Uherskou cestou tam

Každá správná cesta začíná u důsledné přípravy. Nechci nic ponechat náhodě a tak fixně (se zálohou rezervuji ubytování - bez rezervačního systému), prodlužuji celoroční rodinné pojištění od ČSOB, měním Kč za kuny, nahrávám konečně karty do ApplePay, objednávám nocleh v Maďarsku (loni se nám cesta i postup líbily, tak proč to nezopakovat. Slovinsko je krásná země, ale hranice SLO-HR jsou peklem na cestovatelské zemi) a připravuji varianty tras. 

Rovněž sleduji různá epidomilocokoliv opatření a dopravní situace. Nutností v roce 2020 pro vstup do Chorvatska je vyplnění formuláře... pravda že chorvatský celník na hranicích hned věděl, co vezeme. Zabaleno máme rychle, ono taky co vozit. Foťáky, šnorchlovací masky, boty do vody... Becherovku, Radegast a olé, můžeme.Vyrážíme lehce po deváté ráno směr Praha, tankodrom D1, teplárna Brno, D2 směr Maroko, Rajka a pak už uherským venkovem až k hranicím. Ubytování máme domluvené v Radics Panzió Étterem és Pihenő Központ> v hraniční obce Letenye. Což je hrozná díra dír. Nikde nic. Naše restaurace se rekonstruovala, takže jediné co jsme dostali byly hranolky.... Jediným problémem tohoto hotelu je absence jazykové vybavenosti personálu... a já zas neumím maďarsky. Cesta je nějakých 6,5h čisté jízdy, s přestávkami asi 8h. Úplně na pohodu. Ještě večer tankuji plnou, protože maďarské ceny jsou o hodně příjemnější než ty Chorvatské.

Ráno v 6 jsme již v autě a smažíme to na hranice, čekačka asi 20min - pohoda - a pak již pokračujeme po dálnici směr Varaždín, Záhřeb, Senj až k trajektu. O cestě nemá smysl se moc rozepisovat, vše šlo jak po drátkách, včetně kávičky v Brinje a po 11:30 jsme na Rábu. Ačkoliv jsme neustále chorvatskými úřady vyzívání platit kartou, trajekťák kartu odmítá a na drzo požaduje eura....