Neděle (den čtvrtý)
Ráno vstáváme, snídáme burek, kupujeme proviant a bosenskou kávu v supermarketu, nakládáme auto a chystáme se zvednout kotvy vstříc dalším dobrodružstvím. Hornatou bosenskou krajinou míříme do Černé Hory, do Virpazaru. První půlka cesty vede Bosnou (trošku nás zakočili u hranic nápisy
Republika Srpska - část Bosny a Hercegoviny, má to vztah až k válce, etnice atd) a kocháme se hornatou krajinou, počítáme kostely a mešity a celkově se nám tam líbí. Taky sledujeme nadmořské výšky a opravdu neustále stoupáme a klesáme. U
Bileckeho jezera dokonce stavíme udělat si pár fotek a taky natankovat. Hlad ještě nemáme a tak všechny KM tečou do nádrže.
Bilećské jezero je umělé jezero, které se nachází v nejjižnější části Republiky srbské a Bosny a Hercegoviny. Vzniklo výstavbou přehrady Graničarevo na řece Trebišnjica v roce 1968. Hráz jezera je vysoká 123 m a na vrcholu široká 439 metrů.
Jezero patří mezi největší svého typu na území Bosny a Hercegoviny. Je dlouhé 18 km a široké 3-4 km. Jeho plocha činí 33 km2, mění se v souvislosti s výškou hladiny, kterou ovlivňují klimatické rozdíly v průběhu každého roku. Před napuštěním jezera musela být vysídlena jedna vesnice, která následně byla zatopena, stejně tak byl zničen i pravoslavný klášter Kosijerevo. Největší hloubka jezera, které se rozkládá v nadmořské výšce 400 m, činí 100 m. 1 280 milionů m3.
U vesnice Orah dosahuje jezero největší šířky. Nachází se na něm jediný ostrov z pozůstatky kostela.
Západně kolem jezera vede silnice, která spojuje města Bileća a Trebinje. Jezero je v létě vhodné ke koupání, nenacházejí se zde ale téměř žádné turistické objekty a koupaliště. Na břehu jezera se nicméně nachází několik restaurací a hospod. Voda je průzračná až do hloubky 10m.
Hned za jezerem je hraniční přejezd a to byl opravdu zmar nad zmar. Čekačka přes hodinu nám rozhodila plány častného příjezdu a klidného oběda. Jíst se ale musí a tak to zapíchneme v konobě u města Nikšič. Škoda, že jsme nevěděli o ostrovy posetém
Slanském jezeru kousek dál. I zde fotíme. Nádhera.
Po pěti a půl hodinách (včetně oběda a čekání) přijíždíme míjíme hlavní město Podgorica (po obchvatu) a proplétáme se přeplněnými uličkami malebného
Virpazaru, malé osady u Skadarského jezera u železniční trati na Bar a silnice Bar-Podgorica.
Po roce tak opět přijíždíme ke Skadarskému jezeru, jen k druhému (hezčímu) konci.
Ubytování nacházím po paměti. Bydlíme v obydlí Sněži a Vaska přátelům rádi poskytneme osobní telefony na Vaska!), nejpřátelštějších lidí co jsme zde potkali. Máme k dispozici celé patro domu, včetně terásky a parkingu - co víc si přát?
Virpazar je malé městečk, všichni se znají a jsou příbuzní a tak si rychle domlouváme pondělní výlet lodí i večeři. Sněža a Vasko nás zahrnují dárky i domácími produkty (vínem a vínovicí - sami vyrábějí).
Před jídlem vybíhám na
hrad Besac, udělat pár fotek a pak již couračka po městě a večeře
u Kormorána. Kormorán je místní podnikavec, má restauraci, zážitkovou agenturu a přes zimu je vedoucí pošty. Fajn chlapík. Dáváme si talíř místních ryb a je to dobrota.
Kromě komárů, nás netrápí nic.
Celkově ujeto 237km.
Pondělí (den pátý)
Snídani obstarávám v místním a jediném supermarketu, nic moc. Kávy máme od hostitelů dost. Pak nás již vyzvedávám syn hostitelů - kapitán lodi, kupujeme vstup do národního parku (celé jezero - kontroluje se a i nás kontrolovali) a vyrážíme. Máme kapitána a průvodce. Spojovacím kanálem Virpazar-Jezero plujeme leknínama a díky brzkému odjezdu jsme s pár rybáři na jezeře úplně sami. Vypráví nám o historii - velmi zajímavé. Především o otomanské pevnosti na ostrově a vlčím brodu - vlci tam plavali krást ovce, o pelikánech (na ně bylo teplo) i kormoránech. Zaujalo nás především to, že
kormorán sní až 2kg ryb - rybáři je nesnáší. (
na videu od 2min kormorán
spolkne kapra...)
Jezero je to krásné... kvůli dětem jsme si objednali krátkou vyjížďku, ale asi moc krátkou.... 2h je málo, půldenní vidím jako minimum. Ceny velmi přijatelné, cca 15-20EUR loď/hodina.
Před obědem se balíme - příště chceme stihnout ještě zde vyhlášené vinice - a přes nové (ale placené) tunely míříme k pobřeží. Na oběd se zastavujeme v hlavním černohorském přístavu Bar a pak již rovnou do Utjehy, k
hotelu ElMar, kde máme apartmán.
Nebydlíme v hotelu, ale v apartmánovém domě. Jsme bokem, ale můžeme využívat veškerý servis hotelu - od animačních programů přes slaný bazén a slušnou levnou restauraci. Majitel hotelu Janko je sportovní nadšenec, fanoušek Crveny Hvezdy Belěhrad a má hotel plný Čechů... El Mar je sídlo cestovky Kovona... kdo tedy nechce vidět Čechy, sem ne :)
Jdeme k moři - ale chorvatská klasika - oblázky a nebo žebříkem ze skály. Děti moc nadšené nejsou. Večeře v místní - průměrné - restauraci a pak relax.
Celkově ujeto 40km.
Úterý (den šestý)
Hned ráno se vydávám sám za Vaskem do Baru pro zapomenutou hračku Tlapkové patroly :) a nákup proviantu ve velkém supermarketu.
Pak již jen koupačka - moře i bazén, večeře a celkový relax. Nemáme štěstí na sluníčko, je mírně pod mrakem. Všímáme si, že oproti Bosně jsme cenově na dvojnásobku. Zítra nás čeká krátký přesun do Albánie.
Příspěvky
