Vybraný příspěvek

A kolikrát jste protli nejdelší pěší trasu světa vy?

Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu deuter v pořadí podle relevance. Řadit podle data Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu deuter v pořadí podle relevance. Řadit podle data Zobrazit všechny příspěvky

neděle 30. června 2024

Ze Zlatého návrší na Voseckou přes všechno labské

Netrvalo ani tak dlouho jako minule. Prostě jsem si řekl, že musíme ty nové batohy vyvětrat, potrénovat E pro přechod Tater se skautem a prostě se i podívat do hezkých českých hor. Být aktivní. Startuji ve středu vocap a testuji bratra, zda by šli. Děti by to bavilo, naštěstí souhlasil a tak se jelo. Přidala se i mamka, která chtěla do Krkonoš už dávno.....

🎯 Všechno labské z nadpisu? Labská bouda, Labská louka, Pramen Labe. To je dost ne? :-)

Zápis z insta:

🎯Samozřejmě tímto symbolem budou opět označeny komenty a doplnění.

Spontánní rodinný výlet⛰️, po letech zase v Krkonoších. 

🚌 z 🅿️ Dolních Mísečků na Zlaté návrší.

🥾 od mohyly Hanče a Vrbaty na Labskou boudu (🍺🥤), ♨️ Labe, kousek cesty po 🇵🇱 až na Voseckou boudu na oběd. (Tady jsem splnil slib Emmi, že se sem spolu podíváme)

🍽️ Někdo smažený 🧀 a někdo vynikající 🫐 knedlíky. Malé 🍺.

🎯 Samozřejmě stále platí cash only politika. Pravdou je, že třeba na Vosecký nebyl ani signál na mobil, chvílema. Data pouze E. Borůvkové knedlíky naprosto naprosto luxusní.

🥾 Na Labskou louku až zase na Vrbatovu boudu a hurá domů na 🥩 grilovačku.

Příjemné kilometry a děti měli stále sil na rozdáváni.

🎯 Celkem to nakonec je necelých 12. Jedinou kaňkou je bus pouze do Horních mísečků (bacha na to) a další 2km jako bonus pro auto.

🎯 Poprvé jsem šel s nordic walking hůlkama, asi to je lepší. Koupil jsem si šitky Crivit na radu Všéti. Ať si to vyzkouším, naučím a pak vezmu už něco lepšího co vím, co je. Obrousil jsem polovinu gumových konců, drží dobře.  Na noze nové tyrkysovo oranžové Hoky a na zádech můj Deuter nejmilejší (koupený 2011 na Bajkal).

🎯 Prozatímní cena za výlet je přetížené koleno, takže dneska mažu a regeneruju. Na zmrzlinu jsem ale došel. Plán na Mapy.cz - nejlepší aplikaci pro české turisty a výletníky a pokud mě přestane bolet koleno, hned na další víkend máme jednu stezku v Polsku a možná ještě jednou Krkonoše a Dvoračky.


Můj Deuter nejmilejší




úterý 22. ledna 2019

Batožinko batožinko...

Po foťáku zvažuji další novou část cestovatelské výbavy. Tento rok by mohl být plodný, neb kromě "i" výletů bych rád proletěl i zbytek BA mílí a v létě vyrazil na další expedici.

Můj Deuter Act Trail 32 (už se ani nevyrábí) je 8 let starý a projel semnou všechny moje expedice. Nicméně má jen jednu hlavní velkou kapsu, vypadám jak vysokohorký šerpa, nevejdou se mi tam většinou suvenýry ( :-( ) a v horní kapsičce mi vyteklo zapomenuté jablko :). Správně si říkám, kdy, když ne teď :-)

Dlouholetým favoritem je značka Osprey a model Farpoint40.

Chci mít batoh spíš širší než delší, možnost otevřít celý a rovnat, nikoliv štosovat zvrchu. Nechci mít tisíc poutek na mačky, cepíny a hůlky. Rovněž obsahem bych se chtěl dostat ke 40l. Věcí si beru pořád stejně, možná teď i méně, ale chci mít prostor si něco přivézt. Dále chci normální design, abych mohl vyrazit s batohem i na biz trip jako příručákem a nemysleli si, že přijel největší ITcrowd.

Takže hledám, rovnám... a zároveň pasu po obchodě, kde bych si ty batohy mohl fyzicky prohlédnout... přecejen spoléhat se na recenze a fotky nechci.

Další uvažované:
The North Face Router Backpack 
Pacsafe Venturesafe 45L 
Eagle Creek Gear Hauler 
Tortuga Travel Backpack 

pátek 28. června 2024

ŠestýMěsíc24

Takový byl červen. Začal nic moc počáskem, ale vytáhlo se to. Prázdniny přicházejí a s nimi chalupa, hory a Palermo. 

  • Výhodou každého června je, že začíná dnem dětí. My jsme si vyrazili do QBurgeru. Dopoledne úspěšný turnaj v Bezně (V2R1P0), ale totál v dešti. Aspoň se děti obouchají. Večer finále ligy mistrů. Víkend dne dětí pokračoval kinem s Májovcema a pizzou v Hasičárně.
  • Doladil jsem čtyřiadvacítku do Londýna (bude to maličko víc, ale což). Pojal jsem to hodně lowcost, kde to šlo. Co měnit nebudu je výběr místa v letadle (fakt nebudu riskovat střed) a vlakem z letiště. To sice stojí to, co letenka, ale ušetří mi to 4-5h, co bych mohl sedět v autobuse. A to je při 24h výletu už docela znát :-) Ubytko jsem nakonec našel hned kousek u Victoria Station za 2tis i s koupelnou, ale přespím 6-8h a to bude stačit. Je to moje první objednávka u Agody. Resp nikoliv první první, ale první, kterou snad nezruším. ------> Tak hurá na to. A dílo se podařilo, byl to perfektní sraz spolužáků z AFS. Pro mě stejně velký jako v Hong Kongu. 
  • Už dlouho jsem plánoval pro fotbalové nadšence naší širší rodiny (ano, Májovci) něco originálního a povedlo se. Vyrazili jsme do Strenic na fotbalgolf a po zápase něco málo ugrilovali. Myslím, že si to užili všichni a jsem za to moc rád. Zábava pro celou rodinu a je zas čas vymýšlet, s čím orginálním by tygrova továrna na zážitky měla přijít.
  • Další posila pro letku orlovce. Celkem letošní přírůstek do hnízda +4 :-) Osobně značku Osprey (a samozřejmě Deuter) považuji za jednu z nejlepších na trhu a celoživotní záruka All Mighty Guarantee za kvalitu je jen další výhoda. Tím máme všichni zavazadlo na pár let vystaráno.
  • Začalo EURO v Německu. Nám se lístky povedlo sehnat a tak jsme vyrazili do Hamburku. Udělali jsme si to pěkný, zůstali dvě noci a tak jsme kromě fotbalu s Gruzií viděli i něco města. Náladu nepokazili ani Megaknihy, které nesplnili objednávku a tak jsem na poslední chvíli kloboučky koupil u Alza. From zero to hero, svoje Do půlnoci objednáš ráno v Alzaboxu máš splnili. Takže Megaknihy.cz na blacklist, Alza pryč.
  • Mx se docela dobře rozehrál a vyneslo mu to nominaci na turnaj v Čejeticích (V2R0P1), Mx dva góly Beznu a na turnaj v Jabkenicích (V2R1P0). kde sice vyšel na prázdno, ale byla to velmi koukatelná hra. Navíc ho to táhne do obrany a tak jede více Áčka než góly. Poslední trénink za U9 byl ve znamení turnaje přáteláčku v Bakově, kde otevřel skóre a na závěr proměnil penaltu. Konečně. Jak je učenlivej, tak mu hodně pomohlo nakoukat Tondu Panenku... díky fotce, co s ním má. Nechápeš. U11 volá!
  • Mx zvládl školu v přírodě a to mu vyneslo super měkoučkou mikinu LFC. Sám si o LFC řekl a tím mi udělal radost. Další je dres Darwina Nuneze, origo z Číny.
  • E zase ulítává na K-Pop a tak jsme si udělali krásné odpoledne v Praze. Zašli do její vysněné kavárny Punchy Cup na bubble tea a jako bonus si odnesli nějaké k-pop kartičky, shopping na Václaváku taky proběhl a jako bonus spitfire-motýly na Národce. Jako bonus mi Kenny slíbil, že pokud oblíbená kapela z k-pop segmentu bude mít koncert v Londýně, můžeme tam vyrazit společně s našima dcerama... tak uvidíme. (update: Povedlo se!)
  • Vyrazili jsme na kukačku na 105let fotbalu v Zásadě a vyneslo nám to fotku s Tondou Panenkou.
  • Rok 2024 je rokem velkých oprav. Po voze se velké opravy dočkal i traktůrek. Na to, že ho mám 2 roky, už stál nehorázně peněz teda. Pán z Jabkenic, na SBazaru jako starjetservis prodává šity a nejspíš vědomě. Takže takový český vyčůraný podvodníček. Traktůrek si sice můžete prohlédnout, ale převrtané šrouby, neznačkové díly a úpravy - to neodhalíte.
  • Strejda Fana 90let. Krásný věk díky tvrdé práci na čerstvém vzduchu!
  • HBO GO pro transformaci na HBO MAX skončilo jako Max. A je to teda bída bíd. Netflix ale to samé. Trošku dopadá doba covidu, kdy vše stálo a nic se nedělo a pak se dělo pomalu. Takže skoro nejlepší obsah má iVysílání a Voyo. Tam zas nenacvičíš AJ a seš za vopicema. Max mi udělal radost a seriál Rod draka (prequel Hře o trůny) je koukatelný. Škoda jen to dávkování po kouskách. (nechal jsem si ho, jen proto že nemám náhradu a děti na to koukají při cestách)
  • Zahájil jsem přesun svých dat z Flightmemory na Flightdiary. Prostě chci něco, co má appku. A taky to má super banner na můj blog.
  • Moje vymazlená pergola se dočkala a přichází nový kamenný krásný koberec.



středa 18. ledna 2017

#DakarDrums - příprava




















Příprava v plném proudu.

  • Plán pro Lisabon je téměř jasný - námořní muzeum a centrum a tak jen je potřeba doufat, že klapne počasí. Odlet v 6:00 pro mě znamená před třetí raní vstávat a nevím nevím, jak se vyspím v letadle. Odlet do Dakaru ve 22:00, přílet ve 2h ráno a pak transfer znamená mít hodně hodně energie.
  • Na letišti víme kde vyměnit peníze - nutnost pro první kroky. Nelze být bez peněz :)
  • Mamadou souhlasil s cenou a máme ho objednaného pro cestu do Saint Louis a přes Retbu zpět.
  • V Saint Louis máme rezervovaný slušný hotel, jak podle místní reference, tak podle TripAdvisoru.
  • Mám připravenou mapu Dakaru s tím, co asi chceme vidět.
  • Definitivně jsem zažehnal pokusy koupit si nový batoh a Deuter musí ještě sloužit dál. Je to kvalitka.
A co chybí ještě zařídit?

  • Dokončuji svůj expediční seznam na balení (mám už toho plný GoogleKeep - a až bude, nasdílím ho tady) a pak nakoupit.
  • Nutně potřebuji boty, alá černé Lacosty, co jsem dotrhal a určitě si chci v klidu projít Decathlonem.
  • Pro Dakar nemáme vybrané ubytko.

sobota 5. listopadu 2011

Rusko - první dny (Irkutsk, Bajkal, Listvjanka)

CESTA NA BAJKAL
Sobotní ráno beru na záda svůj nový batoh Deuter a s lehkých škrábání v krku nastupuji do přistaveného taxíku. Sice jsem si myslel, že v podmínkách lowcost výletu začnu už v Praze - nějak se tělu nechtělo, však i na to dojde. Na Ruzyni po hladkém checkinu si to sunu do prakticky prázdného salonku SkyTeamu, dávám něco na zub i zahřátí a čekám na odlet Aeroflotu, který bohužel operují ČSA. Alespoň však mám k dispozici český tisk a časopisy. Na přestup to mám jen tak tak a tak doufám v časný let. Ani ten mi však ČSA nedopřává a tak plně nabordovaný let největšího letadla českého dopravce A321 vylétá. Cesta není potřeba komentovat, jídlo nic moc, servis OK, zpoždění jako vždy. Za pár hodin a něco již přistáváme na Šerementěvu F. Zádrhel číslo jedna spočívá v tom, že cestující je odbaven až do cílové destinace - Irkutsk, batožina pouze do Moskvy a tak kromě fronty na pasovce (naštěstí jsem seděl úplně vepředu) musím čekat ještě více než 30min na batoh. Dorazil. Hurá ven a hurá na cestu do vzdáleného terminálu D.

Před vnitrostátní checkinem se potkávám z Kyjeva přicestujivším Ondrou a tím je naše nevelká výprava kompletní a expedice je zahájena. Suveréně šermujeme kartama ČSA skyteam a domáháme se odbavení u business přepážky. Zmalované rusce není moc po chutí, že se musí matlat s dvěma trempy, ale prosazujeme se přirozenou vahou našich těl a vyzařující autoritou. Marně se snažíme v místních duty free koupit něco vostřejšího na další časy - suchý zákon. Jediné co dostáváme je turecké pivo s cenovkou večeře v Ambiente. No nic, náladu nám to nekazí.

Odlet pokud mě zápisky a pamět neklame je na čas, let je plný. V naší první řadě v economy zůstáváme sami (od okénka frajer odběhl do zadu za kámošema) a tak se zabaleni v dece snažíme pospat. Přecejen odlétáme večer (cca 22h) a v Irkutsku díky posununu bude velmi brzo ráno, tím pádem o nějakém spánku nemůže být ani řeč.

IRKUTSK + KRUGOBAJKALKA
Bereme bágly, pasovka není potřeba už se suneme na místní zastávku eMHáDé a snažíme se nacpat se do maršrutky, busu nebo trolejbusu. Naším cílem pro dnešek je Listvjanka, vesnička na kraji jezera Bajkal, a dále chceme přes Port Bajkal získat místo ve vlaku na Krugobajkalské magistrále. Po několika přesunech mezi tramvajemi, fotkami u tanku se dostáváme cca v 7:00 na Avtodorožny Vokzal a frčíme raní krajinou do Listvjanky. (Turistický tip: Vyměňte peníze co nejdříve, v Listvjance moc příležitostí není)
Ukojeni krajinou a lehkou neorientací v desítkách přístavišť jsme přejeli a minuly první trajekt (našim cílem mělo být molo Rogatka). Naštěstí jsme nezmatkovali a z jiného mola (Burža) se přifařili k turistické skupině směřující taktéž na vlak, který vyjíždí na pravidelnou cestu ze zastávky Port Bajkal (malebné nádraží s hotelem uprostřed lodního vrakoviště). Zde rovněž potkáváme první turisty a ejhle, oni z Čech. Podrobným vyptáváním lidí na lodi šatříme své první "velké" peníze. Turistická průvodkyně nám nabízí možnost moderované cesty (vlak staví několikrát u významných míst a turisté mají možnost si je prohlédnout) za cenu tuším 1200RUB. Průvodčí na nástupišti nám objasňuje systém, kdy všechny vagony kromě jednoho má pronajaté cestovka a jeden přidali ruské dráhy a cena je 200RUB. Zabíráme tedy podstatně levnější vlak, ve kterém se po rozjezdu line čeština z vícero míst, a který logicky staví na stejně významných místech jako ostatní vagóny. Proviantem na cestu vlakem po Krugobajkalské magistrále (dříve součást Transibu) je nám uzená ryba omul místní produkce a pivo. Finální destinací je Sludjanka, zastávka Transibu na jihu Bajkalu. Prakticky ani nevytupujeme a pokračujeme do Irkutsku, kam dojíždíme lehce před půlnocí, bereme ubytko hned u nádraží a spíme jako koťata.

Hotel jsme si vzali jen na 12h, takže ráno vyskočíme, spršíme a mizíme do http://www.blogger.com/img/blank.gifpošmourného města. Našim cílem je okouknout město, vyměnit peníze a ideálně na lodi Voschod se přenout proti proudu řeky Angary opět do Listvjanky a Port Bajkalu, odkud budeme další den pokračovat cestu na sever Bajkalu. Po malé peripetii, kde nikdo nějak neznal přístaviště (Vostočno-Siborskoje rečnoje parochodstvo), se tam dostáváme taxíkem a frčíme do Listvjanky.
Zde obědváme v místním bufetu na tržišti a pak již správně se z Rogatky trajektem dostáváme na Port Bajkal, kde máme předdomluvené na místní poměry luxusní ubytování. Za zmínku stojí především místní securiťák, který vzpomíná na české skialpinisty. Bohužel je neznáme a snad tak ani nevypadáme (aspoň já ne :))


BAJKAL
Probouzíme se do deště a vybíháme do přistavené Komety, ve které strávíme prakticky celý den. Na cestu si kupuji jak jinak pivo a domácí výborné pirohy. Cesta celkem ubíhá, příroda nádherná. Střídavě pozoruji a střídavě spím, po té co přestal fungovat bufet více spím. Vyrážíme v 10:00 a příjezd do Niežněangarsku je v 22:00. Za celu dobu jen malá přestávka na Olchonu (ostrov) a pak, to nám bylo divné, Severobajkalsku vystupují prakticky všichni.


VSUVKA: Téma z iHNed.cz o Čechovi, co se schovával v Severobajkalsku.

V Niežněangarsku nakupujeme proviant (chybou bylo lovečák nechat doma), marně hledáme jurty burjatů a nakonec celkem rádi nacházíme střechu nad hlavou v Gastinim dome Severnij Bajkal a usínáme. Předtím ještě příjemně kecáme s geologem-důchocem, co se přijel na sever Bajkalu léčit do minerálních (vyhlášených) pramenů.

Cestovatelský tip: Převařenou vodu mají všude, ale sáček čaje musí být tvůj!

pondělí 25. prosince 2017

Po stopě Emila Holuba až do Livingstone v daleké Zambii a dále na Victoria Falls v Zimbabwe

Z Čejetic až k Viktoriiným vodopádům aneb po stopě Holuba Emila....

Po více, jak půl roce, příprav, drobných překážek (vypadlá plomba 36h do odletu, rošlapané brýle v sobotu před odjezdem na koncertu Tří sester a navrátivšímu se zánětu dutin) sedáme za krásného počasí do auta a za lehce přes hodinku necháváme auto na Goparkingu v Praze u letiště. Dodávka nás veze na letiště, děláme checkin a odbavení zavazadla na přepážce Lufthansa a jdeme do Erste Premiére salonku kde nás... ano, kde nás čeká čekání více jak 3h. Nám to nevadí, čteme, povídáme a ani se moc nenervujeme s lehce hodinkového zpoždění luftwafí třistadvacítky D-AIUN směrem na Frankfurt.

Jak už je mým zvykem, cestuji nalehko, pouze se svým 32l batohem Deuter, pěkných a konečně pořádně prošláplých botech salomon, co jsem si koupil do Senegalu a zbrusu nových vojenských kalhotech speciálně koupených na safari. Svoji výbavu jsem zase lehce pozvedl.

V letadle dostáváme poměrně slušný večerní snack a za necelých 45min pohodlného letu přistáváme někde v koutě, celkem dlouho popojíždíme a tak chobotem vcházíme do letištního mumraje leteckého přístavu Frankfurt. Cedulky nás navigují do pavilonu Z - nového přístavku pro ty největší koráby. Na pohodu jdeme do salonku, který si už moc nepamatuji, ale jsem si jistý, že byl nemastný neslaný... prostě tak jak je evropská letecká doprava. Významným plusem přestupu ve FRA je absence další zbytečné a ponižující security, obsahující zouvání, sundávání pásku atd.

Přesně na čas bordujeme, usedáváme v obchodní třídě v hrbu nové 747i D-ABYP, pouštíme film a necháváme se rozmazlovat osmapadesátiletou tetou letuškou. Vše voní novotou, ale taky už to není co bývalo. Třeba mě nefunguje několik poloh sedadla a tak jsem rád, že sedím pohodlně a ani nic nešteluji.. stejně jako schránka u nohou.. po zaklapnutí již nejde otevřít. ...německou kvalitu si člověk představuje lehoulince jinak. Ale víte jak - neplatím to, tak nereptám. Odlet na čas, vše sleduji na kamerách. Pak si dávám večerní kachní prso, drink a plním přání unavených letušek. Neotravuj a spi, je to noční let, ať jsi ráno freš!
Z 10h letu spím 6. Člověk je lehce rozlámanej, ale nikoliv unavenej. V Johannesburgu, na letišti OR Tambo, přistáváme na čas, vybíháme jak antilopy před útokem lva. Máme 1:40 na přestup. Vše jde jak po drátku a ještě dáváme kávu a občerstvení v salonku South African Airlines. Zde by se Lufthansa mohla učit. Svěží, vzdušné, dobře vybavené, designově pěkné. Autobusem boardujeme na let SAA do Livingstone. Airbus A319 ZS-SFM je obsazen tak z 30-40%, jídlo chutné, výhled pěkný (až na vodopády - prý téměř vždy jsou vidět, dnes nebyly... budeme tak muset počkat do zítřka) a opět přesně na čas přistáváme na malé malebném letišti v Livingstone. Na hraniční kontrolu jdeme po letišti pěšky :) a hned u dveří nás zřízenec rozděluje na dvě části... otázka zní "půjdete i do Zimbabwe?" Říkáme, že ano a tak jdeme do složitější a pomalejší fronty, ale do 10-15min máme v pase za 50USD KAZA multivízu s double entry do Zambie a Zimbabwe. (Pozn: na hotelu se divili, že nám ji dali... prý se jim do toho nějaký poslední čas s čachry kolem Mugabeho nechtělo...)


Po hraniční kontrole čekáme na bágl. Taťkův dorazil můj bohužel.... Sepisujeme lejstro a jsem ujišťován, že zítra... moc důvěry v to nemám, paní v kanceláři nemá ani počítač a tak se podle "tagu" nemůže podívat, kde vlastně batoh je. Já jsem optimista.  V letištní hale ještě měníme  pár dolarů na zambijské kwači a za 10USD se necháme odvézt do smluveného ubytování, do Tabonina Guesthouse. Jsme celkem zdrchaní, že ani moc nesmlouváme. Ono ceny jsou tu celkem fixní, hádat se 15min o 1USD, to je sport pro mega kolenovrty. Na ubytování nás vítá majitel, Laurent, a jeho žena Bronnah. Laurent je asi šedesátiletý Francouz z Paříže, který zde (podle mě) našel další energii do života, ženu a malou dcerku. Velmi ochotně se ujímá řešení mého zapomenutého zavazadla, dává nám (vzhledem k volné kapacitě) o trošku větší pokoj a řadu rad - co kdy kam. Už předem jsme u něj měli objednanou Zambezi Sunset Cruise na lodi Makumbi... na tu čekáme s pivkem v ruce, jenže .... průtrž mračen (prý letos největší, ale těžko soudit). Ta z cesty na Zambezi udělala obyčejnou projížďku s pivem a trošku jídlem.... První, ale nejzbytečnější, aktivitu na naší africké cestě. Za 65USD šlo vymyslet daleko daleko lepší aktivitu. Kromě pár ponořených hrochů a prchajících antilop tak největší atrakcí zůstává skupina českých senátorů s velvyslancem v čele.... Nějak se jim zkrátily jednání v Lusace a tak stihli návštěvu muzea, vodopádů, safari i projížďku po Zambezi. Jako český daňový poplatník jsem rád, že si mohli odfrknout!

S pivem v ruce pozorujeme asi 20 dalších lodí (Václavák hadr), posloucháme vejžblebty českých zákonodárců a konzumujeme kuřecí stehýnka. Konec v 19h je pro nás vysvobozením. Nemáme zážitek, fotky ani dolary. Přesouváme se zpět na Taboninu, ani nemáme hlad a jdeme si odpočinout po dlouhé cestě.

Už před osmou dáme toast a domácí specialitu - mango fresh džus (lahoda!). V osum přesně nás vyzvedává dvorní taxikář Taboniny - Obey. Přes benzínku nás veze na zambijskou hranici a ukazuje, kde bude stát pro cestu zpět. Hranicí procházíme jako po másle. Lehké překvapení je, že řada turistů a lovců fotek se již vrací...... rozbřesk je 5:30 a asi tam čekali od rána. Že jsme brzo je poznat i podle toho, že řada "prodejců" ještě nemá rozbalený krámek :) Jdeme přes most do Zimbabwe, je to asi na 20min a i hranice na straně Zimbabwe je v pohodě. Vědí, že je tu velký cvrkot turistů... začíná i lehké obtěžování - kup si: měděný náramek, jakoukoliv dřevěnou vyřezávačku ze Zambezi teaku, staré zimbabwské dolary (miliardy, triliardy) nebo nějakou aktivitu (raft, tůra, bungee)... jdeme hluší slepí až ke vstupu do vodopádů, kupujeme vstup (30USD osoba) a vcházíme vstříc parádní pohledům padajících vod. Samozřejmě nejsme tu v tom sezóně, ale pohledy jsou to fantastické.
Nákupu těch starých zimbabwských dolarů jsem však neodolal a stal se miliardářem. Za 10USD jsem nakoupil 63miliard zimbabwských dolarů na čtyřech bankovkách.


Dodávám, že vzhledem k vodě a velikosti jsme si vybrali zimbabwskou část... je větší, je víc vidět a to včetně devils poolu.... dalo by se i říci debils poolu... ale pokud sem ještě někdy pojedu, tam půjdu! Celé vodopády měří 1,8km a i s focením tam za 2h nemáte co dělat. Ani my. Koukáme po suvenýrech a přesouváme se k mostu, kde je v meziprostoru hranic hospoda a za dolary dva si tu parádně dáváme pivo a kocháme se pohledem. Cestou ven z meziprostoru a před vstupem do Zambie kupuji parádního vyřezávaného hrocha za 3USD... pro ty, co chtějí suvenýry a míří do Botswany - zde se dá usmlouvat lepší cena!! Obey čeká kde má a a my jedeme zpět do Livingstone. Nejprve si vyfotit bustu Emila Holuba a pak na oběd do asi nejlepší restaurace - Zambezi Cafe. Tu s klidným srdcem doporučuji. Přijímají platbu v hotovosti (asi 8měn!), kartou.. je to tu čisté, voňavé a perfektně vaří. Já si dal guláš z antilopy kudu a taťka krokodýla.
Po návratu do Taboniny jsem potěšen, kufr se našel (vlastně batoh) a paní z letiště si za drobný bakšiš udělala cestu a veze mi ho. Vše dobře dopadlo, mohu si vzít čerstvé tričko. Po Livingstone srdečně doporučuji taxikáře Obeyho... jezdí hodně pro Taboninu a je fakt zlatej. Je svolnej i pro delší výlety a je tak trošku i průvodce. Obey Hamuchemba (http://www.obeystaxi.com/ nebo ohamuchembav@gmail.com nebo telefon i whatsapp +260969202060)

V 15:00 na nás čeká - po internetu domluvený a asi nedoporučitelný - průvodce a řidič Dennis Munsaka. První kroky vedou na benzínku... nemá benzín? aha, ne, kupuje vodu. Opět jedeme na benzínku? Tankujeme? Ano. ... no nešlo se na tu cestu připravit dříve, když jedeme kvůli němu dříve, aby nám nezavřeli hraniční přejezd. Našel jsem ho na Tripadvisoru a domluvil se sním na ceně 70usd za přejezd do Botswany.
Cesta krásná rovná a za hodinku a kousek jsme na hraničním přejezdu Kazungula. Most teprve staví a tak je tam pouze trajekt. Až most dostaví, přijde toto místo o podstatnou část avé atmosféry ve formě hráčských doupat, lehkHIV děv, prodejců všeho možného... no prostě místa, kde se potkává africké Švýcarsko Botswana s africkou albanií Zambií. Zmizí i trajekt a stane se z toho zapomenuté údolíčko pod mostem. Nám Evropanům se však bude cestovat rychleji, pohodlněji a i nudněji.
Ze své iniciativy nám Dennis vyjednal průvodce i na druhé straně. Převeze nás v pohodě přes hranice rychlolodí (speedboat je normální člun - cena 2USD a rychlejší a pohodlnější než trajekt... ten by byl ale zážitek, terý bude fungovat už jen rok, než dostaví most...) a hodí do hotelu. Ale ouha. Nebylo to v ceně.. chce dalších 25USD. Jsem unavený a rezignovaný. Podle toho co říká, nás tam musí čekat peklo, ale opak je pravdou. Botswana je daleko větší civilizace než Zambie. Procházíme tedy ven ze Zambie, člunem na druhou stranu... tam hranice s Botswanou (pikantní je nutnost přejít přes koberec s desinfekcí) a jsem tam. V Botswaně. Tento den ve třetí africké zemi... snídaně v Zambii, oběd v Zimbabwe a večeře bude v Botswaně! Na průchod hranicí žádného průvodce nepotřebujete, je vám k ničemu. Stačí vzít taxi za 10usd do Kasane. Ale co, Afrika není levná, když jste bílý. Asi v 18h jsme na hotelu, v Thebe River Safaris lodge. Jdeme na pořádý stejk (máme předplaceno) a v 19h je kooordinační schůzka s Mpho z Lucky Adventure Safaris, se kterými máme domluvenou dvoudenní cestu do Safari. Vše domluveno a ráno startujeme v 9:00.
Jdeme spát!

úterý 9. srpna 2011

Hurá hurá letenka na expedici koupena

Tak letenka již je koupena, dovolená rezervována, teď již jen koupit batožinu (už vím i kde a jako vítěze tipuji nějaký batoh Deuter s pláštěnkou) a mohu vyrazit. Prostě jsem se nechal nalákat.