S tímto textem jsem váhal přes dva měsíce. Samozřejmě, jel jsem do Bilbaa v momentě, kdy byla korona v nějaké fázi. Rozhodování bylo těžké, + i - bylo dost. Když jsem text začal psát, rozjelo se to naplno. Španělsko navíc bylo jednou z nejvíce postiženou zemí. Vlastně je do teď (13.5.2020). Nás to lízlo taky maximálně. Školy, karanténa, zavřené fabriky. Kdyby mi to někdo řekl v lednu, měl bych ho za blázna. Tento blog však je o cestování.... Ano, jeli jsme. V důsledku nových informací to ale hodnotím tak, že jsem měl štěstí. Nic se nestalo, ale rozumnější asi bylo bývalo neletět....... Takže pojďme k textu, který reflektuje informace, které jsme měli k 10.3.2020. :-) Nechávám ho původní!
=======
Naši civilizaci zastihla nepřipravenost na nový vir, koronavir, COVID-19. Nenajdete nikoho, kdo by to neznal, nenajdete minutu mediálního prostoru, aby to slovo nezaznělo. Ano, nelze to podcenit, chytit to nechce nikdo. Ale je panika oprávněná? Je oprávněná panika z 20-30 nemocných, kdy chřipka již má jen letos víc obětí? Když jsem letenky do Bilbaa kupoval, normálně se cestovalo. Týden před naším odletem panika vypukl naplno. Necestujte. Kupte si zásoby. Karanténa. Přiznám se... víc než reálného viru, který navíc v Bilbauu není a nebyl, jsem se bál nějaké karantény v hotelu, přecejen jsme měli jet dva a děti nechat doma u babičky.... červík hlodal, ale byl to červík paniky, nikoliv faktů. Nakonec jsem zvolil jasnou taktiku. Pokud se neobjeví reálná hrozba viru v Bilbau (ani ne kvůli nákaze, ale kvůli restrikcím) nebo na letištích, pojedeme..... jeli jsme a dobře jsme udělali!
Dopravním specialistou v naší rodině na Španělsko se stala Lufthansa a stejně jako do Barcelony, vyšla nejlépe i zde. A dobře jsme udělali. Německý servis nepřekypuje blahobytem ani letušky nejsou největší kočky, ale mají proparacovaný systém služeb. V podstatě si umí poradit i v horších situacích, což se ukázalo cestou zpět. Navíc ani nijak extra nebuzerují se zavazadly do kabiny. Ještě jsem ani neměl dopsaný
MEGA REPORT z Valencie (silně doporučuji) a už jsem věděl, že další evropská cesta musí (chci) aby byla do Španělska. Nějak mě ta jejich pohoda a jídlo začali bavit.
Cíle naše cesta měla v podstatě dva. První byl gurmánsko-gastronomický. Kromě španělské pohody jsem si oblíbil i jejich šunku
jamon a druhým cílem byla návštěva Guggenheimova muzea.
Gugghenheimovo muzeum v Bilbau nese nesmazatelný podpis architekta Franka Gehryho. Jak pravděpodobně
postupoval při tvorbě modelu muzea je demonstrováno v jednom z dílů Simpsnových.
Muzeum bylo vystavěno roku 1997 v průmyslové části města, uprostřed loděnic, doků a ocelářských továren, podle projektu a vítězného návrhu z mezinárodní architektonické soutěže kanadsko-amerického architekta Franka Gehryho. Plány byly vypracovány výhradně pomocí počítačového programu pro modelování CATIA. Díky tomu bylo možné vyprojektovat tvary, které by byly tradičně nerealizovatelné. Futuristická stavba zrcadlící se ve vodní hladině řeky Nervion a připomínající svým tvarem loď kombinuje rovné a převládající zakřivené tvary, mezi pláštěm budovy pokrytým titanem jsou umístěny prosklené plochy. Jako další stavební materiál je použit vápenec. Muzeum zcela postrádá střechu v obvyklém tvaru. (zdroj: Wiki)
Cestu si děláme pěknou. V předstihu parkujeme na centrálním parkovišti letiště Havla a jdeme rovnou na sekurity. Scénáře "všichni ve skafandru" se nenaplňují a snad kromě opuštěného asiata nikdo roušku, respirátor nebo podobně nemá. Dáváme drinky v salonku a přesně na čas odlétáme do Frankfurtu. Tam (bohužel) nenacházíme žádný salonek pro PriorityPass a tak si musíme pivko normálně zaplatit (sic!). Drink a jdeme na to. Po krátkém spánku v pohodě přistáváme na příjemném letišťátku Bilbaa a jdeme na bus. Osvěžením bylo přílet týmu Mallorcy, kteří hráli v nedalekém městečku zápas LaLigy! (ano, liga se hrála).
Busem jsme za 20min v Bilbau a krásně pěší chůzí míříme do našeho hotelu
NYX ze sítě Leonardo. Po krátkém odpočinku se dáváme do pohybu, šmejdíme starým městem, nakupujeme drobnosti - tapas - k snědku v místní tržnici (
bohužel to byl poslední den, pátek, kdy se dal jamon koupit. Takže - ano, nekoupil jsem). Večeři, vynikající, si dáváme v nedaleké ultra baskické restauraci, která je od 20:30 restaurace a do té doby nálevna seniorů :-) Cestou zpět v místních restauracích zkoušíme pivo víno a uťapaní jdeme spát.
Po luxusní snídani čekáme až doprší a pěšky jdeme podél řeky obdivovat krásy architektury a moderního umění. To nejde popsat, to se musí vidět. Fakt! Ač nejsem žádný znalec a odborní na tyto novoty, líbilo se mi to jako komplexní zážitek. Cestou si dáváme tapasky na tržnici a kupujeme šmuk jako dárek + nějaké drobné dárky pro děti. Relax. Siesta a na večeři na lahodnou paellu. Tu jsme si po výletě do Valencie dost oblíbili.
V neděli už snídaně a domů. Pro cestu na letiště (i z hygienických důvodů.... ačkoliv, v Praze řidič taxi byl nemocný jako skoro první) volím Uber. Hned po nasednutí mi pípla zpráva od LH, že zpoždění... a tak jsme se okradli o 2h času ve městě. Nudu ubíjíme na letišti v salonku. Co budu povídat. Zase to byly nervy! V Mnichově nás mezi lety převezly ale dodávkou a tak má LH moji radost.
Druhá cesta po Kuvajtu a zase s problémy. Konec dobrý, všechno dobré a domu jsme se dostali podle plánu.
A pokud se chcete s Bilbaem více sblížit, zkuste seriál
Oběť číslo osm na Netflixu.
=======
A závěrem, v optikou května, hrdě říkám, že smekám před svým dobrým kamarádem, skautem, Honzou Hamáčkem, alias Vrtulem. Porval jsi se stím skvěle. Taková situace tu nikdy nebyla a ty ses sní porval na výbornou. Dělat rozhodnutí pod takovým tlakem tě bezesporu stálo hodně úsilí a možná i zanechalo stopy na zdraví a psychice. Dal jsi to. Dal jsi to pro nás a já ti za to moc děkuji! A sluší se i přiznat, že jsi překonal to, co jsem si dokázal pomyslet, že je možné. Chtělo to fakt koule!
Příspěvky
