Víza Írán - jak na to?

Za dobu v EU si už celkem odvykáme, jaké to je chodit na ambasádu a pokorně žádat o víza. Na cestu do Ománu jsem víza vyšvihl komplet elektronicky, zde to úplně nejde. Díky vízu do Íranu mě to pravděpodobně čeká s vízem do USA. 5 let s ESTOu mam smůlu, ale zpět k vízům do Íránu. Nebudu mudrovat, co a jak má být, ale popíšu, jak to bylo s náma. Co je důležité, nedělat to ve stresu a mít na vše dost času.

Pro získání víz máte jako občan ČR dvě plus jedna možnosti. Buď si víza vyřídit zde v Praze, ale počítejte minimálně s 2 návštěvami a nebo se registrovat v systému a víza získat principem Visa on Arrival na letišti v Teheránu (na konci aplikace si vybíráte, jde chcete víza získat, tak můžete i jinde, když vám to systém dovolí). My chtěli mít jistotu a taky to nemáme do Prahy daleko a tak jsme se rozhodli pro variantu ambasáda. Drobný je i rozdíl v ceně, 50EUR v Praze oproti 75EUR v Íránu. Rozdíl je jasný, motivace nahnat co nejvíce lidí na konzulát.
Ta možnost plus jedna je prohnat to přes cestovní kancelář. V podstatě každá, se kterou jsem byl v kontaktu mi to nabízela. Bral jsem to jako poslední možnost. Cena není nikterak strašná, +15EUR a nebo to máte v balíku, když od nich vezmete nějakou službu. My využívali HiPersia.com a můžu je s klidem doporučit.

Hlavním zdrojem informací byly stránky ambasády v Praze (řekl bych, že lehká aktualizace by jim slušela) a stránky pro získání víz na íránském ministerstvu. Na obou je poměrně hezky popsáno, co po vás chtějí.

Jak jsem postupovat - podotýkám, že odlet jsme měli na konci března a vízum začali řešit počátkem února.

1. přečetl jsem si veškeré požadavky na stránkách elektronických víz s tím že životopis po mě nikdo nechtěl a itinerář jsme uvedli jen do žádosti výčtem měst, kam chceme.
2. nečekal jsem a koupil jsem si na požadovaný termín letenku u Qatar Airways.
3. na první den jsme si objednali hotel. Z rezervačních webů se nám osvědčil Hotel.DE a tam jsme vybrali za rozumní peníz dobře lokovaný a i luxusní grand hotel Ferdowsi (nutné - v žádosti musíte uvést nějakou adresu a telefonní číslo. Je střední pravděpodobnost, že na něj někdo bude volat a rezervaci si ověřovat)
4. zařídil si fotky a scan pasu v požadovaných formátech a velikostech
5. registroval jsem se na stránkách elektronických víz a po potvrzení emailu vyplnil formulář a nahrál vše potřebné.

Obratem dorazil email, že moje žádost byla přijata a nechť pár dní vydržím... (v zásadě přijatá žádost je signál k možné platbě)

Těch 5 dní uběhlo jako voda a nevěděl jsem. Vyrazit na ambasádu nebo čekat? Čekal jsem asi den a pak jsem nevydržel a zavolal jsem. Dovolal jsem se na konzulát a zde máte zpravidla dvě možnosti. Buď v angličtině s panem konzulem a nebo i česky s jeho kolegyní. Já mluvil s konzulem a ten mě vyzval k návštěvě ambasády. Termíny nedávají, je potřeba dorazit a čekat.... otevřeno mají každý den 11-13... takže obědová pauza :-)

1. na ambasádu přicházím připraven. Vytištěná žádost, fotka (pro jistotu - není potřeba), vytištěné pojištění (zjišťuji, že stačí jen to ke kartě a přesvědčit o tom pana konzula), pas a potvrzení o zaplacení poplatku na účet ambasády v ČSOB. To je důležité, hotovost neberou!
2. jsem tam 10:50 a jsem druhý a tak mám možnost popovídat s člověkem, který tam jede o měsíc před námi.
3. 11:05 otvírají a začínají lidi chodit.
4. Bohužel to nemá žádný řád a pořádek a tak je potřeba se vnutit dopředu. Řada lidi přichází "že už tam byly a že jen něco málo dořešit", jako nějací pošahaní vědci co tam byly sennou. Pořád někam volali, zjišťovali, tahaly papíry atd. Zdržovali a stejně odešli s nepořízenou a museli přijít jindy.
5. Na řadu přicházím asi  11:40. Říkám co plánuji, kde pracuji a kde budu bydlet. Kromě toho, že je divné proč jedu jen na týden, pohoda.
6. Čekám, asi za 10min odevzdávám otisky prstů a mám přijít za týden. Jenže odlétám do Indie a potřebuji pas... tak prý mám přijít po návratu a dořešíme to.

Jenže... systém asi má mouchy a během mé cesty do Indie mi přichází toho. A v příloze dokument, co se tváří jako elektronické vízum

Čtu pozorně a jasně, next step, dostavte se na ambasádu. Hned po návratu tam jdu. Konzul kroutí hlavou, bere si můj pas a přináší mi... ano, vytisklou přílohu. S tím, že je to mé vísum a aťho hlídám jako oko v hlavně a ukážu při vjezdu a výjezdu ze země.... Za 10min jsem tam hotov a pokračuji dále.

Co závěrem?

1. zda bylo nebo nebylo nutné jít na ambasádu fakt nevím. Možná někde potvrdí, odkliknou nevím...
2. s vízem jsme prošli bez dalších pohovorů, dotazů na hranicích během 10min po příletu. Jediný dotaz byl na číslo letu
3. do pasu nedostanete žádné razítko, vše jen toto vízum. Samozřejmě ho máte buď v emailu nebo si ho můžete nascanovat a nakopírovat (udělali jsme), ale pravdou je, že nikoho kromě hranic nezajímalo. Ani při kontrole na policejní stanici ani v hotelech. Vlastně pouze zaměstnankyni handlingu v Praze... 
4. údaje uvádějte pravdivě, opravdu je zkoumají! Kolegy se doptávali asi na 3x, co jim nebylo jasné a vízum dostal 3 týdny po mě.
5. vízum bylo vystavené na přesné dny dle letenky, žádná rezerva...

Hodně štěstím, Írán za to stojí. Já se rozhodně kloním ke klidné cestě ambasády, pokud to samozřejmě nemáte pekelně daleko.

IR Írán č.64 na mém cestovatelské seznamu

Právě jsem se vrátil z cest po Persii, konkrétně po Íránu. Ze země plné fajnových a přátelských lidí a zároveň si odškrtl stát č.64 z mého projektu. Tripreport určitě připravuji, jen opravdu nevím, jak rychle se mi to povede :-( (Akt - zápis z cesty do Íránu je hotov!)

Měl jsem připravený krásný spot o tom, co nás chystá. Ale jelikož před cestou to nevypadalo růžově (odmítnuté vízum, povodně), tak jsem z cestovatelské pověrčivosti raději nic nepsal.

Takže, stay tunned! 

Omán a nejlepší letiště, co jsem zažil

Při celoroční balanci koukám, že jsem do zápisníku nezaznamenal podstatné věci ze svého ani ne 24h stopoveru v Ománu, letu s OmanAir a vůbec, což by byla škoda (kdyby mi to v mém projektu chybělo).
Z cestovatelských reportů jiných cestovatelů jsem vytipoval Omán jako must-see destinaci. Hodil se mi do mého projektu 100do50 a nakonec se stal 63.státem, který jsem navštívil.

Pro cestu do Indie jsem tedy šel do poměrně složitého routingu, ale zase jsem si pro OmanAir dopřál let business class, vycházel příjemně..... Víza jsem si zařídil online, byla to poměrně rychlost.

Z Aurangabathu odlétám do Bombaje, kde mám docela dlouhý přestup a tak skládám hlavu uvnitř terminálu, v Niranta hotelu. Zážitek nic moc, místnost je bez oken a špatně větraná. Takže buď se pařit a nebo onemocnět klimatizací.... a taky ten komár :-( Výhodou je sprcha, krátký spánek a restaurace, kde jsem mohl utratit zbytek rupií.
Boarding a vše ostatní na pohodu. Business Class OmanAir se nevyznačuje ničím světoborným, navíc jsem unaven a tak pospávám a pozoruji přiblížení a přistání v Muscatu. Nalétáváme podél města a tak maličko poznávám místa, kam se budu chtít podívat.
Přistávám a musím si vyzvednout kufr. Ten se ale neobjevuje...... a tak se poprvé potkávám s příjemnou povahou místních nebo pracujících zde cizinců. Hned ke měn někdo přispěchal, že už čekám u pásu dlouho a cože se děje. Vysvětluji a za 10min přibíhá starší pán s mým kufrem. Well done. Snažím se kufr udat na checkinu, ale marně..... stopover je přesně 26h a tudíž nelze....

Nu což, změním plán. Původní plán hned se vydat do města. Takto to měním, sedám do taxi a nechám se odvézt do Samara Hotelu v části města blíže letišti. Jsem zde brzo, kolem 10 dopoledne, přesto mě s úsměvem dávají pokoj a já odkládám sebe (na hodinku), kufr a telefon do nabíječky.

Dále se vydávám pěšky a autobusem. Lístky se kupují jednotlivě, u řidiče, ale je nutné říci kam člověk jede. Jedu pozorovat trhy s prodejem ryb a tržnici.... zrovna přistála obří výletní loď, takže samý cizinec... což je výhoda, protože aspoň se prodejci nesoustředili jen na mě :-) U trhu jsem se seznámi s místním, co chytá ryby... na háček a bez návnady. Ryb je tolik, že stačí zaseknout.....

Z trhu vyrážím k paláci Sultána a motám se kolem pevností, které vystavěli nějací kolonizátoři (myslím portugalci), ale jsou nepřístupné...... pak opět busem do restaurace, kterou jsem si vytipoval, že servíruje velbloudí maso...... měli... ale nic moc. Prostě jak kus hovězího. Odtud již zahajuji pomalý návrat k hotelu a procházím si okolí a místní mešitu. K večeři pořádný nápor street foodu.... sladkosti, shawarma a velký mango juice.

K snídani zase lovím něco na ulici a mango a mizím si užít letiště.

Hned u vchodu jsou separování hosté business a economy. Jdu speciálním vchodem na checkin, posílám kufr, vlastní celník a rovnou do mega salonku. V pravo i v levo bufetové stoly (v každé části jiný) + alacarte menu.... uprostřed bar s 2 barmany co míchají drinky. Sakra. Tady bych uměl být i déle! Nejlepší, co jsem zažil. Blíží se tomu snad jen Korean v Soulu.

Těsně před vypršením času boarduji na let do Istanbulu na Boeing 737 MAX. První let a ani jsem netušil, že kvůli letecké havarii je za 4 dny uzemní..... Business Class v novém stroji je perfektní, užívám si ji naplno. Je to denní let, tak ani nepotřebuji spát. Večer přistávám v Istannbulu, ještě na starém letišti. Na odjezd shuttle do hotelu mám 30min. Všude mega lidí.... naštěstí mi hned u výstupu z letadla dávají fast track... a předbíhám... úspora hodika až hodinka a půl..... Chytám hotelový shuttle na poslední chvíli (najít ho byl porod) a jedu na hotel, hned u letiště. Ani nemám hlad, pouštím TV a jdu spát. 

Vstávám brzo. Snídani v hotelu nestíhám, ale zase si to vynahrazuji v salonku. Zase vstup rovnou přes business class checkin. Nabídka ale poměrně malá a totálně přeplněné... jak v Dubaji. Let domů již na pohodu.......

Znojmo - město s přívlastkem.

Po Bombaji, Maskatu a Istanbulu bude další město, kam mě Booking.com zavedl Znojmo. Vybrali jsme úžasný penzion z Amazing Places a míříme sem na 4 noci v rámci jarních prázdnin. Těším se, ne že ne. Jen škoda, že je to spíš letní destinace.... krásné hrady v Podyjí jsou až do konce měsíce zavřeny. #ofousek

Omán č.63 na mém seznamu.

První letošní zásek na listině cestovatele v projektu 100do50 je Omán. Takové švýcarsko arabského poloostrova. Stát, který mě především díky svým lidem a pohodě doslova nadchnul. Krátký tripreport připravuji! (Aktualizováno: Tripreport Omán hotov)

Víza do Ománu - fofr! A malý návod

I pro krátkou zastávku v Ománu samozřejmě jsou potřeba víza. Systém se velmi zjednodušil a jednoduchou registrací jsem vízum získal během pár hodin. Fakt.

Zároveň jak jsem pochopil (+mapa) není možné vyřídit "Visa on arrival", takže eVisa je jediná možnost, jak se do Ománu podívat (pokud nežádáte pracovní, multientry atd visa). Zároveň proces je to tak jednoduchý, že není nutné platit externí agentuře.

I na stránkách OmanAir jsou lehce neaktuální informace. Visa on arrival byly nahrazeny eVisama. Je však možné si o evisa zažádat přímo na letišti a pak čekat a mačkat se ve frontě.... vzhledem k jednoduchosti mi to přijde zbytečné.

Oman visas on arrival used to be available at the Muscat International Airport, but it was replaced entirely by the electronic visas system. Travelers who used to be eligible for the Oman visa on arrival are now qualified for the Oman e-visa. In essence, that is a good thing because you may be able to apply online and avoid the line at the arrival terminal.

Jak na to?

1. Nejprve si přečtěte, zda se nezměnily podmínky pro vstup na stránkách Ministerstva zahraničí.
2. Pak si připravte - kvalitní scan pasové fotografie (bez brýlí, bílé pozadí atd) a scan stránky v pasu s fotografií.
3. Doporučuji si i prohlédnout instruktážní video, mě pomohlo vyřešit jeden drobný fail.
4. Po té pokračujte na oficiální stránky Královské Policie Ománu na adresu - https://evisa.rop.gov.om/
5. Proveďte registraci vaší emailové adresy a email potvrďte (pozor - někdy padá do spamu)
6. Připravte si k sobě pas, se kterým budete cestovat, a kreditní kartu pro zprocesování platby.
7. Po té se registrujte pro Apply for Unsponsored Visa. Zadáváte pouze věci z pasu + jméno matky. V posledním kroku (a to se mi poprvé nepovedlo) musíte úplně vlevo zaškrtnout boxík, že to je vízum, které chcete zaplatit. Pak jste přesměrováni na platební bránu pro 5 riálů. Bez platby nebude žádost přijata!
8. Potvrzení o platbě vám přijde na email. (kdo potřebuje do účetnictví atd)

POZOR! Víza vyřizují velmi rychle. Já žádost poslal v 16:00 a v 5:25 jsem měl vízum v emailu. Těch 10 dní musíte vyčerpat během měsíce, takže netřeba si dělat vízum hodně dopředu. Já si ho chtěl dělat v lednu na březen, ale to bych měl smolíka!!

Pak již stačí vízum vytisknout a oalá! Můžete přistávat!

Úmorem únorem

Ač se zdá, že se nic neděje, děje se pořád něco.

• Třeba tento víkend. E si oslavila 8!! narozeniny. Člověku proběhne hlavou strašně moc. Jak se to událo ten den, co všechno bylo tenkrát a hlavně si ani nedovedu vzpomenout, jaké to bylo bez ní. Jsem na ní hrozně moc hrdý. Je šikovná! K narozeninám (i díky tuně hraček z oslavy) si přeje kolo a já se těším, že budu moci jezdit s ní!
• Rodinu trápí chřipka a s přáním ať jsou co nejdříve fit je i přání, aby mě se vyhla!
• Tuním si výbavu. Rozcházím boty, chci zkoušet foťák i tunit batoh. 
• Přichází čas, kdy je potřeba vrhnout se na plán expedice na léto a začít vybírat paddleboard!
• jakej můžu mít den, když jsem teď musel odmítnout dvě allIn VIPky do #Wembley .....

Indie 2.0 aneb KaritripReloaded

Jeden indický pracovní výlet už tu byl. Proto je potřeba to posunout o kousek dál. Vyčlenil jsem si docela nezvykle dost času, protože: potřebuji navštívit dvě indické destinace a to Aurangabad a Pune. V první destinaci již projekty realizuje a předáváme, v druhé bychom rádi. Je taky potřeba potkat naše zákazníky a potencionální dodavatele. Z Bombaje odlétám ráno v 6:00, takže je potřeba se tam přesunout již večer a mohl bych tak stihnout jedno pivo v Cafe Leopold, kde se odehrává většina mé oblíbené knihy Šantaram.

Tato cesta rovněž disponuje poměrně zajímavým roatingem:
tam -> PRG-BEG-AUH-BOM-IXU
zpět -> BOM-MCT-IST-PRG
Cesta tam je na křídlech Air Serbia (ATR), Etihad (A320+B787) a Jet Airways (B737 MAX) a zpět OmanAir (737 + 737 MAX) a Turkish Airlines (A321).

Pro krátký stopover v Muscatu jsem našel velmi inspirativní foodblog a velbloud na grilu je tak jasná volba.

SALOMON - Evasion 2 Aero a tím mám vše!

Co se v mládí v Hudy naučíš, dále na netu najdeš. Výborná zkušenost s první řadou Salomon Evansion Aero mě nedala na výběr a po té, co první řada semnou prošlapala Senegal, Zambii, Botswanu, Izrael, Maďarsko i Albánii, bylo potřeba jít do nových. Mé oko padlo opět na Salomon a na druhou řadu stejných bot.

Dodnes si pamatuji letištní rozhovor s Ondrou, kdy jsme s pivkem čekali na ranní let TAPu a já mu říkám, že mám fungl nové boty. On na to, jak dlouho? Já říkám, podruhé, ale body jsou to kvalitní. Načež on, to je málo. Chce to aspoň 14dní nosit. 

Již v letadle jsem pochopil, jak má pravdu. Boty tlačily, ale když jsem je sundal, noha nechtěla zpět.... celé dny jsem trpěl. Dnes bych boty nesundal, jak jsou super. Poučení je, mám měsíc do první cesty! Moje výbava zdá se být kompletní, doplnil jsem batoh i foťák, a jsem připraven na nová dobrodružství!

Dutinovinky v lednu

Varování: celý týden je ovlivněn ucpanýma dutinama. Teprve proplachem a vincentkou to začalo být lepší.

Nejde začít ničím jiným, než že jsem dopsal!! poutavá vyprávění cesty dvou rodin po Balkáně, Expedice Balkan 2018!

• Silvestrovskou noc nám kromě Kozla11 a Radegastu12 zpříjemnili Legado a Ron Jeremy (kdo to byl?). Především sladké, rozinkové Legado je můj jasný favorit v rumech. Ve vínech téměř všude kraluje Modré Vinařství. Komu jsem to dal, ten mi volal, jak je fantastické. Dobrá práce Libora Čížka!
• V Poděbradech jsme našli novou cukrárnu a hlavně Muzeum Lega. Vypadá fantasticky a těšíme se tam! Určitě sem naplánujeme jeden z #vlakovylet
• V lednu jsem spustil plánování letní expedice s paddleboardem (ježíškův poukaz), opět na jih.. Pracovně jsem ji pojmenoval Gyros. Pevné body zatím nemá, je potřeba podrobit diskusi se spolucestovateli. Opět by měla obsahovat městský program, hory, moře a tentokráte snad jednu cestu zkrátit trajektem.
• Ray Donovan se vrátil a mě to nikdo neřekl :-( Stejně tak jsou zpět i Vikingové. Oba seriály mají jedno společné. Dvacetkrát louhovaný čaj nikdy dobře chutnat nebude. Je to vyčpělé, opakují se dějové smyčky... ztráta času. To samé platí o Raplovi2... jak byla jednička poutavá, je dvojka nudná. Dobře se jeví z novinek jen Most! (nejeví, je to naprostá pecka)
• Další lednový #vlakovylet byl do Čelákovic a zahrnoval výlet na lince S2 Esko - City Elephantem, což prostě děti ocení. Cílem byla lehce zastrčená (ale vyhlášená!) čínská restaurace Čínské zátiší. Pro mě naprostá pecka. Vývěr originálních jídel... nic levného, ale za to originální!
• Nikdy jsem nevěřil, jak může být dobrý daněk.... v rámci jedné transakce jsem ho dostal jako akt díku. Celou kýtu. Už byl guláš, řízek třený česnekem i na smetaně a stále se nemůžeme nabažit. Dančí je tak pro mě lepší jak deset pět lahví rumu. A to jsem našel jeden velmi zajímavý!
• V rámci inspirativního čtení bych rád vypíchl dvě věci... Z deníku investora od Ondřeje Fryce, zakladatele Mall.cz a Tomáše Čupra z Rohlíku. Ten i přes určitou dávku sebestředné arogance dokáže řadu věcí zajímavě pojmenovat.
• P330 od Nikona jde do kytek. Vybírám tedy náhradu.... především z ohledem na jarní "i" cesty. Ty už mají termín i posádku, ladíme detaily :) Mají už i letenky a teď se jen domluvit na programu. Těším se jak malej.