Po pondělním letu vybaven veškerým dostupným denním a týdením tiskem jsem se ocitl ve vykradené zemi dostatečně zmasírován a nakrmen informací, že už jako FAKT jsou tu a že je potřeba něco dělat, se bránit nebo přejít do protiútoku.
Jako začínající boxer se přece nenechám zatlačit do kouta a rozhodl jsem se bojovat, připravit se, vymyslet taktiku, začlenit ji do strategie a být ten kdo zasáhne první, ten kdo rozhodne.
Jo kámo ránu můžeš dostat, ale musí to být, tam, kde ji čekáš. Nesmíš se nechat překvapit, rozhodit, jsi přece trénován a nejsi z cukru. Něco vydržíš. Kdo dává, musí umět přijímat. Co naplat, že ti to nikdo neudělá lehčí, jsi tam sám za sebe, sám voják. Porvali se s tím jiní, porveš se taky. Co bolí, to sílí.
A já se rozhodl, připravil, rozcvičil a přešel do aktivity.
Jsou tu. Pomalu se blíží a nedá se jim vyhnout.
Vánoce
podlamující se stůl pod salátem, kapr (letos pouze česká ryba z kampaně za 150míčů) a
krabice, krabičky
dárky a dárečky
koule a kouličky
chleba a chlebíčky
řízky a vánočky
svíčky a perníčky
nože a vidličky.
A tak jsem se rozhodl.
Začal jsem psát seznam dárků, píšu si ho do atlasu a ponechám v centru myšlenek...
Na mě, si prostě nepřijdou... ani obchodníci a ani pisálci. Já budu v klidu v bačkorách...
úterý 13. října 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat