Pondělí ráno, prvního apríla.
Náš poslední den u Kaspického moře a zlatý hřeb naší cesty. Turkménské trhy na břehu Kaspického moře v Bandar Torkamanu (městě turkménské menšiny v Íránu) a moře suvenýrů a rukodělných výrobků v záplavě smetí z Číny (a českých látek). Toto vyvrcholení má však jeden bolavý bod a to jsou povodně. Opravdu se rozlilo hodně vody a cesta k trhám není jednoduchá. Jak jsme šťastní, že máme naši skupinku, která se určitě pokusí nás tam dostat. S obyčejným taxikářem by to asi takové terno nebylo. Mani přijíždí přesně na devátou a jedeme. Je to 31km. První cesta, uzavřena. Druhou ze tří projíždíme, ale voda je až na silnici. Míjíme trh živých zvířat, kam se chceme podívat při cestě zpět.
Jsme na trzích. Miliarda všeho. Já celkem střídmě kupuji již jen šátky a nože, ale Ondra se rozparádil. Výlet korunujeme cestou člunem na protilehlý Ashooradeh Island, výletní místo íránců. Upřímně? Vypadá to tam příšerně. Špinavě, zaostale, rozbořeně :-( Za hoďku jsme zpět, dokupujeme věci a začínáme bojovat s cestou zpět. Myšlená cesta kolem kozího trhu zavřena. Zbývá nám jen jedna... a přecejen, večer nám jede vlak..... Ale klaplo to. Dostáváme se zpět do Gorgánu, kde máme prodloužený checkout z prázdného hostelu :) Plán je ještě jednou vyrazit na AYCE do Melalu a ten plán se nám plní. Jsme spokojení a na Bandar Torkaman budeme vzpomínat v dobrém. Ty povodně vypadali fakt hrozivě a řada lidí to pěkně odskákala.......
Na 12.1.1398 v 18:55 máme jízdenky zpět z Gorgánu přes Bandar Torkaman, Sarí do Teheránu. Přes HiPersia jsme koupili celé kupé, všech 6 míst (úplně v pohodě, nikdo se nám tam nenutil a ani nikoho nenutili). No jo, jenže koleje vedou přes zaplavenou oblast.... pojedeme?
V 17:00 přijíždíme na vlakové nádraží. Nikde žádný vlak. Iránec v bufetu mluví anglicky. Dává nám čaj a říká, všechno bude.
17:10 začíná se o nás zajímat security.
17:20 všichni nastupují do autobusu (pozn: na ten den již nebyl plánován žádný jiný spoj)
17:30 anglicky mluvící obsluha čajovaru říká klid
17:35 stále klid
17:40 Makejte, vlak je v Bandaru a jedete tam busem
17:40:21 sedíme v buse :)
Nebudu vás napínat, vše dopadlo dobře asi jen se zpožděním 1h na odjezdu a 20min na příjezdu v Teheránu. Všichni dorazili se nalodit, pomodlili se, objednali jsme si jídlo u vlakušáka, rozestlali postýlky a spali vlastně až do příjezdu do Teheránu. Příjemná, klidná cesta dobrodružnou Persií. Krásná poslední noc v Íránu a příjemná tečka. Jedno velké vlakové dobrodružství, buďte všude hodně dopředu!!!!!
Ráno se nám nechce úplně do tmy. Máme pár plánu v Teheránu a pak už musíme na letiště, kde nás čeká přelet do Dohy. Cíl? Bývalá americká ambasáda, trh a nákup oříšků. Povedla se jen půlka. Na nádraží dáváme vydatnou snídani a dva čaje. Bodlo to. Pak bereme taxíka a jedeme k ambasádě. Upřímně - grafitů málo. Za 5-10min jsem je měl všechny vyfocené. Metrem se naposledy přesouváme k tržišti hodinku čekáme, zda se otevře.... ejhle. Nic. Svátek. Čas již není a tak bereme téměř jediné taxi na ulici. Bez jediného zpětného zrcátka, pásů i stěračů. Opravdu verze light. Ale pán příjemný, na letišti od něj ještě kupuji drobáky co měl na přístrojovce položené a dávám mu českou padesátikorunu. Letiště bez salonku PriorityPass...... bohužel jsem naletěl vlastnímu strachu a poslední peníze utratil za předražené nesmysle ještě přes pasovkou..... ty správné pěkné obchody jsou ale až za ní!!!!! (naštěstí berou EUR/USD, karty opravdu NIKDE!)
Kromě hotelu v Teheránu (placen valutou) a lístků na vlak (placeny převodem) jsem vše platil cash... karty v Íránu neberou. Vyměnil jsem si 150e, jezdil taxíkem, žil a jedl si jak král (koupil čajník, 2 nože, 2 šátky, oříšky a další suvenýrky) a ještě na poslední chvíli na letišti měnil ekvivalent za 30e. Írán je nákladově superpřívětivá země!
P.S.: magnetky jsem sehnal až na letišti :)
Na čas nasedáme odbaveni do z 80% prázdného 777 od Qatar Airways... jak někdo říkal, časté lety prázdnými letadly se vyplatí... protože cargo :) Máme pro sebe zase trojsedačku a taky Carlsberg.....
Vzhůru do Dauhá!
Náš poslední den u Kaspického moře a zlatý hřeb naší cesty. Turkménské trhy na břehu Kaspického moře v Bandar Torkamanu (městě turkménské menšiny v Íránu) a moře suvenýrů a rukodělných výrobků v záplavě smetí z Číny (a českých látek). Toto vyvrcholení má však jeden bolavý bod a to jsou povodně. Opravdu se rozlilo hodně vody a cesta k trhám není jednoduchá. Jak jsme šťastní, že máme naši skupinku, která se určitě pokusí nás tam dostat. S obyčejným taxikářem by to asi takové terno nebylo. Mani přijíždí přesně na devátou a jedeme. Je to 31km. První cesta, uzavřena. Druhou ze tří projíždíme, ale voda je až na silnici. Míjíme trh živých zvířat, kam se chceme podívat při cestě zpět.
Jsme na trzích. Miliarda všeho. Já celkem střídmě kupuji již jen šátky a nože, ale Ondra se rozparádil. Výlet korunujeme cestou člunem na protilehlý Ashooradeh Island, výletní místo íránců. Upřímně? Vypadá to tam příšerně. Špinavě, zaostale, rozbořeně :-( Za hoďku jsme zpět, dokupujeme věci a začínáme bojovat s cestou zpět. Myšlená cesta kolem kozího trhu zavřena. Zbývá nám jen jedna... a přecejen, večer nám jede vlak..... Ale klaplo to. Dostáváme se zpět do Gorgánu, kde máme prodloužený checkout z prázdného hostelu :) Plán je ještě jednou vyrazit na AYCE do Melalu a ten plán se nám plní. Jsme spokojení a na Bandar Torkaman budeme vzpomínat v dobrém. Ty povodně vypadali fakt hrozivě a řada lidí to pěkně odskákala.......
Na 12.1.1398 v 18:55 máme jízdenky zpět z Gorgánu přes Bandar Torkaman, Sarí do Teheránu. Přes HiPersia jsme koupili celé kupé, všech 6 míst (úplně v pohodě, nikdo se nám tam nenutil a ani nikoho nenutili). No jo, jenže koleje vedou přes zaplavenou oblast.... pojedeme?V 17:00 přijíždíme na vlakové nádraží. Nikde žádný vlak. Iránec v bufetu mluví anglicky. Dává nám čaj a říká, všechno bude.
17:10 začíná se o nás zajímat security.
17:20 všichni nastupují do autobusu (pozn: na ten den již nebyl plánován žádný jiný spoj)
17:30 anglicky mluvící obsluha čajovaru říká klid
17:35 stále klid
17:40 Makejte, vlak je v Bandaru a jedete tam busem
17:40:21 sedíme v buse :)
Nebudu vás napínat, vše dopadlo dobře asi jen se zpožděním 1h na odjezdu a 20min na příjezdu v Teheránu. Všichni dorazili se nalodit, pomodlili se, objednali jsme si jídlo u vlakušáka, rozestlali postýlky a spali vlastně až do příjezdu do Teheránu. Příjemná, klidná cesta dobrodružnou Persií. Krásná poslední noc v Íránu a příjemná tečka. Jedno velké vlakové dobrodružství, buďte všude hodně dopředu!!!!!
Ráno se nám nechce úplně do tmy. Máme pár plánu v Teheránu a pak už musíme na letiště, kde nás čeká přelet do Dohy. Cíl? Bývalá americká ambasáda, trh a nákup oříšků. Povedla se jen půlka. Na nádraží dáváme vydatnou snídani a dva čaje. Bodlo to. Pak bereme taxíka a jedeme k ambasádě. Upřímně - grafitů málo. Za 5-10min jsem je měl všechny vyfocené. Metrem se naposledy přesouváme k tržišti hodinku čekáme, zda se otevře.... ejhle. Nic. Svátek. Čas již není a tak bereme téměř jediné taxi na ulici. Bez jediného zpětného zrcátka, pásů i stěračů. Opravdu verze light. Ale pán příjemný, na letišti od něj ještě kupuji drobáky co měl na přístrojovce položené a dávám mu českou padesátikorunu. Letiště bez salonku PriorityPass...... bohužel jsem naletěl vlastnímu strachu a poslední peníze utratil za předražené nesmysle ještě přes pasovkou..... ty správné pěkné obchody jsou ale až za ní!!!!! (naštěstí berou EUR/USD, karty opravdu NIKDE!)Kromě hotelu v Teheránu (placen valutou) a lístků na vlak (placeny převodem) jsem vše platil cash... karty v Íránu neberou. Vyměnil jsem si 150e, jezdil taxíkem, žil a jedl si jak král (koupil čajník, 2 nože, 2 šátky, oříšky a další suvenýrky) a ještě na poslední chvíli na letišti měnil ekvivalent za 30e. Írán je nákladově superpřívětivá země!
P.S.: magnetky jsem sehnal až na letišti :)
Na čas nasedáme odbaveni do z 80% prázdného 777 od Qatar Airways... jak někdo říkal, časté lety prázdnými letadly se vyplatí... protože cargo :) Máme pro sebe zase trojsedačku a taky Carlsberg.....
Vzhůru do Dauhá!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat