Neděle ná dáče

Dáča nebo-li chata je velký pojem. Pořád jsem si říkal, kdo může na nějakou chatku jezdit každý týden. Tady to mále ale prozajičtější důvod, kdo nemůže nebo nechce ukázat peníze doma, v Kyjevě, přenese si část svého majetku na dáču. Přesvědčil jsem se tomu osobně v neděli, kdy mě kolega pozval (ano, je to ten slavný borec na konec). Čekal na mě v neděli ráno asi 20min jízdy, tedy kousek, a vyrazili jsme cca 20km za Kyjev. Do chatkové oblasti jsme projeli bránou, ano celá je oplocená + ulice, kde byla chatka měli taky závoru. Asi nemají rádi náhodné kolemjdoucí, opálené od práce na čerstvém vzduchu a sbírající volný kov a lahve :-) Po příjezdu se do mě snažil nalít vodku, na což můž žaludek nebyl připraven a jak rychle jsem ji vypil, tak rychle jsem ji vrátil, brrr. No co, aspon jsem to zkusil. Kromě dobré kuchyně - smažené ryby, ovocné vareniki a grilované maso - byl vítězem večera motorový člun, žádná bárka, ale ech člun Nissan s volantem, v kůži a kobercema. Drandili jsme po řece nahoru a dolů - tady na to nemusíte mít žádné povolení, nic. Všude po břechu samí kempista nebo rybář, i rybaření je zde plně volná činnost, ryb je dost. Jen ty z Dněpru svítěj. Chaloupka zařízená celkem dobře, s bazénem, kulečníkem, vše v klimatizaci. Dobrý relax. Jiní sousedi však mají dáču, že to neni chalupa, ale palác... no a v městě dělají chudáky a bydlí v garzonce. Závěr mi zpestřila historka, kdy se mě jeden příbuzný kolegy snažil přesvědčit, že ve Lvově řádilo Tsunami... o tom, že to spíš bylo tornádo, nechtěl ani slyšet.