Krásných deset

Deset dní během přelomu dubna a května bylo krátkých, ale krásných a vydatných. Myslím, že jsem toho stihl docela dost…

• Celkem třikrát jsem bleskově navštívil Mladou Boleslav (hodiny by se ale daly spočítat na jedné ruce) a přesto jsem neměl čas nikomu zavolat na pivko…
• Shlédl jsem skoro všechny miminka známých, kromě vzdáleného Fedorka, tomu jsem to ale vynahradil obědem s jeho tatínkem Andrejem. Sofinka, Lukášek rostou krásně a Lukášek dokonce během mé návštěvy získal dalšího CDB parťáka, hasiče Lukáška Vodolana
• Po východní misi jsem byl na šuši a rozpálil se do běla, že jsem si raději poručil vidličku.. člověk toho sní více a rychleji.
• Navštívil jsem zoologickou zahradu a ten den mělo super nápad tolik lidí, že jsem parkoval skoro tak daleko, jako bydlím. Pěšky jsem jít přesto nemohl.
• Občan Havel si v kinech premiéroval v lednu, do května si na mě ale rád počkal.
• Že nemá smysl sázet na koně jsem se přesvědčil dávno, že mi štěstí nepřeje taky, ale že vyhraje kůň s názvem „Borůvka mňam“ tušila fakt asi jen LU a proto taky kasírovala co se dá.
• Prvního máje na Michalovické putně se přesvědčil, že oranžová je pořád IN a já zrovna oranžovou košili vyhazuji – je opraná.
• V La Case Blů s pomocí sestřenky překřtil Břichiho na Psichiho. Ahoj Psycho.
• V jeden den potkal frýdečákamístečáka Hučku a Krtka, což jsem myslel, že je na hraně všech teorií o pravděpodobnosti.
• Konečně vyzkoušel VIP kartičku do LifeBaru ale stejně jsem Igorův dlužník (chtěli jen drobné)
• V Perlovce si pochutnal na kuře na česneku a utvrdil se, že dobře chutná, ale pak se ve střevech pere.
• Dvakrát si doma dopřál vynikající zapékané brambory, které mi tu budou chybět.
• Ze 4 dní si vyšetřil jeden abych mohl navštívit slovenské bratry a Andreje. Od Kyjeva k nerozeznání 
• Konečně dopřál liberečákovi Mírovi pocit, že i v Praze můžeš mít přátelé co by „půllitrem dohodil“.
• Navštívil dílny Botanicusu i přesto, že 195 na osobu mi přišlo jako pokročilé stádium kapitalismu, ale zase si místo psa začal přát poníčka 
• Ochutnal příchod plíživé globalizace až pod náš nos a vypil ledovou kávu ve Starbucks, abych pak další objednal v jejím evropském plagiátu Coffee Heaven (budiž jim výhodou, že jich je po Praze více a dali mi věrnostní kartičku). Kdo mi dá kartičku, ten si mě předchází.
• A nepodstatně, po dlouhé době navštívil zahrádku Hybernie.

No není v těch Čechách krásně?

P.S.: Není kachna jako kachna :D