Svéráz národního shonu

Při své první automobilové cestě na Ukrajinu jsem nečekal, že ji někdy budu opakovat. Opak byl pravdou. Díky "geniální" podpoře místního frikulína se po dvou měsících vydáváme s kolegou s autem na hranice. Nejbližší jsou hranice s Polskem, bratru pouhých 650km. Při plánu trasy si říkám, že 7-8h čisté jízdy by to mělo spravit, na mapě se každá trasa tváří jako dálnice. Nebudu nic nalhávat, byl to neskutečný oser, který se mi nechce sáhodlouze popisovat, tak Vám to shrnu do několika málo bodů.

• V reálu nám cesta trvala 21h. Vyjeli jsme před 5h ranní v úterý a vrátili se kolem druhé ráno ve středu.
  
• Za celou dobu jsme ujeli jen 1.300km
  
• Zaplatili jsme asi 300hriven pokut - policajti jsou nezkutecný buzeranti.
  
• Všechny ty jejich dálnice vedou přes vesnice, kde musíte jen 60km/h. Dvouproudá rovinka se svodidli je ideální číhaná pro benga. Jednou vám tvrdí že ofiko pokuta je za 86 ve vesnici 60hriven, podruhé 400hriven. Problém je, že vesnice jsou špatně značené, někdy chybí cedule úplně, jindy je třeba na druhé straně.
  
• Dopravní značení na dálnicích je na jedničku. Ovšem podle ruské stupnice.
  
• Kolem silnic jsme potkali asi více krav a volů než normálních lidí.
  
• Když se zeptáte v opuštěné vesnici na cestu, počítejte, že se vám někdo bude kvartírovat do auta a bude chtít svézt. Pokud si však předtím vykloktal ho**em a druhé si schoval do boty, není to dobrý nápad. Pak Vás nesmí zradit pud sebezáchovy a kolega musí přišlápnout plyn. Můj kolega byl SolidArnošt a smrad z auta vyhalo až vystříkání rodiného balení vůně... Víc můžou smrdět snad jen cikánské hračky.
  
• Na hranicích funguje silný kapitalismus. Máš dolary, máš přednost. Já žádné utrácet nechtěl a tak jsem musel s celníkem koukat na jeho film. Nemáš dolary, nemám na tebe čas. Jednoduché.
  
• Po tak dlouhé jízdě vidíte i medvědy :-)