12.7. - Den osmý (čtvrtek)
Ráno balíme, platíme a na pohodu vyrážíme směr Ohrid, Struga a hranice s Albánií. Před hranicema se zbavujeme všech posledních peněz MKD tím, že tankujeme a něco málo pro děti a vyrážíme na hranici, na
hraniční přechod mezi Makedonií a Albánií Kjasafan. Asi hodinku skáčeme v hrozném vedru, ukazujeme pasy a pojištění a pak hej hop. Jsme v Albánii,
můžu si dopsat další zemi na svůj seznam. Prozatím nás nečekají žádné rozbité silnice, jen hornatá krajina a občas stáda ovcí nebo koz. Za pár minut naposledy máváme Ohridskému jezeru a už jedeme po Albánii. Po vstupu je úkol číslo jedna, sehnat peníze. Úkol číslo dva, najíst se. Asi po 65km pomerně klidné jízdy vyskakujeme ve městě Elbasan u bankomatů log námi známých bank (
já u Socié něco, prostě logo jako KB) a vybírám 30.000ALL, albánských leků. Když albánské ceny vydělíte pěti, máte cenu v lekách. Máme peníze, můžeme na jídlo!
 |
| Gril masa u silnice |
Zastavujeme u takové fajné venkovní restaurace, která vypadá opravdu domácky! Sedí se venku, popíjí, nikde žádná turistická SPZ. Rodinu provozuje rodina, starej šedivej, mladší v tílku, klučina s míčem. Ano, jedinej, kdo umí trošku AJ, je ten klučina, co hraje videohry. Takže jedeme. Tužka - papír - ruce - nohy. Saláty dva pro všechny, pití nealko, grilované maso, 2x jehněčí, 4x vepřové. Za chvíli přináší dva óbr saláty a dvě obří mísy čerstvě grilovaného masa. Nemůžeme se shodnout, jak to nandal. Je to mix? nebo jedna vepř a druhá ovce? Jsme najedeni. V ten moment to chápeme. Přichází první dvě mísy vepřového. ano, toto bylo jen jehněčí. Až později zjišťujeme, že jedna porce "meet BBQ" je cca 600g masa. My si v tom vedru a na cestě objednali 2,4kg masa, což jako určitě nesníme, páč je to určitě více. Rozdloubeme ještě to vepřové a další 2 mísy odmítáme s tím, že je zaplatíme, ale jíst nebudeme. Zda jsme je platili nebo ne, nevíme, ztraceno v překladu. Ale jsme plní až po okraj frčíme dál. Cesta je místních okreskách dobré kvality, jedna malá zkratka přes vinice (kde jsem se lehce o auto bál) a kousek přes dálnici.
Docela dlouho projíždíme městem Vlora, jedním z hlavních míst místní riviéry. Přijíždíme až do našeho hotýlku
Sunrise Resort v Orikumi. Pokojíčky jsou to velmi malé, místo ale velmi hezké. Malý hotel uprostřed ničeho, za ním jen hory, aut pramálo, lidí ještě méně. Soukromá pláž a průsvitně modrá voda --- aaah. Majitel trošku líný zevl a u hotýlku restaurace s hospodou. Na personálu se zde nešetří, stále hodně. Ale stále pomalu.
Vybalujeme a rovnou do moře a na večeři do vedlejší
restaurace Edir. Chybu s BBQ již neděláme, ale rovnou se hrneme do místních plodů moře. Těch rybích jídel je tu až až. Jsme zde spokojeni!
Večer, po uspání dětí, si sedáme na místního lahváče v naší domácí restauraci u hotelu. Chůvička nám sem dosáhne, takže pohoda.
Od Bakuleho jsme ujeli "pouhých" 249km, ale trvalo nám to cca 6h. Cestovní rychlost je opravdu nízká, ve městech je maximálka 50, často snížená na 30-40.
 |
| Sunrise Resort |
13.7. - Den devátý (pátek)
Užíváme si první den, kdy vlastně nemusíme nic. Pořádně se ani nedá kam jet a tak si dáváme opravdický dovolenkový relax. Snídani máme zaplacenou v hotelu. Jedná se o mastná vajíčka, mastnou omeletu a nebo supersladké džemy s máslem. Pečivo. Káva/čaj a džus. Nic moc, ale lepší než drátem do oka. Supermastná omeleta se podle mě nedá jíst a tak si dávám marmeládku.
Vycházíme na naši soukromou pláž, kterou máme zdarma a je téměř prázdná. Voda je křišťálově průhledně čistá, vlny jsou jen odpoledne a tak dračíme ve vodě. Oběd řešíme přímo v hotelu, pizza nebo těstoviny a samozřejmě Rauch zelené jablko. To je prostě nápoj, který je všude a děti ho milují. Odpoledne se snažíme ubrat trošičku ze zásob piva a ještě před večeří si jich pár dáváme. Na večeři jdeme procházkou na druhou stranu než včera, do
restaurace s penzionem Maxola's Dream. První co nás praštilo o očí je česká vlajka.... prý ji sem nechala poslat nějaká česká partička co se tu s majitelem, div se - s Maxolou - napájeli jeho domácí rakií (nám k srdci nepřirostla). Večeři necháváme na Maxolovi a dělá nám dva tři talíře plné ryb a pizzu dětem. Maxola je pohodovej a ukecanej týpek a skvělej hostitel. Kdybych se někde na pár dní chtěl zašít u moře, tady si to dovedu představit.
Původně jsme si tu zaplatili ubytování na dva dny... od rána řešíme, kam se vrtnout a dostáváme se k docela zajímavým podvodům na Booking.com. Funguje to následovně.
Na Booking.com si najdete "nějaký" apartmán. Soukromý, není to tedy hotel s webem. Nepožadují platbu předem, nechtějí kreditku. Podle fotek to vypadá super. Chvíli po rezervaci se vám ozve člověk, že zrovna nejde voda, toaleta, klimatizace - cokoliv - a nabídne jiné apartmány "podobné". Když jste dvě posádky s malýma dětma, nechcete se dostat do nějakého slumu atd. Vtip je v tom, že když řeknete ne, odmlčí se a nechá vás to reklamovat na Booking.com .... je to už na nich, zda vám to zreklamují a nebo po vás chtějí storno... za albánský ceny taky domů volat nebudete. Prostě šmejdi.
Když už jsme měli takhle zrušené rezervace tři, volíme následující plán. Ráno si prodloužíme pobyt o 1 den - snad bude mít věčně ospalý lenochod majitel volno - a pak vyrazíme do Vlore prozkoumat terén a pak se rozhodneme.
14.7. - Den desátý (sobota)
Ráno snídáme vejce v oleji, balíme kufry a jedeme do centra albánské riviéry,
Vlore. Máme to asi 25min a v pohodě kličkujeme po pobřeží. Všude samý hotel nebo restaurace, prostě zde turismus frčí. V samotná Vlore je pěkné město, riviera, promenáda, butyky, hotely, kavárničky.... to je ale jen hlavní třída. Jakmile člověk zabočí do vedlejší uličky, nezpevněný povrch, smrad, špína a přetékající popelnice. Pláž něco jako
bibione, hlava na hlavě. Ne. Sem nechceme. Nakupujeme proviant v nějaké místní Žabce a frčíme zpět. Po cestě se zastavujeme u pěkné restaurace s grilovaným beranem ve výloze. Beránek lahodný, zaváhal jsem s pokrmy z beraních koulí a mozku. Myslel jsem, že bude ještě příležitost a tak jsem prováhal....
Po obědě dáváme hlavy dohromady. Na jih už se nám nechce, cestování po Albánii je pomalé, nás čekají kopce a celkově bysme si přidali celý den jízdy (4h na jih a 4h zpět = 8h v autě a to nechceme dětem udělat). Večeříme ve stejné restauraci jako první večer.
Celé odpoledne vlaje červená vlajka. Zákaz koupání. Parádně jsme si zalbli na nafukovačkách!
15.7. - Den jedenáctý (neděle)
Dáváme poslední olejovky, balíme a jdeme se naposledy hezky vykoupat. Nemusíme spěchat, mapy ukazují asi 130km, takže nějaké tři hodinky cesty. Před odjezdem si jdeme zaplavat a po brzké obědové pizze vyrážíme. Sice největší vedro, ale zase největší šance, že se děti prospí. Cesta ubíhá pomalu, ale plánovaně. Celá cesta je lemována prodejci melounů, ani my neodoláme a jede krásný si koupíme. Kolem třetí hodiny jsme v Golemu. Je neděle, takže město je k prasknutí plné albánců a pak ještě italských aut řízených Albánci, gastarbeitery, co přijeli užít v Itálii vydělaná eura. Ubytování (
Apartments Golemi 1) máme přímo v centru, v jediné obrovsé budově co tvoří centrum. Náš pokoj je v přízemí, směrem do ulice a dříve býval obchodem. Dovnitř vstupujeme výlohou.... máme předzahrádku, kde aspoň můžeme sušit věci. K "hotelu" patří ještě další hotel, další prázdný obchod, kde se skladuje od lehátek přes zahradní nábytek cokoliv, je zde pračka, recepce a na starém gauči celá rodina jako záloha, kdyby něco. Dále je zde restaurace. Dále k hotelu patří kus pláže. Celý to je jako rodiný biz, každej je s někým příbuzný... hotel má jeden, pláž brácha, restauraci jejich strejda.... asi nějací mafiáni, páč prý si nemusíme uklízet věci z balkonu, že si nikdo nedovolí...... za hotelem máme i parking...
Pláž je písčitá a masakr. Žádné volné místečko nezůstalo, samý prodejce, ale třeba sprcha není.... Koupit se dá od pití, přes kukuřici, koblížky, zmrzlinu nebo nafukovací blbosti cokoliv. Moře má hnědou barvu, je plné medúz a je hrozně teplé. Jednoznačně se pro něj zažilo slovo Kačák. Ihned po ubytování a koupání razíme na jídlo. Vaří tu suprově, jasnu volbou jsou mořské plody.
Den nicnedělání. Ráno jdu pro snídani do pekárničky, kterou jsem našel. U té příležitosti jsem si našel i krásnou terasu místního tipáče, kde jsem si dal i kávičku. Jdeme k vodě. A vegetíme tam skoro celý den, s malýma přestávkami na jídlo. Obědváme v restauraci u hotelu a já v odpolední siestě dočítám knihu
od Tomáše Poláčka. Dýchla na mě vůně dálek! Ne že ne.
Večer jdeme po pobřeží mezi hotely, opět volíme restauraci s mořskými plody a točeným pivem a opět jsme spokojeni. Tentokráte tekl Heineken.....
Po kávě v tipáči a čerstvé snídani skáčeme do auta a jedeme do hlavního města, do Tirany. Máme to necelou hodinku pohodové jízdy, parking nacházíme pod hotelem Plaza... částku si už nepamatuji, ale na ty 4 hodiny to bylo za hubičku, asi jako v Praze hodina. Procházíme všechny hlavní náměstí, opuštěnou pyramidu, rozestavěnou mešitu i obří nákupák. Jídlo si dáváme v nějaké malé kosovské restauraci, kde v podstatě měli jen saláty, grilované kuře a pivo/limo v plechu. Aspoň netratíme čas, děti zas takový fanoušci metropole Tirana nejsou. Já bych si to tu uměl užít trošku více v klidu. Počasí nám přeje, je stále pod mrakem, žádné vedro. Nakupejeme v obchoďáku nějaké dárky a potraviny na zítřejší cestu. Zítra nás zase čeká pořádná porce kilometrů. Po odpolední koupačce se nám daří trefa a máme docela zajímavé apartmány v Černé Hoře. Večer si dáváme pořádnou - snad největší - nálož krevet, ryb a chobotnic v restauraci
, hned vedle našeho ubytování. Ráno zamáváme Albánii.
Snídáme a balíme se. Hned po té odjíždíme, na mapě máme naplánovanou první zastávku u zříceniny
u Skadarského jezera. Je to 120km, takže dobré 2-3h pohodové cesty.
Docela šikovně se nám daří zaparkovat velmi blízko vchodu. Procházíme si tu "ruinu" a děláme krásné fotky řeky Drin, jezera i přilehlého města
, čtvrtého největšího města Albánie. Po prohlídce - a teď se nikdo nediví, ano potkali jsme Čechy - má někdo nápad se naobědvat a někdo skočit do Skadarského jezera. Jako zastánce první varianty nejsem zklamán řasama, které brání vstupu do vody. Nechce se mi tam.
Jedeme kousek podél jezera a zastavujeme u pěkné restaurace s výhledem na jezero, u restaurace
. Moc nás nepotěšila
na v podstatě tuctové jídlo..... Po jídle vyrážíme směr Černá Hora a ještě předtím utrácíme poslední
za naftu..... Lehce před třetí odpolední jsme v sympatické Černé Hoře.
.....
Příspěvky
