obce, kde proti sobě stojí dvě doporučované restaurace - Restaurace Pod Habštejnem a Hostinec na Rychtě. Míříme do prvně jmenované, končíme v té druhé a ještě se vejdeme jen tak tak... příště to chce rezervaci.

Po obědě se vracíme ještě jednou do Doks, do Zooparku. Za pár zvířátek zaplatíte 100kč za dospělého, 50kč děti a 50kč auto... + 100Kč/dítě nafukovací atrakce, krmení 20kč a jídlo pití. Žádná levná zábava na to, že je to aktivita maximálně na hodinu.

Podtrženo sečteno, relativně hodně zlatek za hooodně málo muziky.

Expedice Balkan 2019 - jsme doma!

Tak jsme úspěšně doma a zážitků máme minimálně stejně, jako u poslední balkánské expedice v roce 2018.

Projeli jsme území České republiky, Slovenska, Maďarska(1), Chorvatska, Bosny a Hercegoviny(1), Černé Hory(2), Albánie(2), Řecka a Srbska(1) - celkem tedy 9 států. A nocovali na sedmi lokacích. Potkali řadu neuvěřitelně přátelských a milých lidí a ochutnali místní pokrmy. Myslím, že máme hodně na co vzpomínat!

Podle googlemaps to je 45h jízdy a 3946km, naše trasa. Dle mých statistik jsme ujeli 4.129km (a o 301km trumfli loňskou expedici) a jeli jsme 58:24h (nutno započítat 5-6h stání na hranicích :-( kdy běžel motor kvůli klimě).

Extrémní úsek byl ten poslední, kdy jsme před desátou vyrazili z Vranjske Banje a 23:38 byli doma. Těch 1301 km jsme jeli na dvě přestávky, přičemž mezi 12:30 (McD v Velke Plane před Bělehradem) až do 20:00 (na Slovnaft u D2) jsme jeli nonstop. Celkem 13:12. Uff, asi moje nejdelší štreka.